Dalším bodem programu vládních reforem v intencích uctívání sv. Karabáče je, že chudí a postižení budou muset platit speciální kartou: Všichni lidé, kteří dostávají sociální dávky na konkrétní účel, budou muset používat speciální platební kartu. Ta má zaručit, že si za peníze od státu nekoupí například alkohol nebo cigarety. (&) Placení kartou má být povinné také pro zdravotně postižené. Učebnicovější příklad diskriminace aby člověk pohledal.

Pokračovat ve čtení „Jednej s člověkem jako s prasetem a začne chrochtat“ →

Ani to příliš nebolelo a vládní krize je za námi. Vyřešil ji pan prezident a vyřešil ji typicky po česku: nechal ji vykysat. Prostě odmítal odvolat ministry tak dlouho, až i premiér, který si kdoví proč myslel, že o složení vlády rozhoduje on, pochopil, že tudy cesta nevede. A našel cestu jinou, která jako by vypadla z pohádky o tom, jak dědeček měnil, až vyměnil.

Pokračovat ve čtení „Vlastně se nic nestalo“ →

Vláda může být silná i slabá, oblíbená i neoblíbená, taková i maková, ale nesmí být trapná. Nesmí? Ta česká je právě taková. Premiér není ani schopen prosadit své představy o jejím složení a vlaje za prezidentem jak studentík za krásou profesorkou matematiky a ministři si jdou zatím po krku jak hokyně na trhu.

Pokračovat ve čtení „Nedotknutelní proti nedotknutelným“ →

Nápaditý a výstižný fejeton Lubomíra Brožka Nesnesitelné kouzlo silanizace mne zaujal natolik, že jsem neodolal a pořídil z něj výtah jako inspiraci i varování:

Pokračovat ve čtení „[LINK] Nesnesitelné kouzlo silanizace“ →

Situaci před volbami v roce 2009 jsem kdysi popsal jako zátěžové testy českých občanů, které zjišťují, co všechno si ještě nechají Češi líbit, co všechno ještě skousnou, jak dlouho si ještě nechají dříví na zádech štípat? Češi tehdy obstáli a všechno skousli.

Pokračovat ve čtení „Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř“ →

Tak to máme jednou pan Drobil a 500 miliónů, kterým prý umetal cestu ze státního rozpočtu do kasičky ODS, jednou pan Dobeš a kamarádka, které dal vyplatil extra odměnu a napsal za ní seminární práci o sobě, jednou pan Bárta a šmírování politiků z ODS, které se spláchlo omluvou, jednou pan Janovský, jeho bratr a jeho zlatý důl  v IKEMu, jednou pan Vondra a výhodně předražená zakázka pro ProMoPro, a konečně jednou bájivý lhář pan Kalousek; drobné tunýlky, neefektivnosti a pijavce napojené na veřejné rozpočty, zejména zdravotnictví, snad ani nepočítám, ty jdou na účet podniku.

Pokračovat ve čtení „Podtrženo sečteno“ →

Ničení, zabíjení, použití vojenské síly, vměšování se do vnitřních záležitostí& jestli tohle není válka, tak co tedy? Ale ona to de iure skutečně válka není, protože se jí nikdo neobtěžoval vyhlásit. Opravte mne, pokud se mýlím, ale Libyi nikdo válku nevyhlásil, stejně jako ji nevyhlásil Srbsku, Afghánistánu, nebo Iráku. Proč? A záleží na tom vůbec?

Pokračovat ve čtení „Neválky“ →

Stejně jako v případě Tuniska a Egypta, je i aktuální dění v Libyi a kolem ní zahaleno v mlhách, zahuštěnou tradiční lhostejností českých novinářů k tomu, co se děje za humny. Je to všem trochu jiná mlha. Zatímco u Tuniska a Egypta bylo možno spekulovat o tom, že za mlhavostí zpráv o tamních událostech stojí snaha nedávat stále více nespokojeným Čechům špatný příklad lidí, kteří se radikálně vzbouřili proti vládě zkorumpovaných gaunerů, u Libye se zdá být zdrojem mlhy to, že západní elity, se kterými jsou novináři obligátně konformní, nemají úplně jasno v tom, čeho chtějí dosáhnout a jaké k tomu použít prostředky.

Pokračovat ve čtení „Mlhy nad Libyí“ →

Někdo by mohl očekávat, že jako bývalý praktikující knihomol a stále ještě milovník knih podporuji Výzvu na obranu knih požadující ponechání knih v nižší sazbě DPH. Musím vás zklamat, ale nepodporuji. A není to proto, že se mezi jejími signatáři objevují jména, která cokoliv spolehlivě zdiskreditují, ani proto, že bych nesouhlasil s věcnou stránkou (s tou naopak vřele souhlasím), je to proto, že ji v kontextu zvyšování DPH jako takového považuji za nemravnou.

Pokračovat ve čtení „Nechte knihy být“ →

Je 1. března a hekatomby neviňátek z inkubátorů se nekonají. Časně i předčasně narození novorozenci mají štěstí, že se vláda nakonec s rebelujícími lékaři dohodla na příměří. Jinak se ale o šťastném konci příliš mluvit nedá. Válečná sekyra nebyla zakopána, jen odložena k ledu, místo míru zavládlo jen příměří a na mediální frontě ani to, tam se stále bojuje o mysli a srdce veřejnosti.

Pokračovat ve čtení „Bílé války“ →