Další porce cavyků

Nejprve dělal cavyky s demisí premiér Sobotka teď dělá cavyky s odvoláním ministra financí Babiše prezident Zeman. Jenže zatímco Sobotka lavíroval v rámci ne zcela přesného znění Ústavy a jeho lavírování vypovídá tak maximálně o jeho osobních kvalitách a předpokladech, lavírování prezidenta Zemana je za hranou toho, co je v Ústavě jasně a nerozporně napsáno a bez ohledu na jejího ducha z ní nelze vyčíst ani kreativním bazírováním na její liteře.

Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.

(článek 74)

Tečka. Tady není co vymýšlet, a už vůbec ne něco o tom, že když je na návrhu konkrétní datum, je návrh neplatný, protože Ústava nic o datu neříká. Ona ale také neříká například nic o tom, že kde a jak má být návrh podepsaný. Bude prezident odmítat odvolat ministra proto, že premiér návrh na jeho odvolání podepsal? Datum odvolání je součástí návrhu a basta.

Nebo že je takové odvolání v rozporu s Koaliční smlouvou. Dost možná ano, ale co je prezidentovi do toho? To není jeho problém, to je problém premiéra, kterému koaliční strany koaliční smlouvu vypoví a rozpadne se mu vláda, ale od toho je to premiér, aby tyhle věci řešil on.

Podobně je to s absencí nástupce odvolávaného ministra. To je opět premiérův problém. Prezident ho v tom může politicky vykoupat, ale nekonat podle jeho návrhu nemůže.

A už vůbec by neměl prezident obstruovat s tím, že si návrh musí prostudovat. Co na něm chce studovat? Vše potřebné zná, i v předstihu z médií, a odvolávání ministrů se neděje podle správního řádu, aby muselo být podrobně a přezkoumatelně zdůvodněno.

Suma sumárum, jestli premiérovi cavyky byly trapné, ty prezidentovi jsou vyloženě zlomyslné. A přitom jde o to, aby prezident, který sám sebe označuje za levicového, odvolal z vlády eminentního oligarchu, tedy přímo učebnicové antipod čehokoliv levicového.

Zápas o srdce a mysli čecháčků je v plném proudu.

Reklamy

55 comments

  1. XY

    Vcelku nemám žádné námitky, Tribune; celé to divadýlko, jehož si budeme užívat ještě nějaký ten týden, má pochopitelně jediný základ: Jste-li v úzkých, je obstrukce to poslední, co vám zbývá, nechcete-li přiznat, že odpůrce má pravdu. Přidají-li se ještě osobní animozity a zjevné osobnostní zvláštnosti, vzniká obrázek, jehož jsme svědky. Třeba to opravdu půjde až skrze ústavní soud.

      • XY

        No, tam už je ve hře ta osobnostní zvláštnost. Nejspíše naděje, že když tím výkalem pomažu, mohu jím nahodit taky ty druhé. Ostatně neodejdu, dokud to tady bude tak hnusně smrdět, řekl tchoř. :-)

  2. hank

    Máme prezidenta, který si z ústavy opakovaně dělá balíček hajzlpapíru a ministra financí, který parlament považuje za zbytečnou žvanírnu – přesně v duchu nejlepších leninských tradic. Jenže k institucím zastupitelské demokracie tady má podobné postoje značná část národa, takže nás čeká berlusconizace po česku. Doufejme aspoň, že proces poučení plebsu na vlastní kůži nebude trvat tak dlouho jako v Itálii…

    • hans

      Opakovaně? Zatím prezident ústavu vzorně dodržuje.

      zejména v případě demise Sobotky prezident postupoval a hodlal postupovat v dokonalém souladu s ústavou, když chtěl přijmout demisi premiéra a nechat vládu dál vládnout.

      Ústava totiž nikde nedává premiérovi právo při své demisi strhnout s sebou i vládu, i Pavlíček (autor teze „s premiérem odchází i vláda) přiznává že ústava nic takového nepíše, ale že jde o jeho, Pavlíčkovu, konstrukci.

      Tribunovo rozlišování „ne zcela přesného textu ústavy“ ohledně demise premiéra a „jasného textu“ ohledně demise ministra je falešné. V obou případech je text zcela jasný. (v prvním „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,“ – je tam někde že s premiérem odchází vláda? není, text je zcela přesný; v druhém viz Tribunův citát)

      V obou případech je možno postupovat v souladu s ústavou (tj. přijmout demisi premiéra a nechat vládu nerušeně vládnout) (tj. odvolat ministra) nebo na ústavu zapomenout a opřít se o „ústavní zvyklosti“ a precedenty (tj. prohlásit že s demisí premiéra padla vláda) (tj. návrh na odvolání ministra nevyonat, ale zvážit a buď ministra odvolat, nebo shledat návrh nevhodným a oznámit premiérovi že ministra neodvolá**)

      Smutné je pozorovat, jak málo komentátorů přistupuje k problému principiálně a požaduje dodržování ústavy v obou případech, nebo staví ústavní zvyklosti nad ústavu v obou případech. Většina bohužel staví otázku prospěchářsky, tak aby se kladně postavila k oblíbenému politikovi.

      Tribun taky inlinuje k popírání principu, u miistra horuje pro striktní dodržování textu ústavy, kdežto u premiéra mu na dodržování textu nezáleží…

      **na internetech koluje tvrzení, že prezident Klaus takhle odmítl odvolat 3 ministry VeVerek, to je slušný precedent. U jmenování velvyslanců, prefesorů, generálů a ministrů by se taky určitě našly případy odmítnutí návrhu všemi třemi prezidenty…

      • Tribun

        Ten vámi opovrhovaný duch ústavy je zcela zásadní, protože precedensy patří k jedněm z pramenů práva, čili pokud se něco nějak dělalo dřív, lze legitimně požadovat, aby se tak postupovalo nadále. Právo je zkrátka ze své podstaty konzervativní disciplína. Literu zákona lze ovšem vykládat tak či onak a změna je možná, jen je na pováženou, že v tomto případě se zdá, že věcná stránka problému je až druhořadá a jde o osobní sympatie a antipatie. A to jak u prezidenta, tak u jeho podporovatelů.

        To, co Zeman předvedl, je podle mě tunelování ústavy. I Sobotka by ji mohl vytunelovat tak, že by místo demise vlády přinesl návrhy na odvolání všech ministrů a až by je prezident podepsal, tak by přinesl i svoji vlastní demisi a bylo by. Ale bylo by to slušné?

