Jak se to tak všude kolem mele a veřejný diskurs se militarizuje (kritika armády téměř zmizela, zato přibylo pozitivních zmínek o armádě), vzpomněl jsem si na nedávný rozhovor s vojenským psychologem Danielem Štroblem, ve které mimo jiné (říká toho bez obalu a přikrašlování víc, než dost) zaznělo i následující:
Voják nemůže být empatický k protivníkovi a soucítit s ním. Neříkám, že ho musí vnímat jako jednoznačné zlo. Musí ho ale zkrátka vnímat jako někoho špatného či pomýleného. Podobné úvahy [typu jestli nepřítel nemá náhodou tak trochu pravdu, jestli není v právu a jestli má ta válka vůbec nějaký smysl, pozn. red.] si mohou dovolit intelektuálové, politici anebo diskutéři v pražských kavárnách, avšak na bitevním poli nemají co dělat. A pakliže ano, tak to armáda takových přemýšlivých a pochybujících vojáků může rovnou zabalit. (…) V takových situacích totiž policista či voják nemá co vymýšlet, ale rychle jednat podle až do morku kostí zažitých a zautomatizovaných návyků získaných při tvrdém a stokrát opakovaném drilu. Dril, který vás zbavuje morálních dilemat, ale spolehlivě vás v extrémních situacích vede k tomu, že při záchraně lidí či obraně vlasti potlačíte pud sebezáchovy a jednáte tak, jak jednat máte.
V tomto duchu, který je v očividném rozporu s ideály humanitními a koncepcí univerzálních lidských práv, ke kterým se tak rádi a hlasitě hlásíme, jsou tedy cvičeni naši vojáci. Otázka zní:: vymkla se armáda kontrole, nebo takový být musí a my se jen pokrytecky tváříme, že jsme mírumilovní, pro diplomacii a proti válkám? Protože když jednou takovou bestii pustíme ze řetězu, těžko ji pak budeme přivazovat zpátky. A pokud ji někdy vypustíme, těžko se budeme moci vymlouvat, že se svojí armádou nemáme nic společného. Pokud je tedy taková naše armáda, nejsme náhodou takoví i my sami? Uvědomujeme si vůbec, že takto vycvičená armáda znamená, že po skončení kontraktu v armádě se ve společnosti pochybují profesionální zabijáci bez skrupulí zvyklí jednat na rozkaz a bez přemýšlení?
Tribun 
Diskutovat a žvanit může jen „revoluční armáda“ (v historii mnoho příkladů), ale armáda normální by měla být diskusí prosta. Dril a disciplína je nezbytná, neb jak napsal už klasik cosi o stromech na Karláku ověšených vojáky bez disciplíny.
V funkční armádě funguje systém cukru a biče ještě dokonaleji, než kdekoliv jinde.
Já bych určitě o armádu váhajících intelektuálů nestál a ani bych nechtěl být jejím důstojníkem.
A teď pohov a rozchod…… už jsme zase v civilu.
Sympatizující souhlas. Ovšem problém může nastat v případě, že armáda čeká na pokyn, který váhající intelektuálové nevydají. Nebo by i vydali, ale předtím nechali armádu vyhladovět, protože přece musí být peníze „na sociálně slabé“.
Země, které je líto prostředků na živení vlastní armády, bude brzy živit armádu cizí.
Naprostý souhlas, i když o směru využití případné funkční armády (kterou nemáme), bychom asi vedli spor.
Domnívám se, že zdaleka ne tak velký. Ale já akcentuji loajalitu; jestliže po boku svého spojence vstoupím do války, která se později ukáže být přehnaná a špatně zacílená, neuteču a nevrazím mu nůž do zad. Před veřejností budu „držet basu“, výhrady si nechám do diplomatických depeší.
Je to jako v rodině; špinavé prádlo se pere doma.
Tak znám jeden pěkný bonmot: „Závidím zemi, která má takové hrdiny. Ale lituji zemi, která je potřebuje.“
Bohužel, to, zda budeme postaveni do situace, kdy ty hrdiny budeme potřebovat, nemůžeme ovlivnit. Můžeme se však na to připravit.
Si vis pacem, para bellum.
Chceš-li mír, připravuj mír. Válku připravuje ten, kdo chce válku.
Pacifistický nesmysl. Pěstováním si slabosti válku vyprovokujete, nikoliv ji zabráníte.
Když se nechcete prát, tak nemůžete chodit po městě s nasazeným boxerem a strkat ho každému pod nos. Mír a vítězná válka není totéž.
Špatně jste tu metaforu postavil, tribune. Respektive ji prostě přehnal – být připraven neznamená chodit po městě s nasazeným boxerem a strkat ho každému pod nos. Být připraven znamená mít ten boxer v kapse a umět s ním zacházet…
Komu hrozí větší riziko přepadení v temném parku; svalnatému chlapíkovi s koltem na opasku proklatě nízko :-), nebo útlé dívence v minisukni s kabelkou přes rameno?
Ano, přepadení dívky nebude její vinou, ale bude přepadena statisticky častěji. Bylo by samozřejmě hezké, aby nočními parky mohly bez obav chodit dívky v minisukni a po světě chodit sluníčkoví Tribuni, ale realita je jinde.
Jen aby nebyla ta dívka přepadne tím chlapíkem, který si to bude moci dovolit, protože má kolt a tak mu v tom nikdo bránit nebude. Ten kolt je pokušení. Řešením není eskalace ozbrojování až po vzájemné uzbrojení, ale odmítnutí agrese jako modu vivendi. Někdo totiž také musí sít, sklízet a vyrábět jaderné reaktory, nemůžeme na sebe pořád všichni mířit.
Chlapíka s koltem proklatě nízko každý trochu schopný padouch jednoduše odstřelí winchestrovkou ze zálohy. To by měl zkušený pistolník od klávesnice vědět. :-)
A také musí ten chlapík střílet jako první, protože jinak mu bude kolt k ničemu, a to znamená střílet i na falešný poplach. Zůstanou jenom silní – rychlí a agresivní, kteří neváhají, nepochybují, nepřemýšlejí. A pak postupně vyhyneme všichni, protože ta banda vyselektovaných testosteronových pitomců nebude schopna zachovat ani zemědělství, natož průmysl či zdravotnictví.
