Sbohem, armádo

Pod záminkou ukrajinské krize ožila debata o roli armády a jejím financování. Na to, že je armáda chronicky podfinancovaná a ztrácí bojeschopnost, upozorňují generálové již poměrně dlouho, ale až strašení Ruskem způsobilo, že jim alespoň někdo naslouchá. Strašení Ruskem je samozřejmě hloupé a svatá válka s Ruskem hloupost na entou, ale to na faktu, že se česká armáda pomalu ale jistě stává nepoužitelnou, nic nemění. A armáda, která je k ničemu, je i zadarmo drahá.

Když už armáda, tak buď pořádná, nebo žádná, protože žádná armáda je lepší, než špatná. Armádu buď spravit, nebo zrušit, cokoliv mezi tím je drahý luxus. Když už tedy armádu máme a nechceme ji rušit, měli bychom ji spravit. Problém je v tom, kde na to vzít a nekrást? A krást v tomto případě znamená spravovat armádu na úkor školství, zdravotnictví či sociálního zabezpečení, protože lidé by měli mít přednost před magnáty z VPK (vojensko-průmyslový komplex, vzpomínáte?) a společnost, který rezignuje na veřejné služby, je stejně perspektivně odsouzena k zániku a žádná armáda ji nespasí.

Jenže podfinancování není jediným problémem české armády, to se dá nakonec ještě nějak řešit. Tím hlavním problémem je koncepce – česká armáda není budována k obraně vlasti, ale jako pomocný expediční sbor NATO. Pokud posloucháte politiky, tak žádný z nich nemluví o tom, že česká armáda ztrácí schopnost bránit Česko, ale že ztrácí schopnost plnit své závazky vůči NATO. Jenže to jsou priority postavené na hlavu, respektive odpovídající imperialistickému pojetí armády, které je v případě AČR z podstaty věci již pár století zcela absurdní.

Když už se diskuse o armádě (díkybohu konečně) otevřela, neměla by skončit handrkování o peníze, ale měla by vést k tomu, abychom si jasně – bez hysterického protiruského sentimentu a dalších ideologických předsudků – řekli, zda armáda vůbec chceme a pokud ano, tak jakou a jestli nám za ty peníze stojí, protože armáda hodná toho jména nikdy nebude levná. A je třeba si přiznat, že to nikdy nebude zcela racionální volba, protože jak praví známý bonmot, generálové se vždy připravují na minulou válku a my dokážeme říct pouze to, jakou armádu chceme, nikoliv jakou potřebujeme, protože to nikdo neví a vědět nemůže.

Rozhodnutí to bude, jak politici s oblibou říkávají, odvážné, ale rozhodnout bychom to měli. A potom to rozhodnutí předložit i lidem v referendu, protože je to jejich armáda za jejich peníze a pokud se s ní neztotožní, bude to a priori slabá armáda. A slabá armáda je luxus, který už máme.

89 komentářů: „Sbohem, armádo

  1. To je zase konina.

    Závazky k NATO vyplývají z našeho členství v NATO, o něž jsme nestáli kupodivu pro možnost imperialistických výpadů, ale právě proto, aby v případě narušení územní suverenity nám ostatní státy NATO pomohly (a tím m.j. byl potenciální agresor odstrašen). Nedává úplně smysl, aby měl každý stát v NATO vlastní chemiky, rakety, letadýlka, nebo cojávím kapely vojenské hudby, může v rámci NATO dojít k určité specializaci. A pak logicky třeba zrovna malá část naší armády plní funkci expedičního sboru. I když to samo se zdá být pánovi ve slonovinové věži zbytečné, nebo dokonce odpudivé, je to podmínka účasti na kolektivní obraně.

    Pokud bychom závazky k NATO neplnili (nebo alespoň stále neslibovali jejich naplnění), nemohli bychom členy NATO být a museli bychom postavit armádu vlastní, soběstačnou, což by bylo mnohem dražší, než to mizerné 1% HDP, které do obrany dáváme. Případně zůstat bezbranní s rizikem anexe a pozdějšího živení armády cizí.

    I priority jsou jasně dané; napřed musí stát uhájit svou suverenitu a své hranice a pak teprve může přemýšlet, kolik invalidních nebo dokonce líných občanů a v jaké kvalitě bude živit. Referendum v situaci, kdy je téma poměrně odborné a lid nevzdělaný a nezodpovědný, není úplně moudré. Zaplať pámbu, politici tohle vědí, i ti sociálně demokratičtí.

    S popisem současné tristní úrovně naší armády však nelze než souhlasit.

    1. Ne, není to konina a podstatný je třetí (tedy prostřední) odstavec autorova textu. Možná, že vzhledem ke spojeneckým závazkům je třeba, aby část armády byla použitelná jako expediční sbor kamkoliv na Zeměkouli, kde mají své zájmy USA. Já s tím sice moc nesouhlasím, ale chápu, že každá vláda má nějakou svoji politiku (od toho je to vláda), s níž nemusí ausgerechnet Hudec souhlasit. Ale ta naše není použitelná skoro k ničemu jinému.
      Aby ale armáda byla funkční, potřebuje silnou politickou podporu (jinak nedostane peníze) a tu politickou podporu jí mohou poskytnout jen politici. A politici poskytnou armádě skutečnou podporu (ne jen kecy) jen v tom případě, že je k tomu donutí volič. A český volič na armádu budovanou ne k obraně země, ale jen k expedicím někam do tramárie, celkem z vysoka sere. Vojáci takové armády jsou pro něj prostě žoldáci, kteří si okupací nějakého území jezdí vydělat svoje peníze. Je to vlastně taková specificky česká „cizinecká legie“.
      Prosté konstatování je, že AČR není v současné době schopna vést prakticky žádné samostatné bojové operace. Ohánět se tu spojenci je na prd – se spojenci má Čech „báječné“ zkušenosti.
      Takže autor textu má, podle mě, skoro ve všem pravdu (kromě referenda, řekl bych) a řeči o „slonovinové věži“ jsou zbytečné.
      P.S.: A náramně by mě zajímala diskuse o zrušení/zavedení základní vojenské služby. Možná by naši političtí „váleční jestřábi“ trochu vychladli, kdyby měli někam do boje posílat svoje děti.

