Jak jste jistě sami postřehli, experiment s nemoderovanou diskusí skončil. Vedla mě k němu nejenom momentální kapacitní indispozice, ale i snaha ověřit, jestli si mohu dovolit diskuse otevřít na trvalo. Závěry z toho experimentu jsou dva: 1.) diskuse zatím neotvírat (to jste ostatně poznali sami), 2.) deregulace nefunguje a úrovni blogu se potvrdilo to, co lze pozorovat v ekonomice a společnosti obecně – liberalizace není podmínkou, ale naopak překážkou svobody.
Deregulace nefunguje, protože prostor uvolněný liberalizací okamžitě obsadí agresivní sociopati a psychopati, kteří do té doby číhali v záloze připravení začít si okamžitě přivlastňovat to, co mělo být k dispozici všem. V případě diskusního fóra jde v převážné většině o jedince, kteří velmi hlasitě hovoří (až křičí) o svobodě projevu, kterou ovšem nechápou jako svoji povinnost nechat mluvit ostatní, ale jako svoje právo skákat druhým do řeči a nutit jim svůj diskurs. Další početnou skupinou jsou pak ti, kteří se cítí být povolání šířit „slovo boží“, ale nikdo jim nechce naslouchat, a tak parazitují na publiku, potažmo práci a reputaci, těch úspěšnějších.
A já teď nevím, jak dál. Úplně zrušit komentáře? To bych mohl rovnou začít vydávat knihy, blog bez komentářů je mrtvý. Ponechat moderovanou diskusi? To narušuje plynulost diskuse a klade takové nároky na můj čas, které jsem stále méně ochotný snášet. Nechat diskuse zcela volné? To je zase v rozporu z výše popsanou zkušeností a s mým pocitem odpovědnosti za to, jak tento prostor vypadá a co je v něm řečeno (a zaznamenáno). Nebo mazat, co bude přes čáru (moji subjektivní, protože je to můj blog)? To zase znamená, že i na ty největší hlouposti budou muset ostatní alespoň nějaký čas koukat a pokud na ně zareagují, tak jejich diskusní práce přijde vniveč, když to, na co reaguji, smažu.
Už se to tady jednou řešilo a asi to není naposledy, protože tohle vyvažování je třeba neustále kalibrovat. Narážím pořád na to, že dva blbci dokáži zničit práci desítek lidí, bohužel jakékoliv řešení vždy odnesou ti slušní – slušní ve smyslu že respektují druhé a na žádost už mi nepište zareagují tak, že přestanou psát, a ne že zintenzivní své psaní pod dvěma novými nicky – kteří jsou biti dvakrát: buď jsou vystavení útokům trollů, nebo jsou kvůli ochraně před nimi omezováni.
A i když jsem byl v pokušení dát hlasovat, tohle si musí vyřešit a rozhodnout sám, tohle je moje odpovědnost.
Tribun 
Jak si v nekonečně velkém prostoru může někdo „usurpovat právo brát si z toho víc“..je ekonomicko-logický paskvil myslitelů kteří jsou přesvědčeni, „že když všechno všem dáme, budeme mít vše dohromady rovným dílem“….Omyl, krutý omyl tam, kde jsou zdroje limitované.
V diskusním prostoru přeci nellze tvrdit, že je někdo omezen tím, že druhý píše více…To je jako by mě mělo vadit, že soused souloží více, když mě se nechce..:-))
takže Tribune, zkuste se už pomalu „odtrumpovatět“.
1) Nikdo nemusí na druhého reagovat
2) každý se baví s tím kým chce, reagovat na kohokoli neni povinné
3) ignorovat druhého je svobodným právem každého
4) každý si může psát co chce, splňuje-li základní etická pravidla diskuse a zákony ČR
jestli se vám tato pravidla která platí pro obecně veřejnou, neanonymní diskusi nějak pro vás nevýhodná, zaveďte si nějaký svůj vlastní „diskusní Darknet“ sektářský klub jen pro zvané, ale pak si do vašich, odpusťte „nevymáchaných úst“ ono slovo s kořenem „liberal“. Nepatří do úst cenzorům. A demokratická diskuse není 5 min. pro Hitlera a 5min. pro žida…To je další hluboký omyl..
Přesně takovéhle komentáře jsou důvodem, proč považuji za nutné diskusi moderovat, konkrétně pozérsko-kádrovácké floskule jako „ekonomicko-logický paskvil myslitelů“ či polemizování s něčím, co jsem nenapsal („že když všechno všem dáme, budeme mít vše dohromady rovným dílem“), ale použitím uvozovek vyvoláte takový dojem.
Právě že i v diskusním prostoru může být jeden omezen druhým, protože diskuse znamená naslouchat (čist) a planá produktivita některých „diskutérů“ nutí ostatní zabývat se převážně jimi, a to i v případě, že se chtějí bavit o něčem, o čem ostatní nechtějí. A to podle mého názoru omezení je a velmi silné.
Ty vaše 4 body jsou pozoruhodně přesné, ale vztahují se především na vás ve vztahu ke mě, resp. na diskutování obecně, nikoliv na konkrétní diskusi pod konkrétním článkem na konkrétním blogu. Těžko mohu nereagovat, jsem-li za tento prostor odpovědný, těžko mohu ignorovat někoho, kdo se vnucuje, ale především, každý si sice může psát co chce, ale nikoliv kde chce.
