Když ona ta anotace k tomuto dvoudílnému filmu zněla celkem nevinně, až lákavě. Tak jsem si ho pustil. První část byla ještě celkem v pohodě, i když asi na dvou místech se mi v hlavě rozblikal varovný signál, při druhé už ale svítil naplno a většinu času i dost hlasitě řinčel. Ano, tenhle film je adaptací stejnojmenného „románu“ Ayn Randové. Už vám svítá? Mě to trvalo dost dlouho a byl jsem za to po zásluze potrestán. To není film, to je kázání v duchu ideálů této vyšinuté dámy, které i liberalismus přišel příliš socialistický, takže si vymyslela objektivismus. Filmařské lapsy, jako že v druhé části hrají úplně jiní lidé, než v první, nebo že druhý díl končí jako kdyby měl být ještě třetí, který ale neexistuje, takže vlastně nevím, jak to skončilo, pokud to tedy vůbec mělo nějak skončit a nešlo jenom o platformu k útokům na stát a společnost, tak tyhle věci, které by jinak byly zcela zásadní, se vedle té gradující polopatické nalejvárny jeví jako podružné.
Co se nám tedy tvůrci pokoušejí sdělit? Zhruba něco v tom smyslu, že hodnoty vznikají vlastnictvím, že nejvíce a nejtvrději pracují podnikatelé, kterým všichni ostatní jenom kradou, co oni vytvořili, že schopní lidé nemají žádnou společenskou odpovědnost. Zcela příznačné jsou scény, kdy lidé na ulici volají, že mají hlad, ale hrdinové filmu je zcela ignorují, nestojí jim ani za to, aby na ně poslali ochranku. Všechno, co se pokazí, se pokazí kvůli státním zásahům, přitom ale není řečeno jaké ty zásahy jsou a jakým způsobem a proč škodí; stát je v tomto pojetí v podstatě spiknutí méně schopných proti schopným.
Někdo se na takový film jistě s chudí podívá (měl bych i soukromý tip kdo), najde v něm uspokojení a pro tu zjevenou „pravdu“ mu odpustí všechny řemeslné chyby, ale já ne. Tohle bych těžkou kousal, i kdyby to bylo od Felliniho (který by ovšem nikdy nic takového nenatočil), v tomto pojetí jsem však vyloženě trpěl. Po zásluze, měl jsem to vypnout hned, jak jsem začal tušit, odkud vítr fouká. Alespoň vidíte, jak je důležitý všeobecný kulturní přehled a základní povědomí i o tom, co je zcela mimo váš zájem. Kdybych si spojil Atlasovu vzpouru s Atlasovou vzpourou robnou, vydělal bych na tom hned několikrát.
Tribun 
nic takoveho jako „spolecenska odpovednost“ samozrejme neexistuje … a udivuje me, ze autor na neco tak jednoducheho prisel az nyni. odpovednost mam trestnepravni v pripade poruseni zakona, mam odpovednost radneho hospodare v pripade nakladani s firemnimi prostredky, ale nemam zadnou odpovednost pred nejakou „spolecnosti“. spolecnst me totiz za moji praci neplati, je tedy vcelku zrejme, ze pri vykonu sve prace na jeji potreby nijak zvlast nehledim.
mimochodem, co jineho by meli delat „ti bohati“, nez „ty hladove“ docela obycejne ignorovat ?
Trestněprávní odpovědnost je jen derivátem té společenské. Pokud to chcete popřít, pak musíte připustit, že „právo je vůle vládnoucí třídy vtělená do zákona“, což pro vás vzhledem k tomu, kdo to řekl, bude asi nepřekonatelný problém.
trestnepravni odpovenost je jasne stanovena, a za jeji poruseni jsou taxativne stanovene tresty, ktere jsou take (inu dobra, at nejsem tak kategoricky … mely by byt) vymahatelne. u te vasi „spolecenske odpovednosti“ nic z toho neplati, neni nikde stanovena, za jeji poruseni nejsou zadne vyhamatelne sankce, a co hur, nejsou za jeji poruseni ani zadne nevyhamatelne sankce. proste kdo na spolecenskou odpovednost hrat chce, ten na ni hraje, kdo na ni hrat nechce, ten na na ni nehraje, a maximalni trest za neucast na podobnem sociologickem konstruktu je hluboke moralni opovrzeni … nic jineho tem, kteri se chovaji „spolecensky neodpovedne“ nehrozi a mame li zustat v mezich legislativy civilizovanych zemi, hrozit ani nemuze.
viz „Kazdy muze cinit, co neni zakonem zakazano, a nikdo nesmi byt nucen cinit, co zakon neuklada.“.
