Vlastním, tedy jsem

41 komentářů: „Vlastním, tedy jsem“

1. A nepoužívá se spíše držitel(ka) medaile či diplomu? Nebo si to nějak podvědomě „překládám“? Bylo by to možné, protože to tak už delší dobu dělám u mnohých pravopisných chyb v článcích, aby mne nerušily při čtení. :-)

   1. Právě že používalo, jenže teď se stále častěji objevuje majitel nebo vlastník. Ale na druhou stranu, co chtít od pisálků, kteří neumějí rozlišovat mezi vraždou, zabitím a popravou?

2. A když postavím pro sebe vlastníma rukama dům tak jsem co? Podle vaší definice určitě ne jeho vlastník. A když ho prodám tak budu potom co?
   „Vyhrává“ se jenom zlatá medaile, pže ten kdo „vyhrál“ je jenom ten první. Druhý ani třetí ne. Ten kdo získal bronz ho určitě nevyhrál. Zdá se, že máte sám hokej v pojmech a definicích.

   1. Aha, takže stříbrná nebo bronzová medaile se prohrává. Jak, se potom říká tomu, když jsem třetí a někdo mě předběhne? Sice jsem nevyhrál, ale ani neprohrál, protože kdybych prohrál, tak bych byl třetí?

      1. Děláte si doufám legraci. Říká se tomu třeba: „vybojoval 3. místo (bronz)“, „získal 3. místo“, „doběhl si pro 3. místo“ atd. Pokud někdo skončí v závodě 3. tak rozhodně nic nevyhrál, proboha. Závod vyhrál ten kdo byl 1. Je mi normálně trapné muset takové zcela jasné věci vysvětlovat a obhajovat. Sportoval jste vy vůbec někdy? Více výherců než 1 může být leda tak ve Sportce nebo tombole na nějakém bále :-D.

         1. http://czech.ruvr.ru/2014_01_19/Ruske-pary-na-ME-obsadily-vsechny-stupne-vitezu-VIDEO/
            „Trojici vítězů uzavírá Věra Bazarovová a Jurij Larionov“
            Pročpak se asi vždy hovoří o „stupni vítězů“ a nikoli o „stupni vítěze“?
            Pokud je před jakýmkoli zápolením určeno že se soutěží na tři vítěze tak z něj vyjdou tři vítězové i kdyby soutěžili jen tři.
            Pokud se stanoví že jde o jednoho vítěze, vyjde z něho jen jeden i kdyby se ho účastnilo tisíc soutěžících.
            Že byste to měli v Kanadě jinak než ve zbytku světa?

            1. Pardon spletl jsem si Coleman a Canadian, poslední větu tedy ignorujte.

            2. Trojice vítězů je ale třošku něco jiného než vyhrát bronz.

         2. Hm, tak to je přesně „naživo“ ukázka toho, o čem mluvil jeden známý sociolog, že je hlavním rysem soudobého ekonomismu: vítěz bere vše a po něm potopa. Jak se k vítězství dostal a co to stálo nejen jeho, ale i každého zúčastněného, na to se nikdo nesmí ptát. Podmínkou pro právo na vzduch je být nejlepší – první; druhý, třetí nebo prostě „dostatečně dobrý“ se nepočítá, to se rovná pejorativnímu „poražený“, neboli lůzru, socce, odpadu, plebsu… . Že první může být jen jeden a automaticky všichni ostatní jsou pozadu je pro hráče „s nulovým součtem“ nepodstatné, oni jsou přeci vždy ti vítězové, tak jaképak ohledy.

3. A jak získáváte vy produkty denní spotřeby? Vás platí jídlem, přísřeším, ošacením, nějakým tím galonem nafty, posílají vám nějaký ten kW energie? Jestli ne, a kupujute si je za peníze, pak proč apriori o druhých předpokláddáte, cituji…

   …“Také vám pojem vlastník či majitel evokuje někoho, kdo něco získal koupí, tedy prostě jakkoliv jinak, než vlastní prací?“..

   když u vás to zjevně nepatí? Že by ideologický schematismus (on přítel, pak on hodnoty – on nepřítel, pak on zlý), sociální despekt ke schopnostem druhých ve srovnání sám se sebou (on se má lépe než já, pak jistě musel úspěchu nepoctivě, protože já to zkoušel poctivě, a nepodařilo se mi to, pak není možné, aby se to jemu mohlo podařit) nebo snad provoplánovitá zášť (proti skupině obyvatel na základě etnické, náboženské či třídní – tady bych viděl jako nejvíce pravděpoodbné to poslední).

