Literatura nejsou informace

Vysokoškolský učitel literatury Jiří Pelán řekl v rozhovoru pro LN:

Studenti také příliš nečtou. Při zkouškách zjišťuji, že o nějaké čtenářské vášni se ve většině případů nedá mluvit. Jsem přesvědčen, že v tom sehrává určitou roli internet. Všichni jsme si navykli hledat informace. A v tom je ten problém. Literární text není informace. Správné čtení je ale prožívání, je to především věc citu.

Vypadá to jako banální skutečnost, ale kdyby byla skutečně tak banální, proč jsem ji dávno nedokázal pojmenovat sám, když tak přesně odpovídá mé osobní zkušenosti? Kdysi jsem četl opravdu hodně, ale v poslední době mi pro všechny ty informace, které „musím“ (chci, potřebuji, nemohu si pomoci) vstřebávat nezbývá na čtení čas. Myšleno na čtení literatury, na romány, na něco, co není jen fragment či kompilace, ale co je dlouhé a komplexní. A tím pokušitelem je v mém případě jednoznačně dostupnost informací na internetu. Jenže s tím, jak méně čteme, ztrácíme nejenom dovednosti soustředění, pozornosti a paměti, ale i specifické zážitky spojené s ponořením se do literárního díla a domýšlením jeho světa. Nechci odsuzovat internet s jeho informační svobodou (či možná lépe informační hyperinflací), ale trvám na tom, že bychom si měli uvědomit, že číst a konzumovat psané není totéž. A zamyslet se nad tím, jestli bychom neměli ve vlastním zájmu více číst a méně konzumovat?

Advertisements

42 comments

  1. Seal

    Nečtete proto, že vás svádí internet, anebo proto, že vám v té zatraceně zrychlené době zkrátka na opravdové čtení nezbývá čas? V tom je totiž hodně zásadní rozdíl. Internet sice může být pro někoho přitažlivý jako snadno dostupná náhražka univerzitní knihovny (stejně jako hamburger může nahradit hovězí steak), nicméně díky „civilizačnímu pokroku“ žijeme v tak nepřirozeně uspěchané době, že se z toho kdysi normálního života vytrácí asi nejenom ta dosud běžná schopnost číst.

    • Tribun

      S tou uspěchaností máte pravdu, ale ono to spolu souvisí, protože technologie nám umožňují spěchat, zároveň ale vytváří tlak, abychom spěchali. V důsledku to ovšem souvisí zase jen a pouze s kapitalismem a s jeho adorací velmi úzce posuzovaného úspěchu a efektivity.

      • Seal

        Technologický pokrok především mění žánrovou skladbu od krásné literatury směrem k odborné četbě. V Evropě se nejméně čte v Portugalsku, Řecku a Španělsku, což jsou „kapitalisticky“ málo rozvinuté země. ČR je na tom v celoevropském měřítku díky tradiční čtenářské kultuře pořád hodně dobře. Nejsilnější čtenářský segment u nás ale už dlouhodobě tvoří ženy, takže mezi muži v produktivním věku je asi na místě spíš ta zdejší kritická sebereflexe. Závěry šetření z roku 2013: 16 % nečtenářů, 40 % sporadických čtenářů (1-6 knih), 20% pravidelných čtenářů (7-12 knih) a 24% „knihomolů“ (13 a více knih). 48 % lidí pořad ještě kupuje aspoň občas knížky, 32 % lidí chodí do veřejných knihoven. O kladném vztahu k tradičnímu čtení svědčí nejenom skutečnost, že kniha se pořád ještě považuje za dobrý dárek, ale i to, že navzdory technickému pokroku se lidé nezbavují svých domácích knihoven v tak masovém měřítku, jako se to stalo v případě domácích kolekcí gramodesek. Ale co není, může být. Stačí zabrousit třeba do vod internetové „alternativy“ a hned si můžete začít živě představovat to, co už před delším časem napsall Bradbury: „Nemusíte pálit knihy, abyste zničili nějakou kulturu. Stačí zařídit, aby lidé přestali číst.“
        Jinak k roku 2013 ještě seznam nejoblíbenějších knih: 1. Babička. 2. Harry Potter. 3. Padesát odstínů šedi. 4. Pán prstenů. 5. Vejce a já. 6. Egypťan Sinuhet. 7. Saturnin. 8. Osudy dobrého vojáka Švejka. 9. Malý princ. 10. Stmívání. 11. Na západní frontě klid. Jde o běžné šetření ve vzorku cca 1500 osob, takže výsledky jsou poněkud jiné, než kdyby žebříček sestavovali knihkupci nebo literární časopisy. Pokud se zkrátka někdo nemusí vzdělávat, tak čte hlavně proto, že ho to baví. Viz začátek seznamu nejoblíbenějších autorů: M. Vievegh, E. M. Remarque, D. Francis, A. Christie…