      1. Kupodivu nejsme ve sporu. Jediné, co si neuvědomujete, je to, že ČR klasickou plnohodnotnou armádu ani neuživí, ani politicky neprosadí, jelikož by musela být alespoň z části konskripční.
        A český volič kašle na jakoukoliv armádu.
        Jinými slovy, nezbývá nám nic jiného než obrana kolektivní v rámci NATO. To je meritum věci.

        Každý je něčím dítětem a ztráty moderní armády v boji nejsou významně vyšší, než jiná riziková povolání. Navíc v toku času klesají. Představa, že budou technologicky náročný expediční sbor tvořit vojáci základní služby, je absurdní.

        1. Příčinou nízké ztrát moderní armády v „misích“ je významná technologická a početní převaha nad protivníkem a občas i to, že zvolený protivník vlastně nechce bojovat. Tvrdím, že jakmile tyto faktory pominou, stanou se minulostí i nízké ztráty v moderních armádách.
          Vojáci nemusí být schopni sofistikované zbraně vymyslet nebo vyrobit ze součástek nalezených v obsazené autodílně. (Na takové věci je McGyver.) Potřebují je umět „jen“ používat a udržovat, což by, myslím, u záklaďáků pocházejících z technicky rozvinuté civilizace, neměl být nepřekonatelný problém.

          1. Střílel jste někdy z moderní houfnice? Viděl jste ji někdy?

          2. Na první dotaz: Nestřílel. Na druhý: Ano, viděl. A co vy?
            Myslíte si, že technicky vzdělaný záklaďák by to ani po specializovaném výcviku nezvládl?
            Co hodláte dělat, když vám ti dokonalí profesionálové v boji dojdou – kapitulovat?

          3. Vystřelit z houfnice by záklaďák určitě zvládl. Ale jestli by se trefil, to je úplně jiná otázka…

          4. Úplně stejná otázka, jako u profesionála. Žádný člověk se nerodí se schopností fenomenálně střílet z houfnice. Je to schopnost, která se získává výcvikem. Státy, které to se svou obranou myslí vážně, mívají nějaký systém záloh.
            Např. USA (nejenom) za tím účelem mají Národní gardu – včetně leteckých jednotek, což je ještě o něco komplikovanější odbornost, než střílení z houfnice.
            Systém aktivních záloh nakonec má i ČR, i když je to tak trochu obvyklá česká třetí cesta:
            http://www.armadninoviny.cz/koncepce-aktivni-zalohy-ozbrojenych-sil-ceske-republiky-cast-1.html
            Ono bývá často jednodušší a rychlejší v případě potřeby prohnat záložáka opakovacím výcvikem, než učit nováčka všechno od úplných počátků….

          5. Ono to není jenom o „technickém“ výcviku, ale také o vojenské disciplíně. Bez ní neobstojí žádná armáda a i tu je třeba se učit. Pořadová cvičení byla samozřejmě hovadinou v boji nepoužitelnou, ale z psychologického hlediska jsou nenahraditelná.

        2. Ne, technologicky náročný expediční sbor skutečně nemohou tvořit vojáci základní služby, ale „náročná technologie“ je jen jednou stránkou té věci. Oni by nějaké činnosti v takovém sboru samozřejmě mohli vykonávat i vojáci základní služby, ale je to především psychologicky/politicky neprůchodné, jak se potvrdilo kdysi v Alžíru a pak ve Vietnamu – vždycky to přispělo k dramatickým vnitropolitickým změnám v mateřských zemích okupačních armád.
          Nejsem prognostik ani vizionář, ba ni věštec se skleněnou koulí, ale zkušenost říká, že generálové (a jejich analytici a stratégové a vizionáři) mají tendenci připravovat se na minulé války. Ono se klidně MÚŽE stát, že příští válka na našem území (a pro nás tedy teprve SKUTEČNÁ válka) nebude mít moderně-technologický charakter, ale charakter elementární obrany území před cizím náporem. Základní schopnost především mužské části populace používat základní zbraňové systémy přitom může základní podmínkou úspěchu.
          Nevím, zda budoucnost může přinést masové nasazení živé síly jako ve válkách předcházejících, zatím tomu celkem nic nenasvědčuje. Ale když se kdysi sešli na společném štábním cvičení jako mladí důstojníci de Gaulle, Guderian a Tuchačevský, také nikdo netušil co nastane. Nevíme to ani dnes.
          Mně moje stařecká zkušenost říká, že většinou nastane to, co spíše nečekáme, jedná-li se o opravdu důležité věci.
          P.S.: Elitář a monarchista? Polovinu máme společnou, ale místo monarchy já raději diktátora, osvíceného jen částečně :-). Ta dekadentní demokracie mě už poněkud sere.

          1. Ano. Dobře vycvičená domobrana (což je něco zcela jiného, než armáda schopná útočit) je výborná věc, viz Švýcarsko. U nás zatím nerealizovatelná také s ohledem na panický strach populace a médií ze zbraní jako takových.

          2. Když vezmete do ruky dnešní (13.6.2014) Hospodářské noviny, tak se tam dočtete hned na titulní straně: „Vzniká plán, jak vrátit vojnu“,o tom, že Ministerstvo obrany chystá návrh zákona o povinných odvodech a pravidelných cvičeních.
            A islamisté táhnou na Bagdád. Že by disponovali nějak moc vyvinutou technologií zbrojních systémů, z toho bych je nepodezíral. Neměli bychom tam poslat náš expediční sbor? Nebo tu naši operetní Hradní stráž?
            Zdá se, že doba je rychlejší, než Vaše úvahy.