   Takže jestli si vy vyděláváte vlastní prací, já také. Jestli někdo nedokáže nic jiného než nosit cihly na stavbě za 15tis. hrubých, a někdo při obědech a na odpoledním golfu dělá obchod (obchodník je jedním z nejstarších řemesel vůbec a bez něj by Evropa nepoznala čínské hedvábí a porcelán, arabské číslice a tím základy současné matematiky, později věci jako tabák a brambory a spousty dalších věcí. Takže kdo si chde dnes koupit cokoliv, pak dělá to, co nebýt různých obchodníků, pak by měl asi jednoduché rozhodování jako za socialismu, buď něco bylo anebo nebylo, a když bylo, tak za stejnou cenu od toho, kdo má hezkou a čistou prodejnu s místem na zaparkování, stejně jako u toho, kdo jí má špinavou a ani vám prodavač neřekne, co kdy přijde anebo jaký je rozdíl mezi tím a tím výrobkem.

   Takže připouštíte-li vůbec, že si někdo kdo něco vlastní (a nemusí toho být málo, třeba vila, dvě auta, horský challet v Alpách, nebo motorová jachta Bavaria 30ht Sport) mohl na to vydělat vlastní prací, či snad dokonce mzdou ze závislé pracovní činnosti ze zaměstnaneckého procesu či jako OSVČ ( i když i ten může vykořisťovat druhé)? Neznáte nikoho, kdo by něco takového dokázal třeba jako zaměstnanec a nejen podnikatel? Já ano….

   1. Za peníze, které jsou vydělal svojí prací, si kupuji věci, který někdo jiný vytvořil tou svou. Co je na tom těžkého k chápání? Stará dobrá dělba práce známá již ze starověku. Ovšem o práci na té medaili nebo diplomu se poděli nemůžu, tu buď odvedu já, a pak patří mě, nebo ji odvede někdo jiný, a pak patří jemu. Pokud ji někdo jiný odvede pro mě, pak mohu být vlastníkem produktu, který mi ale nepatří. Jsou zkrátka statky, které ze své podstaty nemohou být předmětem obchodu, což je ovšem myšlenka, která vám přijde kacířská.

   2. Dokud budou lidé nacházet smysl života predominantně v takových hloupostech, jako vila, dvě auta, horský challet v Alpách, nebo motorová jachta Bavaria 30ht Sport, nebude ŽÁDNÝ régime fungovat, jak by měl. Četl jste od Fromma „Mít nebo být“? Já vím, je to komouš a Žid k tomu, ale tohle napsal v r.1976 a má to – na rozdíl od „Umění milovat“ – stále co říct!

      1. Cetl jsem neco lepsiho. Hayekovu Cestu do otroctvi. Regime je vzdy takovy, jaci jsou lide co jej stvorili. Jestli chteji spise pivo a burta a nahubek s zivotem v kleci anebo svobodu s moznosti a prilezitosti usilovat o tu Bavarii. A propos jak jste zrovna vy na ni prisel jako na ten „spravny“ priklad?

         1. Pardon to jsem byl já.

            1. To jsme poznali, moc jiných kazatelů sem nechodí.

         2. Regime tvoří a udržují ti co jsou u moci. Pro ty samozřejmě žádné omezení na „pivo, buřt a náhubek s životem v kleci“ neplatí ani v režimu, který pro ostatní nemá nic jiného.

            Na druhou stranu, i v tom nejsvobodnějším režimu, se můžete snadno ocitnout v kleci, je-li nastaven tak aby vás tlačil do dluhového otroctví, nebo alespoň do boje o existenční minimum. Co chcete nebo nechcete hraje zanedbatelnou roli.

            Pro toho, kdo musí celý život usilovat o ty nejzákladnější lidské potřeby, nemá příležitost k usilování o Bavarii žádný význam. V kleci už je a tak touží po tom aby v ní měl jisté aspoň ty buřty a pivo. Mezi náhubkem který mu brání v projevu a tím že mu nikdo nenaslouchá je tak malý rozdíl, že to v jeho reálném životě nehraje roli. Nějaká hypotetická svoboda se pak ocitá ve stejném „šuplíku“ jako třeba stamiliónová výhra ve sportce.