  2. Anonymní

    V tomto případě jsme členy téhož klubu.
    Možná (to tvrdím o sobě a nikoliv o vás) v tom hraje i věkem stupňující se lenost k hlubšímu přemýšlení a snad i postupný úpadek ducha. Brouzdání po internetu a konzumace relativně stručných informací příliš invence nepotřebuje. Skutečné čtení ano.
    Odklon od krásné literatury přičítám i tomu, že jsem dlouho nenarazil na (třeba) román, který by mě doopravdy zaujal. Vy ano?

  3. Nerevar

    Za všechno můžou technologie. Teď jde jen o to, zda bude lepší je všechny zakázat, nebo pořádně zdanit.

  4. embecko

    To je dobry blog, Tribune!
    Jedna vec mi tam ale schazi a sice, ze i beletrie je politicka literatura a ze je treba k ni pristupovat ideologicky, to je velke a peclive osterovane „kulturni“ tajemstvi. Uplne to neplati projazykovedce, pro ktere jde z vyznamne casti o odbornou literaturu, s nimi je rec o dile ponekud tezsi :o)
    Pokud kapitalismus vygumoval z nasich zivotu ideologii, jste pred beletrii ztracen, protoze nevite, jak ji mate cist a tak vas prestane bavit a lakat, abyste po ni sahnul.
    Nedavno jsem docetl Polisenskeho/ Kollmannova Valdstejna, ani cisare, ani krale a musim rici, ze tak strhujici thriller- paralelu o historii 20. stoleti jsem zatim necetl. Na pozadi predestrenych koalic a vnitrnich konfliktu nabozensko- ekonomickych motivaci se vam rozprostre cele 20. stoleti jako na dlani. Pokud bych to cetl pouze jako historickou praci, bude to asi nuda.
    Podobne -na krajnim pripade- lze chapat i Capkuv Obycejny zivot: jde o protisystemove podvratne az buricske dilo o konci jedne emancipacni myslenky, nabadajici k „bytostnemu vzdoru“ vudci kapitalovym vztahum.
    Jak rikam, cely problem „necteni“ se dle meho neskryva v osobni nedostatecnosti v soustredeni ci pozornosti, ale ve ztrate smyslu cteni samotneho- tedy jak knihu cist. To nam kapitalismus sebral a zustala pouha pismenka, nedavajici zadny vyssi smysl, nelze pak lidem vycitat, ze „ctou“ jen aby zabili tu trochu volneho casu.
    Naposledy jsem sahnul po Marte Grimesove, prave coby po ulevne „neknize“, urcene k tomu, abyste cetli, aniz byste vedeli co…ale ouha, najednou se z ni vyklubalo dusive obvineni anglicke stredni tridy, utapejici sve touhy v ritualnich nekonecnych a bezobsaznych konverzacich; nektere pasaze byly ta „silne prazdne“, ze jsem musel knihu na chvili odlozit :o) A to by clovek rekl- hele, detektivka, tu si vezmu do vlaku, aby mi to uteklo…nene :o)

    • embecko

      Jeste ke Grimesove, stale jsem ji plny….jeji psani trochu pripomina Vladimira Neffa, jen je vice psava a jeji dialogy jsou hutnejsi. Jako Buh zbytecnosti na druhou :o) Vsechna jeji dila se toci okolo stredni tridy a jeji neschopnosti dojit cile a jejiho nekonecneho toceni se v dusivych ritualech (na dvou strankach rozebira, jak se musi rozbalovat vanocni darky, tkanicka se nikdy nestriha, ale peclive rozmotava a navinuje na ukazovak a prostrednik; papiry se skladaji do uhlednych obdelniku a rozdeluji na nepouzitelne a znovu pouzitelne pro darky uvnitr rodiny, zvlastni hromadka je urcena pro exkluzivni a neporuseny papir, ktery bude pouzit na zabaleni darku pro zname). Nejde o detektivky, ale o psychologicke romany s kriminalnim pozadim. Pokud ji zna Seal, da za pravdu, pokud ne, okamzite si ji nekde sezene :o)

