Alexander Jevgenjevič Musin, archeolog z petrohradského Ústavu dějin hmotné kultury Ruské akademie věd, popisuje a hodnotí privatizaci církevních památek v Rusku; ruská situace se sice od té české liší, v mnohém se jí ale podobná a některé momenty jsou platné univerzálně a měly by být varováním pro každého, tedy i pro nás.
V Rusku bylo vždy veřejné právo nahrazováno osobními vazbami. Navracení majetku církvím neznamenalo obnovení popřených právo, ale manipulaci veřejným míněním a prvek vnitřní politiky.
Co obsahu šlo o proces předávání majetku a kulturních památek z rukou státních úředníků církevním úředníkům za účelem upevnění moci státu nad společností. Byl to dar posilující vazby mezi politickou a církevní elitou.
Kulturní katastrofa není spjata jen s fyzickým ničením církevních památek, které dnešní duchovenstvo nepotřebuje (…). Tím, že se národní kulturní památky staly monopolem náboženských komunit, přestaly být prvkem spojujícím národ, neboť církev nevnímá světskou společnost jako rovnocenného partnera v dialogu.
Farní chrám a nemovitosti byly totiž vždy v majetku komunity a tuto tradici migrační politika komunistického režimu rozbila (…) v Rusku se nikdy nehovořilo o restituci církevního majetku, nýbrž pouze o cílené privatizaci.
V památce navrácené církvi se každá prohlídka mění v kázání – a není to vždy kázání o hodnotách evangelia. Začínají se zde šířit antihistorické mýty a pověry, jindy duchu křesťanství odporující nacionalistická ideologie.
Ve většině případů je restaurování financováno penězi ze státního rozpočtu (…) církev požadovala nejen předání památek, ale také garance, že stát bude financovat jejich opravy. Dnes je restaurování církevních památek v Rusku jednou z nejzkorumpovanějších sfér vůbec.
Mnozí vysocí církevní hodnostáři jsou lidé provinční kultury a nevalného vzdělání, z čehož vyplývá i jejich lhostejnost k historickému dědictví.
Tribun 
Kulturní katastrofou v Česku bylo naopak znárodnění památek, kdy komunisté nechali některé památky zdevastovat, v jiných si vybudovali třeba kasárny…
… podobně, jako Josef II.
A jinak mi jako obvykle nezbývá než konstatovat, že jste předložené buď nepochopil, nebo pochopil, ale záměrně to rozkecáváte. Podstata věci je v tom, že církev je jen marginální část společnosti, zatímco kulturní dědictví patří všem a církev si na něj nemůže činit monopol jenom proto, že je měla kdysi. Pokud ty památky vznikaly jako církevní (jak také jinak v totalitní společnosti, jíž středověká společnost s intelektuálním monopolem církve byla), slouží to s velkou výhradou církvi ke cti, ale nedává to církvi žádné právo si je usurpovat.
A proč jen církevní památky? Proč ne továrny nadnárodních firem, byty developerů, statky a pole farmářů… kde berou ti lidé právo si uzurpovat to, co vybudovali oni nebo jejich předci?
Samozřejmě, že ani oni ho nemají, především proto, že to nevybudovali jejich předci, ale dělníci – někdy najatí, jindy zotročení. Dědictví je institut práva reprodukující vlastnický systém a vlastnický status.
Holt se budeme muset smířit s tím, že žijeme v civilizované zemi, kde Ústava garantuje lidem právo na ochranu jejich majetku a kde Ústavní soud rozhodl, že by se toto právo mělo vztahovat i na majetek církví. Další možností je revoluce, ale nějaká hodně krvavá ve stylu Che Guevary, protože dokonce ani naši komunisté nechtějí pošlapat právo lidí a organizací na vlastnictví majetku, jak jej chcete pošlapat vy. Poslední možností, kterou vidím, je pak odstěhovat se do míst, kde se právo na majetek neuznává. Obávám se však, že je poněkud pokrytecké druhým upírat právo na majetek a sám své argumenty na tomto právu zakládat, nemyslíte?
Tak si vezměte třeba systém exekucí, nebo institut vytěsňování minoritních akcionářů. Ono to s tím absolutismem vlastnictví zase tak žhavé není. Relativita vlastnictví existuje vždy a všude, jde jen o to, zda podporuje rovnost, nebo nerovnost, spravedlnost, nebo nespravedlnost.
Systém exekucí je právě systém, který napravuje poškozené právo vlastníka na majetek. Vytěsňování minoritních vlastníků je dle zákona možné jen za protináhradu ve výši tržní ceny, takže ani zde nevidím žádné porušení práva na majetek. Jinak o absolutismu vlastnictví tu nebyla řeč. Zákony tu jsou od toho, aby garantovaly rovnost, ale rovnost před zákonem, ne rovnost majetkovou.
Vida, jak účel světí prostředky.
Ústavní soud ovšem neřekl, že se majetek má církvím vracet, ale pouze to, že stát musí ve věci nějak rozhodnout a nemůže řešení dál do nekonečna odkládat na „Yindi“..
Bohužel nemáte pravdu. Ústavní soud dospěl k závěru, že církevní subjekty byly skutečnými vlastníky majetku. Přestože bylo vlastnické právo omezeno, nikdy nepřestal tento majetek patřit církevním subjektům:
http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=1893&cHash=7813925151657c0f15c4adabd991aa5b
Každý je omylný, i ústavní soudci. Není to ostatně poprvé. Církvím majetek nikdy nepatřil, patřil eráru, církve byli jen beneficienty. Ústavní soud je ovšem instituce výsostně politická, a tak logicky rozhoduje politicky.
Bez ohledu na to, co si myslím o logice ústavního soudu v tomto konkrétním případě, toto stanovisko ÚS řeší ústavnost vydaného zákona o církevních restitucích. Existují ale starší nálezy, vydané před přijetím tohoto zákona, například II.ÚS 528/02 (2.2.2005), IV.ÚS 298/05 (8.8.2005), nález pléna US Pl.ÚS-st. 22/05 ze dne 1.11.2005, I.ÚS 663/06 (24.6.2009), které zdaleka tak jednoznačné nejsou a pouze tvrdí, že stát musí situaci s církevními restitucemi nějak řešit.