            Každý režim jedněm dává a druhým bere. Jde o to aby těch kterým dává, bylo mnohem více než těch kterým bere. Pokud je to obráceně – je to špatně. A nemusí přitom jít jen o peníze.

            1. Pokud těch, kterým režim dává, je mnohem více, než těch, kterým bere, musí ty obírané obírat fakt hodně. Režim nemá jiné peníze, než ty, které bere; a proto je záhodno, aby bral co nejméně.

            2. Režim může brát jenom těm, kteří již vzali. Ve slušných společnostech platívá, nelze jenom brát a nevracet. A protože u nás to lze – a je to dokonce tabu – tak z toho plyne o stavu naší společnosti co? Ano, právě to…

            3. Režim bere nejvíce těm, kteří si svůj majetek těžce odpracovali. Postavte si vlastními silami dům a režim vám hned nasolí daň z nemovitosti.

            4. Zřejmě jste, michale, přehlédl mou poslední větu. Přesto že téměř všechno lze nějakým způsobem přepočítat na peníze, neznamená to že mnoho z toho co člověk potřebuje, lze poskytovat pouze jejich prostřednictvím. Dobře nastavený režim může dávat i to co nebere.

            5. Režim kromě toho, že obírá pracovité a schopné ve jménu těch nepracovitých a neschopných nám ještě dává zákony, které toto přerozdělování podporují, jako je třeba zákon o dotacích na obnovitelné zdroje energie. V konečném důsledku tak bilance státu není nulová ale záporná, protože více vybraných peněz je promrháno na nesmysly (a skončí v rukou miliardářů a kapsách politiků), než kolik se jich vybere.

         3. Tu Bavarii jsem okopiroval z Vaseho prispevku. Ja se o takove veci nezajimam, Vy naopak demonstrujete presne tu lidskou orientaci, ktera vede lidstvo do zahuby.

            „Regime je vzdy takovy, jaci jsou lide co jej stvorili.“
            V tom s Vami zcela souhlasim. Lide, kteri se definuji pomoci aut, vily, challetu v Alpach a motorove jachty Bavarie 30ht Sport, nestvori lepsi regime, vzdy jen sracky, ktere se budou lisit jen zpusoby, jakymi se k te Bavarii budou dostavat. A lepsimi se nestaneme cetbou Marxe ani Von Hayeka!

4. Upřímně, nevyvrátil jste paušální (ne)platnost toho vašeho výroku, kterým popíráte sám svoji situaci nebo ji chápete jako snad vyjímku (pak jste měl z té formulace vyjmout onen nákup za peníze nebo říci, že peníze musejí pocházet z vlastní práce) a následně říkáte, že práce, co někdo odvede vám za úplatu (mzdu, smlouvu o dílo) vám nepatří? Jak to, když jsem za ni zaplatil? Nepatří mi práce vyžehlené košile a trika od mé hospodyně, která si týdně asi za 3hod. žehlení, bere 500kč (tedy dostává 166kč/hod.) nebo patří? Co když práce, kterou by někdo chtěl druhému prodat, ale ten ji nebude chtít koupit? Co si počne ten, co ji takto neprodá prostě nikomu a mohl by tak umřít hlady? Už jednou jsem se vás na totéž ptal, resp. neodpověděl jste, jestli mám (když na to mám) povinnost někomu nabídnout práci typu posluhy nebo ne, a dotyčný by jinde žádnou nesehnal, pak bych byl nějakou autoritou (státem?) k domu si ji koupit mít být donucen, aby prostě on neumřel hlady?

   Protože jesti se shodneme na tom, že když někdo jako fyzická osoba má peníze a mohl by si koupit něčí práci pro zpříjemnění svého života a zajištění více tak volného času tak i přesto že by dotyčný mohl, pakliže to neudělá a nekoupí si tu práci, pak že ho k tomu nemohu nutit, pak proč by k témuž měla být nucena právnická osoba (podnikatel/zaměstnavatel), když on tu lidskou práci pro zajištění výroby/služeb také nechce, protože díky informatizaci, automatizaci, digitalizaci a mechanizací – nahrazuje lidskou práci moderními technologiemi, které stojí méně a jsou výkonnější, a tím i efektivnější než lidé, co by ji sami dělali?