    2. „lid nevzdělaný a nezodpovědný“…… zajímavé že ten samý lid je vždy najednou jednou za 4 roky dostatečně moudrý a zodpovědný aby zvolil politiky :(

      to je jak Klausovo „100 se nerovná 100″…..

      a já to prostě neberu – bud je stát lid a má právo rozhodovat o všem, nebo ať si politici odhlasují doživotní a dědičné funkce…………tohle „hraní si“ na demokracii už je nudné…

      1. To tvrdíte vy (ne Vy, ale vy), že demokracie je ideálním řešením a že je lid dostatečně moudrý a zodpovědný. Já si to nemyslím, jsem monarchista a elitář. :-)
        Kardinální problém monarchie je však vybrat dobrého monarchu a lze říct, že náhodný výběr davu bude spíše vybírat okolo průměru, než extrémy; což u pozitivních bude na škodu, leč u negativních záslužné.
        Postavit do sféry vlivu davu jednotlivá rozhodnutí je však nesmysl; dav/lid nemyslí dopředu, nepromýšlí důsledky a rozhodnutí konkrétního jedince v referendu je anonymní a z podstaty věci nezodpovědné, zatímco politik je alespoň pod dohledem médií a neformálních autorit a snaží se vydržet několik málo let.

        1. monarchista no prosím, ale kdo řekl že patříte k elitě????
          co je to vlastně ta elita?
          někdy je mi milejší metař než nějaký nabob v bavoráku

          1. Považovat se za elitu ještě neznamená k elitě patřit. To ale ještě neznamená, že bychom měli podceňovat elitářský cargo-cult.

          2. Elitář je člověk, který se domnívá, že by elita měla rozhodovat; nikoli člověk, který se cítí členem elity být. Osobně se necítím být členem elity intelektuální ani ekonomické, spíš takový příštipkář.

          3. ale jak tu elitu určíte, to jste mi neřekl :-(
            podobný problém řeší Čapek ve Věci Makropulos, četl jste? odpověď nechá na čtenáři…

          4. Netřeba určovat, v prostředí svobodného trhu vykrystalizuje tak nějak sama.

        2. šance že za sebou budou následovat tři špatní vládci je hodně vysoká
          jak dlouho to bude trvat v monarchii? no při dnešním dožití a tak klidně můžeme říci, že kolem šedesáti až sta let
          jak dlouho to bude trvat v demokracii? kolem dvanácti let
          monarchie je jednoznačně lepší. ale to já budu vládce a michal nevolník :)

          1. Otázkou zůstává zda dědičný doživotní špatný vládce není třeba stále ještě lepší než krátkodobý vládce zvolený. Ten zvolený musí stihnout během čtyř let zabezpečit do budoucna sebe a případně ještě příbuzné. Je tedy v takovém „kalupu“ že už těžko má myšlenky na něco jiného. Doživotní nikam spěchat nemusí, nic mu nebrání uvažovat v dlouhodobých horizontech a také mu asi nebude lhostejné v jakém stavu své „teritorium“ předá potomkovi.

          2. To ovšem mlčky předpokládáte, že na jedné straně existuje okamžik, kdy je hamoun syt, a na druhé že volby vynesou do čela vždy hamouny, respektive že funkce dělá hamouna. Ne, že by to tak zpravidla nefungovalo, ale řízení státu (společnosti) bych na tom nezaložil. Ono totiž dost záleží i na civilizačním modelu.

          3. Plně souhlasím. Největší tragédie demokracie je vynášení chudých mediálně oblíbených lidiček, zvyklých uvažovat v řádu tisíců, na špičku, kde vidí protékat miliardy, přičemž vědí, že tam vydrží několik málo let. Nedovedu si představit lepší motivaci pro krádeže.

          4. Nu což, krátkodobě zvolený vládce z „plebsu“ má mnohem menší požadavky na zabezpečení svého budoucího pohodlíčka než majestátní monarcha. Navíc takového monarchu v rámci reprezentace „krmíme“ mnohonásobně více a celý život. Paláce, pozemky, armádní sbory a tak dále a tak podobně stojí mnohem více než vilka, pár bodyguardů a dva superby.
            Jak historie učí, kradou stejně pomazaní i nepomazaní.

          5. Nejsem monarchista, ale to mi nebrání najít mezery ve vašich úvahách.
            Monarcha je jeden, zatímco volených „vládců“ z plebsu, jejichž minimální legální požadavek na pokrytí budoucnosti je aspoň jedna vilka a plně obsazená dvougaráž, přibývají každé čtyři roky desítky až stovky. Ještě horší asi bude, kolik stojí stát jejich „podnikání“ bokem.
            Armádní sbory nepočítám, tam to asi vyjde nastejno.

          6. A ještě jedna drobnost. Premiér se musí s obohacováním maskovat. Monarcha může vše dělat pro kámoše a nemusí se před kýmkoliv obhajovat. Volby na něj nemají vliv, dědicem je potomek či příbuzný, tak co by si dělal hlavu s veřejným míněním. Kdo ho omezí aby nerozdával ze státního, aby zákony nešly na ruku jen hrstce jeho favoritů a tak dále a tak podobně?

          7. Zvolený vládce z „plebsu“ může mít požadavky menší než monarcha ale, kvůli onomu „maskování“, s mnohem vyššími náklady pro stát. Musí totiž zašantročit všelikým způsobem miliardy aby z nich „vytěžil“ svůj miliónový obolus. Činí tak opakovaně a ve vlastním zájmu kryje další, kteří se chovají obdobně. Pak odchází „nedokrmen“ aby uvolnil místo dalšímu „hladovému“ a tak znovu a znovu. Samozřejmě tak „jde příkladem“ celé státní správě a ostatní na nižších pozicích se chovají podle stejného „mustru“. Tuhle nekonečnou řadu také „krmíme“ celý život.

            Všechno je natolik pod pokličkou že se dá těžko odhadnout „nákladovost“ takového provozu. Ani netuším z jakých zdrojů vychází ti kteří odhadují kolik nás ročně stojí korupce, daňové úniky, odfláknuté nebo záměrně nevýhodné smlouvy, jánabráchismus, hospodářský vyserismus atp. Podle mne to nijak spočítat nelze ale domnívám se že i odhady budou asi nižší než skutečnost.

            Je docela možné že monarcha, který by s tím dokázal zatočit, by své zemi ušetřil mnohem více než kolik by stálo uspokojení jeho nároků a to zvláště když si uvědomíme že mnohé jeho požadavky by byly kryty zděděným majetkem a namísto výstavby nových „paláců“ by mu postačilo modernizovat a udržovat ty stávající a jen občas „něco přidat“.