    • Tribun

      Na tom, co píšete bude velký kus pravdy. Ta ideologická (či spíše ideová?) rovina ale nemusí být v díle samotném, jde spíš o schopnost čtenáře dílo prizmatem nějakého světonázoru vnímat tak mu dát kontext. A pokud kapitalismus nahradil idee konzumem, pak je čtenář připraven o mocný nástroj chápání. Asi je pořád lepší číst Harryho Pottera s odporem jako satanistický manifest, než s požitkem z kvanta zkonzumovaných písmenek, která zanechají menší stopu, než vypité pivo.

      • embecko

        „… rovina ale nemusí být v díle samotném, jde spíš o schopnost čtenáře dílo prizmatem nějakého světonázoru vnímat tak mu dát kontext“
        Presne tak, ony knihy jsou polotovary a zalezi jen na ctenari, jak si je dopece. To ale neznamena, ze variant vykladu je nekonecne, on vas (dobry) autor uz navede, kudy na to, aniz byste se branil, s dobrou literaturou se nebojuje.
        Konecne kdyz si v polotovarech koupite placku hamburgeru (drive „rumunsky parek“), asi z nej dort anebo buchtu delat nebudete; nakonec je to jen otazka koreni (tedy ideologie). Ja bych slovo „ideova“ rovina ani nepouzival, tim se dle meho zjemnuje pristup, jde opravdu o ideologii. Podle meho je prvni rovina, jak treba cist literaturu, tridni, od toho se odviji dalsi nuance.

        Harryho Pottera jsem necetl, ale literatury znali lide rikali, ze jeho sila je v podani dospivani. Nejde jen o roman z prazdnin, ale s Harrym prozivate vsechny peripetie po dobu vice let, takze postava zraje. A pry je to i docela dobre napsano.
        Me se do toho nechtelo prave z duvodu satanismu, jak rikate. Je hodne dobrych knizek, ktere mi nesedly ideologicky, tahle k nim patrila drive, nezli jsem ji otevrel. Na druhou stranu, alespon v mem okoli, je hodne deti, ktere se k cetbe dostaly prave prez Pottera, takze diky za nej, proc ne. A Potter je take tridni literatura, a ne malo, konflikt hlavni postavy na tridnim deleni dokonce stoji, byt se nakonec zacne vyvrbovat jako otcovske drama- nakonec se ukaze, Harryho zplodila zla sila v podobe Severuse Snapeho, coz je dle meho tema, vykradene az okopirovane ze Star Wars (hledany otec je Darth Vader, take ztelesneni zla). Ale Freud asi musi mit radost, to jo.

        • XY

          „…Podle meho je prvni rovina, jak treba cist literaturu, tridni…“
          I propána, embéčko, kam na to chodíte? To už je jako Štoll říznutý staříkem Nejedlým, oba popularizovaní pomocí mladé, zapálené generace pilných budovatelů šťastných zítřků. Také nabízeli jasný, přehledně uspořádaný hodnotový svět, s univerzálním lékem na neduhy: fyzická práce plus obrodný vliv kolektivu. Česká literatura se z toho vzpamatovávala po celá šedesátá léta – a najednou je tu recidiva. :-o
          Aby nás pánbu při zdravém rozumu zachovati ráčil!