Učím se od michala, měli byste to dělat taky. Je to jednoduché. Aby ta dívenka mohla chodit bezpečně parkem, musí svého nepřítele napadnout preventivně a zbavit jej nebezpečných zbraní dřív než se chlapík stačí rozkoukat. Úplně nejlíp je, aby holčiny chodily nejmíň ve dvou, ta hezká se držela za sukní té silné, a až ta silná několik chlapíků zvládne, tak ta hezká toho nesmí litovat a nesmí jí vrazit nůž do zad, alébrž a pouze si doma prohlížet získané trofeje, a psát si se silnou povzbuzující smsky. Války jsou vlastně velmi úžasná věc:-)
To je nádhera desetipatrová, tahle úvaha…
Armáda není demokratická instituce a válka není prostředí, v němž lze rozvíjet lidská práva, či nad nimi vést byť jen košaté diskuze.
Armáda vždycky musí být sbor, který když zatroubí trumpety, vstane a jde a nezastaví se, dokud k tomu velitel nedá rozkaz. Všechny, které kdy za něco stály, takové byly a s mírumilovností ostatku národa si to nijak neodporuje…
Váš pohoršený výkřik mi asi ze všeho nejvíc připomíná postoj středověké společnosti ke katům…
A říkám já snad něco jiného? Já to nehodnotím, já se ptám, jestli si to uvědomujeme a jsme s tím srozuměni. Mimochodem, s těmi katy je to dobrý postřeh, původně jsem ho tam chtěl i napsat, ale nějak mi vypadl, tak jsou body vaše.
„Pokud je tedy taková naše armáda, nejsme náhodou takoví i my sami?“
Citovaná věta ve mně vzbudila dojem, že ano…
Otázka toho uvědomění, pravda, může být celkem palčivá. Asi ne až tak dalece v našich podmínkách, tedy za situace, kdy je armáda relativně malá, plně profesionální a rekruti musí mít alespoň výuční list a tím pádem i nějakou tu civilní kvalifikaci…
A dle mého názoru ne zcela nepodstatnou součástí prevence nějakých problémů třebas kriminálního charakteru, by měla být i ta doktorem Štroblem zmíněná výchova vojáka k lásce k vlasti a vlastnímu národu…
Mezi láskou k vlasti a láskou k bohu zase až takový rozdíl není, a kam vede láska k bohu jsme mohli a můžeme vidět mockrát a hezká podívaná to věru není.
To je dosti vratký oslí můstek, Tribune, a docela by mne i zajímalo, na jaké myšlenové konstrukci jste ho postavil. Vlast i Bůh jsou sice oba pojmy abstraktní, ale pod tou vlastí (a záměrně jsem prve zmiňoval i národ, který jste „s výhodou“ nechal stranou) je mnohem jednodušší si něco představit. Už proto, že něco, co je její součástí, mám denodenně před očima. A láska k takové enitě by člověku měla velet, když nic jiného, ji nepoškozovat…
Problém vidím v tom, že tou vlastí může být stejně dobře Třetí říše jako Britské impérium, Jugoslávie stejně dobře jako Srbsko. Vyberete si entitu, zamilujete se do ní – a začnete bez zábran a dilemat s lidmi, kteří se nevejdou do vašeho „my“, jednat jako s podlidmi.
Skáčete od jednoho k druhému…
Vaše původní formulaci jsem pochopil jako starost o veterány, kteří odejdou do výslužby dlouho před běžným důchodovým věkem a nemaje jinou kvalifikaci, než zabíjení, představují pro civilní společnost problém, potažmo pro policii práci… Z tohoto úhlu pohledu je úplně fuk, která země konkrétně je tou vlastí, protože řeč není o činnosti v armádě, ale o chování po odchodu z ozbrojených sil.
Problém lidí co si myslí, že vlast ergo národ má větší hodnotu než prošlý volňásek na Alexandrovce. Kdyby tyhle věci lidem eklhaft, a hleděli si každý svého majetku a zvelebovali jej, nikoho ani nenapadne vzávat národ ani Boha.
Bohužel jen lidé chudí (nejen duchem, protože od toho je ve znalostní společnosti ponejvíce odvotzena schopnost dobrat se nějakého majetku) jsou lákáni když nemají nic, jen své tělo a mysl, aby „věřili“ že musí bojovat za svoji identitu. Čest. Národ, anebo Boha či Vlast. Tfujtajbl vespolek. To je totiž jen a jen kannonenfutr, jak zužitkovat jejich těla k boji proti domnělým nepřátelům vlasti, národa, Boha. Ti, co se prohlásí za jejich vůdce (LIDU) pak obvykle po nějakém tom boji, jako stejná chudina jako ti, co je do boje verbují, se pak prohlásí za místodržitele na dobytém území, ergo prezidenty nově vniklých států, anexemi či občanskými válkami a to je jediný způsob jak oni dokáží zbohatnout. Ne proti konkurenci ve výrobě, obchodě, na trhu. Ne, indoktrinací společensky (pod)průměrných aby za (Boha, vlast, národ) prostřednictvím „pana předsedajícího“ bojovali a až dobojují, on bude placeným národním vůdcem nebo snad zmocněncem Boha na Zemi. Placených ovšem nikoli z nebes, ale ze Země.
Přitom stačí tak málo. Tu hydru jménem stát -.potřebující k podstatnění své existence nějaký ten národ, teritoriální pohřebiště a „svatá“ místa své kultury a historii připomínající, že toto společenství má být na co hrdé a že to nejsou jen loseři různě zozesetí na pár tisících km čtverečních, a pak už jen stačí blbce za za tento úhor a panděra svých vůdců co jsou ochotni bojovat – prostě zrušit a říci, jmenuješ je Pepa Vopička, narodil jsi se v místě XY (vesnice, město) a jsi čím jsi. Chceš-li se nejlépe domluvit, mluv řečí, které bude nejvíc lidí rozumět (ne nějakou národní), oblíkni si na hlavu třeba kokrhel, ale netvrď že je to tvůj národní kroj a nezlob se, když se mu budou ostatní smát, protože oni budou chodit oblečeni v praktičtějším (unifikovaném třeba oblek a kravata) oblečení.
Když budeš hrdý na to odkud pocházíš a kým byli tví předci (kteří mluvili řečí, které stejně nikdo nerozuměl a nosili ty komické kokrhele, co se jim všichni smáli) ale nebudeš nic umět co ostatní by upotřebili a za co by ti zaplatili, pak nikdo tvoji hrdost nebude vnímat a naopak tě budou mít za zkrachovalce a neschopného budižkničemu. Bude jim jedno jakého si národa, budeš pro ně prostě multietnický a národně neidentifikovatelný žebrák.