Neviděla jsem, nečetla jsem, přiznávám nedostatek odvahy.
Ale nedá mi to, abych sem nevložila zážitky z četby od někoho, kdo odvahu sebral:
„Ve skutečnosti tam byla věc, co mě štvala ještě víc, a ta opět souvisí s hive-mindem. Chlápek stojí u okna, dívá se na svou slévárnu. Ženská stojí u okna, dívá se na chlápka. Pak se podívá na slévárnu. Nic neříká. Tichým uznáním velikosti toho druhého mu skládá největší poklonu, kterou mu může dát. Přitom celou dobu mlčí a pak to už nikdy nezmíní. Říkal jsem, že to má debilní dialogy?
No dobře, to není to, co mě štvalo nejvíc. Nejhorší bylo, že TOHLE BYLO POŘÁD DOKOLA TISÍC STRÁNEK. Když se nějaký z hlavních hrdinů rozhodl něco říct jinému hlavnímu hrdinovi, tak to vždycky řekl tiše a klidně. Vždycky. Na moment se zarazil a pak pokračoval tiše a klidně. TY VOLE, ON TI JEBE ŽENSKOU, CO MILUJEŠ, DEJ MU ASPOŇ PŘES DRŽ… ehm, omluvte mě. V okamžicích, kdy člověk čeká nějaké emocionální vypětí, tak osoby tiše stojí v tichém uznání vzájemné velikosti (…) a maximálně tiše a klidně pronesou něco o produkci oceli.
(Edit, jednou tam mezi mužskými hrdiny k lehkému fyzickému napadení došlo, jeden z nich sabotoval produkci mědi a to je něco, co se neodpouští.)
Nebylo to teda úplně špatné, je v tom vidět neutišitelná autorčina vášeň. Vášeň pro těžký průmysl. Vášeň je vždycky dobrá. Slévání oceli je cool, člověk se naučí nová slova v angličtině (mimochodem, autorčin avatar měl dětskou přezdívku „Slag“, tedy struska, zajímalo by mě, jak to přeložili). Stavba železnic je taky cool. Problém je, že tohle bylo obsahem první třetiny knihy.
První třetina byla ještě docela zajímavá (pokud si stejně jako já myslíte, že budování těžkého průmyslu je cool), ve zbytku se ale plně projevilo, že je to román propagující zrůdnou ideologii, a že autorka vůbec a naprosto neumí psát.
… připomnělo mi to jinou knihu, a to 50 shades of grey. Hlavní rozdíl je, že v odstínech dostala hrdinka na konci pár na zadek, zatímco tady dostala na začátku přes hubu. Jinak to má mnoho styčných bodů.“
verte tomu nebo ne, ale existuji lide, kteri pred nejakym vylevem emoci davaji prednost chladnemu usudku a kalkulaci … a ja jsem uprimne hrdy na to, ze mezi takove lidi patrim. emoce ku.vi byznys …
Na emocích byznys stojí – na emocích těch druhých. Ale i kdyby to nebyla pravda, co záleží na nějakém byznysu? Byznys není všechno? On byznys je dobrý sluha, ale zlý pán.
nu, pro me je byznys docela dulezity, proto se chovam tak, aby emoce do meho zivota zasahovaly v minimalni mozne mire.
Jo, podle ČSFD třetí díl filmového opusu existuje:
https://www.csfd.cz/film/354106-atlas-shrugged-part-iii/prehled/
Ovšem asi bez české verze, protože mi ho to na Atlasovu vzpouru nenašlo. Ale to nevadí, stejně ho nechci vidět, i když uznávám, že ta anglická terminologie by opravdu mohla být zajímavá.
