Omylem (no dobře, byla to lenost) jsem se včera ocitl před obrazovkou s pořadem TV Nova Letní interview. Už z upoutávek jsem měl vážnou pochybnost o smyslu a úrovni tohoto pořadu, protože moderátorku s tak bídným vyjadřováním a zoufalou dikcí (kde jsou ty doby, kdy moderátoři v médiích museli umět vyslovovat) jsem snad ještě neviděl. No a já padl zrovna na Babiše. Vydržel jsem asi pět minut pak udělal to, co jsem měl udělat už dávno – vypnul TV. Jestli se o někom dá říct, že „mele hovna“, tak je to Babiš. To, co říkal, prostě nemělo ani hlavu ani patu, jen chrlil floskule o tom, jak on to s lidem (nebo lidmi?) jako jediný myslí dobře a všichni ostatní proti němu intrikují. Ne, že by se obsahově nějak zásadně lišil od Kalouska, Klause a dalších podobných výtečníků, ale po formální stránce je Babiš o dvě tří třídy níž. Ať říká, co říká, vždycky řekne vše a nikdy nic. A moderátorka mu k tomu ještě podkuřuje způsobem, vedle kterého působí i Drtinová jako profesionálka. A dost se bojím, že to s jinými „politickými vůdci“ (ano, tak jim říká) bude lepší. Tohle, že má být politika? Na základě tohohle se někdo má a může rozhodovat, koho volit? Tak to potěš koště. A protože nic lepšího se asi tuto sezónu čekat nedá, vážně uvažuji o tom, že jestli půjdu na podzim k volbám, tak si ten volební lístek, který do urny hodím, prostě vylosuji. Sice z omezené množiny, abych neriskoval, že mi padne „topka“ nebo klérofašisti, ale vylosuji.
30 komentářů: „Jak jsem si neposlechl Babiš a zanevřel na politiku“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Povinnou četbou každého voliče před parlamentními volbami by mělo být toto:
https://www.kosmas.cz/knihy/231308/zluty-baron-skutecny-plan-andreje-babise-zridit-stat-jako-firmu/
Kdyby to nebyla alarmující skutečnost přímo se dotýkající každého občana Čechistánu, četlo by se to jako napínavý thriller. (Komu je líto vypláznout za to 90 Kč, ať si v Deníku Referendum přečte aspoň ty kapitoly, které tam vyvěsili.)
Bojím se, že tento portál bude brán nemálem lidí za „sluničkářské agenty“ Sorose a nadnárodních imperialistů, kterým zajišťuje v ČR rezidenturu Schwarzenberg s drábem Kalouskem. Když se podíváte na spřízněné weby, které jsou zde nalinkovány, zjistíte, že se o lidech pracujících pro Deník Referendum vyjadřují jako naše KSČM o Sudetoněmeckém Landsmanšaftu:-)
Tomu se, Oto, říká pluralita těsně kolem převratu to byla velmi vzývaná hodnota. Pak se zjistilo, že je neslučitelné s liberalismem a antikomunismem a tak ji národ pustil po větru. Jen znakem demokracie – a troufl bych si tvrdit, že výsostným – že spolu koexistují rozdílné postoje a jejich zastánci spolu hovoří místo toho, aby se ty druhé pokoušeli fyzicky či alespoň ideově eliminovat. Naše reálná demokracie je ovšem poněkud odlišná…
Já pluralitu beru, ale ta je možná a hlavně má smysl ji pěstovat v rámci nějakého ústavně-právního rámce. 5 min. pro Žida a 5 min. pro Hitlera by také někdo mohl mít za pluralitu. Já takovou ovšem odmítám a nadřazeně a povýšeně konstatuji, že jsou, eh „názorové proudy“ (jinak neeufemisticky – je to jen obyčejný esenciální nenávist a na ni postavené ideologické vývody) se kterými se prostě NEMLUVÍ. A berte to tak, že toto je ta nejvyšší forma demokracie, ochránit demokracii před těmi, kdo ji chtějí zničit násilnými nedemokratickými prostředky, že je tedy ve finále navýsost demokratické dotyčného z demokracie prostě vyloučit. Jen opravdu nejsilnější demokracie na světě, si mohou dovolit ten luxus jako mají např. v USA, chodit s nacistickou vlajkou a hlásat nacistická hesla a společnost se těmto křiklounům dokáže ubránit. I když je otázka, jak dlouho jim to ještě vydrží než se tento typ „demokracie“ poněkud zvrtne…
‚Blood and soil‘: Protesters chant Nazi slogan in Charlottesville
http://edition.cnn.com/2017/08/12/us/charlottesville-unite-the-right-rally/index.html
Jak postupně kapitalismu dochází dech a přibývá důkazů o jeho neslučitelnosti s přežitím civilizace, tak čím dál víc vychází najevo, že mu demokracie vlastně překáží a že bez ní nejen dokáže přežít, ale že dokonce její likvidace bude podmínkou jeho přežití. Jistě není náhoda, že přibývá i dříve mainstreamových ekonomů, kteří v zájmu přežití civilizace (a taky samozřejmě svého…) začínají uvažovat o tom, co by se stalo, kdyby demokracie byla vpuštěna i do reálné ekonomiky… Ještě před pár lety v ekonomii zakázaná úvaha, dnes v této oblasti přibývá teoretických prací i praktických kroků.