          • embecko

            Problemy se ctenim literatury, XY, zacna uz se zamyslenim nad jeji realnou funkci, nikouli tou kanonickou (vychovnou). Podle meho naprosta vetsina lidi cte proto, ze chce byt bavena a nejake literarni figly ji vubec nezajimaji. K maturite jsem mel romantismus s akcentem na Machu a pamatuji, jak jsem komis ohromil citatem, prevzatym od Stepana Vlasina: „Romantik nemiluje skutecnou zenu, ale jeji vysneny ideal“. Je v tom tedy hodne „false“, uniku. Podobne ctenar unika do svych fantazijnich svetu, ktere mu beletrie zrpostredkovava; existuje tu tedy urcity „komplot nespokojencu“ autor- ctenar.
            Vetsina autoru pise a ctenaru cte proto, ze citi urcity osobni nesoulad s realitou, ta muze byt z ruznych duvodu, ale jako nejmensi spolecny jmenovatel najdete obvykle tridni pohled. Coz ale nevyvraci moznost, ze k romanticke prirode se muze unikat jak Lord, tak i prosty synek kruparskeho otce- motivace jsou ruzne, ale objekt zajmu je spolecny. Romanticke basne mohou byt cteny jak slechtou v bohatem budoaru ze zlatem orezanych knih, tak studentikem u reky, zmoulajicim v ruce zmuchlany sesit. Cteni je zde samozrejme diametralne rozdilne a smysl (nikoliv zpusob) uniku take.
            Dnes je to samozrejme s tridami trochu jinak, nezli za Stolla, dnesni prislusnost ke tride spise nezli ze vztahu k vyrobnim prostrekum prameni ze vztahu k politickym (mocenskym, informacnim) zdrojum. Dnes spise nezli tridy jasne oddelene, nachazime tridy „tekute“, vzajemne se prolinajici, stoupajici a zaroven klesajici. Mozna se tedy uz neda mluvit ani o tridach, ale spise o „informacemi (politickymi vztahy) rizenych skupinach“.
            Samozrejme ale cist „pouze tridne“ neni mozne, ale v zasade je to ten hlavni pohled, ktery v literature ctenar hleda, od cervene knihovny prez detektivky a romany az po fantasy.
            Cist lze samozrejme i „nijak“, jen letate po pismenkach a myslite si „ty vole, to je husty!“…ale to bych sem nepletl :o)

            • Tribun

              Ono je dost podstatné, co pro koho znamená „bavit se“. Třeba já jsem se náramně bavil u jedné Třeštíkovy (budiž mu země lehká) knihy o raných Přemyslovcích.

              Pokud společenské třídy stále reálně existují, potom literatura jejich existenci nutně musí odrážet, protože spisovatel jinou než třídní zkušenost mít prostě nemůže, ať už si namlouvá cokoliv.

            • XY

              Hehehe, to jste promluvil u té maturity jako kniha, embéčko; mám podezření, že on to ten Vlašín do té své Rukojeti(?) taky odněkud opsal, ale to není zase až tak důležité, floskule je to ovšem oslnivá. Ale to jen na okraj.
              Hned jsem si ale myslel, že to s tím třídním pohledem nebudete myslet tak kategoricky. Pokud se pak samotné funkce literatury (míním beletrii) týče, tou výchozí a opravdu zásadní je funkce estetická: čteme, protože přitom pociťujeme jistou libost (případně i libou nelibost), která nás nutí k té námaze louskat písmenka (a posléze vnímat jejich významy a funkce v jejich uspořádání). Pokud bychom se četbou „nebavili“, asi bychom nečetli (není-li součástí poznávání nějakého odborného problému, případně vnucenou „povinnou četbou“, atd.) jak uvedeno ve vstupním blogu. Další funkce – poznávací a výchovná – jsou do jisté míry v beletrii druhotné – potud, že jsou výsledkem našich subjektivních čtenářských realizací a tu záleží hodně na autorovi, jak umně zachází při vytváření textu s jeho záměrem (intencí), jak se mu podaří čtenáře „oblafnout“, aby mu třeba v případě beletrie „vnutil“ vedle dejme tomu thrillerového děje o střetu dobra a zla ještě další poznatky. Akcent na poznávací a výchovnou funkci díla pak oslabuje funkci estetickou (na to máme učebnice, vědecké monografie, případně publicistiku).
              Je to zajisté jen zkratkovitý a značně schematický náčrt komplikovaného problému.
              Otázka čtenářství a rozdělení čtenářů dle třídních či jiných hledisek (ta vaše „tekutost“ mi přijde docela sympatická), to už je zase jiná kapitola; na mne z té vaší prvotní glosy dýchlo normativní ideologické pojetí kumštu (např. je to skvělý román, protože je feministický, jiný je zase špatný, protože není feministický), jehož recidivy se znovu a znovu objevují, včetně takových vylomenin, jako je vyhlášení fatvy na známým pachatelem Satanských veršů…

