Vláda neví roupama co dělat a peněz má na rozdávání – jenom tak lze vysvětlit, že trvá na sčítání lidu, domů a bytů i přesto, že za něj zaplatí cca 2 miliardy korun, což je částka, kterou se jinak zdráhá vydat, i kdyby to mělo znamenat kupříkladu kolaps zdravotnictví. Vláda, respektive Český statistický úřad, sčítání zdůvodňuje celou řadou ušlechtilých pohnutek a péčí o blaho lidu, jako že bude možno lépe plánovat veřejnou dopravu či výstavbu mateřských školek. Skutečně mám tohle věřit vládě, které je jinak vše veřejné trnem v oku, privatizovala by nejraději i vzduch a neuznává žádné společné zájmy a společnost vůbec, ale pouze jedince a jejich individuální zájmy?

Pokračovat ve čtení „Sčítání blbů, domů a bytů“ →

O eskalaci napětí mezi českou majoritou a romskou minoritou v Novém Bydžově slyšel v poslední době zřejmě každý. A myslím, že nebudu daleko od pravdy, když budu spekulovat, že naprostá většina nejenom Bydžováků, ale i ostatních dobrých Čechů by souhlasila s názorem starosty Nového Bydžova Pavla Loudy, jak jej prezentuje článek LN Kdo je pánem na náměstí: Protože ani upřímně míněné integrační snahy k cíli nevedly, nastal podle jeho [starostova, pozn. red.] přesvědčení čas na represi. O její podobě má přitom jasno: chce mít možnost odebrat dávky každému, kdo nedokáže ani v tíživé sociální situaci odolat hernám a peníze na přežití utrácí v automatech.

Pokračovat ve čtení „Za vším hledej hamouna“ →

Když se podívám na Ministerstvo životního prostředí, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám na Ministerstvo dopravy, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám na Ministerstvo obrany, vidím, že zdroje jsou, dokonce hodně zdrojů. Když se podívám na Úřad vlády, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám hospodaření nemocnic, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám na hospodaření Prahy a dalších obcí, vidím, že zdroje jsou. Když se podívám na výběr daní a daňové úniky, vidím, že by byly. Ať se podívám, kam se podívám, vidím, že zdroje jsou a že jich není málo.

Pokračovat ve čtení „Zdroje jsou“ →

I v českých zemích našel živnou půdu mýtus o líných nezaměstnaných, který režimu umožňuje svalovat vinu na samotné nezaměstnané a mýt si nad nezaměstnanost ruce a těm, kteří stále ještě zaměstnání mají, nabízí naději, že to, zda si práci udrží, závisí jen na nich, protože chyba není v systému, ale v konkrétních lidech. V důsledku takového přístupu je nezaměstnanost chápána nikoliv jako sociální nemoc a závažný problém, který je třeba řešit, ale jako spravedlivý trest za osobní selhání nezaměstnaných, odkud je již jen kousek k ostrakizaci a kriminalizaci nezaměstnaných. Zřejmě si to uvědomují i sami nezaměstnaní, protože v loňském roce na svoji obranu založili Akční spolek nezaměstnaných, který chce hájit práva nezaměstnaných a ekonomickou soběstačnost občanů. Jeho hlas je sice ve srovnání s odbory a zejména s dnes protěžovanými zaměstnavateli spíše pouhým šepotem, ale snad se nenechá umlčet. Jednu jistotu má: že mu vláda svojí péčí zajistí dostatek potenciálních členů a sympatizantů, kterých navíc bude přibývat.

Pokračovat ve čtení „Nad požadavky hnutí nezaměstnaných“ →

Nedávné nepokoje v Tunisku, často označované za revoluci (dokonce Jasmínovou revoluci, protože co by to bylo za revoluci bez přívlastku, že?), nakonec vyústily v pád prezidenta Abidína bin Alího, autokrata, jakých je arabský svět plný, který po téměř třicet let vyhrával volby z více než devadesátiprocentní podporou, podobně jako běloruský prezident Lukašenko, který je však na rozdíl od toho tuniského (a jeho se Západem spřátelených despotických kolegů) na indexu.

Pokračovat ve čtení „Mlhy nad Tuniskem“ →

I když to asi ani zdaleka ne každý ocení, prokázali čeští lékaři svojí akcí Děkujeme, odcházíme, zejména přechodem do fáze realizace, celé společnosti velmi dobrou službu: připomněli nám totiž, že práce se sama neudělá. V poslední době jsme si zvykli práci podceňovat a najednou je tu někdo, kdo tu práci dělá, a říká, že za daných podmínek už ji dál dělat nechce. To najednou všichni vidí, že ta práce bude setsakramentsky chybět. Léčení bez lékařů totiž ani trh nezajistí.

Pokračovat ve čtení „Hippokratova přísaha není slib poslušnosti a chudoby“ →

Je dobré, když se představitelé státu veřejně vyjadřují a píší různé sloupky a komentáře, protože to občanu umožňuje lépe pochopit kým a jak je stát vlastně řízen a vytvořit si alespoň hrubou představu o džungli zákonů a norem, v níž žije. Sloupky ombudsmana Pavla Varvařovského v Lidovkách tudíž vítám, byť z nich mám opakovaně dojem, že pan Varvařovský je spíše veřejný ochránce režimu, než veřejný ochránce práv. Tak například jeho poslední sloupek Už zas ťapu do kaluže, ve kterém píše: Je-li někdo zletilý a svéprávný, měl by si svá práva střežit především sám, a ne za následky své vlastní neznalosti a naivity (všimněte si, jak jsem tolerantní) volat k odpovědnosti stát a jeho orgány. (&) Což si takhle namísto tradičních předsevzetí stran hubnutí, nekouření a podobných záměrů někam napsat tlustým písmem, že nebudeme podepisovat, co jsme nepřečetli, případně přečetli, ale neporozuměli?

Pokračovat ve čtení „To by se ombudsmanovi stávat nemělo“ →

Je legrační, jak má o Vánocích kde kdo potřebu napsat něco sentimentálního a bezkonfliktního, třeba i jen to obehrané šťastné a veselé, a to včetně lidí, kterým obžerství nic neříká, nakupování se jim hnusí, balení dárků je nebaví a na narození Ježíše je nejvíce zajímá to, co se stalo devět měsíců předtím, protože v tom správně tuší zárodky nového žánru spirituální pornografie.

Pokračovat ve čtení „Vánoční inspirace“ →

Ministr životní prostředí, který dýchá za průmysl – to byl až do včerejška Pavel Drobil. Teď ale průmyslová lobby o svého muže u konkurence přišla, protože pan ministr narazil na člověka, který zřejmě neměl dostatečně rozvinutý smysl pro lumpárny a začal mluvit o tom, o čem se nemluví. A tak pan ministr raději rezignoval, než aby kompromitoval vládu (nejde samozřejmě o vyvození odpovědnosti, protože pan dnes již exministr nic špatného neudělal, ale o taktický tah, při kterém se oba, on i premiér Nečas, tváří velmi ukřivděně a mučednicky).

Pokračovat ve čtení „Nadrobeno, zameteno“ →

Vlastně je jedno, jestli jsou Assange a Manning odbojáři a zveřejnění amerických depeší, které připravili, je aktem občanské revolty (či informačního anarchismu), nebo se jedná o variaci na zapálení Reichstagu, jejímž cílem je výroba souhlasu s restrikcí svobody slova, obojí může snadno vyústit do volání po regulaci přístupu k internetu a jeho využití.

Pokračovat ve čtení „Kauza WikiLeaks  páka na regulaci internetu?“ →