        Podle mě zapomínáte, Hansi, na to, že jsme parlamentní republika, nikoliv prezidentská, a prezident nemůže odvolat premiéra jako nějakého svého úředníka, a nechat zbytek vlády bet něj. Premiér má zvláštní postavení, od něj se odvozuje vláda, viz čl. 68 („(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“) Ten podle vás jasný text (asi myslíte čl. 73 (1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky.“) Je jasný je izolovaně, v kontextu dalších ustanovení ústavy, zejména zmiňovaného čl. 68, už tak jasný není, protože jasně neříká, zda demise předsedy vlády znamená či neznamená demisi celé vlády. Pokud není vláda podřízena prezidentovi – jako že není – potom je představa existence vlády bez svého předsedy absurdní.

        Nicméně o tom již dávno není sporu, to Sobotka za cenu škody na cti zařídil, spor je o tom, jestli prezident může ignorovat či podmiňovat návrh na odvolání ministra. Podle mě nemůže. Nemusí sice konat obratem, ale průtahy delší než řádově dny jsou neodůvodněné a neobhajitelné. Kdyby Sobotka tu svoji demisi podal, možná by Zeman mohl odvolat jen a jeho a bylo by to košer, ale to jsou kdyby, taková situace prostě „na stole“ není.

        P.S. Co se toho Klausova neodvolání ministrů týče, tak a) zrovna Klaus není žádný arbitr morálky a Zeman by ho neměl napodobovat, b) neodmítl, ale překecal Nečase, aby své návrhy stáhl. Takhle mohl postupovat i Zeman, ale ten se místo toho rozhodl pro ostentativní konfrontaci.

        • XY

          Na tohle jsou mezi odborníky dva názory – jeden zastává např. jistý M. Přibáň, druhý jistý pan Hasenkopf. První je stoupencem systémového výkladu práva, druhý právním pozitivistou. Pan hans je dle své glosy stoupencem hasekopfského právního pozitivismu, Přibáňův výklad dovozuje pravý opak jeho tvrzení poukazem na postavení premiéra ve vládě. No, deset minut před Sobotkovým odletem na setkání s lucemburským premiérem pozval prezident šéfy koalice na jednání dnes večer do Liberce. Za takovýchto okolností bude těžká i shoda na právním výkladu demise. Sobotku nahradí v Liberci Chovanec, tož uvidíme, jak tučné nabídky mu pan prezident učiní…

        • vera

          Ptát se, jestli by bylo od Sobotky slušné, aby podáním demisí tuneloval ústavu…to si trochu protiřečí, ne? Vždyť když se na to podíváte pořádně, co jiného tím svým nemastným dal/nedal, přinesl/nepřinesl, vlastně způsobil? Kdyby to měl srovnané předem, se vším komplet, tedy se zdůvodněním i nástupcem, tak k ničemu z těch tahanic nemuselo přece dojít ??? Vždyť Babiš není akutní případ, takže na přípravu jeho odvolání byla spoooousta času…
          Vyčítat v této chvíli prezidentovi, že si zachoval chladnou hlavu, že nehodil problém minsiterstva financi a sestavovánír rozpočtu premiérovi na krk …notabene premiérovi, který blbými tanečky kolem demise prokázal svoji nepřipravenost a neschopnost …. Tedy vyčítat mu rozvahu, to je teda silácké, to vám povím….to je fakt proti duchu ústavy.
          Která v článku 2 říká – „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno…“.

          • Tribun

            Já si tedy pod pojmem rozvaha představuji něco hodně jiného, než co předvedl Zeman. Sobotka se šikovně vyhnul vidlím, které mu Zeman připravil. Že se u toho poněkud ztrapnil, je věc jiná. Každopádně ale vzájemná podpora mezi oligarchou non plus ultra a údajně levicovým prezidentem je hodně podezřelé a pokud se snad jedná o rozvahu (i když tady by se hodil spíše termín kalkul), tak je rozvaha velmi nežádoucího typu.

            • vera

              Že se poněkud ztrapnil…..tak tohle já vidím poněkud jinak. On jak má ty poradce, tak si myslím, přece by neudělal nic co by ho mohlo poněkud jenom ztrapnit. Co by mu to dalo pro budoucnost? Zatímco kdyby….
              A teď mi řekněte, myslíte si že je vážně situace s Babišem tak akutní, že se musí řešit okamžitě a střelhbitě? Opravdu nemohla vydržet ještě pár týdnů? Co tak strašného provedl právě teď, že právě teď musí být odvolán, jinak půjde všechno do kopru, a republika lehne? Z jakého strašného důvodu si může premiér vyskakovat na prezidenta, a zdálky na něho hulákat hele, nemel a podepiš?
              Jako nezlobte se na mně, Tribune, ale co si to vůbec dovoluje, jakým právem? Odkdy mu takhle narostly koule? Podpora lucemburčanů? Dostal avízo, že mu na tuhle dobu někdo připraví demonstraci, skvělou nátlakovou akci proti které bude Zeman takhle maličký?
              Vůbec se teď nezastávám Babiše, ten je mi ukradený. Nebude tak nebude, a možná na podzim vyhraje volby, nebo za pár let prezidenturu. Všechno je možný.
              Kladu důraz na ten princip
              že si prezident může vzít čas na rozvahu – protože on je tím kdo by měl zaručit stabilitu a správnost všech následných kroků – a ten považuju za správný.
              Protože tu nejde o vzájemnou podporu dvou vrahů. Ale o porozumění dvou osob, které vědí, jak špatně je tahle situace připravena, a jaké může mít nedodržování protokolu nedozírné následky.
              Představa, že je tam prezident, který bude okamžitě odvolávat každého, kdo se ošklivě podívá na Broučka…je pro mně varianta podstatně horší.

              • Tribun

                Premiér není voják, aby byl prezident jeho nadřízený. Jestli si někdo na někoho vyskakuje (vůbec nechápu, kam jste na tenhle pohled přišla, ale skvěle vystihuje pozici těch, kteří v tomto sporu podporují prezidenta), tak je to právě prezident, který mistruje premiéra, jako kdyby ta vláda nebyla premiérova, ale prezidentova.

                Problém s Babišem samozřejmě není nový, vlastně je stejný už od začátku a především k němu vůbec nemělo dojít, ale když už k němu došlo a situace eskalovala (dřív bylo „jen“ Čapí hnízdo, teď jsou i dluhopisy a pletichy s novinářem), je na čase ho řešit a ne řešení pořád odkládat, třeba až do voleb. Ano, dnes je to stejný problém, jako byl včera, a zítra bude stejný, jako dnes, ale to přece není důvod ho neřešit. On totiž za měsíc může být sakra větší.

