Polidšťování soudruha


Nejnovější díl Českého století nazvaný poněkud expresivně Zabíjení soudruha byl tematicky věnován politickým procesům z 50. let. Ideální příležitost k prvoplánové protikomunistické agitce, ke které se naštěstí tvůrci nesnížili a laťku celého cyklu, který je díl od dílu zralejší, posunuli opět o něco výše.

Pokračovat ve čtení „Polidšťování soudruha“

Lekce konkurenceschopnosti


Kdo se díval včera na další díl z cyklu České století (již jsem zde o něm psal) nazvaný Všechnu moc lidu Stalinovi o únoru 1948, ten viděl přímo ukázkovou lekci konkurenčního boje, v tomto případě na tak specifickém „trhu“, jakým je politika. Na jedné straně dobře organizovaná KSČ s jasným cílem, jasným plánem, silnou pozicí a vůlí uspět, na straně druhé ostatní, tzv. „demokratické“ strany, zmatené, rozhádané, spoléhající na setrvačnost trhu a chycené v mentální pasti přesvědčení, že komunisté nemohou uspět a že Beneš bude jednat tak, jak jim by to vyhovovalo. Jistě, že komunisté měli i záložní plán počítající s nasazením síly, ale ten v únoru 1948 nebyl nutný, protože komunisté měli trumfy v rukou a nebáli se je použít. Komunisté vyhráli, protože byli připraveni a měli vůli k vítězství, demokraté prohráli, protože byli zdegenerovaní a paralyzovaní. Gottwald & spol. nebyli sice představeni jako dvakrát sympaťáci, natožpak hrdinové (na druhou stranu ale nebyli ani démonizováni), ale jako nová dravá a efektivní síla, mladá krev, které nedokázali zavedené firmy konkurovat. Trhy se ovšem vyvíjejí a o čtyřicet let později to byli právě komunisté, kdo nechápavě a bezmocně sledoval, jak jim trh přebírá konkurence nová.

České století – Veliké bourání


Původní českou filmovou a televizní tvorbu již několik let úspěšně bojkotuji, v případě cyklu České století jsem se ale rozhodl udělat výjimku, protože koncept mi přišel velmi dobrý a angažmá Kosatíka se Sedláčkem jako záruka, že to nebude úplná pitomost. Jenže z prvního dílu Veliké bourání o vzniku ČSR v roce 1918 jsem poněkud rozpačitý. Měla to být dokumentární rekonstrukce, nebo dramatizace? Na dokumentární rekonstrukci to bylo příliš útržkovité, na dramatizaci málo podmanivé. Dost pochybuji, že by to nějaký teenager, pokud se na to vůbec začal dívat, dokoukal až do konce, přitom právě teenageři by historickou osvětu potřebovali jako sůl.

Pokračovat ve čtení „České století – Veliké bourání“