            Nejsem tak naivní abych si myslel že je možné zcela vymýtit korupci a ostatní negativa. Ale, dle mého mínění, má monarcha mnohem větší šanci „překlopit“ uvažování státní správy, justice, ale do značné míry i podnikatelského sektoru, z roviny: „Všichni kradou – proč bych nekradl i já?“ do roviny: „Když nemohu krást já – nenechám krást ani ty druhé.“

            Nepíši to proto že bych byl zastáncem monarchie. Naopak. Nijak se netajím tím že jsem srdcem komunista a rozumem sociální demokrat. To mi ale nebrání v tom o různých alternativách uvažovat.

          8. Odpovím celkem jednoduše (a je to vlastně i pro tresen)
            neslyšel jsem nikdy o tom, že by osobní rozmary x prezidentů přivedly státy k bankrotu či hladomoru. u monarchií to bylo na každodenním pořádku. Nevím, kde se bere ta iluze, že pomazaný nekrade. Pomazaný absolutistický vládce je zdroj naprosto zkaženého vládnutí opírajícího se pouze o zájem jednotlivce a jeho kamarádíčky.

          9. Prezidentů či premiérů – podle typu demokratické vlády. To jen pro upřesnění.

      2. Z pohledu prostého, nepříliš majetného člověka, přestávám pomalu vidět rozdíl mezi okupací vojenskou a ekonomickou. Zjednodušeně řečeno: Většina lidí se má stejně blbě ať jim vládne Petr nebo Pavel (případně poskoci některého z nich). Takže kdyby si nás střídavě „zabírali“ jednou ti a podruhé oni, bylo by to jak současné střídání stran v parlamentu. Nač potom armádu? :-))

        1. V podstatě ze stejného důvodu, jako chodíte do školy, k zubaři nebo sportujete – kvůli sobě, kvůli tomu, že takto vyjádřená vůle být fit již sama o sobě zlepšuje vaše vyhlídky na přežití, bez ohledu na to, že lenoch nebo sportovec, oba dýcháte stejný zkažený vzduch.

          1. Nojo, Tribune. Ale půjdete na vejšku, budete sportovat a necháte si udělat nové zuby i v případě kdy bude zřejmé že se v tom zkaženém vzduchu stejně nedožijete čtyřicítky? A vezmete ochotně do ruky pušku abyste ten zkažený vzduch šel bránit?

        2. Podporoval byste v r. 1939 Hitlera, který také jen převzal správu?

          1. O nějaké podpoře přece nemluvím. Ale pokud můj život řídí nadnárodní korporace, může mi být klidně šumafuk čí vlajka na hradě vlaje. Jde o to, do jaké míry je tahle země ještě naše – potažmo je-li v ní ještě něco co by stálo za obranu. Pokud nemohu ovlivnit nakládání s krajinou, památkami, zákonodárství a spoustu dalších věcí, přestávám tu být doma i kdybych tu měl staleté rodové kořeny. Moje pozice se stále více blíží pozici emigranta v jakékoli zemi jiné. Když budu v Čechách makat ve fabrice pro jejího japonského vlastníka, podle japonských pravidel, nebude pro mne žádný rozdíl v tom jestli tu fabriku koupil, dostal darem a nebo ji ukradl. A když mu ji ukradne Švýcar budu na tom úplně stejně jako kdyby ji tomu Švýcarovi prodal.

          2. Naprosto chápu Vaše připomínka a z velké části se s nimi ztotožňuji.

      3. Přesně tak – je-li lid způsobilý rozhodovat o složení parlamentu, je způsobilý rozhodovat o všem. Že o většině věcí rozhoduje parlament je jen praktické organizační opatření.

    3. Stát nedělají hranice, hranice jsou jen čáry na mapě. Stát dělají lidé, kteří v zemi těmi hranicemi vymezené žijí, považují ji za svůj domov a jsou ochotni ji bránit a rozvíjet. Tupé laciné stádo deklasovaný živlů zdevastovaných nedostupností veřejných služeb se bude s nějakým státem jen stěží ztotožňovat, považovat je za svůj a bránit jej.

      1. Kupodivu v historii státy, které neposkytovaly téměř žádné veřejné služby, byly bráněny velmi dobře a silnou armádou (krystalickým příkladem je viktoriánská Anglie). S bezbranností zápasí dnes především státy sociální.

        1. Tribun si nectěně šlápl na hrábě, neboť napsal, cituji: „Tupé laciné stádo deklasovaný živlů zdevastovaných nedostupností veřejných služeb …“ Typické pro dnešní sociální stát je, že z důvodů všeobecné korupce jsou veřejné služby nedostupné, což platí pro dnešní Kocourkov obvzvlášť. Například můj bratranec potřeboval spravit zuby, ale jeho zubař mu zuby ještě víc zmrvil a on musel jít a zaplatit si schopného zubaře ze svého i když si toho zadarmo platí ze svých daní. A tak je to se vším. Sice je možné, že i zadarmo zubař bude kvalitní, ale není to zdaleka samozřejmé.

          Takže je celkem pochopitelné, že naštvaný a frustrovaný občan nepůjde se zbraní v ruce bránit svoji vlast. Spíše naopak. A ještě dodám, že v korupčním prostředí financovat schopnou armádu prostě nelze, neboť korupce demoralizuje nejen běžného občana, ale i vojáka.

          Především jsem si ale vědom, že Tribun místo „nedostupností“ chtěl napsat „neexistencí“. Doplnil bych ještě Michala, že to byly především USA, kdo vyhrál poslední světovou válku i bez existence jakéhokoliv sociálního státu i když společnost byla zdevastována těžkou a vleklou hospodářskou krizí. Drtivá většina lidí a to i s honosnými tituly z věhlasných univerzit si ale stále vůbec neuvědomuje, že ta krize byla hlavně kvůli pokusům o instalování sociálního státu tehdejší administrativou FDR o poznání vleklejší a těžší než v ostatních vyspělých zemích.

