Tak tohle je včerejší zpráva. Čekal bych, že to bude zpráva dne, že to bude bomba, že hlídací psi demokracie budou štěkat jako pominutí a udělají skandál. Kdepak skandál, ticho po pěšině, jen noticka na okraj, že prezidentské volby jedou dál, ale skutečnost, že většina kandidátů, včetně mediálně stále viditelnějšího Topolánka, kandiduje protiprávně, se tiše přejde. Je cosi shnilého ve státě českém, a není to přímá volba prezidenta, je naše právní vědomí a náš právní řád, kdy to první, ač ví, že byl porušen zákon, dělá jako by se nic nestalo, protože to druhé formálně nedovoluje soudu zrušit neplatnou kandidaturu, ač o ní ví. Takže si zahrajeme hru sice cinknutou, ale cinknutou poctivě. Nebo jen musíme počkat, až jestli nevyhraje některý z kandidátů s právní vadou, abychom ho pak mohli žalovat a volby třeba i zrušit a opakovat? Vždyť to stojí jen čas, nervy a peníze… Těšit mne může snad jedině to, že jsem měl pravdu. Jenže netěší.
Rubrika: Noticky
Opravdu máme na víc
Kandidát Horáček táhne do boje o Pražský hrad s heslem: „Máme na víc“. Zlatá slova, do kamene tesat. Opravdu máme na víc, než být montovnou, kolonií, pomocnými sbory v cizích válkách, kanónenfutrem v první linii, opravdu máme na víc, než vděčně přijímat drobky z panského stolu. A máme i na víc, než na prezidenta, který je schopen říct: „Hm, dvacet tisíc hrubého, to není tak špatné.“ Chápu, že zbohatlík jako Horáček, pro kterého jistě není problém utratit dvacet tisíc za jedinou večeři (neříkám, že to dělá, ani že by to dělat neměl, pokud na to má), nemá ani ponětí, co to znamená vyjít s necelými šestnácti tisíci čistého, ze kterých je nutné zaplatit byt, energie, stravu i ošacení, a to i několikrát, pokud živíte jedno dvě děti a jste na to sami. Ale rád bych, aby měl alespoň tolik soudnosti, aby takové sprosťárny neříkal. Máme na víc a víc si i zasloužíme.
Extrémně nebezpečný hacker amatér
Český soud rozhodl, že údajný ruský hacker Nikulin – podle některých dokonce prý ve službách ruského státu – může být vydán do USA (více např. zde). Při konstelaci žádost USA o vydání Rusa se ostatně ani nic jiného čekat nedalo, navzdory tomu, že je jeho vydání do USA vzhledem k hrozícímu drakonickému trestu a minimální šanci na spravedlivý proces v rozporu s naším právem. Teď mi ale jde o něco jiného, totiž o následující pasáž z příslušného článku v tištěných sobotních LN, která cituje agenta Jeffrey Millera popisujícího, jak FBI Nikulina vypátral:
FBI získala od ruského poskytovatele internetových služeb informace o předplatiteli IP adresy 178.140.105.239, což je jedna z adres, které byly použity při vstupu do sítě LinkedIn. Podle záznamů v době vniknutí do společnosti byla tato adresa registrována na Yevgeniy Alexandrovich Nikulin.
(Jméno jsem schválně ponechal v ostudné anglické transkripci použité v LN na ukázku novinářského šlendriánu.)
Co to znamená? Že agent FBI buď lže a článek zpracovává novinář, který nemá o problematice ani ponětí a zbaští všechno, co mu hodí z USA, i s navijákem, nebo je Nikulin s největší pravděpodobností buď nevinný, nebo bílý kůň.
Už jenom to, že by ruská společnost poskytla americkým úřadům data podobného charakteru je velice podezřelá. Ukradli je tedy Američané? Ale i kdyby, pokud by Nikulin skutečně pracoval pro ruský FSB nebo podobnou organizaci, že by si ta nedovedla takovou věc pohlídat a svého člověka ochránit, třeba podstrčením falešných dat?
Nebo takový detail, jako že pro přístup do internetu se statické adresy nepoužívají. Ne že by to nešlo, jen si nedovedu představit scénář, kdy by to bylo nutné, ale to je možná jen tím, že nejsem hacker.