                • vera

                  Jistěže nejsou ve vztahu nadřízený-podřízený. Jsou ve vztahu daném zvyklostmi, úctou, společenským chováním, diplomatickým protokolem. Takže asi není vhodné, aby v okamžiku, kdy situace nehoří, vzkazoval premiér z cesty po Lucemburku svému prezidentovi – http://www.lidovky.cz/prezident-nema-vytvarel-scenare-ale-ma-odvolat-babise-rika-sobotka-107-/zpravy-domov.aspx?c=A170511_102243_ln_domov_ELE
                  zvlášť když to je právě premiér, který celou situaci rozmatlal. Vám to nepřijde jako hrubé narušení štábní kultury?
                  Nechápu, jak můžete přehlížet jeho neschopnost, a dokonce omlouvat že nevěděl jak správně podat demisi. A útočit na prezidenta, který tomu premiérovi chtěl poradit. Který by mu poradil, kdyby ten dotyčný premiér přišel na konzultace před tím, než začal něco vytrubovat do světa co by asi tak…
                  Opravdu netuším, proč bych měla podporovat nějakého slabocha a nemehlo. Který svou nečinností dál usilovně provokuje davy, a vytváří atmosféru k destabilizaci celé vlády. To snad ani není naivita. To je snad přímo záměr!
                  To radši prezidenta.
                  Který na rozdíl od Sobotky jedná. Nevšiml jste si? Že se s někým sešel a předložil návrhy na řešení? A očekává konstruktivní a stabilizující odpovědi?
                  Přijde vám, že zrovna tohle je stiuace, která má vyhánět lidi do ulic?
                  až odstoupí jeden, nebudou davy chtít někoho dalšího? zvíře co okusí lidskou krev, ztrácí zábrany…vtrhnou do sněmovny, aby si to vyřídili s poslanci? budou se i u nás převracet popelnice a zapalovat policajti? chceme tady trochu víc vzrůša?
                  Mně vám probouzení takových nálad přijde velice nebezpečné. Vám ne?

                • Tribun

                  Nezapomínejte na to, že celá „krize“ začala tím, že se prezident Zeman rozhodl postupovat proti všem zvyklostem.

              • XY

                No, k těm Sobotkovým „koulím“, věro, snad jen glosa: Jejich nárůst se projevil po té trapné epizodě pana prezidenta na Hradě, tedy poté, co pan prezident dal najevo, že on dá přednost takovému výkladu ústavy, jenž je nesporně menšinový – a odmítl tak i velkorysou nabídku premiéra, že je připraven nebýt premiérem, nebude-li Babiš ve vládě. Teď to hradní mudřec, jak nám prozradil Babiš, považuje za SVŮJ unikátní druhý plán, ale obávám se, že i ten je dnes ze zjevných důvodů neprůchodný – mj. i proto, že vyměnit premiéra za lháře a dle všeho i daňového podvodníka je už nesmyslný obchod. Nadto se rozmyslný prezident dostal svou obstrukční politikou do daleko nevýhodnější situace: čelí jednoznačnému článku 74 ústavy. Jinými slovy – svým mstivým divadýlkem si náš první státník výrazně zhoršil své postavení: Vznáší se nad ním hrozba kompetenční žaloby u ÚS, jejíž výsledek je poměrně předvídatelný, byť bude naředěný nějakým tím vymezením času na rozmyšlenou a velká řež se strhne nad termínem „bez zbytečného odkladu“. Čert ví, zda prvnímu mezi námi ÚS spolkne např. taková kulisová jednání s koaličními špičkami svolaná tak, aby se jich jeden předseda (jistě jen shodou náhod premiér) nemohl zúčastnit. Ale to podstatné vám už dávno napsal Tribun.
                Teda opravdu se mi ulevilo, že jsem panu inženýrovi ten svůj hlas nedal… :-)

                • vera

                  Nesouhlasím. Za skutečně trapného považuju premiéra, který neví co chce, neví jak to chce, a dokonce v tak důležitých otázkách nechává za sebe volat sekretářku jestli jo, nebo ne…. vsadím se, že kdyby ještě i v těch 7 ráno zavolal osobně, tak by mu prezident scénu nenasvítil. Protože jakýkoliv prezident kdekoliv na světě očekává od svého premiéra minimální znalost protokolu a slušného chování. A jako na celém světě – nejdříve projednávání mezi čtyřma očima, až potom veřejnost.
                  Takže pardon, ale na nečekaném, a nepatřičném vzrůstu koulí u premiéra si trvám.
                  A čím dál víc je považuju za účelové jednání, spolu se dmonstracemi.
                  protože Sobotka když chce, tak umí provádět změny ve svém kabinetu rychle a s přehledem , jak je vidět z 13.11.2016:

                  http://www.denik.cz/z_domova/sobotka-odvolal-dienstbiera-protoze-pry-nebyl-srozumitelny-20161113.html

                  Změna v čele ministerstva zdravotnictví, kdy Svatopluka Němečka nahradí ředitel nemocnice v Motole Miloslav Ludvík (oba ČSSD), má podle premiéra pomoct ČSSD před volbami zdůraznit priority, které ve zdravotnictví má. Zopakoval, že v křesle ministra zdravotnictví zasedne po řadě lékařů ekonom specializovaný na hospodaření resortu.

                  Návrhy na obměnu kabinetu odvezl dnes Sobotka prezidentovi Miloši Zemanovi do Lán, který s nimi souhlasil. V souvislosti s kauzou kolem setkání s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou Zeman volá po konci Daniela Hermana (KDU-ČSL) ve funkci ministra kultury. „Prezident není ten, kdo by měl navrhovat změny ve vládě, nejsme v prezidentském systému,“ řekl k jeho požadavku Sobotka. Poznamenal současně, že Herman ale nepodává na ministerstvu „oslnivé výsledky“.

                  S Hermanem bude Sobotka jednat jako se všemi členy kabinetu v rámci bilančních pohovorů. Na konci těchto schůzek chce Sobotka s šéfy koaličních stran hovořit o možných změnách v kabinetu. Nechce ale překračovat koaliční dohodu, která dává právo výběru ministrů šéfům vládních stran.

                • Tribun

                  Ale on to není prezidentův premiér, on je to premiér vlády, nebo když už, tak parlamentu. A rozhodně to není premiér, kdo by měl volat do kanceláře, v kolik bude schůzka, to je přesně práce pro sekretářku. Ani nejde tvrdit, že by neuměl podat demisi – chtěl ji podat přesně tak, jak se zatím vždy podávala, to prezident se rozhodl účelově změnit pravidla a začít s ekvilibristikou na hraně ústavy. Pokud v tom chce Zeman Sobotku za každou cenu vykoupat (jako že chce), tak není nic, co by Sobotka mohl udělat správně, protože prezident si tu svoji hůl vždycky z něčeho uplete.

                  Nechápu, co ten váš citát má dokazovat, tedy kromě toho, že když se Zemanovi chce, tak mu to jde.

