Autor: Tribun

Čtenář, kritik, komentátor a kverulant v jedné osobě, z milosti boží a dopuštěním zdravého rozumu levičák, majitel realit.

Ve stínu


K Českými lvy ověnčenému (snad devět kousků, ale na těchto provinčních cenách pramálo záleží) českému kriminálnímu thrilleru (se zařazením mám trochu problém) Ve stínu, situovanému do roku 1953 jen pár poznámek: Předně, ten film není vůbec špatný a špatný není proto, že se nesnaží o lacinou protikomunistickou agitku, ale prostě jen využívá dobové reálie. Tady je to StB a ruský poradce, ale jindy a jinde by to mohla být CIA a vlivný senátor či podnikatel a příběh by pořád fungoval.

Pokračovat ve čtení „Ve stínu“ →

Pouze pro chudé


Jeden by čekal, že v roce 2017 v Evropě nápisy jako: „Pouze pro bílé“, „Pouze pro barevné“ nebo „Pouze pro bohaté“ už existovat nebudou. A také že neexistují, napsané to nikde není, jen je to realita, jak dokládá Fenomén „poor door”. V Británii má řada bytových domů speciální vchody pro chudé:

kdy jsou obyvatelé „cenově dostupných“ bytů nuceni používat oddělený postranní vchod umístěný hned vedle popelnic, nemají k dispozici výtah ani parkování a dokonce mají zakázáno vstupovat na zahradu, která k domu náleží. Jejich dětem se tak denně přes okenní tabulku naskýtá pohled, jak movitější rezidenti v zeleni venčí psy; ony samy si zde však pohrát nesmí (…) rezidenčních objektů, kde jsou nemajetní prostorově odděleni od majetných, neustále přibývá (…) uspořádáno tak, aby dvě kategorie obyvatel domu vůbec nepřišly do vzájemného kontaktu

Spolu, ale odděleně, což bylo mimochodem heslo jihoafrického apartheidu. Tak ne přátelé, tohle opravdu není žádný pokrok, to je regres jako sviňa. Tohle je v Británii, ale je opravdu vyloučené, aby to brzy bylo i u nás? Zvlášť když je to něco tak úžasně antimultikulti? Můžete se stokrát chlácholit nadějí, že vy budete vždycky chodit hlavním vchodem, zatímco ten vedlejší bude pro imigranty, cikány a nezaměstnané, ale pravděpodobnost, že to budete vy, kdo jím bude chodit, je mnohem větší, prostě proto, že v segregované společnosti se na dno padá mnohem snáze a rychleji. Jak že to říkal ten Vaculík? Komunismus je pryč a místo něj tu máme příčiny, z nich vznikl.

 

Nebezpečný zbraňový populismus


Patřím k lidem, kteří cítí bezpečněji ne proto, že mohou nosit zbraň, ale proto, že ji nosit nemusí. Jsem totiž toho názoru, že jediným smyslem existence zbraní je zabíjení a má-li být normální mít zbraň, potom musí být logicky normální i zabíjet se navzájem. A v tom pokrok nevidím ani nic jiného dobrého, středověk už jsme měli.

Pokračovat ve čtení „Nebezpečný zbraňový populismus“ →

Děti, škola, rodiče


Blíží se konec školního roku, s ním vysvědčení a s vysvědčením dobré rady odborníků, jak s oznámkovanou ratolestí jednat. Prý nebít, ale chválit, protože „zejména u dětí na prvním stupni základní školy nesou za jejich výsledky ve škole odpovědnost právě rodiče, kteří často nemají čas ani chuť se potomkům dostatečně věnovat.“ Tak to alespoň píší zde.

Aniž bych chtěl zlehčovat rodičovskou odpovědnost, považuji za nutné připomenout, že ve škole tráví dítko více času, než s rodiči, navíc v mnohem lepší mentální kondici. Kdo se někdy zkoušel učit s dítětem v šest večer, když je on i nezvedenec unavený, dá mi jistě za pravdu, že je to krajně neefektivní. Roli a zodpovědnost školy prostě nelze podceňovat a házet vše na rodiče.

Pokračovat ve čtení „Děti, škola, rodiče“ →

Demagogie bojovníků s dojmy


Už jsem myslel, že se nejnovější „Štěchiádě“ vyhnu, když vypukla zrovna v době, kdy jsem měl problémy s blogem, ale asi ne, neb se pořád vrací, jako teď v článku Štěch rozšířil řady dojmologů. Nechejte už proboha OSVČ na pokoji.

Tak se prý Štěch zásadně mýlí, když říká:

[OSVČ] platí pouze jednu třetinu pojištění zdravotního a sociálního

neb:

OSVČ odvádí na sociálním pojištění v průměru v porovnání se zaměstnanci méně o 53 %. Stejným způsobem se porovnávaly i zdravotní odvody, kde OSVČ platí v průměru méně než zaměstnanec o 41 %

Ano, 53% opravdu není 66%, jak by odpovídalo Štechově třetině, ale také to není 5%, aby na tom nezáleželo, jak se snaží článek sugerovat. OSVČ skutečně platí na odvodech méně, než zaměstnanci, a ten rozdíl je významný. Pro principiální diskusi jsou konkrétní čísla, notabene s přesností na 1%, nezlobte se na mě, víceméně nepodstatná.