Kapitalismus si likviduje svoji materiální (ale i původní myšlenkovou) základnu v globálním rozsahu až na hranici sebezničení a ředitelé Čechistánu i jimi ovládané prádelny mozků budou jako obvykle jedni z posledních na zeměkouli, komu to dojde.
Demokracie v historii vždy nejvíc překážela socialistům a komunistům, kapitalismus bez ní by byl feudalismus – dlužno podotknout, že to dnešní není pravý kapitalismus. A oznamovatelů konce kapitalismu jsou plné hřbitovy. Jediné, co by si zasloužilo kratší zamyšlení : opravdu chceme přežití civilizace v té dnešní podobě? Opravdu tohle (jako planetární celek) by mělo být naším cílem (cílem kapitalismu)? Zásadně nesouhlasím.
On tem „komunismus“ také nebyl pravý komunismus a i ten socialismus měl mouchy, hlavně proto, že spousta lidí, co v něm žila,. měla pořád ještě rozum zatemněný kapitalismem i tím feudalismem.
Volání nastupující buržoazie po demokracii bylo především voláním po zrušení privilegií rodové aristokracie. Buržoazii šlo výhradně o její vlastní zájmy. Dělnictvo bylo připuštěno k podílu na vládě až tehdy, když si to krvavě vybojovalo, což trvalo (počítáno od francouzské revoluce) více než 100 let. A taky skoro ve všech evropských zemích (snad s výjimkou Velké Británie), kde vznikly dělnické strany, hned v prvních všeobecných parlamentních volbách za jejich účasti ty strany vyhrály. Nejpozději v tuto chvíli, kdy už bylo jasné, že rodová aristokracie pro ně žádné nebezpečí neznamená, buržoazní strany nasadily všechny mocenské páky, aby demokracii buď odstranily nebo aspoň omezily na nástroj prosazování svých zájmů proti zájmům námezdně pracujících.
Suma sumárum, demokracie pro všechny jako možnost skutečně se podílet na správě společnosti snad ještě nebyla realizována nikde a nikdy. Vždycky si ji pro sebe usurpovala nějaká vládnoucí třída na úkor tříd ovládaných.
A mimochodem: Kdy a kde byl ten „pravý“ kapitalismus? A jestli taky ještě nikde, jak by měl vypadat? Marxisté vědí, že tendence ke koncentraci a monopolizaci je vlastností kapitálu vrozenou, takže takové uspořádání, kde by se ta monopolizace neprojevovala, by asi ani nebylo kapitalismem…
A ještě: Výrobní síly (komu ten pojem připadá zastaralý, tak si ho může nahradit pojmem technologie) se v kapitalismu zákonitě vyvíjejí do stavu, kdy jim už rozdělení zeměkoule na státy překáží. Tady vůbec nejde o to, že by si to někdo vyhlásil za cíl. Ten vývoj je samovolný a objektivně nutný a výrobní vztahy (tj. organizace společnosti) se mu jako vždy v dějinách budou muset chtě-nechtě přizpůsobit. A jakmile dosaženému stavu vývoje výrobních sil/technologií začnou kapitalistické výrobní vztahy překážet, vzniknou výrobní vztahy jiné a společnost se bude muset začít organizovat jinak. Jak, to se uvidí zřejmě už dost brzo.