                • XY

                  Věro, nehodlám vám brát vaše pocity a dojmy, ale od počátku bylo zřejmé, o co premiérovi jde – zbavit se Babiše ve vládě, protože jeho konflikty zájmů vládu čím dál víc znevěrohodňovaly a byly i zátěží zbylých koaličních partnerů do nastávající volební kampaně. Premiér proto nabídl Hradu elegantní hru: Podám demisi, což je demise celé vlády. Prezident ji přijme a bude jmenovat nového premiéra, jímž nemusím být já. Zároveň nový premiér nenavrhne (a to si při obnovování koaliční smlouvy pohlídáme) Babiše na žádný ministerský post. Je to, pane prezidente, vaše oblíbená win-win situace: Vy se zbavíte mne, vláda se zbaví Babiše a pojede se dál. Tuhle hru s nabídkou vlastní oběti(!) Hrad bůhvíproč odmítl a možná z bezmocné zloby, že premiér v takovém případě nepoleze pod hradní nůž a demisi nepodá, předvedl, co jsme viděli. Mezitím situace okolo Babiše eskalovala těmi zveřejněnými odposlechy a stává se opravdu neúnosnou, takže logicky přichází krok, který prezidenta zahání do kouta: premiérova žádost o odvolání Babiše. Hradní pan inženýr bude ještě nějakou chvíli předstírat, že neumí česky a nerozumí psanému textu, ale pak se nad ním vznáší klacek ústavní žaloby, takže dříve nebo později buď premiérovi vyhoví, nebo se domluví se svým novým kamarádem Andrejem, aby to konečně položil sám.
                  Vzpomínám si, když anonisté pochopili, že Válková není ten služebný typ, jaký na ministerstvu spravedlnost potřebují, vrčel pan inženýr z Hradu, že se Válková nebránila svému odvolání a on při její obhajobě nemohl „ukazovat svou sílu“. Tož nám ji teď ukázal a přitom potvrdil lidovou moudrost: Kdo s čím zachází, tím také schází.
                  PS Dnes mne potěšil Jarda Weiss v Lidovkách v závěru své analýzy současné krize Břichabol napříč spektrem: „…absurdity nelze vyloučit ani do budoucna. Pro ten případ si dovoluji navrhnout následující řešení: moci by se mohla chopit armádní junta vedená generálkou Šmerdovou, která je profesí personalistka, a je tudíž kvalifikována vybrat efektivní vládu lépe než politické strany. Prezident Zeman by pak mohl definitivně odletět letadlem PPF do Pekingu, tam požádat o azyl a ustavit exilovou vládu v čele s Jiřím Ovčáčkem.“
                  (LN 12.5.17, str.14)

                • vera

                  Hrad žádnou nabídku neodmítl, protože žádnou nedostal. Šly jenom řeči vzduchem, a na ty se nedá reagovat, ot je prostě nonsens. A když už tak na demisi byl hrad připraven)
                  Ale můžu vás ještě zdržet ?
                  Kdybychom odpreparovali jména a místa, vynechali demisní tanečky, a soustředili se na jednu modelovou situaci?
                  Jste vedoucím nějaké instituce, dost velké, má několik provozů a tedy i několik vedoucích, máte nějaké náměstky a svého zástupce, co dělá i personalistu. A ten občas přijde, řekne vyhodíme toho a tamtoho, ale už mám náhradu, takže provoz pojede bez omezení. Vcelku vám to takhle šlape, až jednou váš zástupce přijde a řekne – vyhodím ekonomického náměstka. Nemám ho rád, je nějakej idvnej.
                  Vás to zaskočí – prosímtě proč, stejně bude na podzim velká reorganizace, a dělá se rozpočet, nepočkalo byto?
                  zástupce řekne rezolutně Ne, ani vteřinu navíc.
                  Vy řeknete – no dobrá, jak myslíš, ale je to významná funkce, koho tam dáš jako nástupce?
                  ….a váš zástupce nic,
                  Tak vy řeknete – hele, tak takhle naprázdno ti to nepodepíšu, někoho najdi a potom přijď se domluvit
                  Ale ten váš zástupce jenom nafoukne tváře, práskne dveřma, a venku čekající slyší jenom-nepodepsal, řekne váš zástupce, a oni řeknou- to je ale dement,,
                  Kdybyste se takhle zeptal, připadal byste si blbě, nebo zodpovědně?
                  Jistěže takovou vazbu žádná ústava nepředpisuje, žádný zákon nedefinuje.
                  Ale je otázka nástupnictví důležitá či nikoliv?
                  A kdo je tím kompetentním k jejímu zajištění?

                • Tribun

                  A že hrad na ty „řeči, co šly vzduchem,“ reagoval tak agilně?

                  A ta vaše metafora silné kulhá, protože ten váš šéf není žádný skutečný šéf, ale čestný šéf.

                • XY

                  Vero, nejsem právník, tím méně ústavní právník, ale něco málo vím: ČR zaplaťpánbu dosud není firma a prezident není jejím majitelem a premiér není jeho zaměstnancem. Systémově vzato jsou to dvě víceméně rovnocenné figury; prezident sice jmenuje a odvolává premiéra, ale premiér a jeho vláda odpovídají za výkon moci nikoli prezidentovi, ale volenému parlamentu, ba dokonce odpovídají i za veškeré činy prezidenta učiněné při výkonu jeho funkce. Vládu jmenuje a sestavuje premiér, nikoli (neodpovědný) prezident; jeho pokusy zasahovat do tohoto procesu jsou snahou si přisvojit více pravomocí než hradnímu inženýrovi náleží, tedy pokusem o tunelování ústavy. V případě posledních dvou českých prezidentů to není žádná novinka; ne nadarmo padlo označení jsoucího hradního inženýra co „Klause pro chudé“. Ve skutečnosti je to označení chybné; ti dva se vzájemně liší pouze úrovní své samolibé arogance – „rautovou“ arogancí jednoho vystřídala „presbuřtovní“ arogance druhého; jiný rozdíl mezi nimi není a svou expanzivností jsou nebezpeční oba. Jediná obrana proti nim je důsledná obhajoba ústavních zákonů – v opačném případě ČR ta proměna v prezidentskou firmu opravdu hrozí.