Dosti demagogický je podle mě i závěr článku, kde autor tvrdí:

Pokud chce nyní firma najít pracovníka, musí mu nabídnout vyšší plat. A čím více roste poptávka po zaměstnancích, tím více rostou mzdy. Kdyby se tak Štěchův plán realizoval a skutečně by se řada OSVČ nechala zaměstnat, jen by se zvyšovala nabídka zaměstnanců a tlak na růst mezd by opět klesl.

Aby toto byla pravda, muselo by na jedné straně platit, že firma, která nesežene zaměstnance, zakázku živnostníkovi nedá a raději nechá práci neudělanou, a na druhé straně že živnostníci mají většinově nouzi o zakázky a volné kapacity, takže jejich zaměstnáním by se tyto kapacity alokovaly. Pokud ale ekonomika roste a poptávka po práci není uspokojena, potom přechod mezi zaměstnancem a OSVČ nemůže mít na cenu práce zásadní vliv a jediné, co by se změnilo, by byla struktura nákladů a odvodů.

Nejvyšší standardy osobního a profesionálního chování


Saúdská Arábie je prominentní spojenec USA v Perském zálivu a tím volky nevolky i spojenec náš. Tento náš spojenec vede válku v Jemenu a vede ji krutě. Dají je na rožeň a bijí kabely. Stovky lidí v Jemenu mučí v tajných věznicích.

Příslušníci sil USA se na výsleších podílejí tak, že pošlou arabským spojencům otázky na zadrženého a ti jim obratem poskytují videozáznamy z výslechu nebo přepisy. Američané odmítají, že by v jejich přítomnosti byl někdo v rozporu s mezinárodním právem mučen. „Vždy dodržujeme nejvyšší standardy osobního a profesionálního chování,“ řekla mluvčí Pentagonu Dana Whiteová.

Můžeme se stokrát tvářit, že se nás to netýká, že to není naše odpovědnost, ale jednou je to náš spojenec, takže to co dělá on, děláme z morálního hlediska i my. Ale kdyby šlo „jen“ o morálku. Jde i o elementární příčetnost, protože právě takhle stvoří Američané v kobkách abú-Ghraibu Islámský stát – mučením, krutostmi, dehumanizací. Bojím se domyslet, co stvoří s pomocí Saúdů v Jemenu, ale jsem jsem si jistý, že to nic pěkného nebude. A bude to – opět! – naše odpovědnost. Čím kdo zachází, tím také schází a my velice pravděpodobně zajdeme na americké standardy osobního a profesionálního chování. Na esesácké standardy z nacistických lágrů, které jsou v důsledku našeho servilního „spojenectví“ s USA i našimi standardy.

 

Vstal jsem z mrtvých na tribun.red


Nezavřeli mě a nezavřel jsem já, „jen“ jsem přišel o doménu tribun.name. Myslel jsem si, že zaplatit za prodloužení týden před expirací stačí, ale špatná volba registrátor mne dohnala. Sice jsem to urgoval, ale nevyurgoval a přeci se nebudu kapitalisty/živnostníka doprošovat, takže jsem se rozhodl blog přestěhovat na novou doménu

https://tribun.red

Proč .red? Protože byla volná, protože byla levná a protože mi stejně pořád všichni nadáváte to komunistů, tak proč vám nevyjít trochu vstříc. Teď bude zajímavé pozorovat, jestli se návštěvnost, který velice rychle padla téměř na nulu, zmátoří, nebo jestli tohle byla rána, ze které se moje blogování nevzpamatuje.

Doplněno: Jako kompenzaci a rovněž pro zvýšení atraktivity (doufám, že i pro jiné, než patologické jedince) jsem se rozhodl povolit komentáře.

Kořeny násilí


To pořád moudré hlavy spekulují o tom, kde se bere násilí a terorismus, pořád se hledá příčina tu v Koránu, tu v mešitách, až přijde nějaký Ibrahim Bohari, fotbalista ze Středoafrické republiky, a rozštípne to:

Právě na tyto mladé muže se musíme soustředit. Mnoho z nich je totiž bez práce a hlavy mají plné hudby a filmů oslavujících násilí. Když je někdo vyzve, ať vstoupí do nějaké povstalecké skupiny, myslí si, že mohou podobný příběh sami prožít.

Mluví sice o realitě právě té Středoafrické republiky, ale ruku na srdce, je to snad na periferiích Evropy či ve vyloučených lokalitách Ameriky nějak zásadně odlišné? Radikální islám je jen platforma, kdyby nebyl, tak by si nevybouření frustrovaní mladíci našli jinou, protože příčina je v nich a v podmínkách, v nichž žijí. Stokrát můžeme zakázat islám, stokrát můžeme zbourat všechny mešity a jako pověrčivé baby prolít půdu, na níž stály, prasečí krví, náš problém s násilím a terorismem to nevyřeší, protože jeho příčiny jsou kulturně-sociální. A nedělejme si iluze, že se od těch černochů z Africké džungle nějak zvlášť lišíme. Ty filmy, na které koukají, jsou totiž s největší pravděpodobností naše.