Mě úplně stačila ta jedna ukázka, kterou jsem četl. Víc bych asi nesnesl a můj názor by to stejně nezměnilo.
No, zrovna osobní Patočkovu vendettu proti Babišovi bych úplně vážně nebral. :-)
Ač ho rozhodně volit nebudu (protože EET, ničení soukromí, dotace, a tak dále)
Jakuba Patočku znám osobně už přes 20 let, takže mohu dosvědčit, že mu svým útokem ad hominem křivdíš. Užitečnější by jistě bylo, kdybys argumentoval k věci a zkusil dokázat, v čem autoři knihy nemají pravdu. Tvrdá fakta v ní uvedená lze ověřit a tam, kde autoři spekulují, na to výslovně upozorňují.
Přiznám se, že tohle mě vůbec nepřekvapuje.
Úplně stačí si knížku (dostal jsem ji darem) nebo úryvky přečíst; je to krajně jednostranně zaměřený a jednostranně interpretovaný pamflet v pravém smyslu tohoto jména.
Selektivní výběr dat. Když spekulace, vždy proti, vždy hledání nejvíce dehonestujícího možného výkladu. Mnoho hodnotících adjektiv. To není seriozní text.
Takže jaké máš argumenty a fakta dokazující opak napsaného? Která jiná autory nezmíněná data kromě těch „selektivně vybíraných“ máš na podporu svého tvrzení?
K té jednostrannosti: Pravda není to, co je někde uprostřed. Pravda je tam, kde je, a úkolem novinářů je hledat ji a psát o ní.
Vážně nemám čas vzít kapitolu po kapitole, dohledávat a porovnávat. Hlavní problém není v uvedených faktech, ale v jejich interpretaci. Emocionální interpretaci, která vnucuje otázku, proč vlastně kniha vznikla a je tak fedrována.
Poznání pravdy brání především zaujatost těch, kteří předkládají svůj pohled a uvedení pouze jednoho pohledu. Babiš podniká tvrdě, ale většinou férově a legálně (zneužití dotací je jiný příběh) a nepřátelské převzetí, které popisuje třeba u Agra, je běžná obchodní strategie. Pravdivě popsaná kostra, obklopená emocionálním hodnocením celé transakce a doplněná pomluvami.
A taková je ta knížka celá.
Babiše nebudu volit, nemám s ním ani jeho firmami nic společného (leda jako konzument a nespíš ani to ne), sice uznávám jeho nepopiratelné kvality a přerušení současných korupčních vazeb, ale vadí mi jeho představy o korporativistickém státě.
Jakub Patočka se nijak netají tím, že kniha i film a doprovodná kampaň vznikly s cílem zabránit očekávanému drtivému vítězství Babiše v parlamentních volbách a znemožnit mu nevratné politické změny směřující právě k tomu korporativistickému státu. V tomto smyslu jde o zcela legitimní jednání. Co jiného by proboha měli dělat novináři, než pronikat pod povrch jednání politiků, zvlášť když jsou ti politici v tak obludném střetu zájmů jako Babiš? Máme demokratické politické zřízení a J.P. je novinář, který má zákony stanovené dost široké mantinely, v nichž se pohybuje. Zatím ho nikdo z porušování zákonů neobvinil ani neusvědčil. (Na to jsou žhaví adepti v jiných redakcích, jenže to by musely příslušné orgány konat…) Že je J.P. členem ČSSD, je také všeobecně známo. Jediné, co bych mu asi vytkl, je jeho nenapravitelný a občas až naivní idealismus. Stokrát se spálil a stejně na ta kamna sahá pořád znovu…
Některé popsané Babišovy postupy samozřejmě nejsou legální už ani teď. Třeba ten případ v Kroměříži je sám o sobě už daleko za hranou. O to právě jde: Kdo uhlídá hlídače existenčně závislého na tom, koho má hlídat?