Nikulin ovšem evidentně také ne, pokud ke svým údajným útokům používá svůj osobní počítač ve svém bytě a z připojuje se z něj ke svému cíli na přímo, bez jakýchkoliv anonymizačních proxy, torů a dalších technologií, které eliminují možnost jeho vystopování. Leda by to všechno byla habaďůra a CIA/FBI/NSA měly v každém síťovém prvku po cestě svého trojského koně, což je ovšem vzhledem k tomu, že většina hardware se dnes vyrábí v Číně, poněkud nepravděpodobné.
Takže pokud byla FBI schopná Nikulina výše popsaným způsobem vypátrat, znamená že Nikulin není ani zdaleka tak nebezpečný, jak ho Američané líčí, nebo že mají nepravého člověka. Jisté je jen jedno: v Česku nejsou novináři, ani poctiví, ani investigativní, jen učenliví papoušci a námezdní propagandisté.
Konec sdílené ekonomiky
Čas od času – či spíše stále častěji – přijde někdo, kdo pěje chvály na firmy typu Uber a Airbnb s tím, že přinášejí novou kvalitu do ekonomiky, decentralizaci, sdílení a více svobody a příležitostí (dobře) si vydělat a že právě takové firmy mohou řešit problém zaměstnanosti. Jistě, že i takového firmy mohou přispět ke zvýšení kvality života svých zákazníků, ale z podstaty kapitalistického podnikání nemohou řešit, natožpak vyřešit, problém zaměstnanosti. Jejich byznys je založený na externalizaci rizik a nákladů na jejich subkontraktory, sdílení pro ně ní výrazem společenské a ekologické odpovědnosti, ale způsobem, jak snížit (a externalizovat) počáteční investice. Jejich cílem nikdy nebylo zaměstnávat lidi, ale vydělávat, k čemuž „zaměstnávání“ slouží jen jako prostředek, nutné zlo do doby, než to půjde jinak. Důkaz? Uber nakoupí 24 tisíc autonomních aut od Volva, ušetří na řidičích. Nenechme se zmást tím, že v absolutních číslech to zatím nejspíš není příliš významné. Jde o trend, o princip, který byl popsán výše. Snad se ani nedá říct, že by to byl problém sám o sobě, je to prostě vývoj. Problém je, když někdo čeká od firem jako je Uber cokoliv jiného. Spoléhat se na kapitalisty a čekat od kapitalismu spasení je hloupé a krátkozraké. Teď je to možné vidět takřka v přímém přenosu. Otázka je, kolik z těch, kteří to uvidí, vůbec dokáže pochopit, na co se to vlastně kouká.
Všeobecná nekompetentnost
Jak informuje např. Český rozhlas zde, někteří s kandidátů na prezidenta, konkrétně ti, kteří se místo sbírání podpisů od občanů spolehli na podporu zákonodárců, možná nebudou k volbě připuštěni, a budou-li, může být zpochybněna volba jako taková, protože někteří z oněch zákonodárců podpořili více kandidátů současně. Podle ministerstva vnitra je to tak v pořádku, protože kdyby se to nesmělo, tak by nezbedný zákonodárce mohl sabotovat volby tím, že by cíleně podpořil více kandidátů. Právníci, zejména ti s přídomkem ústavní, naopak tvrdí, že to je v rozporu se zákonem. Co tedy říká zákon 275/2012 Sb., konkrétně jeho §21?
(1) Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen „navrhující poslanci“) nebo nejméně deset senátorů (dále jen „navrhující senátoři“), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky (dále jen „navrhující občan“).
(2) Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu. Kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině.
V tomto případě musím dát za pravdu právníkům proti politikům a úředníkům, protože zákona skutečně mluví jasně. Alespoň tedy pro toho, kdo umí číst. Zákonodárci totiž nepodepisují petici na podporu kandidátní listiny, ale podávají kandidátní listinu přímo a platí pro ně v tomto smyslu stejné omezení plynoucí z odst. (2), jako pro každého jiného občana. Ergo logika, že občan také může podepsat petice více kandidátů, neplatí. Kandidátní listina, nebo petice na její podporu, to je prostě rozdíl.
Co z toho plyne? Že zákonodárci nečtou, a to ani zákony? Že jim nerozumí? Že nerozumí tomu, co schvalují? Že politici obecně nerozumím vlastním zákonům, viz fraška Hlavatý? Že jsou politici všeobecně nekompetentní? A nebo že politici zákony prostě ignorují? Jedna odpověď „lepší“, než druhá a fakt, že někteří kandidáti budou poškozeni a volič bude mít zúžený výběr (jako kdyby široký sortiment automaticky zaručoval kvalitu), z nich není zdaleka nejznepokojivější.
