Takže novým mistrem financí se po všech rituálních tanečcích nakonec opravdu stal velkopodnikatel Andrej Babiš. Už od prvních spekulací o jeho nominaci se objevují úvahy, že to není fér, že to je nepřijatelné propojování politiky s podnikáním a že tím jeho firma Agrofert získává výhodu proti firmám, které své ministry nemají. Ale opravdu to není fér? Tak se zkuste zamyslet nad tím, jak se nazývá společenský systém, v němž žijeme, a proč se mu tak říká. Kapitalismu se totiž neříká kapitalismus pro nic za nic. Říká se mu tak proto, že primárním nositelem moci jsou v něm kapitalisté. Ani politici, ani občané, ale velcí systémoví vlastníci, jako je právě Andrej Babiš. Veškerá politika je jen maska, která má kapitalismu dodat zdání demokracie a zastřít pravý stav věcí a učinit ho pro objekty moci (tj. pro občany) líbivější a snesitelnější. Chcete důkaz? Tak se podívejte na všechny ty mezinárodní smlouvy o ochraně investic, dohody o volném obchodu, ochotu, s jakou politici ex post legalizují překročení zákona, jichž se podnikatelé dopouštějí, a vůbec vstřícnost, s jakou politici umetají podnikatelům cestičku a odstraňují jim z cesty občany, lidská a sociální práva a veřejné zájmy. Teď prostě jenom vypadne jeden mezičlánek a jistý kapitalista bude vládnout přímo. To je víc fér, než by bylo leckomu milo.
Štítek: kapitalismus
Veškerý odpor je marný, vzdejte se, budete amazonizováni
Světový internetově-maloobchodní kolos Amazon chce postavit v Česku dvě distribuční centra (lidé v jedné z dotčených obcí jsou proti, samozřejmě nezávazně) pro západní Evropu, ten samý Amazon, který válčí kvůli mzdám se zaměstnanci v Německu a o němž v Británii vyšlo najevo, jak špatné pracovní podmínky v jeho skladech panují. Proč chce firma, která tu nepodniká a podnikat ani nehodlá, stavět svá logistická centra zrovna u nás? Není to náhodou proto, že zde očekává větší vstřícnost úřadů, které ji pod záminkou podpory zahraničních investic nebudou obtěžovat sociálními a environmentálními (takový obří sklad vygeneruje značné objemy kamionové dopravy) standardy, a laxní veřejné mínění, které v případě sporů nepostaví na stranu zaměstnanců, ale na stranu firmy?
Dva tisíce pracovních míst mimo sezónu a dalších deset tisíc ve špičce skutečně není málo, ale to nám to nekvalifikovaná a neperspektivní pracovní místa opravdu stojí za to? To opravdu chceme sociálním a environmentálním dumpingem dotovat nízké ceny pro naše bohatší západní sousedy? Amazona se zdá být přesně tím typem investora – či přesněji řečeno kolonizátora – od kterého bychom se měli držet dál. Distribuční sklady Amazonu nám nic nedají, jen nás budou stát další půdu, další životní prostředí a další porci sebeúcty, kterou pro budoucnost tak nutně potřebujeme.
Vítejme zahraniční investice, ale takové, ze kterých budou mít prospěch obě strany, ne jen investor, kterému na pár let „podržíme“, než vytěžené zmačká a zahodí. Jestli máme jakou společnost nějaký skutečně vážný problém, tak to není dědictví čtyřicet let komunismu, ale právě servilita vůči investorům-kolonizátorům, jako je Amazon. Jestli se chceme nechat „amazonizovat“ jenom proto, abychom demonstrovali, že patříme na západ, tak jsme mohli před dvaceti lety rovnou vyrazit někam hodně daleko na východ.
Náš životní styl je produkt sociálního inženýrství
Občas člověk nevidí to, co má přímo před očima, dokud mu to někdo neukáže. Takovým ukázáním může být i dobře formulovaný text, například ten od Davida D. Caina nazvaný Váš životní styl už nalajnovali jiní:
S odstupem času mám pocit, že jsem to takhle dělal vždycky, když jsem měl dobrou práci — v obdobích „prosperity“ jsem vesele utrácel. Po devíti měsících života baťůžkáře bez příjmu si tento fenomén uvědomuji mnohem víc. (…) Myslím, že to dělám, protože mám pocit, že jsem znovu získal jistý status, teď když jsem opět dobře placeným pracovníkem. Zdá se, že mi to dává nárok na jistou úroveň plýtvání. Když utratíte pár dvacek bez vteřiny zamyšlení, dá vám to zvláštní pocit moci.