          Podtrženo a sečteno, sociální stát je zaručená cesta do pekel, kde kvůli všeobecné korupci nejen že nefungují veřejné služby, ale nefunguje ani policie a ani armáda. Takže odstraňte sociální stát, čímž odstraníte velkou část korupce a pak budete mít schopnou a moderní armádu. Jinak těžko…

          1. „Frustrovaný občan nepůjde se zbraní v ruce bránit svoji vlast“ – píšete. Aktuálně tomu všechno nasvědčuje. Kdyby ale šlo opravdu o život a ne o hovno, opravdu o existenci a ne o HDP či DPH, třeba by to bylo jinak, kdo ví? Já mám tendenci tomu věřit, alespoň vzhledem ke znalosti názorů ve svém okolí.
            Ostatně mnozí pro sichr zbrojí už teď. Ostatně i já mám v trezoru dvě pistole a samopal, munici a jsem více nežli zkušený střelec. Individuálně je to jistě bezvýznamné, ale mně se to začíná jevit jako už spíše společenský fenomén.

          2. Líbíte se mi.
            Optimista se učí anglicky, pesimista čínsky a realista se učí střílet.

  2. S tím, jak „Putin Sjednotitel“ expanduje své území na úkor sousedních států, nabývají armády států NATO na významu. Sami se možná neubráníme, ale tím spíš potřebujeme silného spojence a deklaraci vlastní ochoty spolupodílet se na obraně obraně států, na které si dnes Putin brousí zuby.

    1. Ale no tak …. „Putin Sjednotitel“ expanduje své území na úkor sousedních států …… zato neexpandující USA expandují přes NATO do ostatních zemí výrazně masivněji. Že je neokupují či neanektují? Jaký je rozdíl v přímé anexi a politicko-vojenské a ekonomické závislosti? Už tu pan Mudra napsal „….přestávám pomalu vidět rozdíl mezi okupací vojenskou a ekonomickou…“ a je to tak.
      Dále si myslím že návrat k všeobecné branné povinnosti by byl přínosem. Nejedná se pouze o ten vojenský aspekt. Ale také o ten společenský a sociální.
      Ano sami se neubráníme. Ale vojenský blok postavený na politickém a ekonomickém hegemonu nás neuchrání také. Ten sleduje především svoje cíle. To všechno už tu bylo. A nejen u nás …
      A propos příspěvek začínající slovy „To je zase konina“ ukazuje na úroveň jeho autora a jeho schopnost zapojit se do diskuze. Nevím jestli se autora toho příspěvku, nebo kohokoliv jiného v tomto státě, někdo ptal na to „Hele, chceš do NATO?“ Neptal. A tvrzení, že vláda atd. …. neobstojí. K tomu ji mandát nikdo nedal. Já nechci, jako daňový poplatník, platit žoldáky, kteří někde ve světě mordují jiné lidi. A to většinou jenom proto, že si to hegemon přeje. Nebude-li mít ve světě silného oponenta, bude stále drzejší a arogantnější.

      1. Je otázka, zda by branná povinnost neupevnila mezi občany a státem, protože obětujete-li část svého života na přípravu k obraně státu, potom by pro vás mohlo být těžší ten stát tunelovat a okrádat na daních (a nebo se mu budete chtít pomstít).

        1. Možná by nebylo od věci, kdyby se k tomu vyslovil někdo, kdo část svého života přípravě na obranu státu skutečně nedobrovolně obětoval, a popsal, jak ty dva roky, strávené v kasárnách a na cvičišti, jeho vztah ke státu utužily.
          Myslím, že skutečný dobrý vztah ke státu by musel branné povinnosti předcházet, opačně to moc nefunguje.

          1. tresni,
            vojna byly dva roky neuvěřitelných prázdnin. Bezstarostných, veselých, plných sportování a kulečníku. Nikdy v životě jsem se předtím tak neměl a potom také ne. Jídlo zcela bezkonkureční, obě moje pozdější manželky měly problém se s tím vyrovnat. Můj vztah ke státu to upevnilo natolik, že jsem s v poslední den základní vojenské služby stal kandidátem na členství v KSČ.

          2. Pane Hudče, gratuluju.
            Jsem přesvědčena a jako skeptik skládám zbraně.
            Předpokládám, že kdyby tehdy přišel rozkaz bránit socialistickou vlast útokem na bavorské revanšisty, naplnil by vás nadšeným odhodláním.

          3. Pardon, překlep. Takže ještě jednou.

            Samozřejmě bych v případě napadení imperialistickou cizinou uchopil do své Armádním střediskem vrcholového sportu DUKLA vycvičené pravice svoji OSP Walther 0.22 short a zahájil palbu/rychlopalbu na Olympijské siluety v sériích 8, 6 a 4 vteřiny na pět skutečně realistických lidských postav (takové byly tenkrát terče). Stříleli jsme tak nejen my, obhájci komunismu, ale také imperialisté z USA a dalších kapitalistických zemí. O medaile jsme se poctivě dělili, z našeho socialistického tábora byli nejúspěšnější Polák Zapedski (z mnoha důvodů střelecká genius, ale to by byla dlouhá historka) a Čech – můj trenér Ladislav Falta. Mimořádně dobrý byl u nás i Vladimír Hurt, který střílel za Rudou hvězdu (to byla ta nenáviděná komunistická policie, dnes si říkají Rapid a střílí v něm i ta imperialistická nohsledka Kateřina Kůrková, co si teď říká Emmons, protože si vzala toho imperialistu z USA, co pořád poslední ranou při závodech přichází o medaile – alespoň něco je na těch supermanech z USA lidského a nám Čechům blízkého – něco zkurvit).
            Proboha – rozumějte, to byl jen drsný vtip, Kateřina je skvělá – abych Vám to přeložil.

