Jenže osvícenská Evropa se od dnešní lišila ještě v dalším podstatném bodu. Nebyla většinově sekulární a ateistická. Evropští sekulární učenci byli – i díky polemikám radikálů s církvemi – navyklí polemice s náboženstvím. Nebáli se vyslovit názor na nepřípustnost té či oné doktríny a uměli argumentovat. Dnes jako bychom stáli před falešnou volbou, zda jakýmkoli muslimům vše věřit, nebo vše odmítat. Schopnost polemizovat vsak vyžaduje jistou schopnost rozlišovat. Dnešní evropští intelektuálové již tuto schopnost polemizovat s náboženstvím nemají, a to je jednou z příčin naší neschopnosti polemizovat s islámem.
(Ivo Cerman: Je možné tolerovat islám? in DaS 3/2016)
Tribun 
No jo no. Když jsem šla před 20 lety studovat arabistiku, byla jsem za exota. Když jsem šla studovat religionistiku, tak taky. Všude spousta právníků a ekonomů, zatímco těch, kteří se zabývali náboženstvím, byla hrstka. Dnes ale, zdá se, náboženství najednou všichni rozumí (ve smyslu „je to iracionální blbost a násilí“) :-) Intelektuálové nemohou s náboženstvím argumentovat, protože náboženství se na právech a na ekonomce a na přírodních vědách a na pedagogických školách neprobíralo (ani na střední) a protože k tomu by člověk musel znát víc než jen Adama a Evu a inkivizici :-) Na druhou stranu, když jsem se kdykoliv pustila do polemiky o náboženství s muslimy, vždy jsem zírala, jak oni křesťanství znají a jsou velmi dobře vybaveni argumenty, proč je islám lepší a rozumnější než křesťanství. Opominu fakt, že jejich představa o křesťanství je často stejně děravá jako naše představy o islámu. Jim to sypali do hlavy. Nám sypali do hlavy (v Čechách), že náboženství je blbost… a s tím tedy muslima nepřesvědčíme :-)
Sekularismus je pro nás už tak samozřejmý, že jsme zapomněli, že je třeba o něj pečovat.
Přesně!
Obávám se, že už zase, tak jako často, ztotožňujete sekularismus a ateismus.
Věřit v boha a uznávat vhodnost důsledného oddělení církví od státu /což je podstata sekularismu/ se přece nevylučuje.
Ani o těch osvícenských učencích z úvodního citátu se nedá s jistotou usuzovat, že byli ateisti, jen na základě toho, že vedli polemiky s církví.
Možná ale máte přece jen pravdu, že zažitý sekularismus se podepsal na tom, že se s církvemi nepolemizuje. Jaksi se přirozeným pochodem vytratila potřeba polemik. Není to téma.
Až na ten zatracený islám.
Jenže ani s ním nikdo nechce polemizovat, protože všichni jsou znalci a všichni mají jasno.
tresen: Zas tak často s Vámi nesouhlasím, ale tentokrát jste blízko podstaty věci.
Diskuse by se měla vést o zneužívání (kteréhokoli) náboženství a jeho institucí k prosazování vezdejších mocenských cílů. Někteří se domnívají, že v tomto smyslu islám právě prožívá svou 30letou válku. Jádrem konfliktu podle nich není islám versus křesťanství/ateismus/sekularismus, ale mocenský spor Saúdská Arábie a spol. versus Írán a spol. (přičemž obsah těch „spolů“ se může měnit) maskovaný jako náboženský spor sunna versus ší’a. A někteří západní „státníci“ (do čehož počítám i bývalý SSSR a dnešní Rusko) byli a jsou takoví idioti, že jim na to skočili, domnívali se, že toho sporu využijí pro své geopolitické cíle a teď sklízejí „kolaterální ztráty“ na vlastním území a ve vlastní populaci.
