V ponížené úctě vaše oddaná kolonie


Cituji z dnešní zprávy E15 Temelín levné F-16. Češi nabízejí Američanům obchod:

ministerstvu obrany záleží na tom, zda si Westinghouse, který soutěží o dostavbu dvou nových bloků v jaderné elektrárně Temelín, výrazně posílí pozici tím, že vláda USA nabídne výhodný pronájem či prodej stíhaček

Nečasův kabinet snaží vyvážit nabídku ruského konsorcia MIR.1200 na širokou spolupráci s českými firmami

Podle některých vládních zdrojů dokonce nelze vyloučit ani to, že dohoda s Američany o poskytnutí F-16 by mohla být náplastí za zrušení tendru na dostavbu temelínské elektrárny, o němž se v poslední době spekuluje.

Jinými slovy, vládě Petra Nečase leží zájmy USA na srdci více, než zájmy České republiky. Vládě je jedno, co je pro republiku vhodné a výhodné, důležitější pro ni je, aby na tom USA vydělaly. Aby na nás vydělaly. Hlavně, aby to byli Američané, ať nás to stojí, co to stojí. Výhodnější nabídka Rusů nebo Švédů musí být eliminována, nebo prostě zazděna. Vítěz tendru je předem jasný. S takovou nám už Švédové neprodají ani masové kuličky pro IKEU.

Já nic, já premiér


Netřeba dvou deci, aby se v Česku děli věci. Tak například premiér (sic!) Nečas se dnes při interpelacích nechal slyšet, že smlouva o sKartách byla dojednána proti vůli vlády. Kdo ji tedy dojednal? Vrátný na Správně státních hmotných rezerv, nebo stará Blažková? Protože žádné ministerstvo to být nemohlo, jelikož ministerstva jsou součástí vlády. Jenže Česká spořitelna není žádná garážovka, ta by asi všimla, že jedná se starou Blažkovou, a ne s ministrem. Takže nakonec přece ministr? Takže to nebylo proti vůli vlády a Nečas lže? Takže to bylo „jen“ proti vůli premiéra Nečase? Jak je v tom případě možné, že smlouva byla zkonzumována a nikde žádná žaloba, žádná rekonstrukce vlády, žádné bouchnutí od stolu, které by se od premiéra, kterého podrazili jeho vlastní ministři, dalo čekat? Jenže ono nic, pohoda, jazz, škrtformační selanka. To je Nečas tak slabý, nebo tak laxní? Nebo tak politicky perverzní? Anebo že by byl pan premiér jenom dekorace vedle někoho, kdo zemi skutečně řídí? Je to smutný pohled na premiéra, který si troufá na staré, nemocné a sociálně slabé, ale vlastní ministry si do latě srovnat neumí.

Trafikanti na svá místa


Vláda Petra Nečase opět prošla rekonstrukcí. To je taková zdvořilostní formulace, protože vláda Petra Nečase prochází rekonstrukcemi permanentně, přičemž z nich vychází po stránce morální i kompetenční zcela nedotčena. Aby tak ne, když to jsou všechno rekonstrukce udržovací, jejichž cílem je jedině, aby se vláda nerozpadla a na jejím místě náhodou nevzniklo něco užitečného, co bude v ideálním případě fungovat, nebo to alespoň nebude překážet a škodit. Ani ta poslední šaráda-rošáda typu škatulka, hejbejte se, není výjimkou.  Zase budeme mít nové ministry, nebo snad staré ministry na nových místech, nebo staré tváře na nových místech, nebo tak něco, ale ono na tom vlastně vůbec nezáleží, protože vzhledem hlavnímu cíli veškerého snažení vlády, kterým není efektivní správa věcí veřejných, ale udržení se u koryt, je nakonec úplně jedno, který trafikant zrovna sedí na které židli. Premiér Nečas opět zručně „vytrejdoval“ ministerské sesle za pár týdnů či měsíců tunelování, rozkrádání a kapsování se navíc, a to je to hlavní, oč tu běží. Kompetence, kvalifikace, odborná a manažerská zdatnost, schopnost a ochota pracovat pro veřejný zájem jsou ve světle tak vznešeného cíle, jakým je pravice u moci, zcela podružné.

Nečasova vláda – zázrak moderní politické fyziky


Těleso může být buď v poloze stabilní, nebo labilní, popřípadě rovnovážně, ale aby bylo zároveň extrémně labilní i superstabilní? A přece takové paradoxní těleso existuje – vláda Petra Nečase. Po odchodu ministra obrany Vondy (ne, není ho škoda, škoda je akorát dobrého člověka) zůstali z původní sestavy jen faktický premiér Kalousek, formální premiér Nečas, maskot Schwarzenberg, poslušný Heger a nenápadný Jankovský.

Pokračovat ve čtení „Nečasova vláda – zázrak moderní politické fyziky“

Hoši, děkujeme!