Zavést svá vlastní pravidla se snažím, leč i díky vašim aktivitám marně, neb jako každá oběť tahám za kratší konec provazu. Pravidla totiž musí druhý buď respektovat (naivní předpoklad), nebo musí být vynutitelná (moderace). Jak má podle vás vypadat demokratická diskuse je mi celkem jedno, protože a) nechci diskutovat demokraticky, ale věcně, b) pravidla na mém blogu nemůžete určovat vy. Za a znova mne překvapuje, jak jsou tak fundamentální principy pro exaltované liberály těžko pochopitelné.
Otíku, zase pod vlivem?
Zkuste si to Vaše blití občas po sobě přečíst.
Asi byste se sám ze sebe pozvracel a to teď nemyslím výjimečně obsahovou, ale formální stránku.
Z vašeho článku lze vyčíst, jak panický máte strach z toho, že by se lidé mezi sebou mohli svobodně bavit bez omezování nějakou autoritou, která by jim říkala, jaké názory jsou ty správné a ty nesprávné případně rovnou mazala. Z historie víme, kteří lidé se nejvíce bojí svobodné diskuse. I dnes můžeme ve světě vidět, jaké státy omezují svobodné diskuse a kam to tyto státy dovedlo…
To z něj vyčtete tak akorát vy, který vždy ze všeho vyčtete, co se vám hodí, bez ohledu na to, co se píše. Svobodná diskuse mi nevadí, vadí mi nedostatek respektu, který lidé jako vy projevují k názorům a diskusím lidí, s nimiž nesouhlasí, a agresivita, s níž se vlamujete to našich diskusí. Diskuse, kterou se zde snažím vést, proto není kvůli vám svobodná, protože ji neustále napadáte a znásilňuje k obrazu svému, protože nesnesete, že někdo má názor odlišný od vaše a ještě ho zveřejňuje.
Založte si vlastní blog a já vám garantuji, že ať tam o mě napíšete cokoliv, nebudu se s vámi soudit, nebudu po vás požadovat smazání, nebudu obsedantně pod vše, co napíšete, vnucovat svoji agendu a když mne požádáte, abych už k vám nic nepsal, tak to budu respektovat, a nebudu to považovat za omezování své svobody slova, protože o nic takového opravdu nepůjde, jako o to nejdu, když já nestojím o vaši přítomnost v diskusích na mém blogu.
Napsal jsem to ostatně i v tom článku a ještě zdůraznil, čili předpokládám, že to prostě nejste schopen pochopit, ani kdybyste chtěl, jako že nechcete.
Sice s Vámi vyjímečně souhlasím, ale: opravdu se nedokážete obejít bez osobních výpadů? Tím docela účinně znehodnocujete většinu toho, co říkáte.
To pak už ale nebyl osobní blog, nemyslíte?
To rozhodně. Jako majitel blogu tu můžete určit jakákoli pravidla. A nikdo z nás Vám do toho nemá co žvanit. Všechny ostatní argumenty zůstávají jen rétorickým cvičením.
Vstal snad „president zapomnění“ z politického hrobu? (Gustáv Husák je v tom tentokrát nevinně.) To dovolávání se bezpodmínečné úcty ke svobodě druhých (souvěrců) přesně do okamžiku, kdy někdo silnější zkusí uplatnit svou svobodu nade mnou?
S nositeli podobných postojů je každá rozumná debata předem odsouzena k neúspěchu.
Václave, sledoval jsem ty diskuse jen zpovzdálí. Musím Tribunovi dát za pravdu – deregulace nefunguje.
Vaše dedukce o jeho panickém strachu je nesprávná a řeknu Vám i proč – protože se zde nejedná o všeobecný blog, ale o sice veřejný, ale osobní blog, kde má jeho vlastník svá plná přirozená práva, nese ale také s nimi spojené konsekvence. Tedy může svévolně a svéprávně říct, stejně jako při naprosto normální osobní konverzaci, o tom se chci bavit a o tom ne, tyto argumenty chci slyšet a tyto ne, s tím se chci bavit a s tím ne. Že z toho vyplívají různé konsekvence, je samozřejmé. Každý účastník diskuse, ať aktivní či pasivní, se může domnívat, či si myslet své, ale to je asi tak všechno, co může. Jinak by to vypadalo, pokud by Tribun diskusím dal pravidla, ale tato sám porušoval – tak to ale není.
Vy tedy v tomto ohledu na Tribuna můžete sice appelovat, ale dovolím si tvrdit, že nemáte naprosto žádný nárok stigmatizujícím způsobem jeho rozhodnutí kritizovat. Nemá totiž pro Vás žádné konsekvence.
Jak Vám Tribun již napsal – na svém vlastním blogu máte všechna práva a já doplním, nesete i všechny konsenkvence – mimo jiné můžete tolerovat to, co ochotný tolerovat nejste – je to pak Vaše rozhodnutí.
Naštěstí vždycky, když už začínám propadat zoufalství, že se neumím vyjadřovat, přijde někdo a dokáže, že chyba není ve mě, protože to, co píši, lze pochopit v celé úplnosti toho, co se snažím říct.
To záleží i na tom komu to říkáte. Pokud vás někdo pochopit nechce, tak vám i ta nejlepší vyjadřovací schopnost je úplně k ničemu.