            Vy to možná, třešni, nevíte, ale ono se tenkrát kromě boje proti komunismu a kapitalismu, také docela normálně žilo. A v Dukle a Rudé hvězdě se sportovalo, a získávaly se medaile (ona i ta Čáslavská je brala pro ČSSR a ne ČSR) a na sportovištích se neválčilo, ale sportovalo. A ty medaile získávalo i těch pět majorů US armády (jména jsem zapomněl, ale uměl bych je najít), kteří oslnili svět svými metodami tréningu, takže vyhrávali skoro všechno v královské puškové disciplíně 3 x 40 (Vy nevíte co to je, ale je to fakt velká machrovina) – a konkuroval jim třeba jen nějaký Kovařík z té komunistické Rudé hvězdy. A můj zmíněný trenér si odvezl stříbro z Mnichova 1972 a měl děsnou smůlu, protože normální pro něj by bylo bývalo zlato.

            Mně přijde legrační ten váš boj proti „komunismu“, který je v tehdejší podobě neodvolatelně mrtvý. Ale, jak jsem adoptoval od Ludvíka Vaculíka: „Socialismus ruského typu je mrtvý a to je dobře. Ale špatně je, že se vrátily důvody, proč vznikl“. (To není citát, ale celkem přesná parafráze).
            A to souvisí i s tou armádou. Ta „socialistická“ byla správná svými principy, ale zoufale špatná svojí realitou. Až na ta naše Střediska vrcholového sportu, která jsem Vám s trochou nadsázky vylíčil.
            P.S.: A nechoďte na mě se Zarembou, nebo na Vás vysbírám ty současné ztroskotance.

          4. Já se s vámi opravdu nechci přít o to, jestli sportovní střelci měli v armádě veget.
            Jenže řeč nebyla o prominentech, ale o manících, kteří měli dřepět v tancích, kdyby někomu v nejvyšším patře nakonec šíblo a rozkaz jít do Bavorska by přišel. Že takové plány, na které naštěstí nedošlo, opravdu existovaly, se ví.
            Takže moje původní otázka se týkala právě takových kluků, jejichž život by se pak počítal maximálně na dny. Jak vojenská příprava utužila jejich vztah ke státu? Já to nevím. Na vojně jsem nebyla, můj muž tam byl jenom rok a k tomu, jak to prožívali obyčejní branci, jako vysokoškolák taky moc nepřičichl.
            S režimem to nemá moc společného, řeší se tu, jestli povinná vojna ano nebo ne, a jestli to má vliv na chuť bránit stát.

          5. Tresen:

            „S režimem to nemá moc společného, řeší se tu, jestli povinná vojna ano nebo ne, a jestli to má vliv na chuť bránit stát.“

            Podle mne s režimem má vojna splečného absolutně všechno. Dobrý voják nebude dobře a nebo ani vůbec bojovat, když si není vědom, že riskuje život za dobrou věc a to dobrovolně. Povinné riskování života nikdy nefunguje ani když je za to královský plat. Viz zkušenosti amerických ozbrojených sil z Vietnamu. Na rozdíl od populárních mediálních lží, ve Vietnamu bojovalo méně než 10% vojáků odvedenců, zbytek byli dobrovolníci, ale i těch pár procent odvedenců dělalo ve válečných zónách takové problémy, že se pak později přešlo na plně profesionální armádu. Totiž demoralizovaný odvedenec má nejen vyšší pravděpodobnost, že to v boji koupí, ale také může způsobit, že to koupí jeho kolegové a vysoce motivovaní dobrovolníci, kteří jsou pro každou armádu to nejcennější, co armáda má. Bohužel, pitomce ale nelze úplně eliminovat ani v profesionální armádě, viz seržant Bergdahl, zběh a zrádce, kvůli němuž zahynulo nejméně dalších šest vysoce kvalifikovaných a motivovaných vojáků.

            Není bez zajímavosti, že taková liberální Wikipedie procenta odvedenců ve Vietnamu zcela zřejmě záměrně neuvádí a tento údaj je velmi těžké dohledat. V 60. letech totiž bylo v amerických ozbrojených silách 25% odvedenců, které velení armády v bojových zónách nechtělo a tak je raději lifrovali do jednotek ve Státech, popřípadě do Německa a Koreje či jinam, kde se nebojovalo aby zaplnili prázdná místa uklízečů, skladníků a kuchařů. Jojo, mediální masáž, you’ve go to love it, jak se u nás říká…

          6. Tak to musíte dnes trpět jako pes. Možná jste měl po základce přijmout místo vojáka z povolání a kdyby vás i přes vaši kandidaturu v KSČ přeci jen nevzali, zkusit třeba místo prodavače v ARMĚ, i když tam převládaly spíše prodavačky, ale nakonec není to jediná feminizovaná profese, která, teď když máme „gender correct employement“, už by neměla potenciálním uchazečům mužského pohlaví být handicapem:-)

          7. Také bych mohl přijmout místo baleťáka v Armádním souboru písní a tanců. Tenkrát to byla nepodstatná součást armády, dnes mi to přijde (Hradní stráž) jako její hlavní složka. Jak jsem se dnes dozvěděl, Evropa je stále konzervativní, stále je základem státu rodina. Změna je jen v tom, že teď je to rodina homosexuální.

          8. No to snad ještě ne. :-)
            Byť souhlasím, že buziaktivity jsou oficiálními místy momentálně fedrované (a kým? zase levičáky!), většina lidí je naštěstí normálních.

          9. Michale – holé hlavy jsou normální ?
            A co je jako vlastně normální ? To co dělá většina ? Takže v Amazonii je normální kanibalismus ?

            Vy prostě tenhle malý kousek světa kde zrovna žijete „objektivizujete“ jako celý svět – a to je blbost na entou. Stejně jako vaše chování a vaše názory nejsou „normální“ pro „všechny“. Prostě nejste středem vesmíru a tím že vaše názory vnucujete ostatním jako jedinou pravdu ze sebe akorát děláte ….. člověka méně moudřejšího.

            Ale je zajímavé že (stejně jako většina věřících u své pravdy) máte „jasno“ …. je něco špatně/v nesouladu s vašimi názory ? můžou za to levičáci :)

            LIberalista (jak tvrdíte že jste) ctí svobodu ostatních (neboli multikulti – vždyť to vyřeší trh ne?) a o levičácích tvrdí že přinášejí totalitu a jeden názor. A přitom liberalista nejvíc kvičí že homosexualita je zlo a navíc že ji chtějí nastolit levičáci ? Kde je ta vaše svoboda pro ostatní ? A neplete se takhle náhodou v tom co sám jste ?