Děkujeme všem zodpovědným, slušným a pilným pravicovým poslancům, že podpořili zvýšení daní (to je velmi pravicové, pokud se jedná o daně nepřímé) a prodloužili agónii vlády, která tak může dusit hospodářství, ponižovat občany a krást ještě o pár měsíců déle. Děkujeme vládě, že nás za cenu naší vlastní budoucnosti ochrání před „komunismem“, čili před placením daní bohatými, potíráním korupce, právním státem a elementární sociální spravedlností. A ze srdce protikorupční vládě, jak se sama nazvala, přejeme, že přežila jedině díky hlasu za korupci odsouzeného poslance. Zkrátka a dobře oceňujeme, že vláda nehledala důvody, proč neklesnout ještě hlouběji do politického marasmu, nenechala se zmást zlými větičkami o morálce, odpovědnosti a politické kultuře, ale našla způsoby, jak se udržet u moci a u koryt a dotáhnout tak své asociálně inženýrské reformy ještě alespoň o kousek dál a rozkrást ještě alespoň něco z toho, co se ještě rozkrást dá. Co na tom, že propast mezi politiky a veřejností je zase o něco hlubší a pocit trapnosti zase o něco palčivější, hlavní je, že vláda přežila, protože to je to jediné, na čem záleží, alespoň těm politikům, kmotrům a podnikatelům, kteří jejím prostřednictvím parazitují na celé společnosti.

Drže si klobouky, jedeme z kopce


„Češi šetří, rozpočet strádá,“ „Doprava ukazuje, že ekonomika jede z koopce.“ To jsou dva titulky z dnešní E15, ale zdaleka nejsou jediné. V poslední době se podobné zprávy objevují stále častěji a pomalu ale jistě nahrazují paján na vládní reformy, který ještě před rokem plnil mainstreamová média. Něco je špatně. Někde se stala chyba. Ale kde? V trzích chyba není, protože trhy chyby nedělají, parlament s tím nemá nic společného, protože ten pouze plní pokyny vlády a vláda je z obliga, protože ta se prohlásila za vládu „rozpočtové odpovědnosti proti korupci,“ a navíc má ve svých řadách nejlepšího ministra financí… Anebo že by to bylo právě tím, že si vláda plete pojmy s dojmy, šetření se škrcením, odpovědnost s restrikcí, boj s korupcí s jejím tutláním a aroganci s odvahou? Z úmyslu bych vládu nepodezříval, mít úmysl znamená mít koncepci, čili něco, co vláda rozhodně nemá. Víc bych se bál toho, že vláda jedná ve víře, stejně fantastické, jako fanatické, že je nástrojem ekonomické Prozřetelnosti, a proto že pro ni ekonomické zákonitosti, ani ta posvátná Lafferova křivka, neplatí. Jenže ony platí a lidé za to tvrdě zaplatí. Držte si klobouky, závod ke dnu začíná. Povinně, protože vláda už z principu bude situaci spíše zhoršovat, než aby se ji pokusila řešit, jelikož jakýkoliv pokus o řešení by znamenal přiznání chyby. A pravice se přece nemýlí.

Co je důležité


Premiéra Nečase netrápí prorůstání zločinu do státní správy, nevadí mu masivní korupce, deficit státního rozpočtu ho nechává chladným to té míry, do jaké si lze vystačit se zvyšováním DPH, paralyzovaná policie a riziko snižování akceschopnosti hasičů ho nevzrušují a neproplácení evropských fondů je mu lhostejné, o rostoucích existenčních problémech nízkopříjmových skupin, jako jsou postižení, důchodci a rodiny s dětmi ani nemluvě (to s neutuchající podporou ministru financí s podivnými kontakty a chováním řeznického psa snad nemá ani cenu připomínat) a vůbec je mu jedno, že je vláda je tak zdiskreditovaná, že to hraničí se ztrátou legitimity. To všechno v očích premiéra Nečase nejsou skutečné problémy, které by bylo třeba řešit, a pan premiér na to beztak nemá čas, protože pana premiéra trápí zcela jiný problém, tisíckrát závažnější: pan premiér se bojí, aby se k moci nedostala levice. Možná, že kdyby se víc než o vlastní kejhák a koryta svých kumpánů staral o republiku a o národ, tak by podobné starosti ani mít nemusel. Jenže když si někdo neumí srovnat priority, nebo je prostě neschopný (a to jsem k němu shovívavý, protože neschopnost pana premiéra a jím řízené vlády povážlivě připomíná spíše zločinný úmysl), tak se potom nesmí divit, že se občané obávají spíše jeho, než strašáků, kterými se je snaží oblbnout.

Premiérská odkopávaná


Premiéru Nečasovi muselo být sakra horko, že se tak moc odkopal. Tak moc, že riskoval ztrátu posledních zbytků podpory veřejnosti, když náhle odvolal populárního ministra spravedlnosti Pospíšila. Jenže důvěra veřejnosti se dá získat zpátky trochou šikovného strašení Řeckem nebo komunisty, zatímco ztráta záchranné sítě korupčníků na pražském vrchním státním zastupitelství by mohla být fatální.

Pokračovat ve čtení „Premiérská odkopávaná“