K pravdě máš typicky postmoderní postoj, ale to zase nepřekvapuje u tebe… Pravdy se obvykle nelze dobrat metodou „5 minut pro pana Hitlera, 5 minut pro soudruha Stalina“. Emoce tam jsou cítit spíš z vyjádření dotazovaných, což je logické a k novinářské práci to jistě patří. A zřejmé pomluvy jsem v knize žádné nenašel. Nakonec – redakce Deníku Referendum už čelí v dané souvislosti prvnímu trestnímu oznámení, tak si počkáme na výsledek.
Audiatur et altera pars je předmoderní úsloví. :-)
Jsem deformován stylem vědeckých prací, které mají na závěr dlouhý (a nejcennější) oddíl, zvaný diskuse, kde se vypořádávají s předpokládanými nebo již publikovanými postoji a námitkami oponentů, přičemž je nezkresleně uvádí.
Myslel jsem, že je Patočka u Zelených, pokud je členem ČSSD, pak je motivace ještě zřejmější.
Jinak, když odhlédnu od lidské svobody (která tě nikdy příliš v našich diskusích nezajímala), pro menší podíl korupce je výhodné, aby se vzájemně nepropojené partičky lumpů střídaly. Jedno období Kalousek, jedno Sobotka, jedno Babiš. I v tomhle lze vidět jeho výhodu.
„…pro menší podíl korupce je výhodné, aby se vzájemně nepropojené partičky lumpů střídaly…“
Jenomže to by jedna z nich nesměla mít v ruce takový likvidační nástroj jako je daňový kombajn, tj. předběžné zajištění majetku.
Jinak jako správný marxista trvám na tom, že svoboda je poznaná nutnost. Toto marxisty údajně zprofanované Spinozovo tvrzení bylo v poslední době potvrzeno z nečekané strany – neurovědeckými disciplínami. Než si člověk vůbec uvědomí, co může nebo chce udělat, natož než se vědomě rozhodne, co udělá, tak na vegetativní/nevědomé/podvědomé úrovni už běží procesy, které k tomu – a jedině k tomu – jednání vedou. Rozhoduje za nás ani ne ta opice v nás (to by ještě bylo hodně lichotivé…), ale ten dinosaurus v nás, tj. neurovegetativní fylogenetické dědictví předků staré snad přes 200 miliónů let.
Předběžné zajištění majetku finančním úřadem se provádí podle zákona 280/2009 Sb, v době jeho schválení ještě ANO neexistovalo. Je to špatný nástroj, i z pohledu presumpce viny, i z pohledu přílišné moci státu, to je zřejmé.
Stran té svobody – myslím, že se míjíme. Není podstatné, jestli existuje pravá, nezkalená svobodná vůle, nebo jestli v nás rozhoduje opička, dinosaurus nebo prsty pámbíčka, ale podstatné je, že spolek jiných (opiček, dinosaurů nebo prstů) nemá právo naše rozhodování jen tak omezovat.
Předběžné zajištění majetku finančním úřadem se provádí podle zákona 280/2009 Sb, v době jeho schválení ještě ANO neexistovalo. Je to špatný nástroj, i z pohledu presumpce viny, i z pohledu přílišné moci státu, to je zřejmé.
Stran té svobody – myslím, že se míjíme. Není podstatné, jestli existuje pravá, nezkalená svobodná vůle, nebo jestli v nás rozhoduje opička, dinosaurus nebo prsty pámbíčka, ale podstatné je, že spolek jiných (opiček, dinosaurů nebo prstů) nemá právo naše rozhodování jen tak omezovat.
Ještě k tomu slyšení druhé strany: S tím se dá jedině souhlasit. V situaci, kdy jedna strana už x let vlastní MF Dnes, Lidovky a Rádio Impuls, má neomezený přístup do TV Prima a ze všech těchto kdysi mainstreamových médií si udělala svoji PR divizi a hlásnou troubu svých zájmů, už bylo na čase, aby i druhá strana dostala možnost říct k tomu svoje. Prvních 10 000 výtisků knihy zmizelo z knižního trhu jak pára nad hrncem, už je na pultech dotisk a ten se prodává na zdejší poměry taky velice slušně, takže je vidět, že veřejnost knihu přijala dobře. Kromě toho Deník Referendum používá poctivých novinářských metod, na rozdíl od zmíněných Babišových redakcí, kterým byl mnohokrát prokázán opak.
