Co je možné, není nutné

38 komentářů: „Co je možné, není nutné“

1. Tá sloboda slova je v tomto prípade zjavne vytrhnutá z kontextu. Existuje ochorenie Tourettov syndróm. Ide o nekontrolované tiky, ale niekedy sa prejavuje tak, že postihnutý v určitých momentoch neovládane chrlí nadávky. Pri takomto pacientovi je namieste neobmedzená sloboda slova, inak to vždy závisí od kontextu.
   Napríklad ohováranie (pomluva) je trestným činom a argument slobody slova by zrejme neuspel na žiadnom súde.

   1. Jak se ukazuje, tak záleží především na tom, kdo koho pomlouvá, naopak skoro vůbec nezáleží na tom, kolik je v té pomluvě pravdy.

      1. To je fakt. Naviac tí profesionálni ohovárači sú majstri vo formulovaní „formálne-logicky pravdivých výrokov“. Napíšu napríklad: „existuje podozrenie, že … , ktoré XY zatiaľ nevyvrátil“.

   2. Pomluva by podle mne měla vypadnout z trestního práva a postižení odkázáni na právo civilní.
      Jakož i další trestné spáchané slovem nebo písmem, s výjimkou výzev k násilí a porušování práva.
      Ale beru na vědomí, že můj názor bude silně menšinový.

      1. Je správne, keď je predmet práva živý a trvalá odborná diskusia o tomto by bola dobrá. Cieľom je nájsť rovnováhu medzi slobodou jedného niečo konať a slobodou iných nebyť týmto konaním poškodení.
         Rozdiel medzi trestným a občianskym právom je v tom, že občianske sa dá uplatniť až vtedy, keď vznikli následky, pričom trestné môže byť účinné aj preventívne.

         1. Já bych tedy myslel, že je to přesně naopak. Kolikrát jsme se už dozvěděli, že policie (stát) nemůže konat, protože se ještě nic nestalo. a muselo se čekat, až někdo zemře, aby pak mohli potrestat někoho, proti komu byl sto a jeden důvod zasáhnout preventivně?

            1. Teória a prax sú u nás dve rôzne veci. Čo sa týka konania polície (štátu) sa u nás už ničomu nedivím.

            2. Ono je to v zásadě stejné v celé Evropě. Jak praví klasik: „Stejné chyby – stejné známky.“

2. Ano s takto napsanym komentarem lze souhlasit. Ovsem vysmivani byli vzdy subjektem moci, paklize pripustime, ze cirkev nejakou tu moc ma. Politici ti ji maji z principu jejich funkce a sami jim ji davame, proto jejich povolani take existuje. To ze hlavni redaktor a karikaturista byl komunista ho v tomto pripade šlechti.

   1. Ten detail, že ho pred streľbou vyzvali, aby sa postavil (s odkazom na jeho slávny výrok), mi pripadá ako vopred dobre premyslená skladačka do budúcej legendy.

3. Tak tak. Naštěstí žijeme ve svobodném kapitalismu, kde nám už nehrozí, že za kritiku vládnoucí třídy nás soudruzi pošlou v zinscenovaném procesu do vězení. Spousta lidí si ale tuto svobodu vůbec neuvědomuje a klidně by ji vyměnila za totalitní „sociální jistoty“.
   Se svobodou ale přichází i zodpovědnost. Není možné říkat cokoliv – třeba nabádat někoho k trestnému činu. Trestná by také měla být podpora všech hnutí, které vedou k omezování lidských práv, jako je fašismus, nacismus či komunismus.

   1. Vysvětluji vám to pořád dokola: kapitalismus nějaké vaše říkání nezajímá, kapitalismus váš souhlas k ničemu nepotřebuje, protože kapitalismus vládne tak, že přímo ovládá materiální podmínky vaší existence. Když usoudí, že ho vaše řeči začínají ohrožovat zařídí to tak, že zmlknete sám a rád, a pořád přitom zůstane sám sebou, zatímco soudruzi tím vždy do značné míry popřeli to, čím se zaklínali. A když by to náhodou nezafungovalo, tak je tu pořád v záloze ona kriminalizace, kterou sám(a) [pořád tápu v tom, jakého jste vlastně rodu] zmiňujete.