Pokračovat ve čtení „Náš životní styl je produkt sociálního inženýrství“
Mouřenín vydělal, mouřenín může jít
Strýček Bakala si před časem šikovně koupil OKD a začal vydělávat. Tedy přesněji ty tisíce chlapů, co každý den dávají všanc své zdraví a životy v dolech, mu začaly vydělávat, strýček Bakala jen inkasoval. Po letech tučných, ve kterých umí inkasovat každý blbec, však přišla léta hubená a ukázalo se, že investor a hospodář není totéž. Přišla bída na horníky? Šup s nimi přes palubu. Snížit platy, nebo rovnou zavřít důl a vyházet, ale hlavně do podniku nevrátit ani korunu z těch miliard, které v letech tučných vynesl. Jaká společenská odpovědnost, jaké závazky k regionu a k zaměstnancům? Strýček Bakala je investor a jediné závazky, které má, jsou k jeho investicím. To není chyba strýčka Bakaly, ten za to může stejně málo, jako ten štír v oné Ezopově bajce. To je chyba – či lépe vlastnost (!) – systému. Že hrabivost a nezodpovědnost strýčka Bakaly může strhnout ke dnu celou republiku? Na to jste holoubci měli myslet, když jste si pořizoval kapitalismus.
P.S. Až zase budou mít komunisti 30%, tak se tak hloupě nedivte, nepohoršujte a se nevymlouvejte se na hloupost a nepoučitelnost voličů. Jste to vy, panstvo, kdo jim ta procenta dělá. Bez zážitku nejlepšího možného světa podle strýčků Bakalů by si komunisti nikdy neškrtli.
Arbitrážní imunita
Vždy jsem žil v domnění, že podnikatelské riziko k podnikání patří jako k velbloudovi hrby. Podnikatelské riziko, neboli nejistota budoucího vývoje, riziko, že přijdou deště, když potřebujete sucha, a sucha, když potřebujete deště, riziko, že se zavře díra na trhu, riziko, že zkrachuje největší zaměstnavatel v kraji a vaši zákazníci najednou nebudou mít za co u vás nakupovat, riziko, že konkurence přijde s lepší nabídkou, riziko, že se změní regulatorní rámec, stoupnou daně, nebo klesnou dotace. Na všechna rizika se můžete pojistit, jen na riziko změny zákonů to není potřeba, protože od toho jsou tady arbitráže – když se změní zákony a váš skvělý byznys plán postavený na čerpání dotací zhavaruje, pošlete stát k arbitráži a svůj zisk si vysoudíte. Nebo to alespoň zkusíte, tak jako solární baroni. Jenže právo na zisk neznamená povinnost společnosti zisk spekulantovi zajistit a utrhovat si od huby, jenom aby měl spekulant plné korýtko! Podmínky se prostě mění a pokud podnikám v zemi, kde mají něco na způsob demokracie a existuje tam parlament, tak prostě musím počítat s tím, že zákony se mohou změnit, a pokud postavím svůj byznys plán čistě na parazitaci na dotacích, tak je to moje blbost a moje odpovědnost. Nevidím jediný důvod, proč by solární baroni měli mít arbitrážní imunitu vůči změnám legislativy, když vůči počasí ji také nemají. Chtějí zisk? Tak ať nesou své podnikatelské riziko a tenhle socialismus pro kapitalisty ať si strčí tam, kam Slunce nechodí.