Zejména pak I.ÚS 663/06 ve zdůvodnění konstatuje, že: „zákonodárce za dobu 17 let příslušný zákon nepřijal a další vyčkávání již nepřiměřeně a protiústavně zasahuje do základních práv církevních subjektů.“ Pokud je mi známo, ani v jediném nálezu PŘED přijetím zákona o církevních restitucích není ani naznačováno, jak by konečné vypořádání s církevními restitucemi mělo vypadat, zato je opakovaně upozorňováno na to, že stát to majetkovo restituční provizorium nemůže udržovat trvale.
Čili, jestli tomu správně rozumím, zákona s jediné větě: „Církevní restituce se zrušují a církvemi nárokovaný majetek zůstává státu“ by ÚS vyhovoval také, ale bohužel tak odvážné a slušné naše popřevratové elity nejsou.
Pokud Ústavní soud prohlásí, že církve nepřestaly být právoplatnými majiteli svého majetku, pak skutečně nelze očekávat, že by soud souhlasil se zákonem v tom znění, že církve nemají právo spravovat svůj majetek.
Podle vás možná ne, podle Ústavy České republiky však toto právo mají – stejně jako jej mají lidé ve všech ostatních státech světa.
Právo je vůle vládnoucí třídy vtělená do zákona. A církev vládnoucí třídou byla a chce se jí opět stát.
Jak jste na to přišel?
Četl jsem toho Marxe, ale ani to nebylo třeba, na něco tak banálního může snadno přijít každý, pokud bude provozovat tzv. myšlení.
Pokud jde o kostely, kláštery, kapličky nebo boží muka, tak nemám nic proti tomu aby je církev vlastnila. Ba ani by mi nevadilo přispívat ji na jejich údržbu (s podmínkou že pouze na tento účel budou ty peníze využity) protože jde o stavby, které jsou téměř vždy ozdobou místa kde stojí a také jsou dobrým dokladem šikovnosti a poctivé práce našich předků. Ale jinak bych církvi nedal ani o čtvereční metr víc než kolik tyto stavby zabírají.
A kde byste vzal peníze na to, všechny ty památky, které byste vzal církvím, spravovat? Určitě od těch bohatších, že?
Odluka církví od státu měla proběhnout už dávno. Je ostudou minulých vlád, že k tomu nenašli odvahu a že je k tomu musel donutit až Ústavní soud.
S tím bych snad i souhlasil s tou malou výhradou, že kulturní dědictví není církev a pokud jej stát dává církvi, tak nedává ze svého, ale z našeho.
Stát z našeho nic nedává, stát pouze vrací církvím správu nad jejich vlastním majetkem.
Stát církvím nic nezkonfiskoval, pouze si lid vzal zpět majetek, který okupovala vrchnost.
O majiteli sporného statku rozhoduje soud. Soud rozhodl, že církev o svůj majetek nikdy nepřišla. V civilizovaných zemích se řídíme rozhodnutím soudu. Komunistické krádeže a znárodňování označit za to, že lid si něco vzal od vrchnosti… takhle mluvil naposledy Jakeš.
Například arbitrážních soudů? Nebo stanných soudů? Soud je jen lidská instituce, stejně omylná jako papež nebo nositel Nobelovy ceny za ekonomii.
Je to sice krásné, ale jenom proto, že si pečlivě vybíráte, jaké soudy budete respektovat a kterou zemi uznáte za civilizovanou. Jenže civilizovaná je každá, která má soudy, soudy jsou atributem civilizace. Civilizovanost vůbec nesouvisí s tím, jak ty soudy rozhodují.
Už zase se mi snažíte něco podsunout… Celou dobu tu přece mluvíme výhradně o České republice a o nejvyšším orgánu české justice – o Ústavním soudu. Já tu přece tvrdím, že rozhodnutí soudu se musejí dodržovat a naopak vy tu tvrdíte, že soudy jsou přece omylné… To je možné třeba v případě vraždy, kdy soud odsoudí nevinného. Ale jakmile soud rozhodne o tom, že nějaký vlastník majetku o tento svůj majetek nikdy nepřišel, ani když se mu ho komunisté snažili ukrást, tak je takové rozhodnutí platné, závazné a nelze jej označit za omyl. Ani kdybyste byl neokomunista, který neuznává vlastnictví.
Je to to samé, jako když soud svěří dítě do opatrování po rozvodu matce. Z pohledu otce je to třeba omyl soudce, ale z objektivního hlediska takové rozhodnutí za omyl označit nelze.
Objektivní soudy? U soudu vždy rozhoduje někdo o někom, to jsou dva subjekty. Objektivnost dává soudu až konsensus společnosti. To, co se někomu může dnes jevit jako zvůle, se ve své době mohlo zdát dějinnou spravedlností. Nikdo nevíme, jak budou naše dnešní zákony a soudy hodnotit budoucnost.
To jste jen špatně pochopil – řeč nebyla o objektivních soudech, ale o objektivním hledisku, které v případě svěření dítěte či určení právoplatného vlastníka nějaké věci neexistuje z důvodu principu sporu. V takových případech sice můžete subjektivně s rozhodnutím nesouhlasit, ale nemůžete přinést objektivní důkaz, že rozhodnutí soudu bylo špatné.
Nicméně ať už si myslíte o rozhodnutí soudu cokoliv, musíte jej v civilizované společnosti respektovat stejně jako naši zákonodárci. Nemůžete si vybírat jen ta rozhodnutí soudu, která se vám zrovna hodí.
Že si naši zákonodárci z rozhodnutí soudů hodně dělají. A soudci ze zákonů. Respektovat verdikt soudu? A kterého? Co všechna ta odvolání a dovolání a revize a rehabilitace, na které byste zrovna vy jistojistě nedovolil sáhnout, protože to je fundament naší civilizace, či chcete-li svobody a demokracie.
Zajímavé jak Bubla přesně ví, že ten majetek „vlastnila“ církev…když se do dnešního dne právníci neshodnou na tom jestli stav za rakouska -uherska bylo vlastnictví, nebo pouze správa. A ne, ani Ústavní soud tuhle otázku neřešil – pouze řekl že už je čas aby to řešila vláda. A potom řešil jestli zákon který přijala sněmovna (bez výčtové položky majetku, a odsouhlasené jedním poslancem který už byl také jednou nohou v kriminále) je ústavně v pořádku.
