Víš, co chceš?

K dříve položené otázce: „Víš, co nechceš?“ se jako logicky komplementární nabízí otázka: „Víš, co chceš?“ Myšleno tedy politicky. A troufám si tvrdit, že v takovém případě skoro každý automaticky odpoví, že chce „svobodu a demokracii.“ Ale kolik lidí se přitom zamyslí nad tím, jakou svobodu a pro koho? Chtějí svobodu ve smyslu práva silnějšího, nebo svobodu ve smyslu solidarity? Jsou ochotni přiznat svobodu druhým, i kdyby to mělo znamenat jejich vlastní omezení, nebo svobodu míní svoji nevázanost? A podobně se lze ptát – a mělo by se ptát, ale je otázka, kolik lidí se tak ptá – i na demokracii: co tou demokracií vlastně myslí? Chtěli by beze změny režim, ve kterém dnes žijí, i kdyby se mu neříkalo demokracie? A můžeme jít dál na subtilnější úroveň, jakou jsou „evropské hodnoty“. Kde kdo je na ně pyšný a bránil by je (a šířil) i s mečem v ruce, ale dokázali by je všichni i vyjmenovat, alespoň některé? A nejenom vyjmenovat, ale i zdůvodnit, čím jsou tam vynikající, že musí být chráněny a vynucovány třeba i silou? Kolik zastánců „evropských hodnot“ dokáže poučeně říct, že poměr cena/výkon je přijatelný, kolik z nich si jejich cenu, nikoliv tu z reklamy, ale tu skutečnou, která je často placena jinými, jinde a jindy, uvědomuje? A přemýšlí o ní vůbec? Kolik asi z těch, kteří automaticky a samozřejmě chtějí svobodu, demokracii a evropské hodnoty, se někdy vůbec zamýšlelo nad tím, co a proč vlastně chtějí?

Reklamy

180 comments

  1. NavajaMM

    Ono „sloboda a demokracia“ je skoro ekvivalent „všetko po starom“. (Len preboha žiadne zmeny.)
    To, čo by mne politicky stačilo, je široká diskusia o politickom zriadení a vôľa budovať a časom korigovať spoločenské vzťahy.

  2. embecko

    Svoboda je tu vzdy a vsude, Tribune, tu nemusite hledat, uz se svobodny rodite. Problemem je prebytek nesvobody :o)
    Dulezitejsi jsou proto vzdy hovory o nesvobode, proto se jim liberalove tak vyhybaji a mluvi stale jen o lidskych svobodach. Podle miry svobody v ustech poznas tyrana :o)

    • Kamil Mudra

      Ta nesvoboda by se dala rozdělit na dva druhy:
      1) přirozená – tj. ta kterou „generuje“ jakékoli bytí už z principu
      2) „uměle“ vytvořená – tj. ta kterou nás omezí někdo silnější
      Tělesně nemáme šanci být svobodní. Rodíme se coby mláďata zcela závislá na někom, kdo se o nás postará. A s ubýváním této závislosti nastupují a stále přibývají všelijaké „musíš to či ono“.
      Svobodní se můžeme stát pouze stavem své mysli a to v jediném případě: že nás ani nenapadne myšlenka na svobodu či nesvobodu.

  3. tresen

    Původně jsem chtěla vložit Hutkovu Náměšť, ale pak mi YouTube nabídla tohle:

    Je těžké se z toho vymotat, ale Kainar si tuším cestu našel.
    Pořád se rodí malí chlapečkové, které čeká ostříhání dohola a skoro nic jiného. Pomozme jim, jak jen to jde.

    • Tribun

      Pomozte jim, jak jen to jde… Tohle napíšete a přitom těm, kteří se jim pomoci pokusili, nemůžete přijít na jméno a vyčítáte jim nejenom nezvládnuté řešení, ale samotnou myšlenku.

      • tresen

        Neřekla bych, že jste něco pochopil.
        Dokazujete, že jsou případy, kdy to asi nejde nijak.
        Ani když kadeře dávno dorostly a nikdo nedrží nůžky.

        • Kamil Mudra

          Myslím, třešni, že Tribun dobře chápe to co lidem vašeho ražení velmi často uniká. A sice že chtít svobodu a demokracii je totéž jako požadovat ČISTOU vodu se sirupem. Dokud si lidé neuvědomí že řeč nemůže být o ničem jiném než o dávkování a složení toho sirupu, který je mnohými vydáván za vodu, nemají šanci se domluvit.

  4. mistralius

    Toto již mám rozmyšleno dlouho a odpovídám „sociální jistoty“ nikoliv „svobodu a demokracii“. „Svobodně a demokraticky“ nezmrznout na ulici.