Z toho vyplývá i možné (netvrdím, že za dané konstelace sil reálné, ale domnívám se, že rozumné) řešení: Nechat je, ať si to vyřeší sami. Vyklidit prostor, počínaje všemi (US, NATO i ruskými) vojenskými základnami a konče ekonomickými zájmy, především zcela zarazit dodávky zbraní (na nichž se nadšeně podílí i ČR…). Poskytovat mezinárodní humanitární pomoc tam, kde je to účelné – především uprchlíkům v okolních aspoň zdánlivě neutrálních zemích (typicky Jordánsko). Dodržovat důsledně mezinárodní azylové právo. Silou reagovat jen při přímém ohrožení území a struktur západních (včetně Ruska…) států. Bránit hranice EU obvyklými způsoby a stejně tak obvyklými způsoby řešit kriminální činy na jejím území – tj. důsledně podle trestního práva, bez používání principu kolektivní viny a bez zastírání skutečného stavu věcí. Přičemž do množiny kriminálních činů patří i tzv. islamistická propaganda, což není nic jiného než jedna z forem výše zmíněného zneužití islámu pro mocenské účely. A tady by byla na místě i ta ekumenická diskuse (a do ekumeny zahrnuji i agnostiky a ateisty).
Akorát nevím, jak na obou stranách sporu postavit do latě média a různé internetové prádelny mozků, jestli tedy nechceme zrušit princip svobody slova…
To vaše „řešení“ je ovšem založené na důsledném ignorování toho, že tam, kde si to budou sami řešit, zůstanou lidé, kteří tím budou trpět a kteří před tím budou muset utíkat. Přitom už Švejk (marně) volal, když spustila kanonáda: „Co blbnete? Vždyť jsou tady lidi!“
Já vycházím z toho, že některé děje jsou pravděpodobně historicky nevyhnutelné. Válčící strany ve 30leté válce taky neměly za zadky žádné NATO nebo jiného exportéra jedině správného a morálního společenského uspořádání, takže si to musely vyřešit mezi sebou a prát se až do úplného vyčerpání. Totéž zřejmě čeká sunnity a šíity. Čím míň jim do toho budeme kecat a přikládat pod oheň exportem zbraní nebo jinou podporou některé válčící strany, tím dřív to skončí. A jak jste si jistě přečetl, navrhuji i účelná humanitární opatření a dodržování azylových zákonů.
Ale co když si to začnou vyřizovat i jinde, než v pouštích Blízkého východu? Proč je vůbec podporovat v tom, aby udělali tu samou chybu, kterou jsme udělali my?
Ale já přece neříkám, že je máme podporovat. Já jen tvrdím, že když se na oheň přestane přikládat, zhasne sám.
To sice ano, ale než zhasne, tak všechno spálí a může od něj chytit i všechno okolo.
Dobrá, ale dvojsečně formulovaná myšlenka. Otázka je jestli ti intelektuálové, co jsou schopni polemiky s náboženstvím nebudou prosazovat namísto ekumenizace , jen své partikulární hodnoty víry naproti zásadám jiných náboženství. Vim, že ekumenizace se vytváří těžce. Ale jde to, u nás jednoho takového ekumenika a jednoho z intelektuálů světové úrovně – máme. Dokáže sjednocovat, ale také jít proti proudu (leckdy právě proti našim vlastním autoritám) a svářit se s „vlastními“ za účelem ochrany „cizích“, které ovšem on chápe jako universalisticky jako bližní.
Jmenuje se Tomáš Halík.
Zrovna Halík že by polemizoval s náboženstvím? No ale podle mě se mýlíte, protože intelektuál schopný polemizovat s náboženstvím není to samé, jako věřící intelektuál. Spíš je to jeho pravý opak.
Halík polemizuje s nesprávným výkladem náboženství a snaží se i o zmírnění dogmatismu náboženství z hlediska dobového kontextu. Ale nevadí, nečekal jsem, že byste měl nějaké sympatie k tomuto člověku.
Nicméně zde je pro klasický příklad z praxe. Pravda, zase se jedná o diskusi vedenou na Západě, ale pořád je možné, se těmto přístupům vzájemného dialogu učit…
http://www.blisty.cz/art/83148.html
Pěkné, ale proč to píšete zrovna mě? S něčím takovým já budu jen těžko polemizovat. Je ovšem otázka, nakolik jsou takové hlasy na Západě hlasem většiny a nakolik se jedná o zapouzdřenou a izolovanou menšinu, podobně, jako u nás.
Halík není intelektuál, ale antikrist.
Jeho nabubřelá tupost spočívá jedině v tom, že jde cíleně proti proudu, a to tím způsobem, že kdyby všichni milovali muslimy, tak jim bude nadávat, jen aby se lišil.