Což je také moje odpověď sladké třešni – pozemkový zákon zahájil osvícený císař – Masaryk v něm pokračoval – a komunisté ho vzali jako základ pro svojí „krádež“. Církve říkají že nedostali žádné náhrady a chtějí majetek zpátky do vlastnictví (ne pouze do správy). Stát říká že nějaké náhrady proběhly. Kde je pravda ? (a prosím neohánět se pozemkovými knihami – všichni víme kdo do nich měl přístup a kdo v nich v roce 1945 provedl zajímavé změny)
Existuje soupis majetku který komunisté převedli do vlastnictví státu – proč se nepoužil do zákona o „církevním vyrovnání“ ? No přece aby hlavně naše katolická církev mohla žádat cokoliv ji napadne :/
Jenže tohle všechno je zbytečné „brumlování“ – když tresen a bubla mají v ocelové kouli své mysli zabetonovanou svou „svatou“ pravdu…
To vaše „brumlování“ je zbytečné hlavně proto, že moc má dnes někdo úplně jiný. S pravdou či spravedlností to má jen pramálo společného.
Já to třeba nevím, ale myslím, že bych to měl vědět, tak se rád nechám poučit.
A z čeho by tedy podle Vás měla jejich provoz, údržbu a opravy financovat? Kolik lidí je asi ochotno na ně přispět jako Vy?
Kulturní dědictví nepatří samozřejmě všem, ale těm, kdo ho vytvořili nebo zaplatili, event. těm, kterým ho výše zmínění svěřili. U hmotných statků je to méně zřetelné; plebs dokáže prožrat cokoliv, ale u kulturních statků je celkem evidentní, že ani neví, co si s nimi počít.
Soukromá kultura je nesmysl, kultura je ze své podstaty veřejná, sdílená. A kdo to kulturní dědictví vytvořil? Byli to snad biskupové? Nebo ho zaplatili? Ne, vzniklo prací.
Vše, co vzniklo prací, patří všem?
Patřit? To by bylo zase vlastnictví, to bychom se dostali z bláta do louže.
Takže vlastnictví druhých je špatné, ale na majetek svůj nedáte sáhnout. Nevidíte v tom malý rozpor?
A na to jste přišel jak? Jakým kreativním myšlenkovým pochodem jste toto vy vyvodil z toho, co jsem napsal já?
Jednoduše:
„Patřit? To by bylo zase vlastnictví, to bychom se dostali z bláta do louže.“ -> Pokud „vlastnictví“ znamená „z bláta do louže“, pak je vlastictví špatné.
V jiné diskusi ale hájíte právo správce blogu jako právo majitele nakládat se svým majetkem.
Což nám dává logický rozpor, který je však u vás možno pozorovat poměrně často. Jako například „společnost mlčí“ a za pár chvil „ale společnost nemlčí“…
Ale ne, to jsem to jen snažil vám vysvětlit v pojmech, které byste mohl chápat.
do novýho roku se starými liberálistickými bláboly…..
kulturní dědictví patří těm, kdo ho vytvořili?
V tom případě doufám, že se potomci Matyáše z Arrasu a Petra Parléře přihlásí coby vlastníci Chrámu sv. Víta
Nechť rok 2015 je ve znamení boje občanů za svá sociální práva!!!
Mám obavy, že sociální práva tady nejsou na pořadu dne. Viďte, Tribune?
Ale ano, tady ano, bohužel ne tam, kde by na pořadu dne být měla. Například ve školách, v parlamentu, v médiích…
Sociální práva ano, ale ne sociální nároky. Už teď jsme tak zadlužení a navíc si ještě každý rok musíme půjčovat od jiných…
Kdo by chtěl žít na úkor svých dětí?
Vždycky každý, protože vždycky každý spotřebovával zdroje, které pak ne děti logicky nezbyly. No a s tím zadlužením, to přece není problém absolutní hodnoty, ale jen a pouze alokace a distribuce zdrojů. Finanční dluhy jsou smyšlené, na nich nesejde, a reálné mohou existovat jen stěží, protože nelze sníst obilí, které ještě nevyrostlo.
Omyl. Zdrojů je časem čím dál tím víc – bytů, elektřiny, zboží, ale i lidských zdrojů.
Bohužel dnes projídáme to, co budou muset svou prací vytvořit až naše děti. A to jen díky tomu, že nám někdo druhý půjčí.
Ale půjčuje nám vymyšlené peníze, které nejsou kryty žádným ekonomických fundamentem, takže žádný dluh nevzniká. A pokud zdrojů přibývá rychleji, než je jejich spotřeba, pak už tuplem nevidím důvod udržovat dnes lidi silou v bídě jenom proto, abychom dostáli nějaké ideologii.
S vašimi znalostmi ekonomie vzdávám veškeré další vysvětlování. Buďto si něco nastudujte nebo dál plácejte ty své nesmysly.
Nepleťte si znalost s vírou. Každá teorie je falzifikovatelná a podstatou vědeckého přístupu je, že je falzifikována.
To je od vás, věrozvěsta, který cenzuruje ty, kteří dokážou jeho omyl, skutečně komické tvrzení, nemyslíte?
Rozdílný názor není omyl, to za prvé. A za druhé, tady nejde o cenzuru, ale o hygienu. Každý hospodský ze svého vyhodí hosta, který obtěžuje ostatní a plive na podlahu. Smiřte se s tím, že pro vás tu platí pravidla založená na vlastnictví.
Já tu nikdy neprezentuji své názory, to jste si dosud nevšiml? Já pouze vyvracím vaše omyly. A už zase to vaše vlastnictví? Že ono to vlastnictví platí jen pro vás a ne pro ostatní? :)
Že něco považujete za omyl je vás názor. Nebo chcete říct, že trávíte své noci tím, že provozujete věděcký kapitalismus podle vzoru věděcký komunismus?
Pokud vám ukážu ve vašich slovech logický rozpor (např. společnost mlčí vs. společnost nemlčí), není to můj názor, ale fakt. To je prostá logika, nikoliv věc názoru.
A pokud vám najdu ve vašich slovech rozpor s realitou, tak to také není můj názor, ale váš omyl, nebo přímo lež. Jako když jste psal, že v kapitalismu vydělávají kapitalisté vždy na úkor intelektuálů a já jsem vám dala dva příklady, které váš názor vyvrátily.
Společnost někdy mlčí a někdy nemlčí. Když smícháte dva texty, ale zahodíte jejich kontext, tak dostanete nesmysl – váš nesmysl. A ty vaše vaše dva příklady samozřejmě nevyvracejí vůbec nic, protože a) to, že vydělá i intelektuál není v rozporu s tím, že vydělá především kapitalista, b) aby intelektuál vydělával jako kapitalista, musí se v kapitalismu chovat jako kapitalista, ergo ty vaše příklad, pokud vůbec něco, tak potvrzují mé mínění.