Hanku: (do vlákna se mi to nějak nepodařilo dopsat)
Předběžné zajištění majetku finančním úřadem se provádí podle zákona 280/2009 Sb, v době jeho schválení ještě ANO neexistovalo. Je to špatný nástroj, i z pohledu presumpce viny, i z pohledu přílišné moci státu, to je zřejmé.
Stran té svobody – myslím, že se míjíme. Není podstatné, jestli existuje pravá, nezkalená svobodná vůle, nebo jestli v nás rozhoduje opička, dinosaurus nebo prsty pámbíčka, ale podstatné je, že spolek jiných (opiček, dinosaurů nebo prstů) nemá právo naše rozhodování jen tak omezovat.
Předběžné zajištění majetku: To jo, ale nikdy ten daňový kombajn neměl v ruce podnikatel, který ho může z pozice šéfa státní silové struktury použít (a už i použil) proti svým nepohodlným konkurentům. Z hlediska daňových a správních zákonů i trestního zákona zcela bezdůvodně, občas i nezákonně.
V tom je právě absurdita dnešní doby, jrwejéž nepochopení evidientě způsobuje volební ztráty dnešní parlamentní levici: Babiš není strůjce tohoto systméu, ale naopak produkt eské postkapitalistické doby. Takže pokud Babiš bude trvrdit, že chce sytém změnit (protože jaksi prozřel, a proto vstoupil do politiky). trak bohžel bude \ktuzálně přesvědivější, než ti, kteří ho nejdřív pustili nejdřív k ekonmocické moci a teď se z prava – levba diví, že se jaksdi stzařil udělat pro sebe, takže k obsluze svého impérila už nepotřžebuje žádné servisní politické „elity“. Ten chlápek ser zkrátzka už tak tři roky snažíb udělat pro sobě,. no a protože ho vyprosukoval „systém“, tak samozřejmě do puntíka zná (nebo jeho právníci) i příslušné zákony. Řekl bych, že v politické cause Babiš reálně existují dvě cesty:
1. Čekat, až si ve vztahu k voličům „namele hubu“, jako se to už před tím stzalo p. Bártovi. Je ale nutno počítat s tím, že v tomhle případě to bude běh na mnohem delší trať, protože halt Babiš na rozdíl od Bárty su platí ke své ruce skutečné experty na formování věřejného mín+ní.
2. Opatrné uzavírání „systémových“ kanálů, ze kterých Babiš čerpá zrdoj své moci. S tím má docela problém česká pravice, která vnímá Babiše pořád jako „trolla“, který se tak nějak vymknul jejich moci, takž furt má nějak tak nějak probém hodit to stejného pytle svoje sice stejně vypečené, ale jinak spolupracující kamarády. Každý snad přece chápe třeba to, že kdyby Babiš takzvaně držel hubu a krok, tak nejspíš dneska nebude mít ty pověstné vyšetřovací problémy.
Ergo kladívko: V dnešním běžném středostavovském vnímání světa je Babiš halt rebel, který se dostal na index jenom proto, že se v určité fázi nehodlal řídit tzv. nepdanými pravidly. Odtud pak pramění ta tesdnářsá víra, že zrovna Babiš by mohl být tím člověkem, který naonec ten slavný systéím změní. Nic proti Jakubovi Patočkovi, ale fakt by asi stálo za to rwflwetovat hlavně to, že Babiš je v dnešním běžném českém vnímání vlastně takový Jánošík. V tomhle ohledu si neuvěřitelně naběhla už oficiální ČSSD, takže fakt není třeba tuhle chybu opakovat až do úplného levicového sebezničení. Věcně vzato: Babiš teď hraje tu obligátní hru na záměnu znamének, jestli cílevědomé dítě ná právo smést svého otce, anebo otci snad přísluší nějaké rodinné právo krotit svoje děti. Je mi líto, ale případnou levicovou jasnozřivost v tom střetu mezi Babišem a Kalouskem nevidím. Babišovo vítězství buce nejspíš znamenat větší „berluskonizaci“ české kotlinky, ale z toho ještě automaticky nevyplývá, že kdyby zvítězil Kaousek a spol., tak se nám hned bude žít flépe a radostněji. Aby mi byo správně porozuměno: Nemám nic proti tomu. když se lidé s tzv. levicovým myšlením přidávají do fronty, která bojuje s tím, co subjektivně jako největší nebezpečí. Ale od taového zapojení tak nějak očekávám, že tito lidé budsou souasně prosavovat svoje levicové repcepty. A to se bohužel v kaze Babiš vlastně vůbewc neděje, takže to slovo „vidle“ mě přidá jako docela výstižné synonymum pro současné levicové, antibabišovské křepčení. .