Ideologie Ayn Randové se dá vystihnout jediným výrokem: „Chamtivost je dobrá.“ Víte, kde je ten problém? Chamtivost není dobrá. S trošku autoritativnějším přístupem její ideologii přesně uplatňoval chilský diktátor Augusto Pinochet. A jak to dopadlo? 45 % populace pod hranicí chudoby, dvě hluboké recese a dlouhodobé socioekonomické poškození, ze kterého se Chile hrabala desítky let. Někdo mi bude argumentovat ekonomickým růstem, ale 1) dotování režimu Spojenými státy mělo na růstu stěžejní podíl a 2) můj skromný názor je ten, že lidé a jejich životní úroveň jsou důležitější než ekonomická statistika. A on není neomezený růst na planetě s omezenými zdroji vlastně ani možný. Ale zpět k Randové. Tak zvaný „objektivismus“, jak své myšlenky Randová nazývá, tvrdí, že naprostá svoboda je možná pouze skrz tvrdý individualismus, volný trh a bez zásahů státu do ekonomiky. Jenže jsou to právě ty státní zásahy, co alespoň náznak svobody v kapitalismu chrání. Nastavení minimální mzdy je regulace, omezení pracovní doby je regulace, sociální pojištění je regulace. Tyto a mnohé další záležitosti vydává liberální demokracie za svou věčnou součást a samozřejmost, ale všechno to je výsledkem desítek let „třídního boje“, tedy nátlaku zdola. Mimo to stát chrání před bezohledným zákonem konkurence drobné podnikatele, chudé vrstvy a vlastně drtivou většinu zaměstnanců. Randová by nás zřejmě chtěla vrhnout zpět do poloviny 19. století. Řekl bych, že aplikovat její myšlenky na tehdejším Západě, do 15-20 let by tam vládli komunisté taky. Děsivé a zároveň nebezpečné je však to, že po krizi v roce 2008 zájem o Randovou prudce vzrostl, jakoby to nebyla právě deregulace ekonomiky (tuším, že údajně v zájmu podpory hypotečních úvěrů), co krizi způsobilo. Opravdu dnes někdo vidí ve zběsilém ekonomickém liberalismu řešení našich problémů, když je to ve skutečnosti jejich příčina?
(komentář na csfd k 1. dílu Atlasovy vzpoury)
… a jako na potvoru, Pinochet to taky naplno rozbalil jedenáctého září. Ale ta černá mašle na Google není jako připomínka jeho obětí.
(Vzpomíná tu někdo na film/knihu „A Scanner Darkly“?)
zasadni problem lidi jako vy pravdepodobne bude spocivat v tom, ze chamtivost skutecne JE dobra … respektive neni o nic horsi nez ostatni lidske vlastnosti, jako treba altruismus nebo empatie. ja samozrejme jsem chamtivy, hamizny, egoisticky, individualisticky materialista … a nevidim v tom ani ten nejmensi moralni problem. pokud v tom vidi problem nekdo jiny, je to problem onoho dotycneho, nikoliv muj.
Problém skalních stoupenců Ayn Randové není v názoru na nutnost či zbytečnost funkcí státu, ale právě v chápání morálky. Oni chamtivost a vypjatý egoismus nevidí na stejné, tj. kladné morální úrovni jako jiné lidské vlastnosti, například schopnost empatie a altruismus /v tom se podle mne od nich lišíte/, ale v tom, že empatii a altruismus považují za záporné vlastnosti, které mají pro lidstvo zhoubné následky.
zas tak moc me neprecenujte … ja sice netvrdim, ze altruismus a empatie jsou spatne, ale to jeste neznamena, ze je nepovazuji za slusne receno ponekud neefektivni v ramci realneho sveta. ano, v pohadkovych knizkach dobro vitezi nad zlem, hloupy honza pobere pul princezny a kralovstvi k tomu, a hodny deda, se kterym se honza rozdeli o posledni skyvu chleba, se ukaze byt neocenitelnym pomocnikem pri boji s nejakou devitihlavou zmutovanou jesterkou, ale uprimne receno, takhle to fuguje prave jenom v tech pohadkach … a realny svet je o necem malinko jinem. hloupy honza by ve skutecnem svete nabehl na vidle prvniho smejda s hrnci z kosmickych slitin, na hrbu mel deset exekuci a misto princezny tlustou marenu podobnych intelektualnich kvalit. lide proste nejsou hodna, mila, empaticka vteleni matky terezy, ktera dnem i noci premysli, kterak nezistne pomoci bliznimu svemu, nebo alespon podstatna cast lidstva takova neni, a pokud se clovek chce prosadit v konkurenci ostatnich, je podstatne efektivnejsi vyuzit ponekud jinych vlastnosti, nez zrovna altruismus. nu, a ja se prosadit chci …tedy tu empatii a altruismus s radosti prenecham tem, kteri vyznavaji nejake ty „jine hodnoty“, nez mrzky materialismus.