Takže věz, že národa ani vlasti se nenajíš, a zůstane ti při mučivých okamžicích tvého konce jen pachuť a zloba, že to, proč jsi ho měl tolik rád a byl na něj tak hrdý, ti nepomohlo od bolesti a zmaru. To snad jen pro ty, co si myslí, že jim tyto abstrakce k něčemu budou mimo snad politiky a náboženské či jiné sektářské vůdce používající je jako transcedentní společenskou drogu pro slabomyslné.
Jde o koncept armády 20. století. Asi se nemusím rozepisovat o tom, jaká zvěrstva vojáci „zbavení morálních dilemat“ napáchali.
…k tomu by ale ještě chtělo dodat nějaký kompilát zvěrstev, která nechali na vlastním národě napáchat vojáci nezbavení morálních dilemat…
Takové „B“ k vašemu „A“…
A jakým zvěrstvům na vlastním obyvatelstvu vojáci zbavení morálních dilemat zabránili.
Drobná technická: „na vlastním národě“ se v tom textu nevyskytuje.
Vypovídá to o vás ovšem víc, než si myslíte…
Kdybych dostal korunu po každý, když mi tohle někdo řekne… nechce se mi počítat, o kolik bohatší bych byl. V každym případě jsem si ale jist, že kdyby mi stejnou korunu vzali pokaždé, když zůstane jen u podobné prázdné fráze, nula by od nuly pošla…
V kterém textu se zmínka o vlastním národě nevyskytuje? V tribunově? Na ten jsem reagoval jinde…
V tom, který tu nechalo Zrcadlo? …tam jsem jen doplnil (jistě pouze náhodou) opominutý aspekt…
…
No a teď si rád přečtu, co to o mně vypovídá, vážený Indraxi…
Možná menší, než vojáci morální, plnící vůli boží (vůli prozřetelnosti), protože ti se bojí alespoň smrti, zatímco boží bojovníci se nebojí ničeho.
Ježíšku, on se nám pan Tribun probudil do opravdového světa a vystrčil hlavičku ze slonovinové věže. :-)
Ale teď vážně.
Zkusíme jednoduchý příměr. Představte si, že jste s rodinou doma a vnikne Vám do bytu člověk, toužící vykrást byt, či nejste-li zainteresován na hmotných statcích, třeba znásilnit dcery. Při obraně můžete dodržovat „ideály humanitní a koncepci univerzálních lidských práv“ pouze tehdy, pokud budete v naprosté převaze; něco na způsob Vás ozbrojeného střelnou zbraní a lumpa na kolečkovém křesle.
Bude-li poměr sil jiný, nezbývá než se bránit všemi prostředky, nehumánními a krutými, i třeba vypíchnout lumpovi klíčem oko, jinak se neubráníte. Viz jakékoliv kursy sebeobrany.
Naše civilizace ztratila technologickou převahu a hned tak nebude stát s Maximem proti lukům a šípům, s Tomahawky proti samopalům nebo s taktickými jadernými pumami proti ohraničenému nepříteli s tanky. Příčina ztráty převahy je mimo tuto diskusi; ale podepsali se na ní i „sluníčkáři“ se svými protesty a nátlakem na omezováním vojenského výzkumu. Stejně jako lidé nechápající význam rozvědné práce pro vedení války (možná po Putinově bravurně vedené anexi Krymu pochopí) a obhajující zrádce typu Manninga/ové a Snowdena.
Tudíž konflikty budou nějakou dobu symetričtější a krutější a byť můžeme rozumovat o tom, nakolik tvrdá vojna mění k horšímu lidské povahy (a ano, je to tak, od Remarquea až po Ramba), ale jde nám o holý život a není jiné cesty, nemůžeme všem ustupovat, nemůžeme se stát bezbranným cílem, neboť svět se děsí prázdnoty a vymizelé mocenské prázdno rychle někdo zaplní. Někdo, kdo neuznává hodnoty naší civilizace, natož aby se zdržoval „ideály humanitními a koncepcí univerzálních lidských práv“.
Jiná otázka je, které konflikty jsou zbytečné a které jsou přímo kontraproduktivní.
Když mi někdo vtrhne do domu, budu se bránit. Ale víte, mně se těžko chápe, že mám někoho zmlátit preventivně. Přece když já vtrhnu do něčího domu, tak ten dotyčný má přesně stejné právo se bránit a dát mi přes držku, none? A jako nejkontraproduktivnější se mi zdá způsob podněcování konfliktů mezi obyvateli domu. Zabiju pána domu, ale do volných pokojů se pak natahá sběř, se kterou se nedá domluvit. PS navíc, to o těch ideálech, nebuďte mimo mísu-vono se nakonec vždycky ukázalo, že jsou to jen písmenka na vlajce:-)
To je právě ten výběr konfliktů, o němž mluvím. První válka v Iráku byla obranou „našeho“ Kuvajtu. Afghánistán měl být pomstou za napadení Spojených Států, podle toho, co o tom víme dnes, zřejmě nepříliš dobře zvolenou co do možností vést válku, ale jistě ospravedlnitelnou. Pro příklad.
Pomsta, krevní msta… není tohle náhodou součást ideologické výbavy těch, nad které se tak povyšujete?
Obávám se, že pomsta je součást ideologické, neřku-li pudové výbavy většiny lidí na světě.
A co navrhujete vy? Nastavit teroristům druhou tvář?
Teď nechci řešit politické kecy o místech nasazení, jenom reaguju na jednu větu pana psychologa. Nemyslím si že dril, který vojákovi pomáhá zabíjet nepřítele v boji, musí nutně znamenat ztrátu všech morálních hodnot. Ano, do armády patří dril, a nepřemýšlení, jinak ztrácí smysl. A přesto by měla zůstat …lidská? asi ve smyslu nepřehánět krutost. Někde jsem četla, že sovětští vojáci požívají v Afghánistánu lepší pověst, jakousi válečnou úctu- už jen proto, že měli zábrany střílet do dětských vojáků. Asi jsou věci, které se udělat musí. Ale. Dobýt vesnici nemusí nutně znamenat upálení všech jejích obyvatel v jedné stodole. Stejně tak nemusím zajatce podřezávat jako kuřata. Jsou to drobné zásady, které odlišují různé armády od sebe – bojovat s nepřítelem, který je mně hoden, neponižovat ho ani jeho víru ani jeho ženu.