    Jinak pro Bimby Oty Fagany, nechť si vyhledají, co to znamená slovo sociální. S ČSSD to nesouvisí :))))

  5. Leon Kreutzfeld

    Ja osobne bych chtel solidaritu ostatnich se mnou (jako ze bych porad dostaval a nemusel davat). Do takove situace jsem se vsak dosud nedostal, nebot socialni stat mi pouze nabizi moji nasilim vynucenou charitu pro ostatni (jako ze porad musim davat ale h… za to dostanu). Tudiz ten pomer cena/vykon je tam dost zalostny. :-(

    • Tribun

      To by pak ovšem nebyla solidarita, ale vykořisťování, a to je dnes nejenom běžné, ale je to fundamentální základ naší společnosti. Problém je v tom, že vy (ale zdaleka nejenom vy) pořád přemýšlíte v takových pacifikačních kategoriích, tj. takových, které podporují status quo.

        • Feldkurát Katz

          jenom pro pořádek – poznámku jsem směřoval Leonovi. A myslím, že oprávněně, protože když někdo motá dohromady solidaritu s jakousi vynucenou charitou a ještě by chtěl – aniž by evidentně patřil mezi potřebné – tu solidaritu konzumovat, má v tom dle feldkurátovského skromného názoru poněkud maglajz.

            • Leon Kreutzfeld

              Solidarita znamena „nekdy ja pomuzu tobe, nekdy ty me“. Je to vzajemna pomoc. Charita je z principu jednosmerna. Socialni stat se vyvinul v nasilim vynucovanou charitu (jako ze jedni porad dostavaji, ale nikdy nedavaji). Uz se o tom zde jednou panove hovorilo.

              • NavajaMM

                Solidarita podľa mňa nie je hlavne o dávaní a prijímaní. Solidarita je spoločenstvo a znamená to spoločnú pomoc tomu najslabšiemu, lebo sila spoločenstva je limitovaná najslabším členom. Môže sa stať, že najslabší je stále ten istý, ale nemôže to byť voľba lotériou alebo rotáciou. To by potom bola úplne iná hra.

                • Leon Kreutzfeld

                  Kdyz si prectete, jak solidaritu definuje treba anglicka Wiki, tak se jedna o vzajemnou pomoc. To slovo vzajemne je tam dulezite. Je-li nejslabsi stale ten samy (dokonce napric generacemi), tak se nejedna o solidaritu, ale charitu.

                  A dnes je problem v tom, ze stale vice skupin ve spolecnosti je zavislych na pomoci jinych nikoliv docasne, ale permanentne, a to imho znacne rozklada koncept solidarity. Domnivate se, ze by bez nasilim vynucene charity byli Cesi nebo Slovaci solidarni s Romy? Dobre placeni s dlouhodobe nezamestnanymi?

                  Dalsim dulezitym znakem solidarity jsou vzajemne (opet to solovo) sdilene hodnoty a myslenky. Tam taky dochazi posledni desetileti ke znacne erozi. Dosahnout solidarni spolecnosti bez jejho vynuceni nasilim je dost slozite, a je ta solidarita vynucena nasilim stale tou solidaritou, kterou chcete?

                • Tribun

                  Pořád se motáme v pojmech minulého světa, protože máme mentální blok přijmout realitu, ve které všichni pracovat nemusí, protože pro zajištění obživy všech stačí částečný úvazek nemnoha. Na jednu měníme svět, ale na druhou chceme, aby pořád stejný jako před 150 lety.

                • NavajaMM

                  Pane Kreutzfeld, môj syn, keď chodil do ZŠ na základný stupeň, mal spolužiaka na invalidnom vozíku kvôli obrne. Často mu museli spolužiaci pomáhať s normálnymi vecami a trieda si samozrejme musela kvôli nemu prispôsobovať aj vyučovanie aj mimoškolské aktivity a trebárs výlety. Šlo podľa Vás o solidaritu alebo charitu?
                  Mimochodom, nie je mi sympatické, že s tou anglickou wiki zavádzate. (http://en.wikipedia.org/wiki/Solidarity) Prvá veta definície je: „Solidarity is unity.“ a ďalší text rozoberá aspekty, ktoré túto jednotu môžu zakladať. Celá definícia solidarity zdôrazňuje spolupatričnosť a vzájomnú závislosť. (Definition: it is social cohesion based upon the dependence individuals have on each other in more advanced societies.) Nie je to tam vyslovene uvedené, ale som presvedčený, že priemerne vyspelému maturantovi už došlo, že pri takto definovanej solidarite sa nedá merať kto koľko prispieva a vyžadovať reciprocitu.
                  (O vzájomnej pomoci hovorí len vložený článoček o Kropotkinovi – mutual aid. Lenže aj z kontextu je jasné, že je to ilustračný článoček, nie pokus o vyčerpávajúcu definíciu.
                  Takže, prosím, nabudúce nefixlujte.)

