Autor: Tribun

Čtenář, kritik, komentátor a kverulant v jedné osobě, z milosti boží a dopuštěním zdravého rozumu levičák, majitel realit.

Český ráj to na pohled


Několik pečlivě vybraných obrázků z letošní dovolené v Českém ráji. Přemýšlel jsem, jakým komentářem je doprovodit, aby to  v rámci blogu bylo stylové – a také vymyslel – ale pak jsem si to zase rozmyslel a řeknu jen tolik, že až mi zase bude někdo „dobře“ radit, abych se odstěhoval do Severní Koree, tak tady má několik z řady mých dobrých důvodů, proč se nikam stěhovat nehodlám.

Už se vymkla


Doba vymknuta z kloubů šílí, jak na vlastní kůži zažil v Brně Matěj Hollan:

Tak jsem tam došel s mírným zpožděním a vidím, že kolegové mizí pryč. S velmi zvláštním důvodem – na Matěje, předsedu parlamentní strany, tam začali verbálně, avšak důrazně a s výhružkama násilí útočit nějací borci, že on rozhodně do této hospody nesmí. Bylo to velmi nepříjemné, ne jen hospodské tlachání. (…) Volám tedy a najedou ke mně přistoupili velice důrazně dva štamgasti, se kterými se znám od vidění mnoho let, kdy se U Poutníka potkáváme. „Vypadni, nebo ti rozbijeme hubu… Dopiješ to pivo a vypadneš pryč, do týhle hospody už nepáchneš, tady pro tebe není místo… Stropnickýho sem tahat nebudeš… Refugees NOT welcome!!!“ (…) Ta hlavní nabušená korba nebyl nějaký anonymní týpek odvedle. Byl to profesionální advokát trestního práva. Byl to obhájce Dahlgrena, Richard Špíšek, se kterým jsem se nedávno bavil o tom, jak je hrozné, že lidé i blízké okolí na něj nadávají, že Dahlgrena hájí a uplatňují tu zvrácenou logiku, že advokát obžalovaného je taky vlastně tak trochu vrah.

Tak nějak chci věřit, že to je kec, hoax, nějaká umělecká performance, ale bohužel rozklad společnosti, který nevyhnutelně vede k podobným koncům, je nepřehlédnutelný. Strach, nenávist, agrese… Jedněm vadí uprchlíci, druhým údajní ruští agenti a třetí si vzpomněli na staré dobré Cikány, ale všichni dohromady posouvají společnost někam, odkud už nemusí být návratu. Asi bych se i já měl začít bát. Ne Rusů, ne Syřanů, ale Čechů.

 

Přiživit se na společném


Důchodci v exekuci: od ledna poslal stát jejich věřitelům téměř miliardu korun. Co víc si můžete jako podnikatel přát, než že máte jistotu, že vám stát váš zisky vždycky zaplatí ze společného? Státní podpora (sociální dávky) by měly sloužit k zajištění důstojného živobytí občané, ne k sanaci podnikatelského rizika. Jenže to by musely být chráněny před exekutory a to nejsou. Šmejdi a predátoři se tak mohou bez zábran vrhat na ty nejslabší a nejzranitelnější, u nichž je největší pravděpodobnost fiskální delikvence, protože mohou spoléhat na to, že se přinejhorším zahojí na státním rozpočtu; popravdě je dost pravděpodobné, že u mnohých je to jejich primární byznys plán – půjčit někomu, o němž vědí, že nebude moci splácet (a tudíž nedosáhne ani na oddlužení) a pak jen čekat, až začnou chodit jisté peníze ze státního. Nebo jsem snad sám, kdo si myslí, že je něco špatně?

Je to vlak


Jak jsem tu nedávno vyjadřoval obavy, aby spekulace o krachu TTIP nebyly spíš než světlo na konci tunelu světla korporátního rychlíku, tak tisková zpráva Pirátské strany TTIP se neprojedná, ale nahradí ji CETA varuje, že to skutečně vlak je, a pěkně pod parou:

I když k podpisu smlouvy TTIP nedojde, mohou být „dohody“ prosazeny jinak. Nedávno Evropským parlamentem hladce prošla smlouva CETA, která mimo jiné obsahuje téměř vše, co bylo v zamítnuté smlouvě ACTA. (…) Smlouva CETA podobně jako TTIP obsahuje „dohadovací doložku“, pomocí které lze do smlouvy bez dalších ratifikací přidávat další pasáže, dost možná i všechna ujednání, která se chystala v rámci TTIP.