Naštěstí je to takový hlupák, že o něj nestojí ani samotná církev, ani pražská kavárna.
A že tam Belzezuba přímo milují!
Je to intelektuál, ale narcistní.
Hmm…, Tribune, že se od Vás dočkám tohoto, to bych nečekala :-). Jakákoli diskuze s jakýmkoliv náboženstvím je cesta do pekel, rozuměj do metafyziky.
Když oni ti naši intelektuálové nejsou schopni ani říct, že pro ně náboženství není téma, protože… Oni jen čumí jak puci a imámové zatím makají, až se z nich kouří. A kde se nekouří z imámů, tam se kouří s křesťanů nebo volnotržních evangelikálů. Je poslední dobou poněkud kouřmu v té naší Evropě.
To je pravda, tohle je problém – když řeknu, že o něčem a s někým nediskutuju, tak co dál – on může kecat do aleluja :-).
Zrovna ja jsem polemizovala s anglicky mluvicimi muslimy pres deset let.
Zakladni premisa je uvedomit si, ze jedname s lidmi, kteri veri, ze pozemsky zivot je jen zkouska, kratky test pro zivot vecny, bud v raji anebo v pekle. ..
Dale, ze zivot na Zemi a vse je stvoreno Allahem, ktery komunikoval s prorokem Mohammedem a zjevil vse, co lide potrebuji vedet , tudiz, dialog s nevericim ma hlavni ucel, velebit a propagovat Boha vsemohouciho.
Nabozenskou viru nemuzeme dokazat ani vyvratit, takze je nejlepsi se soustredit na otazky, ktere pak muzeme logicky evaluovat.. Jelikoz zeny by v islamske spolecnosti ztratily nejvice,
v dialogu se muzeme ptat specificke otazkyt:
Nekteri muslimove nepodavaji ruce zenam a povoiene biti neposlusnic je prece v Koranu. . Proc je zena nizsi stvoreni nez muz a proc je sekularni pristup v pravnich statech vhodne upravovat tak, aby se priblizoval sharii, ktera je nemenna uz pres 1400 let?
Souhlasi otazany se sekanim rukou zlodeju, ukamenovanim nevernic, vesenim gayu, zabijenim zradcu, co odvrhli islamskou viru ? Skalni muslim skoro vzdy zacne obecne propagovat mirumilovny islam. Myslenkove pochody druheho ignoruje. Na otazku, proc nevidime ve svete milionove demonstrace na odsouzeni teroristickych utoku, proc nevidime ty mirumilovne muslimy se na kazdem kroku distancovat od islamu nasilneho, na to jsem dostavala v diskusich vzdy vyhybave odpovedi. Zkuste to. :-)
Když to tak čtu, tak nějak marně hledám, čím že se muslimové tak zásadně liší od žido-křesťanů, aby si zasloužili cejch barbarů? Jsou to prostě lidé jako my, stejně zlí a stejně dobří. V našem světě se přece také nekonají milionové demonstrace, na kterých by se lidé masově distancovaly od všech válek a intervencí, které se ve jménu našich „hodnot“ podnikají. Tak proč bychom to měli chtít po muslimech? Proč by dvě stě milionů indonéských muslimů mělo demonstrovat svůj distanc od zločinů pár stovek magorů někde z Blízkého východu?
Krestansti fanatikove se musi chte nechte podvolit ustavam sekularnich statu , to uz si obcane davno vybojovali. Nastal novy problem a sice to, ze fundamentalni muslimove svetske zakony zasadne odmitaji. Jejich nejvyssi zakon je slovo Allaha. A nejen, ze odmitaji zakony, ale i tradice a zvyky, ktere se vyvijely v hostitelskych zemich po staleti. . Toleranci si mnozi vykladaji jako slabost. Pro ne je dulezite, ze jejich zpusob zivota pretrumpfne nastaveni kafira.. Z toho ziskane psychologicke sebevedomi se pak vetsinou vyznacuje dalsimi pozadavky o ustupky.
Tribune, v nasem svete se prece konaji masove demonstrace proti valkam, hned mne napadaji ohromne demonstrace proti valce ve Vietnamu anebo v zapadnim Nemecku proti skladovani Pershingu. . V posledni dobe i v Praze par pacifistu. … Takze se kritizuje ve vlastnich radach..