   1. Mnojo… Není nad informatizaci, automatizaci, digitalizaci a mechanizaci… Není nad náhradu moderními technologiemi, které stojí méně a jsou výkonnější, a tím i efektivnější …
      Od vynálezu vibrátoru a spermabanky už vlastně lidský druh nepotřebuje ani tolik mužů. Něco by se s tím mělo dělat. Taková spousta náročných a zbytečných lidí… Mají vůbec nějaké právo na život? No, pokud ano, tak jen ti nejlepší. ;-)

   2. Nejsem v tom tak zběhlá, ale na první pohled bych řekla, že vám nepatří práce, ale dílo tou prací vytvořené, protože vaše hospodyně může žehlení hodit na jinou firmu, vy sice dostanete svoje košile, ale její práci ne? Třeba obraz – vy si koupíte něco od Moneta, ale vůbec to neznamená že jste si koupil i tu jeho práci. Možná se pletu. Pravdou za kterou si stojím je, že opravdu nikdo nemůže nutit ani tu nejprávničtější z právnických osob, aby si něčí práci kupovala – prča je, že sakra práce, ani ta digitalizace, mechanizace a sterilizace sama sebe nevytvoří, neudržuje, neopraví…furt tam někde v pozadí jsou nějací človíčkové. A asi bych tomu radši nepřidávala na rychlosti, protože až se ta digitalizace, mechanizace atd bude vytvářet samoautomaticky, nebude před ní žádná hromada peněz dostatečnou ochranou :-)

      1. Řekl bych že u obrazu obrazu si kupujete především tu práci a „značku“ (případně i historickou hodnotu). Pokud by tomu tak nebylo, neměl by větší cenu než materiál ze kterého se skládá.

         Práci si nemůžete „nekoupit“ u čehokoli do čeho někdo nějakou vložil. I kdyby vám prodával jen jablko, koupíte si k němu vše další co s ním (on sám nebo někdo před ním) udělal (vypěstoval, utrhl, umyl, ošetřil proti plísni, skladoval, přemístil, vystavil v regálu…). U pozemku si zas kupujete vše co předchozí majitel vložil do jeho získání (jeho dědičný nárok nebo jím zaplacenou cenu, plus případné tržní navýšení proměnlivé podle toho jaký je o pozemek zájem).

         Ať potřebujete cokoli, ve světě kde všechno někomu patří to můžete získat jedině dědictvím, krádeží, obdarováním nebo koupí. A k tomu získávání vás samozřejmě nikdo nutit nemusí. Postačí vaše potřeby a chtění. Ve světě, kde by všechno bylo vytvářeno „samoautomaticky“ se udržujícími roboty, se vám opět bude hodit hromada peněz, protože pokud ty roboty (a materiál) bude někdo vlastnit, tak vám zadarmo nic nedá.

5. Vidím, Tribune, že jste se pustil do nového slovníku floskulí, klišé a frází, což je chvályhodný počin, jenže nová doba se ozývá nejen novým jazykem, ale také novou realitou, jež ten jazyk označuje. Spojení „vlastník diplomu“ mi zní (či spíše znělo) vždy příznakově, tzn. jako stylistický prostředek, který (dle mne) v příslušném textu označoval jistý odstup mluvčího (autora) od označovaného objektu (vlastníka), případně jistý odstup (až sebeironii) „nositele řádu“ k sobě samému – jsem vlastníkem řádu či diplomu či čeho. Právě teď vzpomínaný B.Hrabal má přece ve své trilogii (Svatby v domě, Vita nuova a Proluky) nádherný příklad takého odstupu, když vypravěčka označuje svého muže, laureáta Státní ceny Klementa Gottwalda, zásadně „ten můj laureát“. Ale od času, kdy český olympijský vítěz jakéhosi vodního sportu (slalomu?), pan doktor (nebo snad přímo Doktor? Nebo někdo jiný – už nevím), PRODAL svou medaili, jsem pochopil, že to vlastnění pojal skutečně doslovně a že slovo „vlastnit“ v tomto případě označuje onu medaili za majetek oceněného sportovce, jak sám píšete. Kupec té medaile se opravdu stal jejím vlastníkem, ač třeba sám v kajaku nikdy neseděl. Nicméně, jak správně pravíte, olympijským vítězem nového vlastníka opravdu nenazveme. To jsou ty úžasné či děsivé možnosti společnosti peněz – viz ostatně třeba Válku s mloky. Geniální pan Bondy, bez něhož by tapa boys rázovitého capt. Van Tocha žili v jakési zátoce jednoho z malajsijských ostrovů, se nakonec postaral o zničení světa, aniž v životě spatřil jediného Mloka – jen silou svých peněz a obchodního talentu vydělat na čemkoli.
   Čili nové paradigma společnosti vlastníků mění i významy slov. Může se nám to nelíbit, ale to je asi tak všechno, co s tím naděláme.