                • Leon Kreutzfeld

                  Pane Navajamm, to je mi lito, ze si myslite, ze nehraji fair. Ja myslim, zeto u Vas neprameni ze zleho umyslu, ale z Vasi nedostatecne znalosti ceskeho jazyka. Pisu tam “ jak solidaritu definuje TREBA anglicka Wiki“. To v cestine znamena, ze to je jedna z moznych definic, ne ta jedna jedina pripustna. Spatne jsem predpokladal, ze ve slovenstine to znamena to stejne. Nicmene to je jen slovickareni, pro nalezeni smyslu toho slova jsem tedy odkazoval na obecny uzus a stale se domnivam, ze vylucnost a bezpodminecnost nejsou definicnimi znaky solidarity. Mate-li vsak lepsi definici,muzete ji klidne predlozit, je videt, ze se v tom vyznate.

                  Pane Tribun,ohkledne te motivace, jak byste nastavil tedy bezpodminecny prijem obecne, a jaky prijem napr. pecovatelkam o stare lidi, aby je to jako pozitivne motivovalo? Snazim se pochopit nove mysleni a zkousim zjistit, jestli se da zkombinovat s tim starym „ma dati – dal“, pripadne jestli je na to nutne aplikovat Spidlovo „zdroje jsou“.

                • Tribun

                  Zdroje jsou, to je fakt. Problém je jen jejich alokace. Bezpodmínečný příjem znamená, že je bezpodmínečný, nevím, co na tom chcete nastavovat. Snad jedině jeho výši a tady přiznávám, že konkrétní číslo vám neřeknu, ale v principu by to mělo být tolik, aby to umožňovalo důstojný život v relativním dostatku. Motivací potom má teoreticky (protože praktické zkušenosti, snad až na ten jezuitský experiment z před pěti sty lety v Jižní Americe, zatím chybí) být osvobození od nutnosti pracovat pro obživu a uvolnění tvořivých sil člověka. Ta pečovatelka by v tomto sytému pečovalo proto, že chce a může, dělala by něco, co ji naplňuje, a žádnou vnější motivaci by proto nepotřebovala.

                • NavajaMM

                  Díky, pane Kreutzfeld. Trebárs by sme mohli pokračovať v tej anglickej wiki, ktorú ste spomenuli na začiatku. Ja ju nepovažujem za nepatričnú, beriem to. Tie najdôležitejšie časti definície som aj vložil do svojich predchádzajúcich komentov. Základom tam bola vzájomná spolupatričnosť, nie pomoc alebo výmena. Solidarita vzájomnú výmenu vlastne ani nemusí obsahovať. Prejavom solidarity je aj to, keď si na sako pripnem trikolóru, aj keď ma to inak nič nestojí a ten, s kým som solidárny sa to ani nedozvie.
                  Obávam sa však, že sa naša debata zadrhne na tom, že definícia z anglickej wiki akosi neladí s českým „obecným úzusom“. (Podpichnutie pod čiarou: zrejme naozaj nerozumiem dobre česky a slovo TREBA má aj význam „když se mi to nehodí, tak ani ne“). ;-)

              • vera

                Máte pravdu že solidarita je něco jako vzájemná pomoc, ale přesahuje ji v jedné věci. Ta reciprocita je rozložena na neurčitelný časový a finanční úsek, protože prostě nikdo neví a netuší, jak velký průser přijde a kdy a koho potká.
                Žádný systém není dokonalý, ale opouštět tenhle princip pro pár chyb je dost pošetilé.
                Dost si stěžujete, co vás mrzí víc, že z tohodle systému neumíte čerpat dávky, nebo granty? :-)

                • NavajaMM

                  Paní vera, nenechajte sa pomýliť. Reciprocita má so solidaritou máločo spoločné. Je to skôr ekonomická kategória z trhovej výmeny.

                • Leon Kreutzfeld

                  NavajaMM: nemyslim, ze bych fixloval. Se vzajemnosti se setkate v jinych definicich solidarity, treba prvni co mi vyskoci z googlu – “mutual support within a group”. Pokud mezi atributy solidarity pocitate jednak ne-vzajemnost (jeden porad dava a druhy porad bere) a bezpodminecnost (neocekavani reciprocity), tak to se asi bavime kazdy o jinem fenomenu. Porad si myslim, ze ten muj vyklad je blizsi obecnemu uzu.

                  Vas pripad s invalidnim spoluzakem z toho nijak nevybocuje. Fysicky handicap nevylucuje, ze v ramci svych moznosti pomuze spolecenstvi tam kde muze.

                  Ad Vera: domnivam se, ze solidarita je z hlediska vyvoje a preziti spolecenstvi dulezita, nemyslim, ze by se tento princip mel posetile opoustet. Muj prvni prispevek byl spise jakesi rypnuti k ilustraci, co se za solidaritu povazuje dnes – nasilim vynucena povinnost jednech bezpodminecne a ne-vzajemne prenechavat zdroje druhym, kteri o tu vzajemnost/reciprocitu nemaji zajem.