Pokud někdo utratí víc, než kolik vydělá, a musí si na to dokonce od cizího půjčit, tak to znamená, že projídá hodnoty, které bude muset nakonec později splatit. A protože naše generace dluhy, které vytváří naše garnitura, nesplatí, tak to znamená, že dnes projídáme hodnoty, které budou muset vytvořit až naše děti. Je to už jasné?
Pitomost. Ty „projídané“ hodnoty mohl vytvořit někdo jiný, kdo jich vytvořil více, než sám sní, takže i když se nají oba, tak žádný dluh nevzniká. A jak už jsem vám psal, reálně ani žádný dluh existovat nemůže, protože nelze spálit uhlí, které ještě nebylo vytěženo. Nemusí se vám to líbit, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
Samozřejmě že v globálním součtu žádný dluh neexistuje, protože každý dluh má svého věřitele. Tady jde ale o to, že náš stát, tedy my, se zadlužujeme vůči těm, kteří generují více statků, než kolik jich spotřebují. A tento náš dluh budou muset naše děti splatit. Nemusí se vám to líbit, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
Pokud vygenerují víc, než spotřebují, tak žádný dluh nevzniká. Dluh je čistě finanční instrument, mimo finanční systém nemá smysl. A finanční systém je lidský konstrukt, nikoliv odhalený přírodní zákon, takže si ho můžeme upravovat podle sebe. Může sloužit jako nástroj moci (tak je tomu teď), nebo jej lze přetvořit v nástroj obecně prospěšný. Je to jen naše „svobodné“ rozhodnutí.
Obávám se, že věřitelé České republiky se nespokojí místo splacení našeho dluhu s vašimi slovy, že dluh je finanční instrument, který si můžeme svobodně upravovat podle svého. Je zvláštní, s jakým despektem přistupují všichni komunisté k hodnotám, které vytvořili druzí.
A to je podstata problému: že celý svět tancuje podle notiček, které si napsali věřitelé. Ale pokud nám půjčili fiktivní peníze, tak a) musí nést příslušné riziko, b) nemají nárok na splátku v reálné hodnotě. Ten vztah je dnes asymetrický, a proto sporný.
Celý finanční svět funguje na důvěře v to, že dlužníci splní svůj slib a splatí to, co se zavázali splatit. Jakmile z jakýchkoliv (třeba i ideologických) důvodů přestane dlužník platit, tak mu již nikdo nikdy nepůjčí. Do horší situace byste nás tou vaší filipikou snad ani dostat nemohl.
Nerozumím, a kam prosím pěkně mizí to co se vytváří teď. Fungujou u nás už přece jenom podniky, které generujou zisk – takže by tady nějaké peníze měly být?
A za další, jakou práci budou muset vykonávat naše děti, aby něco vytvořily, když teď tahle práce nestačí….kde budou všichni pracovat, co budou dělat, jak dlouho?
A když už, tak kdo bude mít peníze aby jejich výrobky kupoval, zatímco oni budou něco budovat?
To, co se vytváří teď, nikam nemizí. Lidé jsou stále bohatší, nákupní síla i reálné mzdy rostou. To jen stát nedokáže vyjít se svým rozpočtem, protože se do vlády dostali populisté, kteří šíří myšlenku sociálních jistot a přídavků a dotací na všechno – včetně solární energie.
Ona by ta dnešní práce stačila – na světě je několik států, které mají přímo ve své ústavě, že musejí mít vyrovnané rozpočty. To pak mají socialisté a populisté smůlu a musí si odpustit dotace pro své kamarády, kteří vlastní solární elektrárny.
Jak souvisí dotace solárním baronům se sociálním populismem? A co to vůbec ten sociální populismus má být? Nálepka populismus je takový hodně omšelý klacek, co má nahrazovat (či zakrývat) argumenty. Pokud by politika neměla být založena na většinovém konsensu, pak vám navrhují zcela zásadní reformu volebního systému: nejvíce křesel v parlamentu získá strana s nejméně hlasy, protože ta zcela jistě nebude populistická.
Populisté slibují lidem to, co lidé chtějí, ale co jim nemohou splnit, nebo to, o čem sami vědí, že je pro ně špatné. Jako když socialisté slibovali léky zdarma pro důchodce, levné bydlení, zrušení církevních restitucí a po volbách museli přiznat, že bychom museli mít ropná pole, aby své sliby mohli splnit. Ale levicoví voliči se nikdy nepoučí. Nižší daň na léky měla snížit cenu léků. Realita? Léky stojí pořád stejně, jen se zvedly marže. Stát vybere méně na daních, farmaceuti mají rekordní zisky. A lidé tomu ještě tleskají. Stejně jako když socialisté ve spolupráci s komunisty prohlasovali přes varování pravice dotace pro solární barony. To je socialismus v praxi – pár bohatých zbohatne ještě víc a všichni ostatní to ze svých účtů na elektřinu zaplatí pod populistickým slibem, že chráníme přírodu. Tohle by se třeba v tržním kapitalismu stát nemohlo.
Pokud by politik neměl dělat i nepopulární kroky, pak žádného politika nepotřebujeme a můžeme o všem nechat rozhodovat lidi ve volbách.
Jak lze vědět, co je pro lidi špatné, když údajně nelze vědět, co je pro ně dobré? Vše, co jste vyjmenoval, podle mě skutečně dobré je; zda je to momentálně dosažitelné je věc jiná. Ale proč by nemělo? Zdroje jsou, to je fakt, problémem je jen jejich alokace. Ani ta ropná pole by nebyla potřeba, stačilo by vybírat daně. Kdyby se řádně platily/vybíraly, dost možná by je nebylo nutné ani zvyšovat, nakonec by se jistě mohli i snížit. Jsme velmi bohatá země, jen někteří z toho bohatství mají méně a jiní více a vůbec to nesouvisí s tím, jak moc kdo přiložil ruku k dílu.
Tak tedy znovu:
Lidé sami vědí nejlépe, co je pro ně dobré. To za ně nemusíte řešit. Nejlépe tedy uděláme, když lidem dáme svobodu, aby oni sami mohli naplňovat svá přání.
Jakmile jejich život začneme omezovat regulacemi a nutit jim dotace na solární elektrárny apod., tak tím jen pomůžeme několika vyvoleným na úkor celého zbytku.