Google Reader a lekce z reálného kapitalismu
Google Reader je (či spíše byla, protože její život se počítá již jen na dny) služba od Googlu pro on-line sledování RSS, která umožňovala synchronizaci, například s (kvůli konci Google Readeru také již opuštěnou) desktopovou aplikací FeedDemon, a kterou se Google rozhodl k letošnímu červenci nekompromisně ukončit. Následnou vlnu nesouhlasu naštvaných uživatelů (co si budeme povídat, také mě to nepotěšilo) Google dokonale oslyšel. A pak se objevila zpráva, že Google chce šířit internet pomocí balónů, na kterou v té souvislosti reagoval tweet Davida Podzimka, který mne zaujal a inspiroval k následující poznámce:
Pokračovat ve čtení „Google Reader a lekce z reálného kapitalismu“
Kapitalisté chtějí socialismus
Náš podnikový náčelník k nám tuhle držel řeč na téma jak je a jak udělat, aby dobře bylo. A tenhle náčelník firmy se stamilionovým obratem, ve které pracují desítky kovaných frikulínů (a já), řekl v podstatě to, že pokud chceme být na trhu úspěšní a přežít (ten plurál není překlep a jak se ukáže, je velmi zásadní), nemůžeme se spoléhat na tradiční liberální ctnosti, ale potřebujeme – alespoň dovnitř do firmy – notnou dávku „socialismu“, protože pokud bude firma jen konglomerát izolovaných individuí sobecky maximalizujících svůj osobní prospěch, nebudeme schopni čelit rizikům jako jsou pokles trhu či projektové vady, ale naopak je nutné, aby firma byla víc, než jen prostý součet jednotlivců v ní pracující, musím mít silnou sociální dimenzi a musí fungovat jako společenství postavené na principech zodpovědnosti, solidarity a vzájemného respektu. On to tedy samozřejmě řekl trochu jinak, toto je moje parafráze a moje interpretace, ale troufám si tvrdit, že od smyslu jeho sdělení jsem se neodchýlil, jen by ho asi zarazilo, že jsem jeho vizi označil jako „socialismus“. Ale jak jinak to nazvat, když kapitalismus z liberalistického katechismu vypadá dost jinak?
Dá se bohatství poměřovat majetkem?
V posledních dnech se médií šíří zprávy o výzkumu ECB, ze kterého vyšlo, že Němci jsou v rámci Evropy relativně chudí a že bohatší jsou dokonce snad i Češi, Slováci nebo bankrotující Italové a Španělé. Jak může být pravda něco, co je intuitivně nesmysl? Tak: Němci totiž bydlí převážně v pronájmech, zatímco příslušníci výše jmenovaných národů nemovitosti, v nichž bydlí, vlastní. Logické? Jenom zdánlivě.
My jsme kapitál
Panasonic, jeden z největších zahraničních investorů v Česku, neuspěl v soudním sporu o posudky lékařů, kteří u dvou jeho zaměstnanců diagnostikovali nemoc z povolání. Argumentace právníků Panasonicu – těžko říct, zda více arogantní, či bezelstná – je všeříkající: „Tato situace ‚nahrává‘ celé řadě zaměstnanců, kteří využívají právního stavu ve svůj prospěch, a Panasonic je významná právnická osoba se zahraniční majetkovou účastí a největší podnik svého druhu v České republice.“
Jinými slovy, investor si stěžuje, že ta zaměstnanecká pakáž nejenom že má nějaká práva, ale ještě má tu drzost se jich domáhat, jako kdyby nevěděli, že on, investor, představuje pro zemi nezasloužené požehnání a všichni, dělníky počínaje a státním aparátem konče, si ho musí předcházet v uctivém předklonu a bezbřehé vstřícnosti, protože jinak on, investor, vezme svůj fluidní kapitál a jako skutečný suverén se přestěhuje někam, kde k němu budou vstřícnější a nebudou ho obtěžovat odpovědností a regulacemi.
Bylo úniku?
Ze článku Petra Pitharta Kapitalismus: slovo a realita:
Ježkův kapitalismus měl stát na liberálních principech protestantské etiky, na pravidlech – omezeních, na kontrolních institucích. Klausův byl kapitalismus deregulace a takové expanzivní privatizace, která zachvacuje další a další sféry veřejného zájmu.
Někdy na podzim 1991 nám s Jiřím Dienstbierem řekl v jedné pražské hospodě velký Evropan Ralf Dahrendorf: nechci vám (přijel na sjezd Občanského hnutí) brát iluze, ale vy možná netušíte, do čeho jdete. Vy si asi představujete kapitalismus jako ten počestný, poválečný kapitalismus práce, šetření a odříkání, odkládané spotřeby, kapitalismus dlouhých peněz, zodpovědného investování, únosných sociálních rozdílů… Ale vy jste teď nastoupili do toho nejhoršího „vlaku kapitalismu“, jaký kdy byl na trati! Tohle teď je „cassino capitalism“… Abyste to věděli…
Tribun 