Bylo by nesmírně vtipné, kdyby se levice (ve snaze snížit moc Babiše) snažila uzavřít dotační kanály. Skutečná pravice přesně toto říká dávno; existence silného státu časem povede k tomu, že si skrze něj spřátelení podnikatelé (ať už korupčně nebo přímou kandidaturou) prolobbují protitržní opatření a trh zadusí mnohem účinněji, než by to zvládl naprosto neregulovaný monopol.
Monopol = žádný trh. Totálnější zadušení si lze jen těžko představit.
Tedy příteli, to je překlepů, že si až říkám, jestli to není nějaký experiment nebo umělecký záměr? Jak se vám to, proboha, stalo?
:-P Buď to psal pod vlivem nebo z mobilu…
Hlavně to proboha neberte jako neúctu k vašemu blogu. Pokud jde o internetové diskuse, tak existují pouze dva důvody, proč si komentář po sobě raději nepřečtu: Buď mi to příjde jako zbytečná ztráta času, protože jsem halt na cízím území, takže stejně se někdo spíš chytne nějakého detailu, než aby zrovna lovil nějakou základní myšlenku. No anebo nejsem na nepřatelském webu, takže by bylo dozajista slušné si to po sobě přečíst. Ale jak se znám, tak bych se pak dost možná snažil patřičně zredigovat i tu původní myšlenku. Mohl \ch to samozřejmě svést i na něco jiného, ale bylo by to asi hodně neupřímné, protože české texty v v běžném provozu pohodě rediguji, i kdybych měl za sebou dvě flaše Paul Mas: https://www.youtube.com/watch?v=zbK8BiD5Yr
Jestli je Babiš určitá paralela s Berlusconim, tak Italům trvalo 20 let, než se jim Berlusconiho podařilo z vysoké politiky vymést. Což by např. v mém věku znamenalo, že už v tomto životě jiný druh politiky nejspíš nezažiju… Ale jak se říká na Slovácku: Na co zdělávat gatě, dyž je brod ešče daleko. A až k tomu brodu přijdeme, uvidíme, co se dá dělat…
Hanku, v tomhle případě je fakt asi nakonec řeč o něčem, čemu se říká demokratická zkušenost. Kapitalismus ke svému rozvoji žádnou demokracii nepotřebuje. Tuhle poučku sice známe všichni, ale zatímco třeba ta Itálie obnovuje tradiční politickou rovnováhu, tak pro dnešní východní Evropu začíná být charakteristické vyzmizíkování levicového politického názoru. V podstatě, jako kdyby se říkalo: Ryzí podnikatelský kapitalismus zklamal, takže si teď musíme nadělit ještě něco mnohem víc kapitalisticky radikálnějšího. Řekl bych, že v tom hodně velkou roli hraje míra generačního prožitku. Zatímco západní Evropa může pozitivně vzpomínat na éru poválečného sociálního státu, tak ve východní Evropě coby strašan pořád ještě působí éra tzv. reálného socialismu. Je fakt s podivem, že dnešní režim sice už docela silně přesluhuje i tu původně vzorovou první republiku, ale přitom si jaksi evidentně nedokázal vychovat tu pověwtnou generaci masarykovských demokratů.. Takže zatímco třeba v té zmíněné Itálii se politický vesmír tak říkajíc vrací do normálu, tak my ve východní Evropě si tu naopak žijeme hodně otevřenou budoucnost. Možná je to právě kvůli těm oblíbeným gatím, které už z podstaty jsou lidem tak nějak bližší, než nějaké brody a daší zeměpisné parametry, jež utvářejí najmě tu intelektuální krajinu.