                • XY

                  Pardon, oprava: správně má být „…vládu navrhuje a sestavuje premiér…“

        • vera

          Jenom laický pohled na celý případ. Na první pohled nejde o ústavní krizi, ale o spor mezi dvěma kohouty. Demise premiéra není důvodem k pádu vlády. Jediné jasné vyjádření k pádu celé vlády je článek 73 – vláda podává demisi až když jí sněmovna vysloví nedůvěru.
          Pokud se vláda jako celek obává pana Babiše, a považuje jeho činnost za tak skandální že se obává jeho vlivu na rozpočet, co jí brání požádat sněmovnu o vyjádření důvěry či nedůvěry? Mohla by, žejo. Jenže celá tahle procedura potom může ohrozit i sněmovnu, že ano.
          Takže vláda drží ústa, sněmovna drží ústa…dalo by se možná říct že vlastně ten Babiš asi nepracuje až tak špatně, když si nikdo není jistý, že by stálo zato kvůli němu riskovat své finanční zdraví?
          Takže jen uměle nabuzený chaos.
          Nic co by se nedalo na chvíli odložit.
          A co by Zeman nemohl alespoň náznakem vyřešit, když Sobotka si místo předkládání návrhů pluje někde v oblacích…

          • Tribun

            Vyřešit to přes sněmovnu by jistě šlo (už mne to také napadlo), ale stejně by se našel nějaký „ústavní právník“, který by tvrdil, že premiér nemůže požádat o důvěru sám bez schválení celou vládou, koaliční radou a koaliční smlouvou, a tedy jsme zpět tam, kde jsme byli.

            • vera

              No a co že se najde, každý do všeho kecá, já taky, a má to nějaký vliv? :-)
              Jeden se určitě už našel – to byl ten první Sobotkův pokus podat demisi za celou vládu. Od někoho už ví, že celá vláda za ním nestojí. Nebojujou s ním, ale ani ho v tomhle nepodporují. No a protože skutečně podle ústavy musí vláda jednat jako sbor…
              Nicméně, pořád nevím, proč je tak nutné spěchat, a nenechat prostor pro klidné jednání. Furt ne…

              • Tribun

                Podle některých komentářů soudě byl Sobotka jediný, který nevěděl, že může podat demisi sám za sebe a zůstavit vládu bez předsedy.

                • hans

                  Což mě u Sobotky šokovalo. Protože profesionálnímu politikovi celostátní úrovně odpustím spoustu neznalostí, ale procedurální otázky musí mít bezpodmínečně v malíčku.

                  To s tou demisí se diskutuje mnoho let, až k amatrém jako jsem já dolehlo, že Pavlíčkův výklad není jediný, Pavlíček sám (prý, nečetl jsem ji) ve své učebnici různost názorů a spornost otázky přiznává; ale Sobotka (ani žádný z jeho poradců !!!!) to evidentně nevěděl, nepočítal s tím a vznikly z toho improvizace přinesu demisi/nepřinesu demisi ale přijdu pokecat… No to je jako prvoligový fotbalista, který nezná pravidla ofsajdu. Ubohý amatérismus.

                • Tribun

                  Pokud je výklad sporný, jak sám píšete, jak potom můžete vyčítat Sobotkovy amatérismus, jako kdyby pravidla byla přesně daná? Ostatně i kolem těch ofsajdů bývá spousta hádek. V jednom komentáři chcete, aby se o demisi nejprve jednalo, a hned poté přičítáte Sobotkovi k tíži, že přišel jednat. Tak si vyberte. Jediné, co lze Sobotkovi vyčítat – a právem – je obrat o 180° a udělání pravého opaku toho, co řekl, že udělá. Pořád je to ale jen takový malý taneček ve srovnání s tím kotrmelcem, který se rozhodl spáchat Zeman s Kajínkem.

            • Seal

              Sněmovna vám nic nevyřeší, protože včera selhala úplně stejně, jako když Zeman na Hradě ztrapňoval Sobotku. Všichni přece vědí, že Sobotka tím krokem proti Babišovi spustil volební kampaň a každý si chce uklouvnout něco z Babišova elektorátu. Přijímat usnesení na základě účelově sestříhaných nahrávek, to snad už není přece ani ten pověstný Kocourkov. Na české politické scéně hraje už pár let ta nejotřesnější šmíra, takže to, co se pak servíruje P.T. voličstvu, pomalu už ani nejde označovat kdysi tím výstižným slovním spojením „politické divadlo“. Není to bohužel možné označit ani za „cirkusové představení“, protože veletoče bychom sice viděli, ale ve skutečném cirkusu se divákům obdivem tají dech, když vidí nějaké to akrobatické číslo na vysoké hrazdě, a smíchem jsou odměňovány výstupy klaunů. Přímé efekty celé té slavné kauzy jsou tak zatím ve dvou věcech:
              a) Část Zemanových podpůrců jaksi stačila pochopit, že prapůvodně Šloufův genální projekt primárně znamená hodně vykutálenou politiku v zájmu těch Světlíků, Mynářů, Nejedlých, Kellnerů atd. Hodně líto je mi přitom třeba takového prof. Pavlíčka, kterému se Zeman s Ovčáčkem kvůli účelovému výkladu ústavy prakticky vykáleli na hlavu. Když si pak v tomhle zamanovském kontextu uvědomím, že jeho nejvážnějšího vyzyvatele v tom středostavovském rybníku dneska představuje prof. Drahoš, tak jdou na mě skoro ty samé mrákoty a začínám pod tlakem smrště profesorových vyjádření k aktuální situaci uvažovat o tom, proč se zrovna v téhle nebohé zemi stává tím nejoblíbenějším žánrem stává pimprdlové divadlo.
              b) Dozajista díky té smršti poklesl Babišův koaliční potenciál, ale tím spíš jsem žádostiv vědět, jak se to promítne do průzkumu předvolebních preferencí především u CVVM, k níž jako jediné nekomerční agentuře mám tak akorát důvěru. Tohle je totiž ten klíčový match, který je už dopředu zajímavě zakličkován tím ohlášeným svazkem STAN a lidovců.
              Ergo kladívko: Ta dnešní koaliční krize je zoufale umělá, což je vidět i z toho, jak se ČSSD a ANO snaží manévrovat, aby na ně právě do budoucna nepadlo obvinění, že to byl ten nebo onek, kdo definitivně pohřbil koaliční smlouvu. Ale čím víc dneska podobných přemetů, tím víc je zaděláno na to, abychom si po sečtení hlasů z parlamentních voleb zadělali na skutečnou politickou krizi a prožili si ji pak do všech možných důsledků. Historicky v českých moderních přitom nejde o nic nového, a to jak s ohledem na to, jak se především kvůli nepřehlédnutelnému elektorátu nepodařilo v r. 1945 obnovit bývalou prvorepublikovou agrární stranu, tak i s ohledem na kdysi známou aféru „Bartončík“, která svým formátem taky hodně dobře zapadá do toho dnešního litého politické boje o hlasy voličů.
              Jo a ještě disclaimer: Samotného Babiše mám na háku. Už dříve jsem tu psal, že není strůjcem dnešního systému, ale jeho ryzim produktem. Nebo třeba tím jeho pověstným zrcadlem, které nikdo z těch včerejších parlamentních morálních arbitrů nechce ve skutečnosti rozbít, protože by tak řezal větev jak sobě, tak samozřejmě i svým zainteresovaným klientům.

              • Tribun

                I já jsem si u všech těch řečech o „krizi“, „vládní krizi“ a „ústavní krizi“ kolikrát říkal, jestli přání není otcem myšlenky, protože demise a odvolání jsou přece standardní demokratické procedury.