Lidé žijí v nějakém reálném světě, který je aktivně ovlivňován zájmy jiných, v případě kapitalismu kapitalistů. Co lidé považují pro sebe za dobré je ovlivněno výchovou, vzděláním, reklamou… přičemž smyslem jakéhokoliv ovlivňování je změnit preference cíle tak, aby byly v souladu se zájmem toho, kdo se o ovlivnění snaží. Mluvit v takové situaci o svobodě je alibismu, je to způsob, jak přenést odpovědnost za manipulaci na manipulovaného.
A proč byste právě vy měl mít patent na rozum na to, co je pro lidi dobré?
To právě nevím, ale stejně tak nevím, proč by ho měli mít (neo)liberálové a proč by tedy měli všechny nutit žít podle jejich rozumu.
Shodneme se tedy, že pro všechny bude nejlepší, když si budou žít své životy svobodně bez toho, aniž by jim někdo vnucoval své hodnoty.
Pokud to ovšem neznamená, že přímo či nepřímo vnucují někomu ty své. Vždycky bude muset někdo ustoupit, jde jen o to, zda budou vždy ustupovat ti slabší, nebo zda ustoupí i ti silnější, čím zbude kousek té svobody i na ty slabé.
„zadlužení“ se zde i jinde řešilo mnohokrát, „zadluženo“ není snad jen Macao
Prezident Miloš Zeman se v exkluzivním rozhovoru pro Právo vrátil ke krizi na Ukrajině. Svržení prezidenta Janukovyče z loňského února nepovažuje za demokratickou revoluci a současného předsedu ukrajinské vlády Arsenije Jaceňuka označil za „premiéra války“. Zeman také mluvil o svém zdravotním stavu a zavtipkoval i na adresu demonstrantů s červenými kartami.
http://www.novinky.cz/domaci/357720-zeman-jacenuk-nechce-mirove-reseni-je-premierem-valky.html
Možná je to v Rusku jinak, ale u nás termín „církevní památka“ znamená, že jde o věc církve. Nerozumím tomu, proč by se měly kulturní památky, které církve využívají a hodlají o ně pečovat za stejných podmínek jako kterýkoli jiný vlastník, vydávat do rukou třetích osob. Mohlo by to teoreticky způsobit katastrofu, protože nevhodná změna využití anebo zánik autentických vazeb památku zpravidla degraduje, ale nic podobného se pochopitelně neděje /muselo by nejdřív dojít k vyvlastnění/, a pokud vím, privatizace se nechystají ani v případě památek, které církvím nebyly vráceny. Titulek článku tedy v našich luzích a hájích zní jako nonsens.
Pokud se ze státního, tj. společného, majetku stává výlučný majetek soukromé organizace, jíž církev, stejně jako např. zahrádkáři jsou, pak jde o privatizaci bez ohledu na to, jak se to snaží příslušné perverzní zákony maskovat. Termín církevní památka v kontextu kultury (a jiném nemá smysl hovořit, je-li řeč o památkách) odkazuje na původ a funkci, nikoliv na vlastnictví. Nevidím jediný důvod, proč bych měl být jako ateista (muslim, žid) vyloučen z podílu na kulturním dědictví jenom proto, že jistá jeho část je funkčně spojena s jednou konkrétní soukromou korporací.
Netuším, proč se cítíte vylučován z podílu na kulturním dědictví. Asi je to tím, že nevím, jak si užívání vašeho podílu představujete konkrétně. Jak si chcete jinak než pohledem užít krásu sakrální architektury? A co třeba předměty spojené s křesťanským ritem, jak byste byl kulturně obohacen, kdyby je vlastnil stát?
Navíc stát vydává jen to, co by do jeho rukou nikdy nepřišlo, nebýt komunistické zvůle po roce 1948.
Nevím nic o tom, že by se dejme tomu Italové cítili šizeni o podstatnou část své kultury v důsledku toho, že církevní památky nevlastní stát.
Já bych ten kostel třeba rád viděl i zevnitř, nejen zvenčí, ale co mám dělat, když mě ze svého soukromého majetku nějaký flanďák vyhodí? A s tou zvůlí bych ve světle církevních „restitucí“ a exekučního zákonodárství byl hodně, hodně opatrný. Ony změny majetkových poměrů jsou obecně průvodním jevem (a začasté i účelem) kdejakého převratu.
„nebýt komunistické zvůle po roce 1948“ … a pozemková reforma byla co, tresen ?? Tu začali komunisti ?
Zas mimo mísu, co?
Komunistická zvůle jak známo vypukla naplno po únorovém puči a zdaleka se netýkala jen církví.
Předchozí reformy do toho tahat nemusíte, restituce se týkají pouze záborů počínaje rokem 1948. Ale když už jste se zmínil o pozemkové reformě /zřejmě myslíte zákon z roku 1947/, pak asi netušíte, že to nemělo s památkami nic společného a hlavně že šlo o vyvlastnění ZA NÁHRADU.
A kolik toho vyvlastnění za náhradu si dnes církve nárokují jako restituce ? Aha, tresen :/
Nula bodů.
Pozemky, za které byla podle zmíněného zákona vyplacena náhrada /moc takových případů asi nebylo/, si církve nenárokují.
Nezbývá, než doufat, ale i kdyby to byla pravda, stejně už nás to nezachrání. Kdyby byla, protože znáte to: podej čertu prst a vezme celou ruku.
To se třešni poněkud mýlíte. Za prvé proto, že v zákonu neexistuje žádný seznam toho, co nebude vráceno a řešeno finanční náhradou – zcela chybí konstrukce, jak se k výši náhrady dospělo. Což byla jedna z námitek těch známých „rebelů“ jejichž „projevy“ spočívající v odstoupení a přijetí placených funkcí mimo parlament nejvyšší soudci prohlásili za nestíhatelné. Za druhé pak proto, že existuje jednoduchá cesta jak toto omezení obejít – žaloba o určení vlastnictví.
http://www.smocr.cz/cz/oblasti-cinnosti/majetek-obci/pravni-aspekty-cirkevnich-restituci.aspx
Mohu vám nabídnout i přímo konkrétní příklad: Řád maltézských rytířů chce v rámci církevních restitucí získat i pozemky, na kterých stojí většina pražské Březiněvsi, na které by podle církevně restitučního zákona nedosáhl.