            Já vím – už jsme tu diskutovali že ostatní nesmí omezovat vaši svobodu – z čehož nakonec vyplynulo že vy máte mít k dispozici celou zemi (aby vaše svoboda nebyla ohrožena) a ostatní ať jdou ….. někam. :(

          10. Hudec:

            „vojna byly dva roky neuvěřitelných prázdnin. Bezstarostných, veselých, plných sportování a kulečníku. Nikdy v životě jsem se předtím tak neměl a potom také ne. Jídlo zcela bezkonkureční, obě moje pozdější manželky měly problém se s tím vyrovnat. Můj vztah ke státu to upevnilo natolik, že jsem s v poslední den základní vojenské služby stal kandidátem na členství v KSČ.“

            Takhle jsem se už dlouho nezasmál. Vlastně moment, teď mě ale zamrazilo a na zádech mám výraznou husí kůži, kterou jsem dostal při představě, že snad by tohle Mr. Hudec myslel vážně … Ježíšmarjá!!!

          11. :-) Jasně, že vážně. Dva roky jsem se mohl věnovat svému koníčku za peníze státu a s perfektním servisem. Jen to chtšělo nějaké výsledky, aby člověk z té Dukly nevylít….

          12. No já se musím k panu Hudcovi přidat. Sice jsem nebyl v Dukle, ale dělal jsem svého koníčka (rádio techniku) a dostal jsem se k zařízením, ke kterým bych se v civilu nikdy nedostal. A to ani v onom ostouzeném SVAZARMu. Ale asi bych to nenazýval přímo „prázdninami“, to je přeci jenom příliš silný eufemismus. Zvláště při vědomí toho, že v případě skutečného konfliktu jsme měli, jako divizní spojový uzel, šanci na deseti minutovou životnost … :)

      2. Členství v NATO je mezinárodní smlouva o obraně a k jejímu vyjednání jistě má vláda, poslanecká sněmovna a senát (kteří zmíněné schválili) mandát. Argument, proč nepořádat o tomto referendum, je hezky shrnut ve Vašem příspěvku.

        1. Smlouva o NATO je smlouva o vstupu do vojenské aliance, která má své cíle. Nejedná se tedy o pouhou obranu našeho státu. Tedy vláda k takovému kroku mandát nemá (neměla).

          1. Kromě tuším Španělska (?) žádná země referendum nepořádala. Všichni jsou špatní?

          2. Nevím jestli „špatní“, ale určitě neodpovědní vůči svým voličům :-)

          3. NATO opravdu nebylo zřízeno na obranu České republiky, i když se tomu mnozí diví, ale na kolektivní obranu všech členských zemí.

    2. Podle Ústavy ČR rozhoduje o vojenských a bezpečnostních otázkách státu vláda. Proto nebylo referendum o vstupu do NATO.

      NATO nerovná se USA. Že USA expanduje přes NATO, je tudíž blbost. To, co expanduje přes NATO, je odhodlání bránit spojence před napadení jiným státem.

      A na závěr – ukazuje se, že Američané budou muset pomoci irácké armádě v potlačení islámských vzbouřenců, kteří plundrují server Iráku, vraždí nemuslimy a blíží se pomalu k Bagdádu. Už víte, na jakou stranu se přidáte? Jestli budete podporovat ty zločinecké Spojené státy se svými základnami po celém světě, nebo jestli se dáte na stranu islámských vrahů?

      1. Promiňte, ale nevšiml jste si, že v tom Iráku zavádělo pořádek NATO, potažmo USA? Jak to, že je to tam takové jaké to je? „Že USA expanduje přes NATO, je tudíž blbost…“ ale, ale, copak Afganistán nás nějak ohrožoval? Kterou členskou zemi NATO tam NATO brání? A tak proč tam jsou naši vojáci?
        A rozpadající se, humanitárně bombardovaná Jugoslávie nás také přímo ohrožovala? Koho tam NATO bránilo a před kým? Tam byl ohrožen nějaký členský stát NATO? Nebylo to spíš tak, že prosazovalo své zájmy (= zájmy USA) v této oblasti? Nemá paní Albrightová, a ne jenom ona, v Kosovu náhodou své ekonomické zájmy? Je to náhoda?

        1. Ne, to nebyla a není náhoda. Nejste trochu puntíčkář? Hledáte důsledky v příčinách….
          Rozvrátit stát je normální a pak kritizovat jeho stav je přirozené, to ještě nevíte?
          Normální je nahradit surového diktátora anarchií. Ale nesmí se přitom zapomenout na těžbu ropy a účtování v dolarech. Ti islamisté jsou pěkní zkurvenci – už to tak pěkně běželo a oni se do toho zase serou. To bude třeba poslat tam oddíly OSN a když to nepůjde (a nepůjde, kdo by tam lezl – jedině magor) tak holt tedy zase ten zachránce – NATO. I my máme v Mosulu své životní zájmy – to ještě nevíte? Učí to na každé USA veřejné vysoké škole (té, co nemá úroveň ani našeho učiliště).

          1. Toho tak strašně surového diktátora že si za něho žili docela dobře – poměrně slušné živobytí, co ciziny se smělo, práce byla, co do huby taky a náboženské fanatiky držel u huby. :)

  3. Abyste to nepřehlédli výše. Dnešní Hospodářské noviny, titulní strana: „Vzniká plán, jak vrátit vojnu“. MO připravuje zákon o povinných odvodech a pravidelných cvičeních.
    Loučím se militaristickým pozdravem: „Míru zmar!“
    Odpověď nastoupené jednotky by měla znít: „Nazmar!“

    1. Sázím lahev vína, že povinná vojenská cvičení v tomto volebním období neprojdou.

        1. Ale docela bych ty dnešní juvenili na vojně chtěl vidět – bylo by to k popukání, a hlavně ty co si tak rádi hraji na vojáčky.

