Zatímco opozice prezentuje krajské volby coby referendum o vládě, jako kdyby měl jejich výsledek nějaký vliv na složení poslanecké sněmovny, potažmo vlády, vláda je naopak bagatelizuje a jakoukoliv souvislost krajských voleb s centrální politikou odmítá. Pravdu má v tomto případě ovšem opozice, protože i když ne z technického, tak z politického hlediska krajské volby referendem o vládě jsou, a to z jednoho prostého důvodu: pokud by občané byli s vládou spojeni, důvěřovali jí a podporovali ji, potom by logicky chtěli, aby se podle stejných principů a na základě stejných hodnot vládlo i v krajích. Pokud to nechtějí, je to jednoznačný signál o tom, co si voliči o vládě myslí.
Štítek: politika
Někdo musí z kola ven
Nejenom Šiška, potažmo Drábek, ale policie si dovolila už i na Dalíka. Pro ministra spravedlnosti možná jen další nehorázný pokus ovlivnit volby, pro řadu obyčejných lidí možná světlo na konci tunelu, ale možná také jen válka gangů, ve které jedna parta, ta, co usnula na vavřínech spánkem nedotknutelných, najednou zjišťuje, že tahá za kratší konec provazu. Je skutečně těžké uvěřit, že by se rakovinou korupce a ideálu osobního úspěchu rozežraná česká politika začala uzdravovat, takže nejlépe bude zůstat skeptický a brát to prostě tak, že kluci, co spolu mluví, si nějak přestali rozumět. Parazit si sežral hostitele a teď se začíná požírat mezi sebou. Tak dlouho kradli, až rozkradli, co mohli, a teď je jich příliš mnoho s příliš velkým apetitem na notně okousaný koláček a vyžraná korýtka. A protože panstvo se nerado dělí, i mezi sebou, tak musí někdo z kola ven.
Já kvér políbil, když hořel Reichstag
Všechno, co mě nejprve k dnešnímu „atentátu“ na prezidenta Klause napadlo, že rčení „sedm airsoftových kuliček jako v Chrastavě“ se ve slovníku naší mládeže asi těžko ujme. Ale co takhle rčení „Kubice neví před volbami co by“?
Už se šourají
Strašidlo komunismu – přesněji řečeno komunistů, protože na budování komunismu už rezignovali už snad i oni – naší zreformovanou vlastí sice ještě přímo neobchází, ale už se šourá, a to velmi čiperně. Podle posledních průzkumů jsou komunisté druzí (sic!) za ČSSD a před ODS i TOP09. Pravice se může stokrát chlácholit tím, že je to daň za odvážné a nutné reformy, ale mnohem spíše je to daň za blbost a aroganci. Komunisté pro svoji popularitu nedělají vůbec nic, sedí s rukama v klíně a čekají, až jim vládnoucí pravice sama svojí arogancí, proradností a neschopností nažene ovečky do ohrádky. Uvidíme, jak se praporečníci volného trhu a konkurence smíří s tím, že o jejich produkt už není na trhu zájem. Osobně myslím, že bez vlny antikomunistické hysterie, strašení, vydírání, primitivní propagandy, kopy nenávist a nějaké nové Kubiceho zprávy se to asi neobejde.
Tohle retro není cool
V Praze se objevily billboardy s rudými hvězdami, srpy, kladivy a textem: „Některý retro není cool.“ Zatím těžko říct, jestli už je to celé, nebo se z toho ještě něco vyklube, ale vše nasvědčuje tomu, že je to antikomunistická agitka, zřejmě blízce příbuzná s přemlouváním dědka s bábou. Nicméně autorům se, zřejmě kouzlem nechtěného, podařilo bravurně udeřit hřebíček na hlavičku. Dnes tak módní retro vlna návratu k dickensovskému kapitalismu 19. století totiž vážně není cool.