Nechápu, jak ve světle i tohoto mála, může někdo církevní restituce schvalovat a podporovat. Nebo spíš nechci chápat, abych neztratil poslední zbytky iluzí o lidech, které mi umožňují mezi nimi přežívat.
oh:
Jste si jistý, že mluvíte o stejném zákoně jako já? V tom o pozemkové reformě, respektive o revizi meziválečné pozemkové reformy /což je téma, které sem zatáhl Brumla/ bylo jak určení dotčených pozemků, tak i vypočítání náhrad popsáno docela podrobně a pochybuju, že by se o příslušných právních aktech nedochovaly doklady.
Až na to, že ty současné „restituce“ se dělají podle úplně jiných zákonů.
No právě. Tohle vlákno vzniklo proto, že jsem se pokusila vysvětlit Brumlovi, že pozemků, které byly vyvlastněny a vyplaceny na základě pozemkové reformy, se restituce netýkají.
No nevysvětlujte Brumlovi, to zkuste vysvětlit církvím, hlavně té katolické, která má na Ministerstvu kultury střet zájmů jak prase, kam se hrabe kancléř z hradu.
Třešni, jak jde o paragrafy, nejsem si jistý ničím, na čem není razítko o nabytí právní moci. A i to platí jen tak dlouho, dokud platnost někdo nenapadne.
Současné církevní restituce probíhají podle zákona č. 428/2012 Sb; ten je jediný důležitý, spolu s fintou, jak ho obcházet.
Jo a možná byste se o tom, že církve si nenárokují to, za co dostaly náhradu, měla říct i Řádu svaté Voršily (a těm poslancům, co řádem prodanou budovu tzv. výčtovým zákonem ráčili vydat a pak odmítli vlastní pitomost napravit).
:-)
V kauze voršilek figuruje tolik pitomců, že se to zdá neuvěřitelné.
Největší z nich byl ovšem někdejší ředitel ND Černý, který nabídku voršilek, že budovu divadlu věnují, odmítl pod záminkou, že by tím potvrdil nešťastné rozhodnutí parlamentu.
Nynější snaha řádu přiživit se na krachu Themosu je ovšem pitomá taky.
Jenže příklad toho, že by řád požadoval po státu nemovitost, za kterou dostal náhradu v rámci pozemkové reformy, jak tu naznačoval Brumla, to rozhodně není.
To sice není, ale jako příklad chamtivosti jistých církevních institucí vyhovuje dokonale.
potřebovali bychom hnutí Podemos
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/297029-posileni-krajni-levice-v-evrope-spanelsky-podemos-vyhlizi-volby/
Až nás začnou strašit Španělskem, budeme ještě rádi vzpomínat na strašení Řeckem.
tak tady je to Řecko
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/357893-recka-levice-pred-volbami-dale-posiluje.html
A v mainstreamu se tomu říká „politická nestabilita“. Kampak se nám podělo demokratické střídání vlád?
Demokratické střídání vlád přeci smí obsahovat jen to, že nová vláda bude víceméně stejnou politiku okecávat s používáním jiného slovníku.
Inu, šťastný, zdravý a úspěšný rok 2015 všem, Tribunovi zvláště. To především. Teď citát:
„…Nerozumím tomu, proč by se měly kulturní památky, které církve využívají a hodlají o ně pečovat za stejných podmínek jako kterýkoli jiný vlastník, vydávat do rukou třetích osob…“
Inu, na tom není nic k nerozumění, to je přece běžný a zákonitý vývoj v tržních společnostech, jak dosvědčují nejen prodané a posléze komerčně zdevastované „církevní památky“ (např. kostely) do rukou třetích a dalších osob; je to postup známý nejen ze Západu, ale i u nás. Ovečky se rozutečou, na ofěře se nevybere, kdo by platil kněze pro neznabohy. I církve přece umějí počítat. Z nepotřebné osadní kaple si lze např. vybudovat rekreační nemovitost; akorát místo kříže nad vchodem bude holt strašit satelitní anténa (Bůh dnes přichází přece z televize) a nad oltářem se může tyčit komín – takové vcelku ještě i stavebně docela úspěšné pokusy lze spatřit i v našem malebném pohraničí. Ostatně ve stolici naší stověžaté se jedna taková církevní památka proměnila v jakési diskusní centrum, v méně významých městech naší krásné vlasti slouží zase církevní památky třeba jako koncertní sály (jeden i tuná). To jsou ty lepší, protože jaksi kulturní případy. Povzbudivější exempla přicházejí např. z Francie, kde třeba starý kostel prodají na stavební místo – pecunia non olet ani shodou okolností tamní lokální komunistické municipalitě, taky umí počítat – co s kulturou, můžeme-li vydělat na betonu? Že pár staromilců vříská kvůli jakési gotice? Ale prosím vás, za rok, za dva si nikdo ani nevzpomene. Hlavně, že máme doma své penízky, že… :-)
„Já bych ten kostel třeba rád viděl i zevnitř, nejen zvenčí, ale co mám dělat, když mě ze svého soukromého majetku nějaký
flanďák vyhodí?“
Dveře kostelů se zavírají proto, aby zastánci teorie vlastnictví všeholidu neuspokojovali touhu užívat církevní památky tím, že je odnesou do přistaveného náklaďáku.
V diskusi o komunistické zvůli a jejích důsledcích zřejmě nemá cenu pokračovat.
V boha nevěřím a jsem ochotna uznat fakta o mnoha nectnostech církví, ale taky jsem poznala několik kněží, kterých jsem si hluboce vážila. Mezi nimi byl například i člověk, který jen tak tak unikl trestu smrti, a ačkoli se ničeho nedopustil, strávil třináct let ve vězení. Byl nesmírně laskavý, nic mu nebylo vzdálenější než nenávist anebo touha po odplatě vůči těm, co mu ublížili. Asi by dnes vůbec nechápal, co tu povídáte o pojetí vlastnictví církevního majetku.
Použitím slova „flanďák“ se bohužel dostáváte na úroveň Kameňáku a podobných kulturních skvostů.
:-))
třešňo, vidíte, je to neuvěřitelný, ale vy jste ještě daleko větší blbka, než by člověk čekal po vašich výkonech v 2014. Vy jste jako nevěřící poznala několik kněží? A kde? na fotbale nebo na rock festu? Mohla byste nám uvést jméno toho faráře, co taktak unikl trestu smrti a kterému jste byla nablízku?