      1. Pravda, dnešní metody jsou sofistikovanější. Nejlepší otrok je totiž takový, který si myslí, že je svobodný.

      2. Můžete dát nějaký příklad, kdy „kapitalismus“ zařídil, že někdo rád zmlknul? Nedokážu si to moc představit. Co vím, tak v umlčování nepohodlných názorů – a dokonce i v likvidaci jejich nositelů – právě vynikali komunisté.

         1. Co třeba novináři obtížení hypotékou, kteří píší tak, aby si to u šéfů (majitelů!) nerozházeli a nepřišli o místo? Co propuštění odboráři? Nebo zaměstnanci, kterým je vyhrožováno, aby odbory nezakládali?

         2. Dajte si do googlu heslá „Sacco-Vanzetti“, „Jimmy Hoffa“ alebo „Mccartismus“. A nájdete príbehy ľudí, čo zmĺkli neradi.

         3. Dneska uz mlci v mainstreamu vsichni, takze zadny div, ze nenajdete ani jeden medialne vdecny pripad. Konkretni kauzy jako by nebyly :o)

         4. Aha, takže konkrétní příklad nemáte žádný. A když už, tak je sto let starý. Škoda.

            Dobrých novinářů je dnes na trhu obrovský nedostatek. Snad každý deník u nás nabírá nové lidi.

            Vzhledem k úrovni současné fluktuace na pracovním trhu není žádná tragédie, když někdo přijde o místo. Kvalitního zaměstnance si firmy drží zuby nehty a předbíhají si je. Pokud přijde o práci odborář, tak žádná škoda. Jen ať zkusí sám podnikat na vlastní riziko, aby poznal, jaké to je, když se mu v jeho firmě začnou množit odboráři…

            1. Co jsem zaregistroval, tak noviny ve velkém propouštějí, nenajímá nikdo. A když, tak ne kvalitu, ale láci. Dobrých novinářů je málo, protože po nich není poptávka, což je přesně ten mechanismus umlčení a konformity, o kterém je řeč. Nikdo nechce dobré novináře, ale levné a poslušné pisálky. Ani ty Lidovky nejsou výjimkou, ty drží nad vodou externí spolupracovníci jako Balaštík nebo Hříbek, jejich kmenoví komentáři, to je póvl na úrovni Kojzara.

               No a s těmi odboráři… dejte si facku a běžte si číst třeba Hayeka. A nebo si zkuste místo odborář dosadit Žid. Pořád nic?

            2. Bubla,
               toto, čo predvádzate, je podraz. Vám nejde o žiadnu diskusiu. Pýtali ste sa na príklady, lebo „si to neviete predstaviť“ a keď ste ich dostali priehrštie, tak ste sa ani neunúvali vziať ich na vedomie. Vaše argumenty sú hodné politruka. McCarthy fungoval v USA súčasne s politickými procesmi komunistov a ich metódy a teror boli porovnateľné. Ak ďalej trváte na svojom, tak už s vami nie je o čom. Zbohom, nebudem reagovať.

            3. Jste bez šance. Jestli ho zaženete do kouta, prohlásí, že na východě to byla podstata systému, zatímco na západě izolované bezvýznamné excesy a odejde středem (aby se vrátil zadem).

            4. Máte pravdu, títo sú neporaziteľní. :-)

            5. Aby bylo jasno, já neříkám, že kapitalismus nemá mouchy. Ale lepší systém pořád dosud nikdo nevymyslel.

            6. To si říkali vždycky a všichni, a kde je jim konec? Konec dějin neexistuje, existuje jen konec myšlení a konec nadějí.