:-)) Zrovna na Afghánistán to vůbec nesedí. Naopak, Západ u muslimů požívá posměch, protože je slabý a nedůsledný. Podřezávání zajatců, únosy žen, nemluvě o využívání civilistů proti svým nepřátelům jsou běžné strategie Talibanu.
„Jen ať si mě nenávidí, hlavně když se mě bojí.“ Neptám se vás, kdo to řekl, ale jak skončil?
Nahradil ho nemlich stejný císař.
Tak hloupý článek jsem už dlouho nečetl. Právě dnes zemřeli 4 naši vojáci v Afghánistánu, protože příliš dlouho otáleli s odstřelením sebevražedného útočníka.
Vojáci jsou tu od toho, aby bránili lidská práva a chránili naše životy před těmito zrůdami.
Víte, Steve, ten sebevražedný útočník bránil lidská práva a chránil životy civilistů před zrůdami okupujícími jeho zemi. Dokud se všechny ty zrůdy nepodaří Afgháncům zlikvidovat, nebudou mít lidská práva šanci.
Vy jste taky dobrý magor. Kolik civilistů zavraždili v Afghánistánu čeští vojáci ve srovnání se sebevraženými útočníky z Talibanu? Víte, kolik civilistů včetně dětí ta sebevražedná zrůda při svém útoku zabila? Vám nedochází, že ten sebevrah vůbec nemusel být Afghánec, ale především, že čeští vojáci jsou v Afghánistánu na žádost tamní vlády, právě aby chránili civilisty před těmito magory.
Nu, kolik civilistů mají na svědomí „kolaterální ztráty“, to raději nikdo nepočítá. Dron je bezva věc – zabíjet z pohodlí domova. Afghánci drony nemají a tak to řeší jinak.
Mají nás nějak významně zajímat ztráty civilistů nepřítele?
Odmysleme si otázku, zda plošná operace v Afghánistánu byla vhodně zvolenou odplatou za napadení USA Bin Ládinovou Al-kaidou, to je zcela jiná diskuse, kterou si netroufám tak docela vést.
„Mají nás nějak významně zajímat ztráty civilistů nepřítele?“
No asi by měly, michale. Zejména, když „naše“ média horem dolem tvrdí, že Afghánistán zachraňujeme před teroristy a ti mrtví civilisté jakousi divnou shodou okolností mají být právě ti „zachraňovaní“. Leda byste stál o to, aby se ti zachraňovaní přidali k nepříteli, protože ten napáchá méně kolaterálních škod. Myslím si, možná naivně, že prvním předpokladem k tomu, jak nějakou válku vyhrát, je vyjasnit si, kdo je a kdo není nepřítel.
Motivem války v Afghánistánu bylo zničení základen a prostředků teroristů, nikoliv pomoc místnímu obyvatelstvu, to byl přinejlepším sekundární cíl. Otázka, jestli byl plošný konflikt vhodně zvolenou formou, je na místě, ale narozdíl od amerických stratégů máme výhodu úvah ex post a sine officium.
Mohl byste vědět, že Česká armáda ve své výzbroji žádné drony nemá. Pro vaši informaci – čeští vojáci nebojují proti Afgháncům, ale bojují po boku Afghánců proti Talibanu, který primárně útočí na Afghánce.
To jste ale trochu legrační – po boku Afghánců :-). Zkuste číst i něco jiného, než Mladou frontu DNES.
Já Mladou frontu dnes nečtu. Ale vy přestaňte papouškovat Haló noviny.
Pokud máte tenhle názor, Hansi, stojíte na straně Talibanu. Před několika málo sty lety by s Vámi bylo nakládáno jako s nepřítelem. Dnes si může každý žvanit cokoliv; je-li to dobře, těžko říct.
Okupační vojáci v cizí zemi, kde hájí….. hájí co a koho?
Podle mého názoru nemají čeští vojáci v Afghánistánu co pohledávat. Bojují tam za DJ index, za nic jiného. Talibánci jsou v Afghánistánu doma, můžeme s nimi nesouhlasit, ale oni nejsou (a hlavně nebyli) útočníky v našich (NATO) zemích. My sami jsem si z nich udělali nepřátele a já osobně se jejich boji proti okupantům vůbec nedivím.
To je velmi odvážné tvrzení. Spolupráce Talibanu s Al-Kaidou je prokázána velmi dobře, stejně jako podpora misí sebevražedných teroristů. Nemluvil bych jen o DJ indexu.
Vy snad musíte být komunista. Nikdo jiný totiž nemůže být tak hloupý, aby o našich specialistech, kteří přijeli do Afghánistánu na žádost afghánské vlády, aby zde pomáhali cvičit afghánské vojáky a chránit civlisty před sebevražednými útoky talibánců, řekl, že to jsou okupanti. Talibán vraždil afghánské civilisty ještě dříve před příjezdem vojsk NATO.
Běžní Afghánci naše vojáky potřebují, aby jim pomohli s ochranou před zrůdami, se kterými tak sympatizujete.
Máte stejný slovník jako lidé, kteří neváhají vymýt někomu mozek, opásat ho výbušninou a poslat ho odpálit se na dětské hříště plné dětí.
Viz můj komentář výše.
Na žádost československé vlády jsme tu měli dvacet let také cizí armádu. Všichni jsme ji milovali, že?
A byla tady ta armáda proto, aby udržela zločinný komunistický režium u moci, nebo proto, aby nás chránila před sebevražednými útoky islámských teroristů?
Když u nás byly armády proto, aby nás zbavily nacistů, tak jsme je také vítali.
Rychle přišly (jak vojska z dávných kronik :-) ) a také rychle odešly. Dostaly šeříky a plzeňské pivo. Za tu rychlost na poslední chvíli. Azimut, odkud přišly a kam zase odešly, nerozhodoval.
Srovnávat s Afghánistánem? To může jen debil.
Rychle odešly? You must be kidding, jak říkáme u nás na Západě :-))
Naši drahou vlast vovinuly rudý mraky na hezkých pár let, troufnu si tvrdit, že 1945-1960 (a potom samozřejmě 1968-1989) jsme byli de facto ruským protektorátem.
Mrkněte do učebnice dějepisu. Něco o volbách v letech 1945 – 1948. A o eventuální přítomnosti (či samozřejmě spíše nepřítomnosti) cizích armád v těch letech v ČSR. Oni Sověti i západní spojenci po roce 1945 opravdu poměrně rychle odešli. Ať říkáte u vás na Západě co chcete, s tím celkem už nic nenaděláte.
