Propaganda po západním způsobu

Z článku Propaganda po západním způsobu:

Sdělovací prostředky v nových podmínkách slouží taktéž propagandě, tj. hájí zájmy mocných a usměrňují veřejné mínění.

Základní mechanismus usměrnění médií vyplývá z jejich vlastnické struktury. Velká média jsou za prvé v rukou korporací a za druhé finančně závislé na inzerci, kterou rovněž kupují korporace.

Sledovanost či čtenost není důležitá z hlediska příjmů od konzumentů, nýbrž z hlediska příjmů z reklamy. V podstatě to funguje tak, že média jako každé podnikání nabízí produkt svým zákazníkům. Zákazníkem jsou ovšem v tomto případě zadavatelé reklamy a produktem čtenářské publikum.

Znelíbit se světu velkých firem je pro každý sdělovací prostředek likvidační. Jako příklad uvádí zánik nového levicového časopisu, který jistý pozorovatel okomentoval slovy: „Trh vyřknul adekvátní verdikt už na začátku tím, že na vydávání časopisu odmítl poskytnout veškerý podílnický kapitál.“  Jiným příkladem může být dokument televizní stanice WNET Hlad po zisku o multinárodních firmách skupující rozsáhlé plochy půdy ve třetím světě. Finanční postih ze strany korporací se dostavil vzápětí po odvysílání dokumentu, přičemž generální ředitel firmy Gulf to okomentoval slovy, že takovéhle věci „si přátelé mezi sebou nedělají“.

Západní vlády využívají tržní mechanismy k regulaci lidových názorů a pocitů. Trh idejí, vybudovaný během 19. a 20. století, účinně šíří názory a myšlenky vyšších tříd a podrývá ideologickou a kulturní nezávislost těch nižších. Ač obyvatelé Západu dělají běžně rovnítko mezi trhem a svobodou názoru, skrytá ruka trhu může být stejně mocným nástrojem kontroly jako železná pěst státu.

Výroba souhlasu se provozuje všemi možnými prostředky a pomineme-li nyní různé manipulativní techniky, děje se tak často i prostřednictvím přímých lží, přičemž lze spoléhat na to, že pravdivé informace do takto konstruované mediální mašinérie neproniknou, resp. ocitnou se nanejvýš v marginálních médiích, která mají zanedbatelný či žádný vliv na veřejné mínění.

Zajímavé také je, že lidé, kteří vytýkají médiím příliš levicovosti, mají s tímto svým názorem přístup do hlavních médií, zatímco lidé opačného názoru se zde neobjevují.

Je evidentní, že určitá opozičnost médií vůči vládě podporuje legitimitu stávajícího uspořádání. Tato kritika však nejde za vymezené hranice – ti, kteří by je překročili, jsou ignorováni. Média tak určují hranice přípustného a myslitelného.