Premiéra Nečase netrápí prorůstání zločinu do státní správy, nevadí mu masivní korupce, deficit státního rozpočtu ho nechává chladným to té míry, do jaké si lze vystačit se zvyšováním DPH, paralyzovaná policie a riziko snižování akceschopnosti hasičů ho nevzrušují a neproplácení evropských fondů je mu lhostejné, o rostoucích existenčních problémech nízkopříjmových skupin, jako jsou postižení, důchodci a rodiny s dětmi ani nemluvě (to s neutuchající podporou ministru financí s podivnými kontakty a chováním řeznického psa snad nemá ani cenu připomínat) a vůbec je mu jedno, že je vláda je tak zdiskreditovaná, že to hraničí se ztrátou legitimity. To všechno v očích premiéra Nečase nejsou skutečné problémy, které by bylo třeba řešit, a pan premiér na to beztak nemá čas, protože pana premiéra trápí zcela jiný problém, tisíckrát závažnější: pan premiér se bojí, aby se k moci nedostala levice. Možná, že kdyby se víc než o vlastní kejhák a koryta svých kumpánů staral o republiku a o národ, tak by podobné starosti ani mít nemusel. Jenže když si někdo neumí srovnat priority, nebo je prostě neschopný (a to jsem k němu shovívavý, protože neschopnost pana premiéra a jím řízené vlády povážlivě připomíná spíše zločinný úmysl), tak se potom nesmí divit, že se občané obávají spíše jeho, než strašáků, kterými se je snaží oblbnout.