I ty letopočty se vám trochu pletou, vypadly vám roky 1960 – 1968. Pokud jsme byli ruským/sovětským protektorátem, pak tedy v letech 1948 – 1989. Ani idealizace tzv. „Pražského jara“ není v tomto směru na místě.
Ono to prostě bylo tak, že KSČ vyhrála v roce tuším 1946 (myslím, nechce se mi to teď hledat) volby (s tím také nic nenaděláte) a v únoru 1948 to nekomunističtí ministři svojí neuváženou demisí docela dobře posrali – takže na ten „protektorát“ jsme si zadělali celkem dost sami.
Ohýbat fakta kvůli ideologickému výkladu dějin sice můžete, ale diskuse v tom případě moc smyslu nedává.
Přítomnost a vliv jsou trochu odlišné věci. Jak se stát (pod vlivem Ruska) choval k nekomunistickým stranám do r. 1946 snad víte; o zákazu agrární strany, obsaženém v Košickém vládním programu snad také, o tom, kde a kdy byl podepsán doopravdy, zřejmě nevíte nic a máte pocit, že mě můžete obviňovat z ohýbání faktů?
KSČ zkrátka již v r. 1946 vyhrála ve zmanipulovaném terénu a její vítězství nebylo demokratické.
Jinak souhlas, ale přesto bych letům 1960-1968 přiřkl určitý rozdíl v míře naší samostatnosti. Možná domnělé, jak později ukázal rok 1968.
Tedy sám vidíte, že když nějaké vojsko vstoupí na území cizího státu, tak to nemusí být vždy okupant. A znovu opakuji, že naši vojáci jsou v Afghánistánu na pozvání afghánské vlády, aby zde chránili životy civilistů před Talibanem, takže označovat naše vojáky za okupanty může skutečně jen debil.
Škoda, že nemohu říct to samé o vašem komentáři, protože takové a podobné bláboly tu čtu dnes a denně. Evidentně máte problém s primitivní etickou maximou nečiň druhému to, co nechceš, aby on činil tobě. Váš názor není nic jiného, než generální licence „těm druhým“, aby prohlásili za zvířata nás a začali nám řezat krky.
Mě by zajímalo, kde berete přesvědčení, že nastavením Vašeho bělostného bezbranného krčku klesne chuť „těch druhých“ si do něho říznout.
Kdybyste studoval historii, zjistíte, že je to naopak. Naprostá většina velkých triumfů nastala ve chvíli slabosti a shnilosti protivníka.
Já přeci nechci nic nastavovat. Jsem ale toho názoru, že akce vyvolává reakci a všechno je možné napínat jen pro určitou mez. Klišé, že nejlepší obrana je útok, je právě jen to alibistické klišé. Kdyby vy jste studoval historii – skutečnou historii, nikoliv mýty a legendy – tak byste věděl, že pýcha předchází pád a že žádný triumf ještě nikomu štěstí nepřinesl. Triumfy jsou pro chudinky, kteří si nevědí rady se světem, v němž žijí.
Čistě pragmaticky, jaký způsob obrany je lepší, než likvidace vojenských prostředků nepřítele?
…úsměv a květiny…
Čistě pragmaticky, jaký lepší způsob, jak začít regulérní válku, si dokážete vymyslet, než pokusit o likvidaci vojenských prostředků „nepřítele“?
Čistě pragmaticky, jak dlouho, si myslíte, že vám tenhle způsob „obrany“ metodami podplaceného šerifa z divokého západu bude procházet? Dokud kolem nepojede ošuntěle vyhlížející tulák, co si říká Shane?
Čistě pragmaticky, znáte lepší způsob, jak takového „nepřítele“… naštvat a přimět, aby proti vám opravdu bojoval?
Mimochodem, podle vašich kritérií byly japonský útok na Pearl Harbor 7.12.1941 a německá operace Barbarossa z června téhož roku jen normální obranné akce, jen s trošičku nepředvídanými důsledky.
Vlastně ani ta krátká vítězná válka ( po vašem „obranná mise“) proti Srbskému království z r. 1914 nedopadla tak úplně podle představ organizátorů.
Když útočím já, je to obrana, když se někdo brání mému útoku, je to útok. Svým způsobem to máte geniálně vymyšlené.
Chcete říct, že akce české armády, tedy provozování nemocnic, humanitární akce a školení vojáků a policistů je pro vás „útok“ a cvičení sebevražedných vrahů (často dětí) v zabíjení co největšího počtu civilistů, stínání hlav novinářů a humanitárních pracovníků a odpalování bomb třeba na maratonu je pro vás „obrana“?
Vy jste skutečně dobrý magor. Probuďte se – Madrid, Londýn, Bali… Tihle vrazi už nám hlavy řežou. A to doslova. Na internetu je spousta videí, jak řežou hlavy novinářům, lékařům, humanitárním pracovníkům apod. Už nám a naší civilizaci vyhlásili válku. Buď se proti nim budeme bránit, a to znamená i likvidovat jejich výcvikové tábory, kde trénují sebevražedné atentátníky, a nebo se jimi necháme podřezat pod záštitou toho, abychom jim náhodou nedali morální důvod na nás zaútočit.
Tyle zrůdy se vás nebudou ptát, jestli jste jim dal nějakou licenci zabíjet. Podívejte se, co dělají v Iráku členové ISIL s civilisty. Jedinou licencí k zabíjení je pro ně jiný etnický původ. Na humanistech, jako jste vy, by si s chutí smlsli…
O vašich morálních zásadách můžete teoretizovat s někým, kdo má podobné hodnoty jako vy. Tak dlouho svět ustupoval Hitlerovi, až to skončilo druhou světovou válkou…
No vida, všude jinde je žumpa, jen tady samý uvědomnělý … …
(kdo to ještě neudělal, přečtěte si podruhé Švejka – a jestli si pořád budete myslet, že je to nějaká legrace, pak máte opravdu problém!)
Michal:
„Při obraně můžete dodržovat “ideály humanitní a koncepci univerzálních lidských práv” pouze tehdy, pokud budete v naprosté převaze; něco na způsob Vás ozbrojeného střelnou zbraní a lumpa na kolečkovém křesle.
Bude-li poměr sil jiný, nezbývá než se bránit všemi prostředky, nehumánními a krutými, i třeba vypíchnout lumpovi klíčem oko, jinak se neubráníte.“
Ano, třeba sebevražednými útoky. Nebo ne? Tak to si protiřečíte.
Blábolit s vámi a vám podobnými je jen ztráta času. Tak čau.
Dovedu si představit, že i sebevražedný útok může být posledním východiskem z nouze.