              • embecko

                „…čteme, protože přitom pociťujeme jistou libost“
                Sam sebe jsem uz varoval na samem pocatku, setkani s profesionalem je jak naraz do betonoveho svodidla :o)
                To myslim v dobrem, clovek dostane facku zprava, zleva a hned kouka tam, kam ma.
                Normativni pojeti na mysli nemam, ovsem, jak pisete, problem je tak slozity, ze jeho uchopeni v celku by vedlo ke zmatum.
                Libost pri cteni samozrejme pocitujeme (nekonvertoval jste nahodou k zastancum volneho trhu?)…ovsem vznik slasti je asi dalsi, zde neresitelny, problem.
                Jeste bych se zastavil u romantismu jako jednoho z antikapitalistikych hnuti, ovsem pojate unikove (nevidim, tedy neexistuje). A hned do toho muzeme zaplest Marxe, zijiciho prave v obdobi vrcholneho romantismu- nektere jeho chyby byly urcite ovlivneny onim unikovym etosem (a napada mne myslenka, zda- li to nahodou nebylo ovlivneni az zasadni).

                Romantismus je hnuti odpurcu kapitalismu, proto ne nahodou na nej narazime u slechty, anebo prostych synku. Sama burzoasie se mu samozrejme vyhnout nemohla, tak si jeho tridni vzdor transformovala do heroicke historicnosti, ve ktere se zrejme citila byt nasledniky velkych klasickych osobnosti a hnuti slavne minulosti (to se tykalo hlavne severske vetve „velkych narodu“ Scott- Mickiewicz, v ceskych zemich nasel uplatneni v architekture).
                Takze zde to vidim navysost tridne, ale samozrejme nemohu pominout drobnejsi motivy jako stret dobra a zla (jak pisete), otcovske tema a dalsi evergreeny. Ostatne tyhle prvky jsou obsazeny v kazde dobre literature, me prisel zajimavy jen jejich „povrch“, tedy kdo jsou jejich nositeli a jake jsou jejich motivace. Zrovna Harry Potter zacina kasickym tridnim konfliktem anglicke stredni skoly (proletar Harry vs. samoliby elitar Malfoy z „ciste krve“), ktery se nasledne zmeni v galantni souboj o srdce damy/ divky.

                • XY

                  To mě mrzí, že jsem vám udělal betonovou zeď; k tomu romantismu, tu citovanou větu musel prohnaný Štěpán pak nějak silně ideologicky okecat, protože teze, že romantik miluje více vysněný ideál než realitu (což opravdu sedí – sakra, který to krasoduch (nebyl to nakonec Baudelaire v Malých básních v próze?) lkal nad pádem svého milostného vznětu, když se jeho milovaná na chvilku omluvila a zašla do křovíčka a on zaslechl to crčení letního deště – ideální bytost zkrátka měla také své velice lidské potřeby) – to zavání klasickým platonským idealismem, dokonce objektivním idealismem, v oblasti literárních milostných vztahů romantiků tak populárním); ještěže vzápětí přišel ten Máj se svou hrůzou z nebytí; tím se Mácha zachránil pro marxistické pojetí literární historie, stejně jako ty byronovské a polské revoluční aktivity – jinak nevím, nevím… :-)
                  Co se Harryho Pottera týče, nemohu vám konkurovat – zkusil jsem přečíst první díl – a dopadl jsem bledě. Jak vidno, byl bych na tom stejně jako řada těch nakladatelů, kteří paní Rowlingové rukopis vrátili – a pak si – marně – rvali vlasy. Nemám „čuch“ na bestselery.
                  Abych uzavřel tuhle mikrodebatu – prostě mne vaše teze o třídním pojetí vylekala.
                  Pěkný večer!