          1. Máme je tu každý květen. Dřevěné flinty a houpavý krok kovbojů :-) .

  4. „Tupé laciné stádo deklasovaných živlů zdevastovaných nedostupností veřejných služeb se bude s nějakým státem jen stěží ztotožňovat, považovat je za svůj a bránit jej.“
    Teze, kterou tento výrok obsahuje, totiž že nedostupnost veřejných služeb devastuje společnost na úroveň „laciného stáda deklasovaných živlů“, neschopného ztotožnit se se státem a bránit ho, by si zasloužila rozvést, uvést alespoň věrohodné příklady, když už ne přímo sociologická data opřená o výzkum.
    Záleží ovšem taky na tom, jak Tribun definuje „veřejné služby“, jestli se jedná o služby poskytované výhradně státem, anebo jestli se připouští širší pojetí. Pokud by platilo to druhé, pak by se snad dalo uvažovat o užití pojmu „občanská společnost“. O ní se traduje, že to je nejúčinnější prevence proti pádu na úroveň deklasovaného stáda.

    1. Ono se se státem bude stěží identifikovat i individualizované nestádo nedeklasovaných neživlů, takže když by tyto dvě skupiny spojily síly na demontáž státu en block (nejen toho rádoby „sociálního“) pak by jako voličská skupina neměly konkurenci:-). Bylo by tedy dobré, aby příští Babiš, až se tento svoji ůčastí ve vládě „hisoricky znemožní“, zacílil na tuto agregovanou voličskou skupinu anarchistickým zvoláním: „Dost bylo státu, ať žije svoboda vlastní volby“. Prachy vám zůstanou a vytvářejte svépomocná družstva jako byla za socialismu např. „Osvobozená domácnost“.

      To by mohlo i načít rozvrat kapitalismus, protože velké korporace by nebyly schopny poskytovat služby lokálně a formou „barteru“ – ve stylu já ti vyperu podvlíkačky, ty mě pověsíš konzole“. Takže přátelé/soudruzi – Plány imperialistů zhatí – kolektivní soudružská výpomoc – bez toho, že čest tím naše tratí:-)))))

      1. Obávám se, že idea, s níž do voleb pochodují současné levicové strany, totiž že všechno dobro musí procházet skrze stát, jinak je silně podezřelé, je v jimi spravované společnosti natolik zažraná, že kapitalismus se svého brzkého konce obávat nemusí.

        1. Také si myslím, ovšem stát má přeci jen jednu „neocenitelnou“ výhodu. Je to jediná instituce, co dokáže slíbit a pak i naplnit – rozdávat peníze. To vám žádný kapitalismus neposkytne, on je vám je pouze nechá „vydělat“. A něco dostat anebo vydělat – to je rozdíl – který si každý z voličů velice dobře uvědomuje – a je to opět zájem společný – jak pro plebs, tak pro elity.

          Protože ať věříte nebo ne – stát je štědrý k oběma skuůinám voličů – jak ke kapitalistům – kterým rozdává státní zakázky za naše daně a plebsu zase různé dávky, podpory, služby co jsou pro ně takříkajíc „zdarma“ (na to slovo jsem alergický, protože nic krom nezišného daru, nění z ekonomickéhé hlediska NIC(!) zdarma).

          Jen jedna poměrně velká (i když v nominálně menší než tyto dvě skupiny obyvatel) skupina obyvatel – živnostníci či obecně střední třída pracující u firem vyrábějicí obvykle spotřební zboží nebo lokální služby – které stát nikdy poptávat nebude – a musí každý den bojovat o soukromého zákazníka – je jen a toliko tedy na trhu soukromého spotřebitele – a je v něm sám PROTI VŠEM a NAVZDORY STÁTU – ten musí stát pro svoji podporu jiným a jemu nikdy ne – a to za jeho peníze – musí nenávidět.

          Naopak 60-70% lidí musí stát mlovat. A nikoli parodaxně(!) – právě ti největší proletáři a vykořisťovatelé pohromadě….

          1. Jak řekl Milton Friedman, jsou jen dvě skupiny lidí, kteří odmítají svobodu a kteří se chtějí podřídit státu. Intelektuálové a obchodníci. Ti první proto, že chtějí svobodu pro sebe, ale nepřejí ji ostatním, a ti druzí proto, že chtějí volný trh pro své konkurenty, ale ne pro sebe.“ (Milton Friedman)

  5. Myslím, že pan Friedman se hluboce mýlil. Volný trh je v zásadě nerealizovatelný, podobně jako komunismus či čistý libertismus – kde neexistují jen ta tržní pravidla , ale kde ovšem součást trhu jsou i nezměrná rizika a všudypřítomná možnost „zrady“ – která by (snad krom mafie která je podstupuje v obchodu s jinými mafiemi dnes a denně) nikdo moc podstupovat nechtěl. Proto stát – resp. právní stát – kde funguje právo, policie a soudy – musí chtít každý, včetně mě osobně. Bohužel stát dnes dělá 1000 a jednu činnost, která nejenže žádný trh neumožňuje, ale který jej protekcionizuje natolik, že se jedná o podobnou formu „trhu“ jako ten s „výpalným“, a za „ochranu“ nebo s bílým masem – trh, kde sice existuje konkurence, ale vy ji nemůžete zničit jinak než ryze tržními fundamenty, kvalitou a cenou – ale právě v tomto ohledu více než to – jediným opravdu „zásadním“ funademntem tohoto „trhu“- je hrozba násilí.

    A stát – to je instituce, která podobně jako mafie nebo jakýkoli jiný zločinecký syndikát – je na násilí přímo založena. Ovšem pravda, my si můžeme kompetence státu přeci jen svoji volbou upravit. Proč to nechceme, je jasné. Stát si platí své pasáky i ovečky – je jich dohromady 70%. Těch 30% co nechce být ani jedním, má v demokracii – prosttě smůlu:-(

  6. díval jsem se dnes na Hyde Park s prof. Chomským. Bohužel by mě spíš zajímaly názory prof. Chomského a ne pana redaktora. Takže pro mě divácké zklamání …

    1. Musela jsem nainstalovat FireFox, IE 8 na XP si s tím nevědělo rady. FF to zobrazuje dobře.

Komentáře nejsou povoleny.