To, co Vy nechápete, je fakt, že nestojíme někde abstraktně na kopečku a nepozorujeme vzájemné půtky Západu s islámskými teroristy (v tomto případě), a nezapisujeme si, jestli náhodou některá strana nešlápla vedle, ale jsme součástí jedné z bojujících stran.
A dokonce už ani nejsme dramaticky silnější, mimo jiné rozleptáváni vnitřními spory kvůli naivním humanistům jako jste Vy a Tribun.
V Prusku v roce 1914 žádné takové humanisty neměli, nebo je uměli umlčet. Kdybyste náhodou chtěl předstírat, že nevíte, kam to vedlo, tak letos vám to budou připomínat všude, třeba tady: http://www.rozhlas.cz/pred100lety/portal/.
Zbývá si položit otázku, zda by nedostatek humanistů v Prusku měl nějaký relevantní dopad na mezinárodní politiku, kdyby jedna divná srbská sekta nepotřebovala napínat svaly na sousedy…
Čímž chci říci, že příliš zjednodušujete. Příčina světové války, toho jména první, neleží v Prusku. Jemu lze vyčíst maximálně její rozšíření o státy, které vlastně nemusela zajímat…
V žádném případě ale neleží s Srbsku, to bylo jen obětí a záminkou, ani v Rusku, jsem se nedávno někde dočetl. Právě to rozšíření je to, co z té války udělalo světovou.
Ale jistěže leží v Srbsku. Nemůžete sousedům oddělat muže číslo 2 a čekat, že si to nechají líbit…
Ale no tak, co alespoň trochu úcty k faktům? Nebylo to Srbsko, ale Srbové. Ale i kdyby to bylo Srbsko, tak to není důvod k válce, pouze záminka v okamžiku, kdy si nějakou toužebně přejete až tak moc, že byste si ji vyrobili, kdyby žádná nebyla.
Teď se přiznám, že vašemu slovíčkaření trochu přestávám rozumět. Co má prosím znamenat věta „Nebylo to Srbsko, ale srbové.“? …obzvlášť tedy, když jsem napsal, že v Srbsku příčina LEŽÍ, nikoliv že Srbsko příčina JE…
…a obzvlášť, když na tom vlastně nesejde. Ona se totiž věc má tak, že lidé zorganizovaní ve skupině Sjednocení nebo smrt, které za atentátem stálo, od vraždy krále Alexandra I. Obrenoviče v roce 1903 Srbsko de facto ovládali a lze říci, že Srbsko (ve smyslu státní správy) byli oni…
I v dalším nesouhlasím – politicky motivovaná vražda následníka trůnu je zcela legitimní casus belli.
Humanisté v Německu by neuzavřeli Trojspolek? Německo (dle Vašeho Prusko) bylo do války vtaženo podpisem dohod, jiná otázka je, že docela rádo.
Nemám rád úvahy coby-kdyby, ale kdyby Trojspolek uzavřel (i za cenu velkých ústupků) smlouvu s Dohodou a nedovolil tím vznik smluv Francie a Anglie s Ruskem, bylo by v Evropě dalších 100 let mnohem lépe. Němcům (a Rakušanům) lze vyčítat neprozíravost.
Budiž nám to poučením do budoucna.
Prozíravost? To je přece pro vás totéž, co slabost. (Protože kdyby to bylo jinak, tak nic z toho, co píšete, nedává smysl.)
Předně, láska k vlasti, národu a dalším abstraktním pojmům nemající v současné liberální nadnárodní demokracii nadstátních Unií, zon volných obchodů, globalizace, universálního doruzumívacího jazyka (angličtina), universalismu Lidských práv – žádnou relevanci. Takže mít nějakou vycvičenou „národní“ (Vietnamce, Romy či cizince domestikované v naší zemi budeme z našeho společnému zájmu snad vylučovat?) zálohu pro případ mobilizace v případě vlastního napadení to ano, jinak ale je nutné mít vycvičené profesionální vojáky, co umějí svoje řemeslo tak dobře jako SEALS, RANGERS, SAS dohromady, špičkově placené – kde jim motivace bude ne nějaký národ (šermování tímto pojmem je samo o sobě nejčastějším zdrojem válek) tak mimo pocit že jsou nejlepší, nepostradatelní, pak nejlepší univerzální lidskou motivací je ta, že dostanu za špičkově odvedenou práci špičkovou odměnu.
Nakonec dnes ani početnost živé síly vržené do boje není zásadní předpoklad vítezství ve válečném konfliktu. Ale především spičková zpravodajská a průzkumná činnost, a pak sofistikované high-tech zbraňové systémy, založené na elektronice, vlastní inteligenci zbraňových systémů a pak především automatizovaná obranná sledovací činnost napojená na obranné raketové systémy, satelity, lasery, zbraňové systémy umístěné do kosmu, lokalizace nepřitele schopná rekognoskovat výskyt a pohyb nepřítele na metr přesně, schopnost zasáhnout nepřítele raketovými systémy z letadlových lodí lokalizovaných stovky až jednotek tisíc km daleko, minimalizovat vlastní ztráty použitím zbraňových systémů (nejen dronů) ovládaných na dálku (pak může být člověk jako typický US- Fatman, hýbající s joystickem s koblihou v puse – a nemít jako ruský Ivan svaly, ale jako sovětská pohádková baba Jaga – na rozdíl od ní – vysoce učinné technologické čáry) úspěšnější než nějaký svalnatý Rambo – tak toto vše je rozhodujícím faktorem ve schoppnosti bránit svoji svobodu a liberální demokracii nad úmysly primitivní hord jdoucí (mnohdy dobrovolně a s nadšením na smrt) s řevem urrráááá se a vrhající se proti kulometům ve snaze podmanit si vyspělé civilizace a co jsou schopni s vědomím „nas bólše“, klidně okamžitě zemřít – tak pak zásadní schopností čelit takovéuto primitivnímu násilí známému ze zákopů I.a II. světové, je mít ekonomickou a technologickou převahu obecně jako civilizace (zásadní technologické vynálezy, které potom najdou velice dobré tržní uplatnění v soukromém komerčním sektoru, stejně mají obvykle svůj původ v původním armádním využití) a pak mít náš civlizační okruh společný obranný vojenský pakt, protože dnes nikdo izolovaně, není-li sám terorista, sám vlastní boj, ani obranu, efektivně a vítězně vést nemůže.