Je velmi mnoho takových hloupých Honzů /nabehl na vidle prvniho smejda s hrnci z kosmickych slitin, na hrbu mel deset exekuci a misto princezny tlustou marenu podobnych intelektualnich kvalit/. Někteří jdou chytřejším Honzům na nervy svým úporným opakováním hloupých chyb, ale ten jejich svět je jinak docela snesitelný. Vyloženě špatné charaktery mezi nimi nepřevládají, konspiračním i nenávistným kampaním podléhají IMHO o něco méně než ti, co se honosí intelektem a podnikavostí. Když je požádáte o pomoc, poradí a pomohou vám bez toho, aby se na vás dívali jako na divného plaza. Takže – ať žijí hloupí Honzové, sůl země.
Jak říká Alexandra Berková v Magorii: Všichni by chtěli na lepší, ale někdo holt musí zůstat na horším, žejo?
A já dodávám: Co by si bez takových počali ti, co se na lepší právě usilovně derou anebo už se tam prodrali? Vůči komu by se vymezovali? Kým by pohrdali?
„lide proste nejsou hodna, mila, empaticka vteleni matky terezy, ktera dnem i noci premysli, kterak nezistne pomoci bliznimu svemu, nebo alespon podstatna cast lidstva takova není“ – naprostý souhlas. Proto také komunisti zvolili jediné účinné řešení a chytré Honzy kapánek skřípli.
Ježíši, Tarasi, ty jsi ale zlej :-)
Dyk jsem agent síajej. Jenom dopracovávám teorie asociálnější grupy do podmínek globálního kapitalismu.
A nebylo to kapánek jinak? Třeba že ti chytří a ambiciózní Honzové houfně vstupovali do strany?
Dost možná, odněkud se všichni ti ukomunisti museli rekrutovat.
Ambiciózní možná, ale chytří mezi nimi asi nepřevládali. V takovém případě bychom stále žili v socíku, možná jen časem s trochu jinou tváří.
nerad vam kazim vase budovatelske nadseni, ale zas tak ucinne to evidentne nebylo …
Tak to jste se měl jít zeptat paní továrníkové nebo generální ředitelové, když myly schody v činžáku, nebo jejich choťů do Jáchymova, jestli je to účinné nebo ne. Já tomu nefandím, jenom přemýšlím, jestli se s lidmi jako zmínění nebo s vámi dá jednat jinak, po dobrém. Myslím, že těžko.
prijde na to, co si predstavujete pod pojmem „jednat“ … pokud vzajemne dobrovolnou vymenu zbozi a sluzeb, kde obe strany maji moznost rici docela obycejne „ne, dekuji, nemam zajem“, pak v tom nevidim nejmensi problem … pokud tim myslite to, abych se „spolecensky zapojil“ a „pracoval pro spolecnost“, obavam se, ze toho se v mem pripade nedockate.
Dobrovolná výměna zboží a služeb nemá co dělat s projednávaným tématem, já proti ní nic nemám a dokonce jsem za ni trpěl, když v osmašedesátém přišel Šik s obohacením socialistického hospodářství o tržní prvky a já se toho potom u prověrek nestraníků nechtěl vzdát. Ale to už je dávno, to si asi váš tatínek ještě hrál v uhláku na horníky, jak se hezky říká.