Ne tak v islamskem svete, ktery je sjednoceny v „Umma“. Pamatuji si obrovske demonstrace pohorsenych muslimu, ano, i v te Indonesii, kteri hrozili nevericim kolektivni smrti za to, ze si nekde na zapade dovolili kreslit Mohammedovy karikatury.
V Americe mame i integrovane muslimy. Nekteri jsou v americke armade a bojuji proti islamskym teroristum v Afganistanu.
Musí chtě nechtě podvolit ústavám sekulárních států… tomu věří sekulární občané, já myslím, že křesťanští fanatici to vidí jinak. S těmi demonstracemi si zase nejsem jistý, jestli i kdyby v muslimské světě nějaká byla, jestli bychom se to dozvěděli, protože něco takového přece není žádná zpráva.
Metafyzické debaty jsou skvělým intelektuálním cvičením, rozvíjejícím fantasii i tvůrčí potenciál člověka. Ten kdo se od nich distancuje o dost přichází a pekla se bojí úplně zbytečně.
Já se radši cvičím ve vyhýbání se metafyzickým klamům.
Co je podle Vás špatného na metafyzice?
Je zavádějící a manipulativní, může lhát a nedá se to dokázat, zabývá se vymyšlenostmi a ne skutečným životem. To jen tak namátkou.
Já si zas pamatuji, že metafyzika bývala chápána jako opak dialektiky. A takový von Hayek s Friedmanem s jejichi polopravdami se mezi metafyziky rozhodně nepočítají.
Však ano. Tedy až na ty dva výtečníky, já bych je k metafyzikům klidně přihodil.
Ze slova ‚metafyzika‘ se občas stává zaklínadlo. Označení pro názor nebo postoj, který nepovažujete za něco, co by mělo být vydáváno za názor nebo postoj. Nepřipadá v úvahu, že byste to chtěl argumentačně vyvrátit . To byste ‚metafyzikovi‘ vyšel až příliš vstříc.
Je to něco, čím se prostě nebudete zabývat.
„Je to něco, čím se prostě nebudete zabývat.“
I když zase kdyby si člověk musel vybrat, jestli mluvit s blbem, nebo metafyzikem, tak nevím… :-).
Měl-li bych si vybrat, zda chci o nefunkčním odtoku v koupelně (například) hovořit s neurochirurgem, nebo s instalatérem, tak bych věděl …
A to by vám vůbec nezáleželo na tom, jestli si o něm chcete popovídat, nebo jen opravit?
Vystihl jste to naprosto přesně. Rozhovor s neurochirurgem na téma přetékající odpad může být oboustranným přínosem. Podobně jako rozhovor s metafyzikem. Třeba o dialektice.
Včetně toho, že stejně jako od neurochirurga neočekáváte, že vám spraví odpad, od metafyzika neočekáváte, že vám spraví pohled na svět.
Opravuji svou otázku na tuto zpřesněnou verzi: „I když zase kdyby si člověk musel vybrat, jestli mluvit s ne-metafyzickým idiotttem, nebo inteligentním metafyzikem, tak nevím… :-).“
Je to jenom útržek z četby, takže mi není úplně jasné, jak to autor myslí. Tápu už u toho pojmu „sekulární učenci“, pod kterým si asi nejvíc představuji Jiřího Grygara, anebo rovnou celý spolek Sisyfos. Ti samozřejmě s náboženstvím žádnou polemiku nepovedou, protože víra a věda pro ně znamenají dva odělené světy. Evropská odluka církve od státu je v podstatě náboženský kompromis, který byl nastolen nejenom proto, že zde byl jasně nadefinován státní zájem (ať už jej ztělesňoval osvícenský absolutismus, anebo republikánské zřízení), ale i díky tomu, že zde narozdíl od islámu vždycky existovala jednoznačná církevní autorita, se kterou se pak vzájemný vztah řešil i konkordátními smlouvami. Ateisté s islámem nějak speciálně polemizovat nebudou, protože je to pro ně zase jenom jedna z forem náboženství. Nevím jak evropští intelektuálové, ale velká část východoevrpoských selhala už v případě katolické církve a pravoslaví, které se v postkomunistických zemích snaží čím dál víc mluvit do politiky a postupně tak měnit liberální charakter společenského zřízení (viz třeba klasicky otázka potratů). Pokud to autor myslel takhle, tak s ním souhlasím. Jestliže totiž pro některé lidi/intelektuály přestal sekulární stát představovat základní hodnotu (protože si myslí, že náboženství by mělo hrát ve společnosti mnohem větší roli než jenom jako soukromé vyznání z víry), tak z této pozice se asi nejde s islámem střetávat jinak, než v podobě nějaké nové náboženské války.