Myslím, že další vysvětlování moc netřeba. Všichni víme, co ukončilo studenou válku mezi komunismem a západní svobodnou liberální demokracií (mimo vlastní ekonomický kolaps Východu a neschopnost nabídnout občanům luxus konzumu a kvality nejen užitku vlastního spotřebního zboží, ale především možnosti se skrze jeho vlastnictví a okázalé uživání poměřovat s ostatními). Elektronizace zbraní, počínající aplikace IT systémů do vojenského průmyslu, a nakonec to, co bohužel není dodnes funkční, ale dobudoucna se jeví jako nezbytné tak je to, co Reaganova administrativa nazývala SDI – Strategic Defense Initiative – které se lidově říkalo -.program tzv. „Hvězdných válek“.
V mnohém máte jistě pravdu.
Ale jak si vysvětlit prohru technologicky o tolik vyspělejších Američanů ve Vietnamu, Rusů v Afghánistánu a Američanů teď v Iráku a v Afghánistánu?
Asi to nebude všechno tak úplně jednoduché a přímočaré, jeví se mi.
Ano, ale to nebyla tradiční konveční válka, ale válka občanská. Ony v zásadě všechny ty války od II.světové /mimo několik lokálních konfliktů jako třeba válka o Falklandy nebo války vedené proti nově vzniklému státu Izrael/ byly války občanské. Vesměs vedené z náboženských důvodů – Šiíté vers. Sunnité, kmenové války v Africe (válka Hutuů a Tutsiů ve Rwandě) a pak především občanské války KOMUNISTŮ proti demokraticky smýšlejícím občanům ve vlastní zemi. Jako vždy byli agresoři komunisté (SSSR, následný vývoz stalinismu do Střední a Východní Evropy – dále pak Vietnam, Korea, Čina, Kambodža, Laos, celá Jižní Amerika a jejich bolševické revoluce, až po dnešní náboženské fundamentalisty) – vždy byla agrese na staně těch, co chtěla namísto demokracie nastolit diktaturu (dokonce komunisté se tímto slovem i hrdě zašťiťovali – říkali tomu diktatura proletariátu). Islamisté pak mají diktatury náboženské, chalífáty, vláda ajatolláhů a náboženských vůdců – zkrátka náboženská diktatura.
Budu-li se zabývat těmi neislámskými občanskými válkami,(ty islámské podle mne naše civilizace vyhrát nemůže, nelze dost dobře vyhrát válku proti tomu, pro koho je smyslem svého života pozemského od narození pěstovaná nenávist a snaha zabít či zničit druhé civilizace a s nimi konkrétní lidi, kdy zničením svého svého těla dostanu zbraň, která může mít v těch nejhrůznějších případech i 100násobný účinek), tak tady je nutné zapojit do této války liberálně-demokraticky smýšlející islámské elity, aby svým vlivem, penězi, ideologií umírněného islamismu a postuipnými kroky k liberalismu, a nakonec i svoji živou silou, eliminovali islámské fundamentalisty sami.
Budemeli se zabývat občanskými válkami kde jde o nastolení antiliberální, antidemokratické diktarury – buď komunistické nebo fašistické (národně socialistické) – pak tady je to snazší.
Oni bojují za emoce nenávisti – jedni za nenávist proti konkrétní rase, druzí proti sociální třídě (přirozeným eitám, středním třídám s elitami spolupracuiící, tedy vesměs proti technicky a ekonomicky vzdělané profesní inteligenci).
Tu si lze koupit jednotlivce z jejich řad a zasít mezi ně to, co je jejich hlavním životním pocitem a spalující emocí. Závist a nenáívist. Všechny úspěšné útěky Židů za nacismu do bezpečí před nacisty a jejich pomahači nebo útěky podnikatelských elit na Západ před komunisty – byla cílená korupce tamních společenských niemandů penězi, společenské spodiny vládnoucí ideologií režimu povýšených na místa s pravocemi, které sice generují lokální moc, ale jako vždy u společenské spodiny – vyhraje přízemní touha po penězích utrácených ponejvíce za uspokojení nejnižších pudů a kterým se těmto lidem za komunistického rovnostářství – stejně nedostávalo.
Jak je konspirátory připisováno Dullesově doktríně, pak na lidi, co namísto demokratické společenské a ekonomické soutěže, vzývají stát, národ, víru, rasu, společenskou třídu – a s tím vícemeně dematerializovanou rovnostářskou společnost společné víry v jakési transcedentní hodnoty (rovnost, nadřazenost, rasy, náboženství, konzervativní patriarchální rurální rodinně-společenský – státní korporativismus – s vedoucí úlohou rasy nebo třídy vedené strany – tedy národnostně.- třdní kolektivismus – se dá nejlépe rozleptat právě jejich vlastními emocemi – pocitem upozadění jedněch proti druhým, společenské křívdy, nedoceněnosti, malého ocenění vlastních zásluh. Čím se dají koupit a taříkajíc „dráždit“ aby „zradili“ svoje totalitní hnutí, režim, stranu, sektu?
Takže válka ekonomická a idelogická, ideově diverzifikující hodnotový a morálně relativizující universalismus „společenského“ dobra – dobro je to, co činím sám pro sebe – jsem-li úspěšný já, pak z toho mají prospěch i druzí – a když nemají -. pak je to stejně jedno, než být na tom špatně já a ne ti druzí, tak ať se raději mají špatně oni. Je to přirozená zvířecí „morálka“ platná pro eloluční vývoj, přirozený výběr je jeho jedinou idelogií zakodovanou nám do pudové přirozenosti danou biologickou schopností vývoje
Jak zastaví buržoust hordu ho pronásledujících dělnických barikádníků? Vhodí mezi ně balík stodolarových bankovek. Oni namísto kolektivní empatie se o ně na smrt servou, navzájem pomlátí a on s pro něj minimálními náklady unikne do bezpečí.
Jak zastavit podobnou hordu islamistů pronásledující západní rodinu žijícím typickým americkým „way of life“ -2x auto, rodinný domek s bazénem a 2x ročně lepší dovolená? Tam by to bylo asi méně jednoznačné, ale postavit jim do cesty nejspíše nějaký harém ženštin, obdivující muže kteří bojují za čest, víru a rodinu (pro islamisty je nejhorší trest zavrhne-li je vlastní rodina a místní ummá – něco jako náženská obščina) a poskytnuvší těmto bojovníkům tělesné rozkoše.