   1. ehm – realitou, již ten jazyk označuje…

      1. Ano, možnosti společnosti vlastníků jsou úžasné. Můžete si s medailí koupit i sportovce. A ostatně, proč jen jednoho? Vždyť můžete vlastnit celý tým. A bude-li úspěšný tak VÁM bude vyhrávat. Stejně jako třeba kůň, nebo chrt. :-)

         1. Hloupe hrani se slovicky.
            Ja ziji zde v Kanade v dome, ktery jsem si sam postavil. Vcetne elektricke i vodni instalace. Jsem tedy majitel, i stavitel.
            Pokud dum nekdy prodam (no way ! ), nebudu uz majitel, ale stavitelem budu navzdy. Je to tak slozite ?

            1. Tak to jste, Canadiane, mimo majitele a stavitele také šikula :-)
               Ono je to skutečně jednoduché. Ale všimněte si kolik těch, kteří stavbu jen zafinancují, se označuje za stavitele. A to ani nemusí být její majitelé a nemusí se na stavbě podílet ani návrhem. Správně by měli říci: „Nechal jsem postavit“ ale oni stejně říkají: “ Postavil jsem“.

            2. V češtině pro to také existuje termín stavebník, který ovšem naši novináři, co se nezakecávají, totálně ignorují. Jako v mnoha jiných případech jsou to novináři, kdo kurví svět, když o investorovi píší jako o staviteli, protože nerozlišují.

   2. Zrovna jsem si říkal, že bych měl otevřít něco jako „terminologické okénko“, abychom si ujasnili pojmy. Co se totiž myslí tou medailí nebo tím diplomem, hovoří-li se o majiteli medaile či diplomu? Skutečně bez další ten kus kovu nebo ten cár papíru, který samozřejmě lze vlastnit a prodat, nebo to, co ten kus kovu či cár papíru symbolizuje? Je pro nás podstatnější to, co člověk má, nebo to, čím je? Krásně nám zde rezonuje E. Fromm a jeho mít, či být?

      1. S tím Frommem jste mě předběhl…:-)

6. Buď jsem tak úplně nepochopil, co se snažíte sdělit, Tribune, nebo máte ve své úvaze celkem podstatnou chybu v tom, že nerozlišujete, jestli ono vlastnictví je věcí obživy (tedy dejme tomu něco, co pro pekaře představuje jím upečený chléb), nebo odměnou za kvalitu odvedeného výkonu (tedy třeba ta medaile pro sportovce). Zatímco to první ze své podstaty přenositelné být musí, v tom druhém případě samozřejmě přenesení vlastnictví na jinou osobu nemá valného smyslu… Ačkoliv ani na tom není nic moc špatného. Sejdou-li se sportovec, jemuž stačí vědět, že je dobrej, a sběratel kovových placek, které mají příběh, proč by se neměli dohodnout…?

   1. Ještě jsem se nesetkal s kontextem, kdy by se o medaili či diplomu hovořilo jako o prosté věci bez vazby na to, za co (a tedy nutně i komu) byly uděleny.

      1. Ale to já přeci nerozporuju…

   2. Tak určitě může nastat, že sběratel má zlatou olympijskou placku z roku raz dva v tom oném, a sportovec má tutéž zlatou olympijskou.z roku raz dva v tom oném Oba mají zlatou olympijskou z roku raz dva v tom oném, to je fakt :)
      Majitelem-vlastníkem placky bude sběratel (fyzicky), a to jen do té chvíle, než ju střelí někomu jinýmu. Sportovec ju má doživotně a ani ji fyzicky doma mít nemusí (střelil ju sběrateli). Krásný příklad, jaké slabiny má urputná snaha některých vázat vlastnictví na schopností a naopak :))

      1. anonymní = bara

      2. Zdravim Baro :-)
         Presne receno “ urputná snaha některých vázat vlastnictví na schopností a naopak“ :))
         To jsme zase u nedorozumeni a toho je zivot plny a stejne tak I Internet :-(
         Pritom je to tak proste, ale nekomu to nestaci opakovat ani po ste.:-)

7. To jsou teda bláboly

Komentáře nejsou povoleny.