Kdykoliv jsem včera zabrousil na některý z veřejnoprávních (!) dětských kanálů, ať už televizní, nebo rozhlasový, vždy jsem přišel zrovna v okamžiku, kdy dětičky dostávaly nalejvárnu o svobodě, jak dřív žádná nebyla a jak teď je a jak je to skvělé, že ji máme. Každý režim má svoje, ten minulý měl zase pionýry, a každý chce to svoje zasít na co nejúrodnější půdu, ale stejně si myslím, že děti by z propagandy měly být vynechané. Jo kdyby jim někdo říkal, co to znamená být svobodný, jak svobodně žít a že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, proč ne, ale tohle nebyla osvěta, to bylo oznámení: máte svobodu a tomu věřte. Na nic se neptejte, protože kdo se moc ptá, tak si svobody neváží. A hlavně si na nic neztěžujte, protože máte svobodu, takže nemáte důvod ke stížnostem, a že máte svobodu poznáte tak, že jsme vám to řekli. Chudáci děti, kteří chtějí pohádku a místo ní dostávají politické školení, chudáci rodiče, kteří musejí dětem vysvětlovat, že ani tak nezpochybnitelná autorita, jako je televize nebo paní učitelka, nemusí mít vždycky pravdu, a chudáci děti těch dětí, které nikdo nenaučí přemýšlet o tom, co to svoboda je, ale prostě budou věřit, že oni svobodní jsou, bez ohledu na okolnosti.