Rozumějte, já nezpochybňuji, že takoví lidé existovali, ale to vaše hysterické podšprajcovávání vašich ujetých názorů tím, že ausgeregnet VY jste tyto lidi z blízka poznala a tudíž máte mandát nás tady všechny poučovat – to je prostě k popukání……
Třešňo, sorry, ale vy jste strašně směšná postavička…..až k pláči směšná…..
Váhala jsem, jestli na tenhle výlev vůbec odpovídat, ale protože vás vzhledem k vašemu nulovému rozhledu a stejně rozsáhlé představivosti vlastně lituju, zkusím se zachovat, jak by to udělal zmíněný kněz.
Jmenoval se František Stříteský a byl to blízký přítel mých rodičů a mé babičky. Po návratu z vězení trávil v naší rodině hodně času a tohle přátelství vydrželo až do jeho smrti v prosinci 89.
Již staří Římané poznali, že senátoři jsou dobří mužové, ale senát je bestie.
Jsou dva duvody, proc citit odpor k cirkevnim restitucim:
– jde o dalsi megapodvod na obcanech, o dalsi korupcne- zlodejskou kauzu celostatniho rozsahu
– zklamani ze zjisteni, ze cirkev jako takova neni opet schopna dosici sveho biblickeho ukolu a nedokaze se stat korektivnim elementem kapitalistickeho svetoveho radu
Prvy bod je jasny a to dle oblibeneho pravicove- evolucniho pravidla „silnejsi pes jebe“. Tudiz s tim nejde nic delat a osud bude naplnen pouhou voyeurskou pozici pozorovatele jebajiciho. Podobne posledni prezidentska amnestie ci pripravovana slouva TTIP.
Vysledkem je pochopeni az prijeti faktu, ze obdobi alespon pokusu o lidskou emancipaci skoncilo a ze to, o cem nas ucili komunisti jako o prekonanych lidsko- vyrobnich vztazich, se vraci jako cerna mura „zite reality“. Pohadka, v niz chytry syn chude vdovy dobude bohatstvi a slavy, se stava nesnesitelnou pripominkou nasi tridni reality v niz zcela chybi socialni mobilita: chudy syn chude vdovy bude ve stari jeste chudsim synem jeste chudsi vdovy, jenz si uz ani nedokaze vzpomenout na to, ze byl kdysi nejen mene chudy, ale i plny nadeje.
Druhy bod bych charakterizoval Cimrmanovymi slovy „Tucek, Slajs- stejne chyby, stejne znamky“. Cirkev byla vzdy zasadni oporou mocnych, neni duvod proto predpokladat, ze by by to melo byt jine i za kapitalismu. Flandaci si dnes s papezovymi slovy a encyklikami doslova vytiraji zadky, takze co od nich cekat…v okamziku, kdy Svaty otec rika: „Je vhodná chvíle vyzvat církev, aby se něčeho zbavila.“ (rec v Assisi 2013), zacnou se flandaci prat o majteky jako psi o kost a lid nazyvat chatrou :o)
Podtrzeno secteno: cirkevni restituce jsou celospolecenskym problemem jen ze sve poloviny: jde o demoralizacni korupcni akt.
Z druhe pulky jde o obcanskou ztratu iluzi, s cimz se musi vyporadat kazdy sam. Doporucena literatura: Gustav Flaubert, Citova vychova, udajne nejpesimictejsi dilo francouzske literatury :o)
:-))
Citová výchova je sice docela silná matérie, ale myslím, že frantíci vy- soustružili spoustu konkurenčních děl…..
Ted ctu Houllebecqa a ten to ma dokonce o-soustruzene, az na kost. Ale tady zalezi na vychodisku: presny nazev „Citova vychova“ odkazuje jeste k pritomnym citum, ktere lze nejakym zpusobem rozvijet, byt negativne…to dnes uz neni, do pesimisticke literatury vstupujete jiz citove ochably, takze vysledek neni tak rozporuplny jako v dobach ocekavani; dnes to jiz neprekvapuje, ale spise podtrhuje ono velke nic :o)
„…spise podtrhuje ono velke nic…“
A helemese se, embéčko, je to docela přesné, díky za inspiraci. (Kterým to Houllebeckem se právě týráte? ;-))
Zablokovaná sociální mobilita; to mi něco připomíná – jakoby to tady už jednou bylo, že. Zatracené dežavý! …
No, nakonec se naučíme milovat bezvýznamnost – vono to půjde, když nic jiného nezbývá, že. Pěkný rok!
Take preji pekny novy rok, XY!
Ctu sveho prvniho, Rozsireni bitevniho pole, ale presvedceny tedy nejsem. Jsem na strance 100 a stale jsem si nevyresil, jestli Houllebecquv styl je zamerne „nic podrthujici“, tedy jakoby zamerne nedostatecny, anebo jestli jde opravdu o spisovateluv nedostatek, tedy ze neni mistr.
Pak mam jeste podezreni na spatny preklad (Alan Beguivin), protoze obcas musim cist vety dvakrat, abych je vubec pochopil (kde je podmet atd.). Tedy se naskyta otazka, zda- li prekladatel nahodou nenapsal spise vlastni knizku a autora tim zavazne neposkodil.
https://cz.linkedin.com/pub/alan-beguivin/58/b53/687
Beguvin byl cinny spise na takrikajic technicke urovni a mam ten dojem, ze literatura a jazyk obecne neni jeho parketa. Prijde mi jako technicky kadr, okouzleny Houllebecquovymi problemy, ktery se rozhodl, ze ho zpopularizuje, coz provedl po svem mechanistickem zpusobu, zcela bez citu a zrejme i hlubsich vedomosti. A nejsem v tom sam:
http://www.unborn.cz/magazin/literatura/kdo-zastreli-alana-beguivina-za-doslov-k-rozsireni-bitevniho-pole
Prvy dojem z knizky byl ale takovy, ze nejde o nic noveho, natoz prevratneho a ze autor pracuje jen s postupy a „uchopy“, znamymi jiz nekdy od 60. let. Pred mnoha a mnoha roky jsem cetl neco podobneho (autor a dilo zustali zapomenuti)…slo o horecnaty dojmovy denik jakehosi pana, ktery neustale slysel z ulice vykriky „Paraboly!“. Po serii existencialnich prihod objevuje, ze ony „Paraboly!“ byly slovy prodejcem losu, kricicim „Para hoy!“, tedy „Na dneska!“
No, přiznávám se tímto ke strašnému hříchu – skoro nedokážu tuhle up to date literaturu už číst. Proto jsem se ptal… :-)
Z vlastní zkušenosti vím, že odložit chce někdy víc odvahy, než statečně dočíst. Dočíst (dokoukat) je kolikrát jen póza.