P.S. Podle §26 se situace dá pořád řešit a dala by se i klukovinách zákonodárcům (těch údajně dospělých a moudrých), kterým chtělo Ministerstvo vnitra předejít a zadělalo tak na ještě větší problémy.
U voleb
Zatím jsem to znal jenom z televize, ale naživo je to mnohem horší – celebrita u voleb. Na první pohled to vypadá, že bude letos účast 100%, jak je volební místnost narvaná, ale pak se ukáže, že volič je jen jeden a ti ostatní jsou jeho suita, fotografové a novináři. Důstojné to moc není, ale celebrita je celebrita. A volební komise složená ze samých vyšňořených mladých žen, ale to mohla být náhoda, vzhledem k tomu, že byly oblečené spíš jako na pohřeb, než jako na svatbu. Ale proč tolik vzruchu kolem toho, že někdo s ksichtem z televize a jménem z novin přišel volit? Volební právo máme u nás rovné a u uren jsme si přece rovni! Tak proč to u některých jedinců vypadá, jako kdyby na jejich hlase záleželo víc? Proč se z volebního aktu, který má být tajný, dělá u vybraných jedinců věc teatrálně veřejná? Pokud se u voleb dělá rozdíl mezi Klausem a klaunem, tak je naše demokracie ještě těžce pubertální.
Máme namleto
Abych se mohl u voleb rozhodnout kvalifikovaně, shlédl jsem včerejší tzv. „Superdebatu“ na ČT. Fráze „mlít hovna“ v ní došla svého naplnění.
Kalousek (TOP09) mlel ty svoje hovna a byl u toho jednou vtipný. Fiala (ODS) mlel ty svoje hovna a byl u toho jednou chytrý. Zaorálek (ČSSD) ta svoje hovna přímo řval, až přeřval sám sebe a těch pár dobrých věcí, které řekl; styl dobrý možná tak na náměstí, ale ne do televize. Bělobrádek (KDU-ČSL) mlel jako Lidovec, pro každého něco a nikomu nic. Okamura (SPD) mlel hovna jako z jiného světa. Babiš (ANO) nemlel, protože průjem se mlít nedá, zato se v tom s gustem válel. Filip (KSČM)… co ten vlastně mlel? Bez Gottwalda to prostě není ono, to snad i ten Husák měl větší charisma a tah na branku. Farský (STAN) snad jako jediný nemlel hovna, ale to určitě jenom proto, že se nedostal ke slovu, kdyby dostal prostor, namlel by toho také určitě dost. Bartoš (Piráti) sice nemlel hovna, ale zato posral, co mohl. Jediný, kdo opravdu nemlel hovna, ale mluvil k věci a bylo z jeho řeči jasné, jaké postoje jeho strana zastává a jaký má zhruba program, byl mladý Stropnický (Zelení).
Kdybych byl impulzivní typ, tak po včerejšku rozhodně volím Zelené, ale protože impulzivní nejsem, pojedu podle plánu a budu hlasovat pro Piráty (máte to, chlapci, bianco na čtyři roky a jestli to poserete jako Zelení za Bursíka, tak to bylo naposledy); jestli je Matěj opravdu gay, pak volám „Více gayů v politice!“ a i pro ty kvóty na teplé předsedy bych byl. V žádném případě bych naopak nehlasoval pro ANO a včerejší debata mne v tom jenom utvrdila. To bych snad tu pazouru radši i zlomil. I tu TOP09 bych volil s menším odporem než ANO, ač s nimi sice v ničem nesouhlasím, alespoň je s čím nesouhlasit. Amébovitá mesianistická ukřivděnost Babiše je skutečné zlo.
Mimochodem, z deseti pozvaných bylo deset mužů, ovšem to, co předvedli, dokazuje, že politika v Česku není záležitost mužská, ale machistická. A podle toho to vypadá. Neargumentuje se, ale bojuje. Pánové se předvádí jako kohouti, jako kdyby se voliči rozhodovali podle peří, a ne podle programu. Což, bohužel, bude pravdě asi blíž, než bylo zdrávo. Takže vzhůru k urnám a vyberte si někoho sympatického nebo sympaticky obskurního, protože kvalifikovaně na základě programu se rozhodnout nemůžete, ani kdybyste chtěli.