Co by platilo na liberální evropské hedonisty pyšnící se rádi majetkem, společenským statusem dráždící receptory egoistické sebelásky a libidární žárlivosti a závisti druhých? Tedy to co fungující kapitalismus potřebuje jako svůj hnací motor. Zničila by jej snad světová pandemie dostatku (pod)průměru – pasivita a pohodlí gauče, TV a guláše za „ničím nepodníměný příjem“, pouze slibovaný tabulkově definovaný postup na konci naší aktivní biologicko-tvůrčí dráhy – připustit majetek a kariérní prestiž u geriatricky terminované populace nemající touhu a vitálity projevující se agresivní ctižádostí a individualistickou ambiciózností.
Snahu přesně o toto, která předznamenala nejvíce mrtvých v nejkrutěším věku všeho lidského bytí, bylo 20.století. Tyto snahy se nakonec podařilo progresivním, humanitně a demokraticky smýšlejícím lidem překazit a vyhrát. Co k tomu vedlo? Každý jistě mimo Reaganova finishe – nějaké faktory najde sám. To platí hlavně o válce, především té občanské. Ale i té studené. Ideologické a ekonomické.
Poněkud vám závidím. Jak máte ve všem jasno.
Jednoduché vidění světa (dobro versus zlo, černá versus bílá) je zárukou klidného spánku.
Takže dobrou….
Je a není – vámi zmíněné prohry byly a jsou politického, nikoliv vojenského charakteru.
Co skončilo studenou válkou evidentně všichni nevíme, protože minimálně někteří z nás žijí v iluzi, že skončila. Někteří z nás ovšem vědí, co ukončilo její první fázi: rozhodnutí ruských elit, že SSSR splnil svůj účel, je přežitý a je třeba přejít na jinou strategii.
Válka v civilizovaném a vyspělém světě, se nepovede tanky ani děly – ale vždy a jen politicko-ekonomickou blokádou, izolacionismem agresora. Takže dneska válka je přávě o tom.
Tribune, jasně. Ruské elity pochopily, že nemohou nikdy ani dohnat, ani předehnat západní Evropu. Už před nimi to pochopily elity polské, maďarské a enderácké. Proto přestaly střílet lidi, co masově začali utíkat na Západ. Otevřely hranice, nechaly kandidovat ve volbách nekomunistickou liberální opozici, zrušily Národní frontu s vedoucí úlohou KSČ.
Víte, už jsem psal, co asi tak dělat, když vás všichni opustí? Když zůstane jako kůl v plotě? Ještě je tu čínská možnost rozjezdit lidská těla tanky T-72. Když těch 50 tun na vás najede a přeměníte tak lidskou biologickou podstatu (bez konzervantů!) na kečup, tak liberalismus už vás tolik táhnout nebude. Budete klidně souhlasit s vedoucí úlohou i diktaturou proletariátu pana předsedající ÚV.
Ovšem rád se zeptám, odkud jste vzal ono vaše kategorické konstatování “ rozhodnutí ruských elit, že SSSR splnil svůj účel, je přežitý a je třeba přejít na jinou strategii.“
S kolika z těch sovětských elit jste o tom mluvil osobně? Četl jste to někde na Zvědavci nebo (komsomolské) Pravdě? V každém případě ať už máte jakýkoli zdroj, pošlete odkaz. Rád si jej přečtu.
Pro pana Hudce – v souboji dějinných etap a politického vývoj není nic mezi. Nebo myslíte, že souboj s nacismem neměl být černobílý? Že přes to všechno zlo, snad dělal Hitler a nacisté něco dobře? Že snad Rusové mohli s Němci neválčit, ale třeba vyjednávat – protože válka je vždy černobílá? Že bylo něco co by nacismus jakkoli legitimizovalo?
Nic vám nepodsouvám, jen se ptám.
Pravda je to off-topic – ale možná to souvisí kolaterálně.
Brazilci neunesli fotbalový debakl, zapalovali autobusy
Dvě desítky zapálených autobusů jsou výsledkem násilností způsobených rozlícenými Brazilci po zdrcující prohře jejich týmu 1:7 v semifinále světového šampionátu s Německem. K nepokojům došlo podle policie v nejlidnatějším brazilském městě Sao Paulu, v Curitibě na jihovýchodě země a v nejméně čtyřech dalších městech.
V místě utkání fanoušci na ulicích pálili vlajky, uvedl list The New York Times. Jeden z fandů vylezl podle listu The Daily Mail na lampu u stadiónu a křičel: „Nic mi nezbylo. Chci se zabít. Jsem Brazilec a byl jsem ponížen!” Další muž tloukl hlavou do barového pultu a žena vedle něj křičela: „Taková ostuda.”
Jak se zápas, souboj mezi státy ve sportu, navíc v tak populárním sportu jako je fotbal, může odrazit v tom, jak vnímáme naše profesionální vojáky/bojovníky ve srovnání s tím, co pro poražený stát v semifinále MS světa ve fotbale, Brazílii, znamená takováto prohra? Jak by takový národ reagoval na skutečný válečný konflikt, do kterého by byl zatažen třeba napadením nějakého cizího státu, když reaguje tak emotivně – tedy v mnou výše zmíněné stati o tom, jak snadno lze druhé začít nenávidět, a že nenávist se nemusí vyvolat jen nějakou explicitně násilně spáchanou křivdou,což by nenávist u druhých legitimizovalo, ale co pomyslet o těch (o národu), který reaguje na sportovní kratochvíli takto agresivně? Není agresivita u jistého typu lidí latentním a pro ně přirozeným zdrojem jejich vlastní osobnosti a tím i přirozenou reakcí na které člověk civilizivaný reaguje tak, že podá soupěři ruku a vinit bude především sám sebe a ne druhé? Tedy smírně a se ctí? Je ztráta cti jedněch nutně zapříčiněna druhými (v tomto případě Německem) nebo ztrátu cti si přivotujeme především a hlavně my sami tím, jak v určitou chvíli reagujeme? Že vyřazovat druhé ze společnosti, společenství lidí není útok nějakých zlomyslných elit, ale především naše vlastní „zásluha“ v tom, jak se sami (nejen k druhým) ale především sami k sobě, chováme?
Původcem této hluboké úvahy musí být žena, na to dám krk, neboť jen žena dokáže vyslovit tu strašlivou pravdu, že fotbalisti a jejich fanoušci jsou magoři z povolání:-) a v případě Brazílie mluvit o agresivitě a nenávisti. Tady je projev „ponížení“ divoký, ale teatrální. Kéžby se všichni generálové a všechny armády světa skládali z příslušníků tohoto národa : Budem se bít? maňana :-)