            7. „Ale lepší systém pořád dosud nikdo nevymyslel.“ – Pre obyčajného človeka (ako ja alebo možno aj vy) je toto irelevantná úvaha. Verím, že okrem fanatikov nikomu z nás (a dokonca ani tým pri moci) nejde o „budovanie systému“. Každý máme svoje konkrétne životné podmienky, s ktorými sa musíme vyrovnať. Ľudia musia mať možnosť zlepšovať svoje konkrétne podmienky, ak s nimi nie sú spokojní. Ako píše Tribun, nikdy nie je koniec a systém v sebe musí mať opravné mechanizmy. Zmena vždy začína spochybnením existujúceho stavu.

            8. Oni říkají že „kapitalismus je nejlepší“, ale myslí „kapitalismus musí být nejlepší“. Mluví deskriptivně, ale myslí normativně.

            9. Mám za to, že niečo podobné kedysi prehlásil Churchill o demokracii. Mnohokrát sa to citovalo ako argument proti komunizmu a hľa, už sa objavujú aj remaky.
               V USA je mainstreamový názor, že kapitalizmus (a myslia liberálny kapitalizmus) je totožný so súkromným vlastníctvom v kombinácii s voľným trhom. Keď tam poviete niečo proti kapitalizmu, začnú obhajovať voľný trh. Pritom kapitalizmus nevymyslel ani jedno, ani druhé a myslím, že oboje bude existovať aj keď už kapitalizmu nebude.

            10. Vtip je v tom, že společnost /někdo používá termín civilizační okruh/ do které patříme, není organizována podle nějakého „systému“, který někdo vymyslel, ale vyvíjela se spontánně mnoho set let, s různými peripetiemi a odbočkami v jednotlivých končinách. To nejpodstatnější, co nakonec určovalo vývoj, bylo mravenčí úsilí jednotlivců o zlepšení vlastního života, rodiny, a v důsledku o příhodnější uspořádání cechu, obce…
                Je pravda, že občas někdo přišel s promyšlenou teorií /až do neuvěřitelných detailů/, jak státu či dokonce celému světu naordinovat dokonalost, ale při pokusech uvést teorii do praxe si skutečný život dříve či později našel vlastní, nenadiktovanou cestu.
                Jestli momentální podobě této cesty chcete říkat kapitalismus, je to na vás. Dokonce můžete zlým kapitalismem, který je vinen vší špatností světa, strašit malé děti. Ale to je tak asi všechno, jak říkal Jára Cimrman. Samozřejmě žádný konec dějin nenastal, svět se bude proměňovat a změní se i „kapitalismus“. Ale nebude to na povel levicových myslitelů, ani žádných jiných. Ani ti nejmocnější hráči dnešního světa nebudou hrát prim.

            11. Ale to, jak je naše společnost organizována, skutečně někdo vymyslel. Možná se nedá určit jediný autor, bylo to dílo do značné míry kolektivní (sic!), ale pořád je to dílo člověka, dílo naše. Není to nic přirozené, žádný přírodní zákon, který by objevili Hayek, Smith nebo Randová. To nejpodstatnější, co určovalo vývoj, nebylo úsilí jednotlivců, ale více či méně nevědomých zájmových skupin (tříd). Výsledek není na 100% řízený, ale není ani náhodný, a už vůbec ne nahodilý. Souhlasím s tím, že nikdy nic nejde podle plánu, ani intriky horního 1%, ale to ještě neznamená, že to 1% procento žádné zájmy nemá a že se je nepokouší naplňovat. Minimálně bude jeho zájmem ponechat svoji moc a svoje privilegia, která jsou ovšem možná pouze v kapitalismu, a proto se jej snaží všemožně udržet, přičemž jako nejefektivnější metoda se již přes dva tisíce let jeví rozděl a panuj. Bylo by fajn, kdyby ty změny byly evoluční, odpadním produktem onoho „nejlepšího možného uspořádání společnosti“ jsou ovšem krvavé revoluce.