Problém je v tom, že neregulovaný kapitalismus volné soutěže vede k tragickým koncům, k nesnesitelné nerovnosti mezi vlastníky výrobních prostředků a kapitálu a vykořisťovanými, která povede k vážnému ohrožení sociálního smíru a k občanským válkám. Vy zřejmě budete menší rybka, kterou bude možno ozdravit spravedlivějším zdaněním.
ja jsem si ten vas vysneny socialkomunismus mel tu pochybnou cest prozit na vlastni kuzi … a dekuji, nehodlam tuto zkusenost pro velky uspech jakkoliv opakovat. system, kde totalni lempl a netahlo se ma „tak nejak stejne“, jako spickovy odbornik ve svem oboru dlouhodobe fungovat proste nemuze, protoze nivelizaci ohodnoceni a zivotni urovne seberete tomu odbornikovi ten jediny duvod, proc se snazit sve schopnosti nejak uplatnit. pro nejake „blaholidu“ se vam nikdo nepretrhne, ale pokud tem schopnejsim nabidnete docela obycejne prachy, budou se sakra snazit, aby ze sebe dostali to nejlepsi. takhle to proste mezi homo sapiens sapiens funguje: pokud ode me neco chces tak zaplat, nebo neotravuj.
spravedlivejsim zdanenim jiste myslite rovnou dan, pripadne dan z hlavy, neni liz pravda ? neexistuje totiz jediny duvod, proc by nekdo za stejne sluzby mel platit vyssi cenu, nebo chcete li dane. a ne, nejakou pomatenou „solidaritu“ do toho netahejte, na tu vam totiz kali goro, bily pes.
Díky té pomatené solidaritě slezly opice ze stromů.
A už tam se to všechno posralo, protože správně neměly slézat spolu, ale každá sama za sebe proti všem ostatním.
Atlasova vzpoura=Bible voličů Svobodných, která na nočním stolku každého věrného věčně spočívá :)
Tak předně, o tomto díle by si měl případný divák něco přečíst, než na něj půjde. Není to Bezručova Maryčka Magdonová, s jasně cíleným dějem a „trumpovsky“ jednoduchým sdělením. Na film bych doporučil jít až po přečtení knihy. První díl je velmi dobře řemeslně zpracovaný, herci , kamera střih a výprava je velmi dobrá.
Je ve filmu něco ideologického? No přijde na to, Tento příběh může být ryze skutečný. Představme si dnešní Venezuelu po vlně znárodnění a těm, co jim byl ponechán glejt na právo „vykořisťovat“ bylo nakázáno – prodávat za ceny „aby na to lidé měli“. No, hladomor je pak přirozenou reakcí, kterému vždy předchází nedostatek toaletního papíru. Vsadím se, že tuto skutečnost poznalo nesčetně více lidí, než je dnes jen nevelký počet obyvatelů Venezuely:-)
Film sám o sobě má několik poselství. Ta můžeme ignorovat pokud ovšem netoužíme po tom, aby se k „věcem našim“ vláda sdíleného nedostatku, zato však opravdu velmi perfekcionisticky propočteného rovnostářství s měrnou jednotkou 1HLZ (Jeden holý zadek). Z hlediska filmové poetiky a romantické zápletky postav musí dojmout každého podnikatele podnikající každým dnem za lepší budoucnost své „oplastikované“ manželky neuvědomující si daleko větší hodnotu než jsou samotné peníze, že jedině fungující společnost služeb a produkce – nepřinese systém společně sdíleného majetku, na kterém pracují za jednotnou mzdu jinak nepotřební zaměstnanci (jen aby měli všichni práci, byť by to mělo být nošení svačin jeřábníkům na jeřáby do 100m výšky, aby neměli „prostoje“a nemohlo se řici, že společensky sdílená ekonomika nemá nepotřebné, nezaměstnatelné lidi), ale vizionáři a selfmademani kteří spoelčnosti svoji prací a hlavně svoji vzdělaností a genialitou jejich nápadů, dají víc v podobě třeba jen dvou lidí typu Jobse a Muska, než dal celý systém společně sdílené bídy za 50.let svého trvání, v Rusku už skoro 100 let. Tak ona scéna, kdy náš železniční magnát co se týče technologie kolejové cesty a železničních vozů, ukáže své podobně naladěné kolegyni – provozovatelce tratě – svůj vynález nového materiálů pro kolejové rozvody ze které nechal udělat náhrdelník své manželce a ona nevidouc, že se jedná o zlato a drahé kamení jej odmítla jako fádní šmejd, tak jak u toho, spolu „sesmilní“ nejen sexuálně – ale úúúááá ekonomicko-ideologicky:-)
Je to o to depresivnější, když víme, že jeden zaručeně „nejvědečtější společensko-vědní“ vědec německého původu predikoval, že tu už právě těch 100 let bude v městech jako Londýn či Mnichov – nastoleno vše společné, lidé půjdou ráno do práce, a budou dělat jen tolik, na kolik se budou cítít, a pak si po obědě (déle dělat rozhodně nebudou) si naberou v obchodě zboží co hrdlo ráčí. Bez peněz a ptaní, kdy přijde zboží. Všeho bude dostatek a pro všechny:-)
Takže tento film rozhodně popírá poselství zrozené „genialitou“ tohoto „vědce“ – že každý bude dělat (samozřejmě většina dle skromných a velmi omezených) možností a bude se jim dostávat podle jejich (dozajista u většiny velmi náročných) potřeb. Halelujah.