Jak to tu pozoruji, vidím opět stejný scénář: diskuse na nějaké téma během několika hodin zdegenerovala na schůzku kroužku vědeckého ateismu. Ačkoli – před lety byly argumenty ateistů poněkud méně emotivní, zato více vědecké. Má to snad být ilustrace k názvu článku?
Ateisté jsou dnes štvaná zvěř. Neberte jim jedno z posledních míst, kde se mohou scházet.
Nerevare, vědecký ateismus vznikl v sovětském Rusku a určitě tam nezvítězil. Neprosadil se ani na Slovensku, se kterým jsme měli hodně dlouho společné dějiny. Český ateismus úspěšně přetrvává dál, protože v hlavním proudu navazuje na západoevropskou volnomyšlenkářskou tradici, která se stala jedním z pilířů republikánského zřízení. Souvisí to s obsahem článku, nikoli s titulkem, který slouží pouze k upoutání pozornosti.
„Větdecký ateista“ je něco jako jako „vědecký fanoušek Sparty“ nebo „vědecký požírač steaků“ – dodávání vážnosti nějakému postoji dovoláváním se vědy je poněkud podezřelé.
Pokud může existovat teologie, neboli věda o bohu, může existovat i vědecký ateismus a není na tom nic směšného. Krásná ukázka totalizace myšlení v důsledku náboženské indoktrinace.
Nu, tady bych se Nerevara zastal. Teologie je věda svatých textů a filosofie víry má svoji relevanci ve filozofii samotné. Mj,. se tedy jedná nad výzkumem historických artefaktů, svatých textů, symbolikou, zvyky a dogmaty. Naproti tomu ateismus žádné artefakty nemá, dá se jistě zkoumat z pohledu filozofického, ale obvykle se dá hůře zkoumat nevíra – tedy duchovní prázdnota, než naopak, nějaká historicky definovaná věrouka, jejíž dogmata a vývoj se v čase proměňuje, lze zkoumat její sociálně antropologickou podmíněnost, behaviorální percepci vírou na charakter a mentalitu lidí – než nihilismus, který odmítá vše kromě skepse a prázdného materialismu.
Teď ovšem nadřazujete náboženství ateismu, respektive hodnotíte ateismus pomocí specificky náboženských konceptů.
Dokud nepřipustíte, že ateismus je (pluralitně) jen jeden z možných pohledů na realitu, zůstanete jen dalším fundamentlistou.
Je to jeden z mnoha možných světonázorů, ale jediný možný pohled na realitu, nebo bohové reálně neexistují.
Přesně tak, protože i když se o to prosazovatelé tzv. „vědeckého ateismu“ vehementně snaží, snaží se právě postupy teologie doložit že Bůh a Písmo popisující vznik Božího záměru a tím i naší lidské civilizace neexistuje, resp. pracuje s rozpory v sobě samé věrouce obsažené a tedy snaží se dokázat že „nevěřit je vědecké“ (už lingvistika především sémantika popírá jakoukoli možnost pojmout vědecky víru, zkoušet ji potvrdit či vyvrátit). Ale toto není můj obor, nicméně slyšel jsem na toto téma vcelku dobrou polemiku v ČRo Plus, tady je, kdo má zájem si to poslechnout.
http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/novy-ateismus-neprinasi-nic-noveho-a-intelektualne-zajimaveho-tvrdi-sociolog–1568291
I víru je možné – a nutné – studovat, tedy pojímat vědecky. Nehledě k tomu, že vědecký ateismus je jen jedna z forem ateismu. Že má ovšem věda tváří v tvář víře (tedy racionalita tváří v tvář iracionalitě) značné problémy nepopírám. Věda totiž musí postupovat věděcky, zatímco víra může postupovat pavědecky, nebo vůbec jakkoliv absurdně.