        • Ota

          Třídní literatura by pak musela být třeba komunisty silně prosazovaná četba románu „Už zase skáču přes kaluže“. Vzato tak, že dnes by ten kluk byl v rámci školské inkluze vyučován v běžné škole, takže kdyby snad jeho příběh měl být vzat na dnešní politické poměry, pak by se řeklo, proč kluk po obrně, co mu všechny proklaté NGO jdou na ruku? To je třídní útok intelektuálských elit v rámci projektu NWO na deedukaci populace, a hlavně plýtváním prostředků na asistenty a další vybavení se tak nedostává nadaným zdravým dětem z Karvinska trpícím chudobou a nedostatkem prostředků na učební pomůcky a svačiny….Jj, satanismus a původ v Potterovi (i když sám původ nepředpokládá třídní příslušnost, takový cikánský baron jistě bude mít k proletářům dosti daleko a nakonec propuštěný árijský hutník ze zaniklého těžkého průmyslu v Duisburgu také není automaticky vyšší třídou než německý Turek s krámkem na perské koberce) a NWO v Alanu Marshallovi jsou patrné sociálně-ideologické preskripty proto, abychom si zůstali vědomi své třídní pozice skrze transpozici z těchto románových postav.:-)

          Co by na to řekla Maryčka Magdonová, Anna Proletářka či Timur a jeho parta?! Museli by se vzteknout, že takováto maloměšťácká „středostavovská svoloč“ přicmrdávající buržoasii (u Pottera snad dokonce kouzelnickým intelektuálním elitám v rámci tzv. „bradavické kavárny“ ) je třídně srovnávána s velikány třídního boje jakými byli oni.::-) Embéčko, nechtěl byste mít někdy namísto Jany Klusákový své „knižní okénko“ v rámci ČRo Plus?

          • Tribun

            Někdo čte málo, někdo příliš. Maryčka Magdonová by řekla jen to, co by řekl Bezruč. Pochybuji, že zrovna jeho byste přesvědčil o tom, že společenské třídy jsou jen fikce sociálních revolucionářů.

            • Ota

              To nevím, podle toho za příslušníka jaké třídy se považoval on sám:-). Nejdříve byl vydržovaný student, pak státní úředník s definitivou a nakonec umělecká národní celebrita, takže honoráři za svá díla „třídně“ patřil mezi maloměstské živnostníky. Rozhodně skutečné kapitalistické vykořisťování nikdy na vlastní kůži nepoznal, stejně jako Marx, Engels, Lenin a další komunisté žijící jako parazité z kapitalistického vykořisťování svých příbuzných či známých:-)

              • Tribun

                Čili pokud jsem nebyl bezprostředně sám okraden, musím před zlodějinou zavírat oči? Ti skutečně deptaní a vykořisťovaní budou mít asi jen těžko čas a síly se ozvat a svoji situaci promýšlet, k tomu jsou zapotřebí právě takoví intelektuálové, kteří vidí a nemlčí.

                • Ota

                  ….a kterým by tedy se zase z této logiky patrně mělo pardonovat to, co ideologicky vyčítají systému soukromého vlastnictví, z čehož si udělali dobře společensky splacenou živnost…Přesně podle pravidla „když je náš a bojuje za správnou věc resp. za stát a národ, pak ať klidně vykořisťuje o 106“. Parafráze současných ruských putinovských aparátčiků obhajujících managery ve státních podnicích ulívající si své nezdaněné peníze do daňových rájů v Panamě.:-) Vykořisťovaný filharmonista s 2,5 mld. $….

                  A doporučuji přestat psát ideologické ,mantry o „vykořisťování“, protože už brzy bude „vykořisťovaným“ prokázáno to „dobrodiní“, že vykořisťováni přestanou být, protože budou propuštěni resp. okovů vykořisťování zbaveni propuštěním z nájemného pracovního závazku….Což je důkaz o tom, jak strašně „výhodné“ pro „vykořisťovatele“ takové současné „vykořisťování“ je..:-)

                  „Výrobce sportovního oblečení a obuvi Adidas začne příští rok v Německu vyrábět běžeckou obuv v továrně, kterou obsluhují převážně roboti. Firma uvedla, že podobný závod hodlá příští rok otevřít i ve Spojených státech. Adidas měl v Německu deset továren na obuv – do roku 1993 až na jednu všechny uzavřel. Adidas v minulosti přesunul většinu výroby z Evropy do asijských zemí, především do Číny a Vietnamu, kde mohl vyplácet nižší mzdy. Díky pokroku v robotice a v automatizaci výroby si ale teď může dovolit vrátit výrobu blíž zákazníkům a její současné asijské fabriky budou postupně uzavřeny.“

                  http://echo24.cz/a/ivDKU/adidas-se-vraci-do-nemecka-cinany-nahradi-roboti

                  No, konečně nástupci Ády Dasslera ukázali lidstvu přívětivější tvář a už přestanou „vykořisťovat“. Humánní gesto, budou teď blíž „živým“ (anglosaským) lidem…

                • Tribun

                  Já už na to přišel – vy nediskutujete, vy tvoříte svébytnou formu literatury!