Atlas Shrugged vás na příkladu tak patrném jako je železnice vyvede velmi rychle z omylu. Nakonec kdo poznal naše někdejší ČSD, kvalitu jejich vozů a přesnost a rychlost dopravy, a pak se podíval na soukromně provozované společnosti užívající rychlovlaky a železniční tratě v tak extrémních podmínkách, jako je první švýcarská soukromá železnice postavená za peníze feudálů – jako je Rhätische Bahn s tak náročnými přemostěními a výškovým rozdíl jako je Landwasserský viadukt v kantonu Graubünden – a srovnáme to z dřívějšího režimu mateřskou tratí všech čundráků Praha-Benešov (či Čerčany Posázavskou stezkou) – jistě též také velmi „náročný terén“ soudě podle toho, jak vypadala doprava zajišťované (pro některé dodnes) jim drahým státem – tak se musí propadnout hanbou za to, jak fungoval socialismus na příkladu právě drah ve srovnání s tím jak vypadají služby dnešních soukromých providerů železničních spojů lemující Evropu.
Velmi dobré srovnání je pohled do dnešní vozové soupravy nějakého přepravce a na nádraží v půlce 70.let před nástupem M. Thatcher, kdy vlaky nejezdily, stávkovalo se každým dnem a vlak vypadal více jako historická atrapa či filmová rekvizita nějakého katastrofického filmu než jak vypadají vlaky dnes, kde nejenže dostanete najíst přímo na místě, a máte v kupé pohodlí a možnost se tam chutně najíst, podívat se na film, a kdyby snad někdo řekl, že „tyto technologie tenkrát nenyly!“ (video bylo, a stoleček a catering také) – pak stačí srovnat jak vypadala „technologie“ – které je už od doby 25. století př. n. l. známá z Pákistánu – a to je kvalita toalet. Jak se s tím popral socialismus a jak nejen dnešní, ale i historický – v tom Švýcarsku už od r. 1858 – kapitalismus.
Bez tohoto Atlas Shrugged nepochopíte.
To je minimálně na zápočet (z jakého tlamocvičného oboru nechť si zmučený čtenář doplní sám).
Britské soukromé dráhy jako vzor??? LOL Po řadě vážných nehod způsobených „úsporami“ na infrastruktuře, personálu a zabezpečovacím zařízení se v UK zvažuje, jak z toho kapitálního průseru ven. Padají i návrhy na jejich opětovné aspoň částečné zestátnění.
Jen malá perlička pro ty, kdo jsou s fungováním dráhy aspoň trochu obeznámeni: Na některých britských tratích (nikoli muzejních!) strojvedoucí dodnes vozí „žezlo“, tj. používá se ten nejprimitivnější známý způsob „indikace obsazení traťového oddílu“ , který kontinentální železnice opustily cca před 150 lety…
oprava….Film sám o sobě má několik poselství. Ta můžeme ignorovat pokud ovšem netoužíme po tom, aby se k „věcem našim“ vláda sdíleného nedostatku, zato však opravdu velmi perfekcionisticky propočteného rovnostářství s měrnou jednotkou 1HLZ (Jeden holý zadek) – opět nenavrátila parafrázujíc Martu Kubišovou.
…vláda sdíleného nedostatku… pokud jej sdílí všichni kromě vás, je to zřejmě v pořádku, že? Sdílené ale může být i bohatství – a mělo by. Jde jen o to, jestli budeme nutit lidi ke sdílení bohatství, nebo nedostatku.
ale jooo, kdo sve bohatsvi sdilet chce, klidne muze uz dneska … jenom netusim, proc by mel to bohatsvi sdilet i ten, kdo zcela evidentne nechce.