K dnešním nejznámějším představitelům vědeckého ateismu patří evoluční biolog Richard Dawkins nebo astrofyzik Lawrence M. Krauss. Dovolávají se tzv. kritickém rozumu, protože nikdo zatím nepřinesl žádný skutečný důkaz boha a věda pokročila už tak daleko, že se zcela obejde bez víry v nadpřirozeno. Naproti tomu volnomyšlenkářství už od dob osvícenectví ani tak neřeší samotnou existenci boha (i citovaný Cerman konstatuje, že osvícenecká Evropa nebyla většinově ateistická), ale snaží se hlavně osvobodit lidské myšlení od církevních dogmat a předsudků (viz třeba za 1. republiky dneska pozapomenutý O. Kunstovný definoval hnutí Volné myšlenky takto: „Hájí svobodu myšlenky lidské v oboru náboženském, politickém, hospodářském, sociálním, kulturním a vůbec každém. Hájí prostě svobodu lidského svědomí a učí lidi myslet a domýšlet.“). Oba dva proudy přitom samozřejmě kritizují církevní organizace a už z principu odmítají všechny formy klerikalismu („knězovlády“). Pokud jde o přiblížení dnešního vědeckého ateismu, tak bych dal před Jandourkem určitě přednost rovnou Kraussovi. Zajímavý rozhovor na toto téma s ním už před dvěma roky přinesly třeba Lidovky: http://www.lidovky.cz/vesmir-smysl-nema-nase-existence-vsak-ano-rika-kosmolog-lawrence-krauss-1oj-/zpravy-clanky.aspx?c=A140606_193405_ln-zpravy-retezove_hm
A co falsifiovatelnost? Dá se nějak (jakkoli) vyvrátit tvrzení že něco (cokoli) neexistuje?
Bingo! To je právě ten nenápadný půvab náboženství. Však oni také ti chlapi, co ho před tisíci lety vymýšleli, nebyli žádní blbci. A také je to důvod, proč jsou jakékoliv diskuse s metafyziky bezpředmětné, protože o jejich tématu se nedá mluvit. A o čem se nedá mluvit, o tom je třeba mlčet (Wittgenstein).
… například o ateismu.
Tady bych upozornil, ačkoli mám blíže k Wittgensteinovi než Kantovi, přeci jen si něco přečíst z Kantovy „O jediném možném důkazu k prokazování existence Boží“, kde podal vlastní verzi tzv. ontologického důkazu, který půvpodně formuloval arcibiskup z Anselm z Canterbury někdy v půlce 11.století a který byl prohlášen za svatého
„Věříme, že jsi něco, nad co nic většího nelze myslet. (…) I pošetilec (tj. ten, kdo existenci Boží popírá) tedy musí uznat, že to, nad co většího nelze myslet, je přinejmenším v nahlédnutí, neboť když o tom slyší, nahlíží to, a cokoli nahlíží, to je v jeho nahlédnutí. Není ovšem možné, aby to, nad co nic většího nelze myslet, bylo pouze v nahlédnutí. Je-li to totiž pouze v nahlédnutí, lze myslet, že je to také jako věc sama, což je více. Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího. To však jistě není možné. Existuje tedy beze vší pochyby něco, nad co nic většího nelze myslet, a to jak v nahlédnutí, tak jako věc sama.“
Nicméně Kant dále napsal pojednání „O formě a principech světa smyslového a poznatelného“ (1770) kde diferencuje mezi smyslovým poznáním jevů tzv. fenoménů ryze rozumovým poznáním v exaktních vědách. Pro mne, který není filosofem ale něco málo z filosofie při studiích pobral, tato polemika minimálně z hlediska primární logiky, velmi zajímavá…
Takový „důkaz“ ovšem stojí na náboženském axiomu, že nic většího než boha nelze myslet. Mimo náboženství je tedy neplatný. A pak je zde kardinální otázka toho, zda existuje to a o pouze to, co lze myslet (idealismus), nebo zda existence je nezávislá na lidském poznání (materialismus).
… anebo o tom, že náboženský lid je požehnáním pro každou vládu, která se snaží zastřít skutečnou podstatu základních společenských vztahů.
Přesně tak. Jako benefit se pak přidává to, že takový lid bude páchat cokoliv, když se mu vysvětlí, že bůh to chce.