Humor jako takový se rodí v kompenzaci za to, že jste slabí.. Když máte v reálném životě překážku a můžete ji odstranit, tak ji odstraníte – když ji odstranit nemůžete, tak o ní začnete žertovat. Proto máme tolik vtipů o nadřízených, zatímco oni o nás ne, protože nás prostě vyhodí z práce, a proto máme tolik vtipů o smrti, protože život je předem prohraný a jediný způsob, jak žít a neztratit důstojnost, je mít smysl pro humor.
(spisovatel Etgar Keret)
tak to sedí…
pak by ale typický český černý humor stál za speciální rozbor :D
Pitva usměvavé bestie.
Jistě, ze života nemůžeme uniknout živí.
Začátkem letošního března jsem byl v pohřební službě vyřídit náležitosti v souvislosti s úmrtím mého otce. Velmi vlídná dáma si mě pamatovala z loňska, kdy jsem skoro ve stejné datum vyřizoval poslední věci svého extchána.
Když jsme tedy letos vše vyřídili, sdělil jsem té paní, že mám na starost ještě čtyři starodůchodce v intervalu 78 až 92 let. A zeptal jsem se (s vážnou tváří), zda poskytují množstevní slevy.
Málem omdlela….
:-)
My dva bychom si nakonec mohli o rozumět.
Jak do toho zapadají frekventované anekdoty židovské, cikánské a policajtské?
Přijde cikán k doktorovi a stěžuje si:
– Jejda, pán doktor, já jsem celý bolavý, všecko mě bolí, nemožu vůbec pracovat!
– A kde pracujete?
– V kamenolomu, to je strášně těžká práce, pane doktore.
– A odkdy tam pracujete?
“Od zajtra.
Přijde policajt do práce a říká – Chlapi, já jsem geniální!
A kolegové na to: Prosím tě, jak si na tohle přišel?
Představte si, já si koupil puzzle a tam bylo napsaný 3-5 let
A já to složil už za rok!
Tak zrovna ty zapadají do toho celkem dobře. U policistů je to snad jasné, židé dříve „mohli za všechno a vysávali nebohý lid“ a u cikánů má také spousta lidí dojem, jak se mají dobře a jsou nepostižitelní.
A je to stejný „dojem“ jako u nadřízených, nebo je to jiný typ „dojmu“. :-)
To vždy záleží na konkrétním cikánovi a konkrétním nadřízeném. .:-)
Na tom je mnoho pravdy.
Jenže kdyby Etgar Keret použil ve svém příměru místo nadřízených (a výpovědi) cikány (a loupež), nedostal by se citát na Tribunovy stránky. :-)
Upřímně řečeno, to co děláte, je to samé, jako rozbor vtipu doslovně. V tom momentě žádný neexistuje. Pokud nejste schopen přijmout jistou nadsázku, tak je to marné. Překvapivé je to u liberálů, kteří půlku své ideologie opírají na Rothbardových říkankách :) Ale tam je to jistě něco jiného a není možno zohlednit stopadesát případů, kdy to nefunguje. Tam jednoduchý svět vyjádřený příměrem je fixovaně navždy stejný.
Tomu se říká oslí můstek. :-)
Pan autor je Žid jako poleno, takže mluvil o židovském humoru. Nemyslím si, že by Židé měli vtipy o Cikánech. Možná ještě tak o Palestincích. Princip je ale pořád stejný: děláte si legraci z toho, čím se cítíte ohroženi a nemůžete to ovládat. Cikán nebo prezident, ani s jedním nic nesvedete.
Cítíte, nikoli jste. To platí o nadřízených, cikánech, tchyních i Somálcích.
Vaše tvrzení, michale, je chybné. Pocit ohrožení nemá žádnou souvislost s tím, zda ten člověk je nebo není reálně ohrožený. Můžete
1) být reálně ohrožený a přesto nepociťovat hrozbu;
2) pociťovat hrozbu a být ohrožený; nebo
3) pociťovat hrozbu, která reálně neexistuje.
To platí o nadřízených, cikánech, tchýních, Somálcích i Putinovi za rohem V prvním případě nemáte potřebu o tom vykládat vtipy a u možností 2 a 3 jenom podle toho vtipu nepoznáte, která z nich platí.
To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou.
Na pár dobrých černých vtipů o smrti bych si vzpomněla, ale vtipné vtipy o nadřízených se mi nevybavují.
Připomeňte mi nějaké.
Například Dilbert takové obsahuje (http://www.dilbert.com/).