            12. Tresen, to s vami nesúhlasím celkom zásadne. Snemonňa a senát sú plné profesionálov, ktorých hlavná náplň je pracovať na organizovaní „systému“. Robia síce hocičo iné, ale zmysel ich existencie je práve toto. Naša spoločnosť sa riadi zákonmi a nariadeniami a tie musia vytvárať systém, ktorý má hlavu a pätu. My ostatní sa práve preto môžeme sústrediť na svoje záležitosti, lebo na systém máme svojich „ľudí“. Oni nesmú pracovať „spontánne, s peripetiami a odbočkami“, metódou pokus-omyl. Dovolili by ste niečo také svojmu lekárovi alebo automechanikovi?

   2. V zmysle kritiky vládnucej triedy je vám sloboda slova úplne na nič, keď tá vládnuca trieda počuje len to, čo chce počuť a nič okrem toho. Dnes vás nemusia zatvárať, keď ste bez príjmu a nenájdete si prácu. Kádrovanie funguje rovnako ako za starých čias. Takmer vždy sa personalisti pýtajú na dôvody, prečo ste odišli z toho lukratívneho zamestnania (skúste pravdivo povedať, že ste si otvorili ústa na šéfa) a overujú si referencie u vašich bývalých šéfov, ak sa im niečo nezdá.

4. Ani „alternativní“ komentátoři to vždycky nemají lehké. Ti, co jsou onálepkováni jako bezzásadoví propagandisti, jako na potvoru nehlásají nic o drzounech, kterým se dostalo, o co si říkali, a internacionála na pohřbu i to, že karikatury, které šily nejenom do mohamedánů, se jim vůbec nemusely líbit, jsou pro ně podružné detaily, protože zřejmě jde o jistý princip. Co se mají co zastávat takhle důsledně nějakých principů? Zejména takových, které alternativci sice slovně uznávají, ale vidí je až někde na konci třetí řady svých priorit?
   To musí být dost nepříjemné.

   1. Zastávat se principů? Kde to žijete? Nestačil vám naposledy drzý Halík, jenž si dovolil vyjevit, že není Karlík? Jistě, je to dobrá sebepropagace jako každá jiná, jakkoli si myslím, že má v tomto případě pravdu. Principy v tomto světě jsou skutečně založeny na úplně jiných fundamentech – hodí se, nehodí se. Principy se dodatečně doplní brilantní dialektikou propagandy a už to jede…

      Nezáleží vůbec na povaze věci, k níž se pořikláníme či od níž se distancujeme; hlavní je nebýt na černé listině. Ostatně: „…v epoše komunismu existovaly dvě základní formy nesouhlasu s režimem: nesouhlas založený na víře a nesouhlas založený na skepsi; nesouhlas moralizující a nesouhlas imorální; nesouhlas puritánský a nesouhlas libertinský; jeden vyčítal komunismu, že nevěří v Ježíše, druhý, že se proměňuje v novou církev; jeden se pohoršoval, že nezakázal potrat, ten druhý mu vyčítal, že ho dělá obtížným. (Ty dva postoje, oslepené přítomností společného nepřítele, si tehdy skoro neuvědomovaly svou protikladnost; ta se vyjevila o to silněji později, když tu komunismus už nebyl.)“

      Tož tak je to s principy. :-)

      1. Dobrý postreh. Ale platí to aj na komunistov. Vždy ma zarážali ich sympatie ku gangstrom, ktorých obete boli „kapitalisti“.

      2. Je zajímavé, když tak hezky píšete o některých protikladných platformách protikomunistické opozice, že opomíjíte to, co opozičníky spojovalo: touha prosadit, aby se o všech těch věcech smělo mluvit. Žádné názorové rozdíly nemohly přebít tento hlavní princip.
         A je to stejný princip, o kterém jsem psala prve: tužka ano, kalašnikov ani gulag ne.

         1. Dodatečně jsem si všimla, že pasáž o opozici je citát.
            Na mém názoru to ovšem nic nemění.

5. … mluvčí by si měli uhlídat … zatím v žádném článku jsem nenašla nic o čtenářích. Sami sobě jistě netvořili ani neprodávali.

6. Jestli si budete dělat prdel z katolíků, zastřelím Vám Charlieho.

Komentáře nejsou povoleny.