TGM o železnici


Moderní železnice vychovaly národy snad stejně jako školy. Ta exaktnost působí na lidi. To je ohromný pokrok, když se lidi naučí čas měřit. Čas jsou peníze. Přestává pohodlí. Kde jsou železnice, lid daleko přesněji myslí.

Past na střední třídu


Z článku Kam vede vzpoura konzumentů, recenze na knihu sociologa Jana Kellera Posvícení bezdomovců:

Získat a udržet si trvalý pracovní poměr a z něj plynoucí příjem, jakož i vědomí vyšší statusové pozice, s níž je spojena určitá prestiž, je už i v těchto patrech společnosti jev čím dál vzácnější. Naopak jevem čím dál častějším je deklasování, které je sráží na úroveň řadových zaměstnanců. Firmy či úřady, kde pracují, k nim na jedné straně necítí vůbec žádné závazky, na straně druhé však od nich vyžadují bezmeznou loajalitu, díky které si mohou (ale nemusí) udržet zaměstnání. Majetková a mocenská elita nebyla dlouhodobě ochotna vydržovat si takovou armádu služebníků. Nač se s nimi dělit, nejsou-li navíc poslušní a dovolují-li si dokonce revoltovat? A tak si tyto elity vymyslely ďábelský trik a služebnou třídu prostě a jednoduše začaly zpoplatňovat. Čili: každý příslušník služebné třídy si musel zaplatit za to, že směl dál sloužit. A jak to fungovalo v praxi? Přišlo se s reformami školství (zavedení školného), zdravotnictví (nadstandardy) a důchodového systému (soukromé penzijní fondy), jejichž cílem bylo (a stále je) zredukovat početnost středních vrstev, které mají podle Kellera do budoucna jen dvojí perspektivu: „Buď si nezaslouží v oblasti produkce a služeb v očích elity vyšší odměnu, a pak postupně klesnou mezi nepojištěné, anebo na vyšší odměnu dosáhnou, a pak dostanou příležitost odevzdat ji soukromým fondům na své pojištění. V prvním případě budou ze středních vrstev vyobcováni, v případě druhém budou svázáni s reprodukcí velkého finančního kapitálu, kterému odevzdají část svých příjmů.“

Neúprosná logika náboženství


Díval jsem se nedávno na nějaký dokument o Bibli v televizi a tam říkali, že jistí magoři – myslím, že to byli evangelikálové, ale ono na tom v zásadě nesejde – věřili, že se Kristu vrátí, až Židé opět ovládnou Jeruzalém. Když k tomu v roce 1967 došlo a Ježíš se neukázal, vymysleli, že že Ježíš se vrátí až poté, co Antikrist znesvětí Chrám. Jenže ten zbořili již v roce 70 Římané a Antikrist tudíž nemá co znesvětit. Proto je potřeba Chrám znovu postavit, aby jej Antikrist mohl znesvětit a Kristus se vrátil. Že v místech, kde dříve stával Chrám, stojí dnes Skalní dóm, jedna z nejvýznamnějších mešit islámu, je jen drobná komplikace, protože mešitu lze přece zbourat, aby mohl být Chrám znovu vystavěn, aby jej Antikrist mohl znesvětit, aby se mohl Kristus vrátit… Jak by to asi dopadlo, kdyby dobří křesťané získali dostatečnou moc, je nabíledni. Také je zde dobře vidět, že nemůže nastat situace, která by byla v rozporu s vírou a nešlo ji interpretovat tak, aby se do souladu s vírou dostala. Cokoliv lze označit za projev boží vůle a tudíž důkaz správnosti víry.

Práce na hovno


Z eseje Davida Graebera Práce na hovno:

John Maynard Keynes v roce 1930 předpověděl, že na konci století bude technologie tak vyspělá, že země jako Velká Británie nebo Spojené státy dosáhnou patnáctihodinového pracovního týdne. Ale místo toho, abychom masivně zkrátili pracovní dobu a dali světové populaci volnost věnovat se vlastním projektům, zálibám, vizím a představám, sledujeme rozsáhlou hypertrofii ani ne tak „služeb“, jako spíš administrativního sektoru, který vytváří a pohlcuje řadu nových odvětví, jako jsou finanční služby nebo telemarketing. Jako kdyby někdo tam venku vymýšlel nesmyslnou práci jen proto, abychom všichni pořád pracovali. Čím dál víc zaměstnanců zjišťuje, že oficiálně sice pracují čtyřicet nebo padesát hodin týdně, ale jejich skutečné pracovní vytížení se blíží oněm patnácti hodinám. Odpověď samozřejmě není ekonomická; je morální a politická. Vládnoucí třída pochopila, že šťastné a produktivní obyvatelstvo, které disponuje spoustou volného času, je pro ni smrtelným nebezpečím. Co vypovídá o naší společnosti fakt, že generuje jenom krajně omezenou poptávku po talentovaných básnících či hudebnících, ale zdánlivě nekonečnou poptávku po specialistech na firemní právo? V naší společnosti zřejmě existuje obecné pravidlo, že čím zjevněji prospívá něčí práce jiným lidem, tím méně za ni dostane zaplaceno. Říkejte si, co chcete, o zdravotních sestrách, popelářích nebo mechanicích, ale je evidentní, že kdyby zničehonic zmizeli v oblaku kouře, následky by byly okamžité a katastrofické. Kdyby někdo chtěl vymyslet takový pracovní režim, který by dokonale vyhovoval cíli zachování moci finančního kapitálu, těžko si představit lepší řešení.

Žijeme sice déle, ale zdravější nejsme


Střední délka života vzrostla, ale délka života ve zdraví v podstatě stagnovala. To znamená, že sice žijeme déle, ale získané roky prožijeme s chronickou nemocí nebo zdravotním omezením. Podle mezivládní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj je zlepšení zdraví lidí nejefektivnější cestou, jak snížit potřebu dlouhodobé péče.

(Petr Wija z Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče)