Štítek: historie

Svědek umírajícího státu


Lipanská mohyla
Lipanská mohyla

Pokud platí, že státy se udržují těmi ideály, na nichž vnikly, pak je pozapomenutá lipanská mohyla němým svědkem skomírající České republiky. Opuštěný a snad i  nepohodlný svědek úsilí o vlastní stát, který je dnes mementem toho, jak jsme se ideálům, z nichž moderní česká státnost vyrůstala, vzdálili. Ty tam jsou tisícihlavé tábory lidu na místě jedné z našich „slavných proher“, dnes k lipanské mohyle zabloudí jen místní pejskaři, pár chlapíků s draky, kteří určitě nepřišli kvůli kvůli historii, ale spíše kvůli větru, a jinak nikdo, kdo by vypadal, že ho zajímá samo místo, kde se psaly dějiny. Psaly se zde totiž jiné dějiny, než které se dnes učíme, dějiny, ve kterých bylo husitství slavnou epizodou českých a porážka v bitvě u Lipan (1434) tragédií, z níž se český lid vzpamatovával po staletí. Dnes se ale pomalu ze slávy stává ostuda a z husitů banda zdivočelých „teroristů“, kteří bourali přirozený řád světa a nerespektovali ani církev, ani panstvo. Pokračovat ve čtení „Svědek umírajícího státu“ →

Jak komunisté „zdevastovali“ Československo


Takto vzpomíná Carl Horst Hahn, někdejší manager Volkswagenu (ten, co teď dostal od prezidenta Zemana vyznamenání) na privatizaci mladoboleslavské Škodovky:

Zájem o Bratislavu přiměl naše partnery, aby nám ukázali i Škodu v Mladé Boleslavi. Tam jsme byli velmi příjemně překvapeni. Vše kontrastovalo s vydrancovanou továrnou IFA ve Cvikově a tristním Trabantem, ačkoli jeho z nouze zrozená karoserie byla bezpochyby geniální. Díky Škodě Favorit disponovala Mladá Boleslav moderním vozem ve třídě Volkswagenu Polo, který bylo možné prodávat všude, na Západě ovšem po několika úpravách. (…) Při bližším pohledu se ukázalo, že hliníkový motor Škoda 1.3 l má dokonce takový potenciál, že byl zakrátko použit u jednoho z modelů VW a ušetřil nám první větší investiční sousto. Zjistili jsme, že ČSFR byla stále v kontaktu se Západem, na rozdíl od NDR. Velmi brzy jsme nabyli dojmu, že NDR byla sice vždy v čele hospodářských statistik RVHP, ale lidé v ČSFR ji jednoznačně předčili co se týče kvality života a duševní nezávislosti.

Tedy já vám nevím, ale copak takhle vypadá spálená země, kterou jsme podle našich tzv. demokratů měli po 40 letech budování socialismu být? Ale nedávám to sem proto, abych minulý režim chválil, vadí mi jen to neustálé vymlouvání se na komunisty a stylizování se do role jejich obětí. Evidentně jsme po převratu v roce 1989 měli na čem stavět a bylo jenom na nás, jak se svým osudem naložíme. Rozhodli jsme se pro Klause, Koženého, privatizaci, tunelování, montovny atd. atp., ale to už bylo rozhodnutí polistopadových (pseudo)elit, s tím už (pseudo)komunisté nic společného neměli.

Česká televize lže, jako když Lidové noviny tisknou


O tendenci přepisovat historii v duchu drang nach Osten jsem psal nedávno, teď ovšem kolega Bavor načapal Českou televizi při tom, jak za začátek druhé světové války označuje ruský útok na Polsko (ke slyšení zatím stále ještě zde v 34:28). Kolikrát že se musí lež zopakovat, než se stane pravdou? Jestli si takové „drobné nahodilé omyly“ nepohlídá, budou ne naše děti, ale už my sami žít v jiném světě. Jestli toto není ten okamžik, kdy by se měl člověk ozvat, pokud nechce být umlčen na věky, pak už nevím. Pokud si to nechcete nechat líbit, můžete se ochranu svých práv brát u šéfredaktora zpravodajství ČT Zdeňka Šámala (zdenek.samal@ceskatelevize.cz). generálního ředitele ČT Petra Dvořáka (petr.dvorak@ceskatelevize.cz na Radě pro rozhlasové a televizní vysíílání (podatelna@rrtv.cz). Česká televize je totiž televize veřejné služby, jejíž povinností je „poskytovat objektivní a vyvážené informace“ (zákon 483/1991 Sb. o České televizi). Leda že souhlasili se štětinami, že žít ve lži je „demokratická a sociální potřeba společnosti“ (tamtéž). Osobně doufám, že ani Bavor ani Lex to nenechají usnout a půjdou za tím. Omluvu a nápravu samozřejmě nečekám, ale mohlo by to alespoň donutit panstvo hrát s otevřenými kartami.

Kup si svoji babičku


Perverzní problémy mívají perverzní řešení. Na americkém jihu například existovali i černí otrokáři:

Podle něj [Woodsona] se většina černošských otrokářů stala otrokáři prostě proto, že si koupili své rodinné příslušníky, což bylo ve své době neskonale snazší, než z nich z nich učinit svobodné občany.

(prof. Paul von Blumen)

Lekce konkurenceschopnosti


Kdo se díval včera na další díl z cyklu České století (již jsem zde o něm psal) nazvaný Všechnu moc lidu Stalinovi o únoru 1948, ten viděl přímo ukázkovou lekci konkurenčního boje, v tomto případě na tak specifickém „trhu“, jakým je politika. Na jedné straně dobře organizovaná KSČ s jasným cílem, jasným plánem, silnou pozicí a vůlí uspět, na straně druhé ostatní, tzv. „demokratické“ strany, zmatené, rozhádané, spoléhající na setrvačnost trhu a chycené v mentální pasti přesvědčení, že komunisté nemohou uspět a že Beneš bude jednat tak, jak jim by to vyhovovalo. Jistě, že komunisté měli i záložní plán počítající s nasazením síly, ale ten v únoru 1948 nebyl nutný, protože komunisté měli trumfy v rukou a nebáli se je použít. Komunisté vyhráli, protože byli připraveni a měli vůli k vítězství, demokraté prohráli, protože byli zdegenerovaní a paralyzovaní. Gottwald & spol. nebyli sice představeni jako dvakrát sympaťáci, natožpak hrdinové (na druhou stranu ale nebyli ani démonizováni), ale jako nová dravá a efektivní síla, mladá krev, které nedokázali zavedené firmy konkurovat. Trhy se ovšem vyvíjejí a o čtyřicet let později to byli právě komunisté, kdo nechápavě a bezmocně sledoval, jak jim trh přebírá konkurence nová.

České století – Veliké bourání


Původní českou filmovou a televizní tvorbu již několik let úspěšně bojkotuji, v případě cyklu České století jsem se ale rozhodl udělat výjimku, protože koncept mi přišel velmi dobrý a angažmá Kosatíka se Sedláčkem jako záruka, že to nebude úplná pitomost. Jenže z prvního dílu Veliké bourání o vzniku ČSR v roce 1918 jsem poněkud rozpačitý. Měla to být dokumentární rekonstrukce, nebo dramatizace? Na dokumentární rekonstrukci to bylo příliš útržkovité, na dramatizaci málo podmanivé. Dost pochybuji, že by to nějaký teenager, pokud se na to vůbec začal dívat, dokoukal až do konce, přitom právě teenageři by historickou osvětu potřebovali jako sůl.

Pokračovat ve čtení „České století – Veliké bourání“ →

Hrdinové bez bázně a hany, zato s kapavkou


Bandité v uniformách – US Army v osvobozené Francii:

Američtí vojáci válčící ve druhé světové válce jsou obecně líčeni jako čestní občanští bojovníci z té „největší generace“. Nová kniha nicméně odhaluje temnou stránku některých vojáků v osvobozené Francii, pro něž bylo rabování či znásilňování běžné.  (…) Americká propaganda válku vojákům „neprodávala“ jako boj za svobodu, píše Robertsová, ale jako „sexuální dobrodružství“. (…) Po vítězství měli vojáci pocit, že nastal čas vybrat si odměnu. (…) Osvobození Francie byl americké veřejnosti podáváno jako milostný vztah mezi americkými vojáky a vděčnými francouzskými ženami. (…) Američané ale bordely provozovat nemohli, protože se báli, že by se zvěsti o promiskuitě vojáků dostaly až k jejich manželkám doma. Tím spíš, podotýká Robertsová, že mnozí američtí velitelé nebrali stížnosti vážně, protože byli přesvědčení, že mít sex na veřejnosti je ve Francii normální. (…) souzeni byli většinou jen vojáci z řad Afroameričanů a někteří z nich zřejmě na základě falešných obvinění, protože ve francouzské společnosti panoval hluboce zakořeněný rasismus.