              • XY

                Tedy Seale, ne že by ten váš příspěvek nebyl výstižný, ale vždyť právě to je politika přítomnosti – kdo je v trablech, na toho se všichni vrhnou, aby na něm vydělali pro sebe. Politika v mediálních časech prostě JE divadlo a komu se to nelíbí nebo to neuznává, ten dopadne jako Sobotka v průzkumech popularity – bez ohledu na to, jak po tři a půl roku držel ten koaliční zvěřinec pohromadě, bez ohledu na to, že to byla jedna z nejúspěšnějších, ne-li vůbec nejúspěšnější vláda, jakou jsme tady za ta léta od sametu měli, bez ohledu na to, že je to vzácně konsistentní a slušný demokrat. Povinností politika je pak za takových okolností udělat všechno, aby takovou situaci změnil. Povede-li se mu to, bůh suď, osobně bych mu to přál.

                • Seal

                  XY, v situaci, kdy drtivá většina P.T. voličstva politiku jenom pasivně konzumuje u voleb, tak už nejde ani o to kdysi pověstné divadlo, ale z politiky se stal už jenom ryzí marketink. Sobotka to samozřejmě nejenom dobře ví, ale sám tuhle hru aktivně hraje. Naprosto ukázkový je v tomhle ohledu jeho poslední rozhovor v Respektu, ve kterém spolu s Taberym rozebírá tu dnešní „krizi“. Pokud nějaký politik začne honem mluvit principech a morálních hodnotách, tak nejlepší honem začít zdrhat pryč. Rozhovor je to poučný i v tom ohledu, že ukazuje i ty krovky, které má Sobotka při tom svém předvolebním tažení proti Babišovi na očích. Kdyby se snažil změnit poměry v ČSSD, tak by měl nejenom moje sympatie, ale dost možná by mu to přineslo i nějaké ty toužebně očekávané předvolební hlasy. Tahle partie ale může socanům přinést nějaký volební efekt snad jenom v případě, kdyby současně začalo nějaké skutečné Babišovo trestní stíhání. Ale když si někdo vsugeruje, že mu volební preference padají hlavně proto, že nedokáže „prodávat“ koaliční úspěchy tak dobře jako Babiš, tak se samozřejmě podobným cirkusovým číslům nelze divit.

                • Tribun

                  Já tedy myslím, že nějaké Babišovo trestní stíhání ČSSD žádné body nepřinese. Jestli někomu, tak paradoxně ANO.

                • Seal

                  Beru to podle vzoru OLAF a Čapí hnízdo, takže nepředpokládám, že by do voleb bylo zahájeno nějaké konkrétní trestní stíhání. Tahle zkušenost nejspíš ovlivnila i to poslední prohlášení poslanecké sněmovny k „Babišonovinám“, takže místo parlamentní komise, která by se to zneužívání tisku snažila prošetřit (bez ohledu co si o efektivitě podobné komise myslím), tu teď leží na stole jenom nějaké usnesení, které se nemusí zdržovat tím, že celá kauza vznikla na základě účelově sestříhaných tajných nahrávek, a ani řešit to, jakou úlohu v celé té kauze sehrál onen „investigativní novinář“ Přibil.
                  Podobně postavené „morální kauzy“ mají především ten efekt, že se voliči zabetonovávají ve svých pozicích. TOP09 se teď sice podařilo zmobilizovat část tzv. městských liberálů, ale v konkrétním provedení šlo spíš o nostalgické vzpomínky na listopad 1989, hnutí Děkujeme, odejděte!, atd. Tahle vlna se sice pořád rychle vzedme, ale potom pak taky rychle mizí. No a ČSSD si ji samozřejmě osedlat nedokázala, protože ti, kteří ji v první řadě sjíždějí, sobotkovce na to pomyslné prkno ani pořádně nepustí. Ať se to totiž někomu libí nebo ne, tak pod každou podobnou vlnou se hraje o to známé pravo-levé rozdělení. V tomhle ohledu je myslím Babiš pro Kalouska nebo Fialu mnohem přijatelnější partner, nežli Sobotkova ČSSD, se kterou by se museli dohadovat nejenom o EET, ale i o minimální mzdě, důchodové reformě, míře přerozdělování, životních podmínkách nejenom „žen-samoživitelek“, ale i důchodců; tj. prakticky o všem, co v podobě snadno zapamatovatelných sloganů pořád ještě představuje rozdíl mezi tou liberální a tzv. sociálně tržní ekonomikou. Na to měl Sobotka asi taky trochu myslet, než se rozhodl aktivně podpořit to známé politické kyvadlo, které teď obecně směřuje doprava, protože při minulých volbách se i díky „pragmatickému centrikovi“ Babišovi vychýlilo nalevo.

                • XY

                  Seale místo odpovědi metaforická glosa z jedné hudebně nádherně ironicky přisprostlé písně Jiřího Bulise z dávných časů. Text Jan Vodňanský:

                  Na ploše ledové víří / troufalí mužové čtyři / a dříve než ozve se cink cink / začnou hrát forčeking

                  Už je tu bodyček / už jsou do potyček / vysoká hůl / Zrovna na modrý čáře / to bude nářez to bude nářez / Rozhodčí nepíska / i když by asi měl / dřív než se roztříská / hlava o mantinel / Moderní hokej / bejvá divokej / a tak se zatím raděj jen koukej

                  Jak na ploše ledové víří / troufalí mužové čtyři / a nikdo už jim neuvěří / že jsou to amatéři

                  Případně aktualizovaná verze, ale bez nenapodobitelného JB:

                  Začíná ve 30:55

        • hans

          Ten vámi opovrhovaný duch ústavy je zcela zásadní, protože precedensy patří k jedněm z pramenů
          práva, čili pokud se něco nějak dělalo dřív, lze legitimně požadovat, aby se tak postupovalo nadále

          Je mi líto, tribune, ale jsem nucen konstatovat, že nejste schopen vnímat smysl psaného textu. A hrubě zkreslujete má tvrzení. Vždyť jak můžete takto reagovat na můj post, kde výslovně píšu, že je možno postupovat jak podle textu, tak podle ducha ústavy, přičemž jsem se záměrně zdržel jakýchkoliv pozitivních nebo negativních hodnocení?

          Někdy pomáhá opakování, takže znova:
          Tvrdím, že je možné postupovat podle textu ústavy, který je jasný a zřetelný jak v případě (1) demise premiéra, tak v případě (2) odvolání ministra premiérem.

          To jest že prezident (1) neprodleně přijme demisi premiéra, aniž by padla vláda; resp. že prezident (2) neprodleně přijme premiérův návrh a odvolá ministra. A vážím si lidí, kteří hájí tento postup. Striktní dodržování textu ústavy.