Vítěz chce psát dějiny


Petra Zídka sice celkem respektuji (je to jediný příčetný antikomunista, kterého znám), ale ani on se nezapře, jako když chytil rapl v Hodoníně, kde spatřil pomník „Na paměť prosincové stávky 1920.“ Popravdě, zrovna v tom Hodoníně to bylo spíš ozbrojené povstání, než stávka jako ve ve zbytku republiky, ale to ví on jako historik, z pomníku to nikdo nevyčte. Jenže Zídkovi zřejmě vadí připomínka neposlušnosti dělníků jako taková, a tak navrhuje: „Ale proč si máme tuto optiku nechat vnucovat po půlstoletí my? Pokud si někdo chce důstojně připomínat události prosince 1920, měl by tak činit u pomníku tehdejších četníků , kteří nasazovali životy při potlačování zfanatizované lůzy.“ Tak nějak podobně by asi reagoval římský patricij, kdyby na svých cestách po říši narazil na pomník Spartakova povstání. Jakákoliv připomínka toho, že kdysi dělníci viděli důvod stavět se na odpor a že to dokázali (Zídkovou optikou měli tu drzost) je dnes nežádoucí, stejně jako připomínka toho, že buržoazní republika není a nebyla samozřejmá, ale musela být vybojována silou. Optika, která vidí boje poraženého proletariátu jako milník na cestě pokroku má být nahrazena optikou, která vidí rebelující dělníky jako zfanatizovanou lůzu. Pomník dělníkům prý „legitimizuje násilí jako prostředek řešení politického konfliktu“. A pomník četníkům, kteří proti nim zasáhli, by násilí nelegitimoval? V Hodoníně se to podle všeho obešlo bez obětí, ale v Trenčíně o čtyři roky později již ne. Stavěl by snad Zídek pomníky i trenčínským četníkům? Nebo těm z Duchcova? Trochu se obávám se, že ano, protože Zídek umí rozlišovat. A chce to učit i všechny ostatní. Jenže pokud chce Zídek odmítat násilí jako prostředek politického boje, měl by začít násilím politickým, ekonomickým a sociálním.

Jen aby to nebyl vlak


Internetem se pomalu šíří zpráva, že jednání o TTIP končí fiaskem. Bylo by to dobrá zpráva nebýt toho, že se zakládá na jediném vyjádření jediného německého činitele, které je navíc poněkud vágní: „Ačkoliv to nikdo nepřizná, podle mého názoru vyjednávání se Spojenými státy de facto selhala.“ Jenže když to nikdo nepřizná, nikdy nebudeme mít jistotu, tím spíše, že dosavadní jednání byla tajná (až konspirativní). Možná se tedy jedná nadále, jen v ještě větší tajnosti. Pokud ale jednání skutečně zkrachovala, jaká je pravděpodobnost, že to bylo proto, že vyjednavači EU nechtěli zaprodat a zradit své občany? Podle mě velmi malá, to se spíš dva loupežníci nedohodli na dělení plánované kořisti. Kapitál se kořisti, kterou mu TTIP nabízel, určitě jen tak nevzdá. To světlo na konci tunelu TTIPu, které teď vidíme, mohou být docela dobře světla rychlíku na trase privatizace zisků – socializace ztrát.

Státem organizovaný doping


Takže ti lidé, kteří údajný doping ruských sportovců nejprve organizovali a poté odhalili, jsou nyní v azylu v USA. To si pak jeden klade otázku, který stát ten údajný doping, který byl tak šťastně odhalen zrovna před olympiádou, vlastně organizoval.

Evropská armáda kontra NATO


Když před časem premiér Sobotka nesměle nadhodil, že by mělo být zřízena celoevropská armáda, dostalo se mu místo uznání, že s tím konečně někdo přišel, razantního odmítnutí hned ze dvou stran. Na té jedné to byli ti, kteří jakékoliv posilování EU vidí neradi, místo integrace by raději dezintegraci a takový atribut státnosti, jakým je armáda, je pro ně noční můrou. Ale snad ještě hlasitěji se ozývali ti, pro které společná evropská armáda představuje nežádoucí konkurenci NATO, přesněji řečeno by ho z pohledu Evropy učinila nadbytečným, až zbytečným. A to je zase noční můra pro ty, kteří NATO vnímají jako skvělou záminku a efektivní kanál k vojenské přítomnosti USA v Evropě, a pro které je roztříštěnost evropských sil rovněž vynikajícím prostředkem zajišťování americké dominance. (Z toho mimochodem jasně plyne i skutečný účel NATO, který s jakoukoliv obranou Evropy má jen velmi málo společného.) Zatímco ti první chtějí alespoň pořád Evropu, byť jinou, ti druzí chtějí jen americký satelit. Přitom emancipace od NATO a společná evropská jsou nejlogičtějším a nejefektivnějším krokem k zajištění evropské bezpečnosti a samostatnosti.