I když se ho zmocnil neoprávněně?
Musíte se naučit rozlišovat mezi „zmocnil jsem se já“ a „někdo se zmocnil mně“.
pokud se nekdo zmocnil majetku neopravene, necht ho ztresta ruka zakona … pokud ovsem pojmem „neopravnene“ nerozumite neco jako „nooo, vite, me se to nelibi, takovy prachy preci nemohl vydelat poctive, pojdte soudruzi, oskubeme ho hur jak babinsky blahe pameti“.
Kdo a proč má právo rozhodovat tom, co je a co není (ne)oprávněné?
v civilizovanych zemich obvykle nejaky ten soud, na zaklade nejakych tech mizernych caru papiru souhrnne nazyvanych trestni zakonik … a pokud mozno soud opravdovy, nikoliv ten „lidovy“.
Rozuměj – „lidový“ není opravdový, protože není ve prospěch ještě asociálnějších grup :)
nikolivek, lidovy neni opravdovy, protoze v nem misto soudcu s urcitym pravnim vzdelanim a povedomim zaseda tupa luza, jejiz pravni rozhled konci u „ten hajzl ma lepsi barak / auto / manzelku / whatever nez ja, za to ho povesime na futra jeho vlastni firmy“. stejne tak, jako „lidova demokracie“ nema se skutecnou demokracii nic moc spolecneho, nema ani ten „lidovy soud“ nic spolecneho se soudnim rizenim, nebo nedejbastiat dokonce i se spravedlnosti.
Dobře známý případ: „inclosure Acts“. (A teď třeba zkuste nadhodit něco jako „The Tragedy of the Commons“.)
Protože ten, na kom ho vydělal, také nechtěl, aby na něm někdo vydělával. A i kdyby chtěl, je to podobné, jako když se chce někdo dát sníst – viny to nezbavuje.
chapu to spravne, ze pokud nejakemu klientovi stoji moje sluzby za ty nekrestanske prachy, ktere do me vrazi, tak mam nejakou „spolecenskou povinnost“ se o ty vydelane penize hezky rozdelit s nekym, kdo na trhu prace nikomu nestoji ani za odplivnuti ?
Chápete to zcela správně, protože ty svoje předražené „nezbytné“ služby můžete prodávat jenom proto, že na vás implicitně pracuje armáda špatně placených lidí, jejichž služby jsou opravdu nezbytné a na kterých vy takto parazitujete.
ja rozhodne netvrdim, ze me sluzby jsou nezbytne … ale nekterym klientum holt za ty vynalozene penize stoji. chcete snad rozhodovat za ostatni ucastniky trhu co je pro ne dulezite a za jake zbozi a sluzby jsou ochotni zaplatit ? kdyby klient chtel misto me dat ty penize treba popelarum, klidne muze … ale on se z nejakeho duvodu rozhodl, ze moje sluzby jsou pro nej dulezitejsi.
Já s vámi souhlasím, sdílené může být i bohatství a to aspoň dnes bezesporu je. Můj zaměstnavatel to své sdílí se mnou a to samozřejmě v nějakém poměru, který je alikvótní částí míry mé participaci na měl. Myslím, že takto přesně funguje tržní hospodářství.I když ne úplně přesně, neb jsou tu i ti, co jim je třeba kompenzována neúroda, jsou dotovány nějaké věci, které by jinak nikdo nekupoval atd.
…míry mé participace na něm….
Tenhle komentář jsem před lety zachytil v jedné diskusi na stejné téma. Snad potěší:
— Jak je našim čtenářům jistě známo, před několika lety beze stopy zmizeli všichni byznysmeni, spekulanti, vědci, bankéři, průmyslníci, vynálezci a umělci, aniž si zbytek lidstva čehokoliv povšiml. Snad bychom se o jejich zmizení nikdy ani nedozvěděli, kdyby skautská výprava v horách Colorada náhodou neobjevila pozůstatky neuměle vystavěného města. V troskách budov byly nalezeny tisíce mrtvol oděných ve špinavé cáry drahých obleků. Mrtví se k sobě choulili mezi hromadami neuklizeného odpadu, zejména pak výkalů, krabic od doutníků, láhví od alkoholu, rozbitého porcelánu, připálených hrnců, napečených pekáčů, rukopisů avantgardních básnických sbírek, neumytých stříbrných příborů, porouchaných hodinek a prázdných plechovek od konzerv. Podle posledního zkoumání byl příčinou smrti místních obyvatel patrně hlad v kombinaci s podchlazením a celkovou sepsí organismu. Skutečné důvody podivné tragédie však neosvětlil ani tajemný nápis na stěně jednoho z dosud stojících domů. Nápis zní: „John Galt je vůl a Ayn Randová je všech volů futrál!“ —
Zůstává otázka: proč se nepožrali mezi sebou, nebo proč se nepokusili znovu zapřáhnout ten nesvéprávný póvl, který před časem opustili?
