Krtek ve Strakově akademii


Tak tu máme další skandál, premiéru Sobotkovi hackli po twitteru i email. I když čistokrevný hack to nejspíš nebyl a útočníci prostě jen nějak uhodli či zjistili heslo. (Jen proto, že je-li to pravda, nejsou v ohrožení ostatní účty.) Všichni se okamžitě pozastavili nad tím, že premiér používá email na Seznamu, ale v tom největší problém zřejmě nebude. Podobně zranitelný by byl jakýkoliv server dostupný z veřejného internetu, i kdyby běžel ve sklepě Úřadu vlády a přede dveřmi stál policajt. Nehledě k tomu, že i vládní server by s největší pravděpodobností provozovala nějaká specializovaná soukromá firma (možná právě Seznam, možná O2 a možná nějaká dobře narozená obskurní poštovní adresa). Já bych větší problém hledal v tom, že to je v krátké době už podruhé, čili se pravděpodobně nebude jedna o náhodu. A jaký mají oba incidenty společný jmenovatel? Na první pohled premiéra Sobotku a jeho počítačovou (ne)gramotnost, jenže jak je pravděpodobné, že tak vytížený muž si sám vyřizuje veškerou poštu a obsluhuje sociální sítě? Podle mě na to někoho má, nějakou sekretářku (možná i několik) či PR specialistu, a to znamená, že jeho heslo zná ještě někdo jiný. Co když ho ten někdo prostě poslal dál? V atmosféře, která dnes panuje, by mne vůbec nepřekvapilo, vlastizrádce je přece třeba hubit všemi prostředky.

Atentát


Ještě na nově dávají na Nově Atentát? A jak to dopadlo? Já jsem se na něj totiž dívat začal, zkraje se mi dokonce docela zamlouval a způsob napojení na Expozituru, na niž volně navazuje, jsem dokonce oceňoval jako nápaditý, ale pak to nějak začalo drhnout, ze zábavy se stala nuda a z nudy utrpení a když jsem pak jeden díl neviděl a zjistil, že mi to vůbec nechybí, tak už jsem se nesháněl ani po dalších.  Jak psal Wu o otravných knihách, tak tohle je to samé. Následuje tedy recenze na seriál, který jsem nedokoukal a o kterém ani nevím, jestli už skončil.

Pokračovat ve čtení „Atentát“

Nevěsta: Přízračný Sherlock


Proč ČT uvedla nový díl nového Sherlocka Přízračná nevěsta již 24 hodin po světové premiéře? Aby se nestačilo roznést, jak se nepovedl, a lidi se na to dívali. Tohle bude asi nejkratší recenze na tomto blogu, ale někdo musí konečně napsat, že tvůrci si nemohou k divákovi dovolovat vše. Nevadí, že z Sherlocka je ještě větší magor, než kdy jindy, vadí arogance tvůrců, kteří se opájejí vlastním úspěchem a originalitou a zkoušejí, co všechno si mohou k divákovi dovolit. Takže všechno ne. Ztracená hodina a půl.

O božím těle u Verdunu


To bylo zase boucháního. Jak o božím těle. Nebo spíš jako u Verdunu. Opět jsme oslavili příchod nového roku manifestací vlastní pitomosti. Co všechny ty rachejtle a petardy stály peněz, které by se daly využít lépe, kolik odpadu z toho je, kolik smradu a špíny jsme vypustili do ovzduší a toho rámusu!  Čím jsem starší, tím více považuji ohňostroje za dementní zábavu, zejména při pomyšlení na ty, kterým nad hlavou nebouchají rachejtle, ale rakety. Před rokem, když se těžce bojovalo v Donbasu, jsem tím vyloženě trpěl, ale ani letos jsem si to nijak zvlášť neužíval, protože jsou pořád místa, kde si lidé při každé ráně místo červená, modrá, zelená říkají granát, mina, raketa… Vulgární a dementní zábava jsou tyhle ohňostroje, zejména provozují-li se permanentně, plošně a masově. To se opravdu neumíme bavit jinak, než že celý svět obtěžujeme svojí existencí a koho nezajímá, tomu ji vnutíme třeba pěstí?

PF 2016


pf2016w

Globálnímu oteplování už nezabráníme, můžeme se mu jenom přizpůsobit. Jednoho dne budeme Silvestra takhle slavit na Mácháči a už s tím asi nic nenaděláme. S čím ale ještě pohnout můžeme, to je jak tady spolu žijeme. Tak si přejme, ať je v tom novém roce více velkorysosti a méně zaprděnosti, více soucitu a méně nenávisti, více štědrosti a méně hamižnosti, více rozumu a méně hysterie. Žádného zdravého rozumu, ani selského, ale čistého rozumu bez přívlastků.

 

Odvrácená strana vlekařského štěstí


Vlekaři se už dávno stali stálicí televizního zpravodajství a přes zimní sezónu fungují co barometr národního štěstí – mrze, vlekaři zasněžují a národ se raduje. Národ se raduje a vůbec nepřemýšlí nad tím, co takhle zpráva znamená. Třeba takovou samozřejmost, že existují sjezdovky, ty jizvy v krajině. Nebudu vám lhát, že jsem v životě nestál na lyžích, ale také odmítám považovat za hrdinu někoho, kdo pro kšeft znásilnil další kopec. Jenže sjezdovka pro lyžování nestačí, je potřeba ještě sníh. Ale co když nesněží, protože je sucho a málo srážek? Tak se sníh vyrobí! Ale z čeho se vyrobí? Přece z vody. A kde se ta voda vezme, když je sucho a nesněží? Logicky buď ze zásob, nebo z vodovodu, nebo potoků, řek či jiné formy tekoucí vody. Nepřijde vám to trochu absurdní, nebo přímo perverzní, řešit nedostatek sněhu v důsledku sucha tím, že spotřebuji zásoby vody, které bych měl připravené pro případ sucha? A že letos sucho je, o tom se snad nebude přít ani ten nejfanatičtější popírač klimatických změn. Nebude voda spotřebovaná v zimě na výrobu umělého sněhu v létě někde chybět? Platí vlekaři vůbec za tu vodu, kterou spotřebují? A kolik té vody vlastně potřebují? O tom se ale vůbec nemluví. Jako kdyby se ten umělý sníh bral odnikud.

Pozor, jedu!


Od nového roku budou mít řidiči možnost pořídit si na svá auta registrační značky podle svého přání. Změna zákona, která to umožňuje, je podle mě jedna z nejzbytečnějších a nejhloupějších, která kdy z našeho parlamentu vzešla. Nejde jen o to, že je to podobné, jako kdyby si lidé mohli vybírat rodné číslo nebo barvu pasu. Jde především o to, kdo a proč si takové značky na přání pořídí. Nebude to s největší pravděpodobností někdo, kdo si tak bude chtít něco kompenzovat, nebo někdo, kdo tak bude chtít vyjádřit svoji individualitu a identitu? Jenže na silnice žádná individualita nepatří, na silnici je úplně jedno, komu to které auto patří, nebo kdo ho řídí, na silnici jde jen o to, aby všichni dodržovali pravidla a neohrožovali ostatní. A teď najednou ti, pro které je auto a řízení smyslem života, budou moci křičet do světa: „Pozor, jedu! Jděte mi z cesty, nepřekážejte mi, nezastavujte mě, vidíte přece, že to jsem já.“