Neměla jsem pocit, že projevuju odvahu, když jsem Rozšíření bitevního pole definitivně zaklapla někde ve třetině.
Vsak pisi, ze je to ma prva kniha od Houllebecqa…jinak jste dobrej, ze dokazete vubec neco cist. Pokud nekdy literatura objevovala svet, tak dnes je cetba uletem do fantazijnich krajin a plati to o jakekoliv literature, i te dobre ci klasicke :o)
Veru, nechtel bych dnes byt spisovatelem…
Tak jsem to docetl a musim rici, ze ta knizka neni vubec spatna. Jen to neni umeni a tudiz na ni nelze pouzit ani obvykle nastroje kritiky. Jde o sirsi souvislosti, podobne jako u praci (nepisi del) Davida Cerneho, ty se take casto trefuji primo do cile.
A ze jsme tu taci futuriste: za vrazdami v Charlie Hebdo pry stoji jeho vcerejsi obalka, na ktere ananoncuji posledni futuristicky Houellebecquv roman o islamizaci Francie. Takze stale drzime rachiticky prst na tepu doby.
Legrační kolik frustrace a nenávisti musí stačit těm, co urážejí transcendentální metafyziku bludařství a dovolávají se vědeckosti marxleninského zvulgarizování nadřazenosti hmoty těla a jeho primitivních potřeb nad duchovními potřebami sakrální a liturgické spirituality, si chtějí sáhnout na svaté ikony a nárokují si jako spolumajitelé výtvory někdejších uměleckých elit (opravdu nevím, jestli by Brokoff, Dientzenhofer či Botticelli brali jako „majetkově nárovatelné“ ono souznění církevních památek s „kulturními nároky“ prostého lidu a ne právě toliko s autoritami církve (a jejich kasou, z níž byla jejich díla placena) resp. s těmi (v jejich době nemyslitelně jinak) to byla víra měšťanského stavu, coby hlavních opor a oveček církve a donátory jejího majetku. Nic co by „třídně“ ladilo s českou agresivní proticírkevní rétorikou dělající si nárok v co ani lidé odkojeni rovnostářsķým materialismem nevěří, a na co sami nepřispěli.
Socialismus ve feudálních vztazích nikdy nefungoval a když až, tak poté, co farník (leník) hlavu sklonil v posvátné úctě a bázni před autoritami vyjadřující místní světskou a zastupující církvevní autoritu. Žádný stát, ale kníže a biskup byli těmi autoritami. Stát přišel k majetku až po pozemkových reformách a de iure vyvlastněním, de facto ovšem z onoho majetku neměl žádný prospěch, ale užitek (i ekonomický zisk z pronájmu nemovitého majetku) nechával na jejich provozovatelích.
Přitom se tady mluví o českém případu primitivního zvulgarizovaného ateismu, ale v článku je řeč je o ruské pravoslavné církvi, která má pozici v Rusku jako symbol státu (ke kterému samozřejmě patří i osoba prezidenta) a tedy se jedná o „státní (re)sekularizované“ náboženství, tedy pro ony militantní ateisty má stejnou pozici jakou měla státní ideologie za komunismu ideologie marxismu-leninismu. Tedy Rusové náboženství mají jako součást státní ideologie, a tedy i vlastnictví církve podporují a to do takové míry, že babička z děrevni na Sibiři by dala poslední kopějku církvi na kadidlo, než by za ni koupila skývu chleba a neumřela sama hlady.
Takže říkat Rusům, co by měla jejich církev vlastnit je asi tak irelevantní jako radit texaským farmářům aby rozorali meze a začali zakládat družstva, protože STS John Deere jim poskytne všem zdarma traktory a ony budou mít lepší výnosy:-). Jinak při současné míře propagandy by mi nenapadlo, že by snad mohl někdo z rusofilů kritizovat za něco ruskou církev, najmě za to, s čím tam souhlasí asi 70% Rusů, tedy s pozicí (a tedy i majetkem) ruské pravoslavné církve, která je tam asi takovým symbolem a autoritou ve státu jako bylo kdysi politické hnutí Mahátmy Ghándího pro většinu Indů v Indii.
Mně jako agnostikovi a liberálně uvažující člověku by vážně nenapadlo vyčítat ruské pravoslavné církvi vlastnictví, snad jen jejich spojení s Putinem žehnající zbraně při ostřelovaní panelových sídlišť v Grozném a státním césaropapistické propojení státní moci s temnou netolerantní a bigotně národoveckou církví. Stejně jako by Pius XXII s Mussolinim vytvořil jakýsi konkordát na to, jak bude poválečná Itálie vypadat coby stát – jestli jako de facto teokratické samoděržaví státně korporativistického fašistického syndikalismu anebo si to Mussolini bude řešit výhradně sám, jak to ostatně dělal společně s odbory, pár národními kapitalisty a nemálo spřátelenými biskupy, ovšem bez generálního pardonu hlavy katolické církve.
Člověče, vy jste pábitel. Eklektik! Protagonista osobitého literárního stylu „jedno zrno na tunu plev“. (s tou pravoslavnou církví v Rusku máte ovšem víceméně pravdu, čekal jsem, kdy a zda vůbec to někdo postřehne; od té „naší“ se ovšem liší jen mírou úspěšnosti, nikoliv ambicí).
(OT) TOP09 mě vždy překvapí svou podlézavostí USA
http://www.novinky.cz/domaci/357958-zahranicni-politika-vlady-je-necitelna-kritizuje-top-09-chce-jednani-se-sobotkou.html
Klasická pravičácká etika: vy musíte respektovat nás, ale my nemusíme respektovat vás. A co na to ministr Zaorálek? Zdá se být po svém zvyku nekompromisně konsensuální. Více a lépe k tomu zde: http://denikreferendum.cz/clanek/19479-zaoralek-navrh-koncepce-zahranicni-politiky-vznika-opozice-na-ni-bude-mit-vliv
To je neskutecna drzost, protoze to byl zrovna Knize, co ceskou zahranicni politiku dovedl na uroven neviditelnosti a to vcetne ruseni zastupitelskych uradu.
Pouze je posunul na pozice, kam politika vazalského státu patří. Jaká samostatná zahraniční politika v případě závislého území?