Pro perníček
Cesta do práce je v předvolebních časech lemována verbíři politických stran. Těm z TOP09 jsem se ještě ubránil a jejich letáček-oblbováček nezdvořile odmítl, ANO mne ovšem dostalo. Zatímco já čekal koblihu, oni se vytasili s perníčkem a než jsem se zorientoval, už jsem měl perníček v ruce i s oblbováčkem. A dar jídla, jak známo, zavazuje. Říkal to nejenom dr. Sheldon Cooper, ale i ten pán, co nás před lety školil obchodní dovednosti. Ten doslova říkal, že chcete-li si někoho ochočit, musíte mu nabídnout cetku a teplý nápoj. Objekt si vezme, pocítí závazek a už je váš. Co si teď počnu? Jak z toho ven? Nechce-li být považován za mravně okoralého, budu muset ANO volit, vždyť perníček, to je nějaký závazek! Ale moment… no jistě… ještě mi dali ten oblbováček, podívám se do něj a – úplně mě zblbnul. A blbci přeci ANO nevolí, no ne? A potom – nedali mi teplý nápoj. Jsem definitivně zbaven všech svých závazků, řeknu ANO ne a ani trochu přitom neokorám. Takhle investice Argoreftu nevyšla, byl to promarněný perníček.
Jedině loajální je způsobilý
Představte si hypotetickou situaci: na invalidním vozíku sedí starý muž v rozpuku senility a před plným sálem se z kusu papíru pokouší něco číst. Obtížně artikuluje, občas něco nesrozumitelně vykřikne, slintá a u toho jak bernardýn a před chvílí se pomočil. A teď hádanka: je takový muž způsobilý k výkonu funkce českého prezidenta? Ale pozor, je to chyták.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Víte? Jestli ne, já vám to prozradím: záleží na tom, co čte, kdo to napsal a co tam napsal. Jestli je to něco ostentativně a vášnivě protiruského, jestli to bylo napsáno ve Washingtonu, nebo alespoň v Bruselu, tak způsobilý je. Pokud v tom ale zazní jediný tón pochopení pro ruské zájmy, jediný náznak toho, že by bylo rozumné mít s Ruskem přátelské vztahy, tak způsobilý není. Vůbec to nesouvisí s fyzickou a mentální kondicí dotyčného, jen s jeho loajalitou k tzv. Západu. Nekritickou loajalitou, dlužno dodat.
Ano, prezident Zeman očividně tělesně chátrá, a podle mých zdrojů chátrá i duševně a na to konto by možná opravdu mohl „být prohlášen za neschopného výkonu funkce“ jak navrhuje senátor Dienstbier, ale v žádném případě jeho případná nezpůsobilost pro výkon funkce nesouvisí s tím, že nedrží „generální linii strany a vlády“ ve vztahu k Rusku. že poukazuje na to, že „císař je nahý“, tedy že Krym je ruský a je to „faith accompli“ a že protiruské sankce by měly být zrušeny už jenom proto, že nefungují.
Za důvod nezpůsobilosti k výkonu funkce by se Zemanovy výroky týkající se Ruska daly považovat pouze v případě, že by mluvil o tom, jak se těší, až si zajde s Leninem na pirožky. A i potom pouze proto, že Lenin je už 95 let po smrti.
Jiný názor totiž není neschopnost!
Ad argumentum ad hominem
Argumentace „ad hominem“ – tedy popírání řečeného osobními kvalitami mluvčího – je pravděpodobně nejznámějším z tzv. diskusních faulů. Vděčí za to jistě i diskusním trollům, kteří si na jejím základě vytvořili velmi efektivní taktiku, jak diskusi rozvrátit a vyvolat falešný první dojem, že mají kvalitativně navrch (kvantitativně mívají navrch zpravidla vždy). Princip je prostý: troll tak dlouho provokuje, až se někdo neudrží a odkáže ho do patřičných mezí (tj,. nazve jej blbcem a pošle ho do prdele). V tom okamžiku troll čiperně vyskočí a začne velmi hlasitě poukazovat na to, že dotyčný argumentuje ad hominem, protože mu došly jiné argumenty, a že je to důkaz toho, že troll má pravdu. Nemá. Celý trik je totiž postaven na tom, že troll argumentaci ke své osobě vztáhne na diskutované téma, přestože se ve skutečnosti v tomto případě neargumentuje k tématu, ale ke konkrétnímu mluvčímu. Je to nuance na první pohled špatně patrná, zato zcela zásadní. Je to rozdíl mezi: „Jste blbec“ a „Nejste blbec, protože o vás blbec řekl, že jste blbec.“ Když je někdo blbec a kurví diskusi, tak mu to klidně řekněte, do té prdele ho pošlete a neskákejte mu na to, že faulujete. Fauluje totiž on.
Tribun 