          Dále tvrdím, že je možné místo striktního dodržování slov ústavy postupovat v souladu s duchy ústavy a precedenty. To jest že by prezident dal (1) odstupujícímu premiérovi na vybranou, zda s sebou chce strhnout vládu, resp. že prezident si (2) vybere zda přijme premiérův návrh na odvolání ministra nebo ho odmítně nebo jeho přijetí nečím podmíní. A vážím si lidí, kteří hájí tento postup. Dávání přednosti duchům a precedentům před textem ústavy.

          A konečně za třetí, hluboce si nevážím lidí, kteří (a) někdy hájí postup podle ducha ústavy a striktní držení se slov ústavy prohlašují za svévoli a znásilnění ústavy, kdežto (b) jindy požadují strikně se držet slov ústavy a ničeho navíc a postup podle ducha ústavy prohlašují za svévoli a znásilnění ústavy. Takoví lidé nehodlají dodržovat žádné pravidlo kromě jediného – „co hraje v můj prospěch (prospěch mého oblíbence) je správné, zákonné a ústavní“. Dokud budou mít takoví lidé přístup do médií a politiky, dotud bude republika v prdeli. Vy, tribune, jste se – bohužel – k takovým přidal.

          Pochopte Tribune, že když horujete pro duchy ústavy, precedenty a zvyklosti, tak nejenže dáváte Sobotkovi právo podat demisi vlády bez jejího vědomí, ale automaticky současně také Zemanovi dáváte právo premiérův návrh na demisi ministra odložit na několik týdnů nebo i odmítnout.*** Protože duchové ústavy, precedenty a zvykosti se najdou v obou případech. A když v jednom případě souhlasíte s použítím duchů, kdežto v druhém případě duchy vymítáte, tak nerajete fér, stal jste zfanatizovanou částečkou slepého davu, částečkou bez paměti, která není pro nebo proti principu, ale pro nebo proti člověku. Fuj.

          *** precedenty laskavě shromáždila četka http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/s-prijetim-demise-ci-odvolanim-ministra-vahali-i-havel-a-klaus_428967.html

          • Tribun

            To jste si ovšem zkonstruoval vlastní dilema, které jste následně slavně vyřešil. Ten duch ústavy ovšem není v tom, že si prezident vybírá, ale v tom, že respektuje premiéra, jeho návrhům vyhoví a nedělá vlastní politiku, byť to s ním nejprve projedná. A to je přesně to, co Zeman neudělal. Zeman se Sobotkou o ničem nejednal, ale postavil ho před hotovou věc, že bude jednat striktně podle svého sice možného, ale velmi křečovitého čtení textu ústavy.

            • vera

              …ale v tom, že premiér respektuje prezidenta, jeho návrhům vyhoví a nedělá vlastní politiku, A to je přesně to, co Sobotka neudělal. Sobotka se Zemanem o ničem nejednal, ale postavil ho před hotovou věc, že bude jednat striktně podle svého sice možného, ale velmi křečovitého čtení ústavy… )
              Mně vám pořád nějak chybí Sobotkovo vyjádření k Babišovic nástupci. Nikde nic, jakoby chtěl nechat prádzné místo, což na takovém postu je trochu divné…Nespadá do jeho kompetence navrhovat jak odvolávání, tak jmenování a tedy zajištování funkce kompletní vlády? Pokud chce podávat na prezidneta kompetenční žalobu – nenaběhne si na vidle?

          • tresen

            Ty precedenty z vašeho odkazu samozřejmě žádnými skutečnými precedenty nejsou, protože se týkají případů demise z vůle ministra, nikoli z vůle premiéra za situace, kdy ministr končit nechce.
            Ani jednou v nich nešlo o náznak střetu kompetencí premiéra a prezidenta, kdy by premiér usiloval o odvolání ministra a prezident se tomu snažil zabránit. Havel například pouze osobně a víceméně soukromě, nikoli v rámci oněch ústavních paragrafů, přemlouval dotyčné ministry, aby demisi vzali zpět. Rozhodně nešlo o to, že by odmítal vyhovět návrhu premiéra.

      • tresen

        Ústava dává premiérovi významný mandát: sestavit vládu. V tomto je jeho úloha jasná a nezastupitelná.
        Především od tohoto faktu se odvíjí názor ústavních právníků, že skončí-li premiér, končí celá vláda. Země musí mít premiéra. Pokud ho z jakéhokoli důvodu nemá, nastupuje ve své nejvýznamnější ústavní roli prezident a jmenuje nového. S novým premiérem vzniká vláda nová, i kdyby ji sestavil ze stejných lidí, kteří byli v té původní. Tato nová vláda musí získat důvěru parlamentu.
        Představa, že po demisi předsedy vlády prezident vytáhne na jeho místo náhradníka jako králíka z klobouku a jede se dál bez jmenování a následného parlamentního posvěcení, se možná v Zemanově hlavě taky líhla, ale ústavní soud by to nemohl schválit.

        • Tribun

          Z nějakého důvodu to ovšem takhle jasně v ústavě napsané není. Bohužel. Jestli si Cepl & spol. mysleli, že to jasné bude, tak se šeredně spletli. Pokud to takto tedy mysleli. Kdyby tam tu jednu větu navíc dopsali, ruka by jim byla bývala byla neupadla.

          • hank

            Ona ani ta ústava není dogma a v rozumně vedeném státě by se někdo staral např. i o to, aby historicky podmíněné články ústavy byly pozměňovány nebo nahrazovány novými, když ty dosavadní zastarají nebo se neosvědčí, protože tvůrci ústavy samozřejmě nemohli vědět, co bude za 30 let. (Kolik že dodatků má ústava USA?) Jenže tady není zájem domluvit se na tom, aby věci fungovaly. A v prostředí bez pravidel, kde instituce ani zákony nefungují, se líp vládne mafiánsko-oligarchickými způsoby.

            • Petr Pelikán

              Výkladem a dodržováním Ústavy se zabývá Ústavní soud. Proto také prezidentu Zemanovi hrozí žaloba před Ústavním soudem, pokud neodvolá na žádost předsedy vlády ministra finací. Jinak v širším smyslu Ústava dogma vlastně je. Vámi zmíněné dodatky Ústavy USA jsou de facto potvrzením.

              • hank

                Já jsem myslel dogma ve smyslu nedotknutelného božího slova, které nelze změnit ani za tisíc let. Jinak samozřejmě máte pravdu, že od ústavy by se měly odvíjet veškeré další zákony.