Spíš je nemyslitelné, že by se ta jejich pokusná společnost nestrukturovala, že by tam nevznikla nějaká sebezáchovná organizovanost. Že radši pochcípali, než by ustoupili ze svých randovských zásad nikoho do ničeho nenutit. A hlavně že pro svůj pokus budovali „město“, ne nějakou individualističtější formu sídla.
Já jsem se kdysi zabývala jiným modelem:
Vysazením dvou odlišných skupin lidí na neobydlený ostrov, přičemž by obě dostaly polovinu území. Jedna skupina by byla bez jakékoli apriorní ideologie, zatímco druhá by byla striktně kolektivistická. Bavila mě představa, jak by se ty dvě poloviny ostrova vyvíjely, jak by se jejich společnosti přelévaly.
vzhledem k urcitym historickym zkusenostem se da se slusnou mirou spolehlivosti tvrdit, ze okolo te kolektivisticke poloviny ostrova by velmi brzy vyrostl ostnaty plot … samozrejme proto, aby si bidou zdivoceli obyvatele te druhe poloviny nechodili uzivat vymozenosti socialismu, ze ano.
Na tohle odpovídá Stanislav Komárek. Z Austrálie, kde původně bylo 100% prvních osadníků – vesměs britských kriminálníků a prostitutek – ponecháno vlastnímu osudu, se hned v první generaci vytvořila „normálně“ stratifikovaná společnost. Kupodivu nepomřeli hlady ani se navzájem nevyvraždili. V Jižní Africe podobně: Ve 100% černošských komunitách došlo k „přirozené“ stratifikaci, zatímco v komunitách smíšených se ustavila obvyklá hierarchie bílí – Indové – míšenci – černoši.
Jestli oni náhodou nemají největší kus pravdy taoisté: Světské věci mají tendenci samospádem tíhnout k rovnováze. Každé vychýlení z rovnováhy způsobí reakci, která má za následek její obnovení. Čím je extrém od rovnováhy dál, tím větší rachot nastane při jejím návratu, ale nakonec se stejně vždycky nějaká rovnováha znovu ustaví.
Ten komentář je odtud:
http://www.fantasyplanet.cz/knihy/sci-fi/atlasova-vzpoura/
A za přečtení stojí i další komentáře.
http://denikreferendum.cz/clanek/26060-kudy-ven-z-tehle-bryndy-moc-pribehu-a-nova-politika-sounalezitosti
George Monbiot se svými názory o altruismu, empatii a solidaritě inherentních lidem jako přírodnímu druhu víceméně vychází z poznatků takových věd jako jsou kulturní antropologie nebo sociální biologie, na které se ovšem často odvolávají se svými antisociálními tvrzeními i deprivanti typu Ayn Randové. Nicméně základy empatie a altruismu jsou popsány už u druhů vývojově mnohem starších než je člověk (v některých případech se projevují dokonce i v mezidruhových vztazích), takže vyvozování opačných závěrů z týchž faktů je u asociálních deprivantů spíš projevem kognitivní disonance – když je víra v rozporu s fakty, tím hůř pro fakta…
Autor se diví existenci třetího dílu, protože knihu vůbec nečetl. O to podivnější jsou jeho kategorické soudy.
Autor hodnotí film, nikoliv knihu a nevidí jediný důvod, proč by kvůli tomu měl knihu číst, stejně jako nejde na každý film natočený podle knihy, kterou někdy četl. Kategorické soudy vynáší i základě jiných děl té paní, stejně jako projevů jejich vyznavačů. Pokud je ovšem film hrubým překroucením knižní předlohy, o co v knize tedy jde?