                  Ta vaše poznámka o konci vykořisťování svědčí jedině o tom, jak moc jste v kapitalismu intelektuálně zabetonován.

      • Kamil Mudra

        No, jestli to nebude také tím, že sám život v kapitalismu, pod vedením současných vlád, je natolik dobrodružný a plný překvapení či absurdit, že už člověku ta beletrie přijde jako slabý odvar reality. :-(

    • Hudec

      Vámi zmiňovaného „Valdštejna“ jsem nečetl, zato velmi důkladně Polišenského „Valdštejn a jeho doba“ a i v tomto případě vám dávám zcela za pravdu. Strhující čtení a poučné i pro dnešek v tom smyslu, jak píšete.

      • embecko

        Valdstejn a jeho doba je od Janacka, sam Polisensky o nem rika, ze se dobre cte, ale jsou v nem nepresnosti. A nebyla to od Polisenskeho vytka, jen konstatoval bud a nebo…
        Janacek ma i druhou publikaci, Rudolf II a jeho doba- nemene strhujici cteni.
        Polisensky je zajimavy/ vyznamny i tim, ze pomahal Golo Mannovi s jeho valdstejnskou publikaci a to vyznamnou merou, sam Mann se na nej obratil s zadosti o kooperaci…ale jako spoluautor Polisensky uveden neni:
        https://www.amazon.de/Wallenstein-Sein-Leben-erz%C3%A4hlt-Golo/dp/3103479042

          • embecko

            Netreba se omlouvati, pane Hudce, me se to samozrejme plete take, na tak maly casovy vysek je tu prilis mnoho autoru (alespon pro laika).

  5. Pingback: Literatura nejsou informace | Outsider Media
  6. Pingback: Literatura nejsou informace | ALMANACH
  7. Pingback: Anonymous Slovensko UK &raquo Literatura nejsou informace
  8. tresen

    …..že Potter je třídní literatura, konflikt hlavní postavy na třídním dělení dokonce stojí / Harry Potter začíná klasickým třídním konfliktem anglické střední školy – proletář Harry vs. samolibý elitář Malfoy z „čisté krve“ – který se následně změní v galantní souboj o srdce dámy/, byť se nakonec začne vyvrbovat jako otcovské drama – nakonec se ukáže, že Harryho zplodila zlá síla v podobě Severuse Snapeho…..

    Já to četla tak trochu napřeskáčku, něco jsem vynechala, něco zrychleně přelétla, cílem bylo, abych byla při hovorech s dvěma malými čtenářkami aspoň trochu v obraze. Odborník na slovo vzatý tedy rozhodně nejsem, nicméně si troufnu tvrdit, že nic takového, co píše Sax, Rowlingová nenapsala.

    • Tribun

      Já tedy viděl jenom filmy, ale tam ten třídní a rasový konflikt Malfoy – Potter přímo bije do očí. Rowlingová to možná opravdu nenapsala cíleně, protože jí to jako Britce přijde normální a přirozené, ale je to tam.

      • tresen

        Rasový konflikt, spojený se soupeřením o jednu dívku, se může týkat minulosti Severuse Snapea, který byl poloviční mudla a byl šikanován „čistokrevnými“ spolužáky, mezi nimiž byl Potter starší /oba stáli o budoucí Harryho matku/.
        Označení Snapea za „zlou sílu“ je vedle úplně.

    • Seal

      No je to poněkud zvláštní, že se rozebírá zrovna Harry Potter, protože třeba Štoll (kterého připomněl XY), by asi Rowlingovou označil za typický projev kosmopolitního umění, které si jenom hraje na pokrokovost; což se dá poznat z toho, že její romány jako východisko ze společenských konfliktů nabízejí pouze jalové kouzelničení. Třídní rozdíly uměla zachycovat samozřejmě i Božena Němcová, viz třeba její pohádky Sůl nad zlato a Potrestaná pýcha. A to ani nezmiňuji Aloise Jiráska, který právě pro ten svůj historický realismus byl pak Nejedlým a spol. využit k tažení proti modernímu umění.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s