                Ta americká ústava je samozřejmě v mnoha ohledech výjimečná, ale sympatické na ní je, že ji považují za živou. Např. ústavní dodatek o prohibici platil jen 14 let, než ho zase dalším ústavním dodatkem zrušili. A z těch 27 dodatků prvních 10 (Listinu práv) včlenili do ústavy už 4 roky po jejím přijetí. Jinak řečeno, ve chvíli, kdy zjistili, že jich je potřeba. Bohužel neznám historii USA tak dobře, abych mohl říct, jak moc a jak vášnivě se kolem těch prvních změn diskutovalo. Ale rád se nechám poučit. Kdyby u nás někdo chtěl nějak zásadně měnit ústavu, natož 3 roky po vzniku ČR, asi by narazil. Především proto – a už jsme zase u toho – že parlament není považován za místo, kde by měla být snaha dohodnout se v zájmu občanů i navzdory názorovým rozdílům, ale slouží kromě snahy o osobní obohacení a hájení zájmů různých mafií především k tomu, aby opozice byla pokud možno zadupána do země.

                • Tribun

                  On je dost rozdíl, jestli něco řeší politická elita a k občanům se výsledky dostanou až se zpožděním, protože žádná televize ani internet ještě neexistuje, nebo jestli se do debaty může zapojit každý jouda ještě před tím, než je řečeno poslední slovo. Neříkám, že to je nutně špatně, jen že je možná načase změnit politické mechanismy.

                • hank

                  No jistě… Třeba referendum k nějakému konkrétnímu problému jde udělat následovně:
                  1. Vylosovat z celé republiky 100 zcela náhodných lidí s volebním právem, aby si třeba na půl roku (na kdy budou uvolněni z práce a kdy budou žít za státní peníze) někam zalezli, dostali k dispozici libovolný počet jimi vybraných odborníků a s jejich pomocí zformulovali třeba pět souborů tezí k možným – třeba i navzájem rozporným – způsobům řešení předmětného problému.
                  2. Těch 100 lidí ze svého středu vybere třeba 20 (např. hlasováním – podle toho, jak se při tom projednávání projevovali), kteří budou schopni zformulovat otázky pro referendum s nějakou stručnou argumentací (nanejvýš na jednotky tiskových stran) pro jednotlivá řešení a proti nim. Všechny ty argumenty dostane každý volič domů do schránky na papíře, budou vyvěšeny na internetu a povinně publikovány v mainstreamových médiích (nejlépe i včetně soukromých).
                  3. Všech 5 možností se objeví na hlasovacích lístcích s tím, že lidi si budou moci vybrat i víc než jednu možnost nebo budou muset stanovit svoje pořadí priorit ze všech možností nebo jim přiřadit nějakou váhu. (Tím se lze vyhnout demagogickému zjednodušování sloužícímu k tomu, aby se i ty nejsložitější otázky daly formulovat výhradně pomocí uzavřených otázek s jedině možnými odpověďmi ano/ne.)
                  4. Pro legislativu i exekutivu budou výsledky referenda závazné.
                  5. Nebude stanovena žádná hranice účasti nutná pro platnost výsledků referenda.

                  Lze si představit i to, co dnes už dělají třeba některé městské správy ve světě – že se i ty okruhy problémů k řešení budou podobným způsobem navrhovat zezdola. Tj. někdo (je nutno dost přesně určit, kdo má to právo) navrhne, k čemu má být referendum a ono tím pádem bude muset být vyhlášeno. Říká se tomu deliberace. Aby to mělo smysl, musí pro příslušné orgány být povinné tyto problémy zařadit do své agendy, pokud je ten deliberativní orgán stanoví jako priority k řešení. (Takhle se mimochodem dají sestavovat tzv. deliberativní rozpočty. Ověřeno v praxi např. ve španělském Albacete. Tam je tím deliberativním orgánem komise zástupců všech organizací registrovaných ve městě, které mají zájem do ní své zástupce vyslat.) Následovat pak může shora naznačený postup řešení prostřednictvím referenda.

                  Nechci to tu moc tapetovat. Skoro všechno už někdo vymyslel a dá se to někde najít. Teď už jde „jenom“ o to uvést to do praxe. Jenže to by o to musel mít Pepa Kobliha zájem. A taky by o tom musel chtít aspoň trochu přemýšlet. A to je asi víc, než se od Pepy Koblihy dá čekat…

                • Tribun

                  Zrovna tady bych byl k tomu uvedení do praxe skeptický. Jak to asi dopadne? Z těch 100 náhodně vybraných bude vážně pracovat tak 10-20, zbytek buď odkývá cokoliv, nebo bude z principu proti, aby to těm 10-20 chytrákům/zlodějům/podvodníkům (jak se na ně bude dívat) vytmavil. Ne, že by to nešlo vůbec, ale bez přípravy v podobě výchovy a vzdělávání si něco takového dovedu představit jen velmi obtížně.

                • hank

                  Systému evidentně dochází dech, takže se s ním něco stát bude muset. Jsou cca 3 možnosti:
                  a) rozvoj participace (ano, zase už něco z produkce těch hnusných sluníčkářů z nevládek…), přímé a ekonomické demokracie (tj. demokracie nebude končit před branami fabrik…);
                  b) pokračování (neo)liberalismu jinými prostředky – např. zavření hub lidem nějakou formou všeobecného základního příjmu za současně pokračující postupné demontáže sociálního státu a veřejných služeb a jinak se pojede dál víceméně postaru;
                  c) pokračující házení vidlí do politiky nasraným voličstvem, z něhož vyplynou různé formy autoritativních vlád včetně diktatur.
                  Civilizaci ohrožují v podstatě tři okruhy smrtelných rizik, tj.:
                  (1) jaderné zbraně a jaderná energetika;
                  (2) vyčerpání fosilních paliv;
                  (3) změny podnebí včetně navazujícího nedostatku pitné vody a degradace orné půdy. Každý si jistě sám dosadí, které formy vlády mají potenciál – a jaký – tyto globální hrozby účinně řešit.

                • hank

                  Jak tak koukám na svůj minulý vstup, vidím matici 3×3. Třeba to někdo dokáže nějakou klasickou numericko-matematickou metodou kvantifikovat a spočítat, jak si tahle civilizace stojí z hlediska počtu pravděpodobnosti.

          • tresen

            Ono to v té ústavě napsáno je, i když ne těmihle :mými slovy a v jednom odstavci.
            V minulosti to kupodivu chápal i Klaus, který to absolvoval dvakrát: po demisi Špidly a potom i Grosse.

  3. hank

    Dnešní BL:
    https://blisty.cz/art/86768.html
    Cituji:
    „Realisticky jde o nanejvýš to, aby byl Babiš donucen respektovat pravidla. Aby nemohl zneužívat postavení ministra k likvidaci ekonomické konkurence, aby svému holdingu nedohazoval dotace ze státního rozpočtu, aby nemohl zneužívat svá média k informační válce proti politickým konkurentům, kteří žádná média nevlastní.“

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s