Co je důležité
Premiéra Nečase netrápí prorůstání zločinu do státní správy, nevadí mu masivní korupce, deficit státního rozpočtu ho nechává chladným to té míry, do jaké si lze vystačit se zvyšováním DPH, paralyzovaná policie a riziko snižování akceschopnosti hasičů ho nevzrušují a neproplácení evropských fondů je mu lhostejné, o rostoucích existenčních problémech nízkopříjmových skupin, jako jsou postižení, důchodci a rodiny s dětmi ani nemluvě (to s neutuchající podporou ministru financí s podivnými kontakty a chováním řeznického psa snad nemá ani cenu připomínat) a vůbec je mu jedno, že je vláda je tak zdiskreditovaná, že to hraničí se ztrátou legitimity. To všechno v očích premiéra Nečase nejsou skutečné problémy, které by bylo třeba řešit, a pan premiér na to beztak nemá čas, protože pana premiéra trápí zcela jiný problém, tisíckrát závažnější: pan premiér se bojí, aby se k moci nedostala levice. Možná, že kdyby se víc než o vlastní kejhák a koryta svých kumpánů staral o republiku a o národ, tak by podobné starosti ani mít nemusel. Jenže když si někdo neumí srovnat priority, nebo je prostě neschopný (a to jsem k němu shovívavý, protože neschopnost pana premiéra a jím řízené vlády povážlivě připomíná spíše zločinný úmysl), tak se potom nesmí divit, že se občané obávají spíše jeho, než strašáků, kterými se je snaží oblbnout.
Když policie musí dělat do politiky
Vzpomínáte si ty oslavné tirády na adresu policie, když zatkla Davida Ratha? Netrvalo dlouho a ti samí politici, kteří tehdy polici chválili, ji nyní spílají, že je to aktivistická banda plukovníků, která se vydala na politickou dráhu a ohrožuje demokracii. Co se změnilo? Drobný detail: policie se ve svém vyšetřování přestala věnovat pouze opozici a začala se zajímat i o vládu.
Ano, policie skutečně představuje hrozbu, ale pro partikulární zájmy úzké skupiny privilegovaných vykradačů státního rozpočtu, nikoliv pro demokracii. Demokracii naopak ohrožují politici, kteří se snaží policii zastrašit a podlomit její vůli a schopnost vyšetřovat korupci a závažnou hospodářskou kriminalitu i v případech, že její stopy vedou k vládě, koaličním politikům a jejich patronům.
Paralelní světy
Pamatujete si ještě, proč odstoupil německý prezident, britský ministr průmyslu či německý minstr obrany? Jasně, že ne, protože to byly takové prkotiny, že jsou hluboko pod rozlišovací schopnost Nečasovou vládou zoceleného našince.
Půl království za Syrizu
Vy už možná víte, jestli se „země zachvěla“ podařil a Syriza v řeckých volbách zvítězila, nebo jestli nakonec (podle posledních zpráv jedině velmi těsně) uspěly konvenční, systémově konformní strany. Ale i pokud Syriza neuspěje (to se pozná podle zemětřesení, které způsobí kameny padající ze srdcí evropských bankéřů a politiků), pořád může sloužit jako inspirace nejenom pro českou levicovou scénu. Takto hovoří Theodoros Paraskevopulos, komunista a poslanec Syrizy:
Podporujte svého šerifa
Skeptik se při pohledu na kauzu Rath nutně musí ptát čím to, že už když je chycena nějaká větší ryba, tak jedině štika z opozice, zatímco žraloci z vlády mohou být v klidu (přitom aby byl boj proti korupci účinný a věrohodný, nestačí chytit velkou rybu, musí to být ryba, která patří k vládě; to nemám ze sebe, ale vřele s tím souhlasím), a diví se, jaká je to „náhoda“, že policie „zrealizuje“ (to je nádherný eufemismus) takovou figuru s očekávatelnou mediální odezvou, jako je dr. Rath, zrovna v okamžiku, kdy je potřeba odvést pozornost od faktu, že vláda není schopna vyčerpat miliardy evropských dotací, respektive že je EU nechce z důvodu netransparentnosti a korupce na české straně vyplácet.
Tribun 