                  Takovy system se nemuze dlouhodobe udrzet, protoze poroste podil tech, co se vezou a bude klesat podil tech, kteri tahnou, dojde k erozi vzajemnosti. Ne kazdy je uvedomely a stedry clen spolecenstvi jako NavajaMM nebo Tribun.

                  Ad. Tribun: koncept, ze vsichni pracovat nemusi, protoze tu praci zastane par lidi, je zajimavy, a souhlasim, ze to v nejake variante je jedno z reseni budouciho vyvoje. Jak byste ale resil problem motivace? Dnes lide delaji hlavne kvuli hrozbe materialnim nedostatkem a dane plati kvuli hrozbe nasilim a tech par geeku co delaji proto, ze je to strasne bavi, tech 10 milionu Cechu nebo 7 miliard obyvatel planety Zeme nevytrhne.

                  Ale to je troche jine thema, ja v tomto threadu zkoumal pojem solidarita, coz toto neni.

                • Tribun

                  Kdo jsou ti, kteří pořád jen berou, a kdo ti, kteří pořád jen dávají? Mám takové tušení, že myslíte Cikány a Slušné lidi (TM), jenže to je právě ta pacifikační past, ve které vás chce režim mít, protože když už, tak je to 1% elity vs. 99% neprivilegovaných. Cikáni to jen intuitivně pochopili rychleji, protože nebyli zkažení protestantskou (buržoazní) morálkou a přizpůsobili se lépe.

                  Motivace? Myslel jsem, že dnes je již všeobecně a jako vědecký fakt akceptováno, že motivace trestem nefunguje, že mnohem lepší je motivace odměnou. Dokonce už i korporace to začínají chápat a místo sankcí nabízejí „bonusy“. Proč myslíte, že by jako motivace nemohlo fungovat to, že člověk bude dělat co umí, co ho baví, co ho naplňuje a v čem se cítí být přínosný? Nemusí to být zrovna postávání u pásu, může to být třeba péče o děti či staré lidi, učení, skládání hudby… Už jsem to tu říkal, a myslím, že zrovna vás: vy pořád uvažujete v zastaralých kategoriích. Svět se mění a člověk se musí adaptovat = myslet nově. Co se osvědčilo v minulosti nemusí být nutně adekvátní v budoucnosti.

                • NavajaMM

                  Pane Kreutzfeld, áno, bavíme sa každý o inom fenoméne. A je mi ľúto, že nehráte fér, pretože najprv ste odkazovali na definíciu z anglickej wiki a zrazu je pre debatu významnejší „obecný úzus“, ktorý si ja nemám ako overiť a do vykladača ktorého ste sa sami menovali.
                  Evidentne je pre Vás dôležitejšie, aby ste boli vlastníkom pravdy, než naše vzájomné dorozumenie. Všimnite si, že toto je tiež jednostranne definované partnerstvo, presne ako „jeden vždy dáva, druhý vždy berie“.

                • Brumla

                  slušné lidi (TM) ….. tak tohle opravdu sedí. Protože tímhle už se fakt zaklíná kdekdo. Hlavně ti správní pravicoví – co řadí sami sebe mezi slušné lidi a pletou si upřímnost s hrubostí a nejraději by své oponenty poslali buď na Sibiř nebo je rovnou pověsili či zastřelili….

                  Už přeci i pan feldkurát ze Švejka říkal že „Bůh je nanejvýš milosrdný, ale jenom pro pořádný lidi !“

  6. Pingback: Víš, co chceš? | Outsider Media
  7. Anonymní

    Chci svobodu.
    Svobodu nakládat se svým majetkem (na rozdíl od práva silnějšího nikoli s majetkem ostatních; jim přiznávám tutéž svobodu). Svobodu využít jej k solidaritě, ale právo na to, rozhodnout se, s kým a jak solidární budu. Svobodu podporovat matku tří dětí, jejichž otec opilec utekl od rodiny, ale zároveň svobodu nestarat se o další osud toho opilce. Svobodu pro egoisty, kteří se nepodělí nikdy s nikým, stejně jako pro neprozřetelné rozhazovače, kteří se dělí nejen s lidmi našeho kmene, ale i s potenciálně nebezpečnými lidmi jiných kultur.
    Sociální stát je přímo protikladem svobody.

    Co žádám, je svoboda nebýt činěn zodpovědným za osud lidí, s nimiž nemám nic společného.

    O demokracii až tolik nestojím, ale údajně je nejlepší možným způsobem správy věcí veřejných. Důležité je spíše, aby jich bylo co nejméně.

    • Tribun

      A jak jste si ten majetek přivlastnil bez práva silnější? Absolutní vlastnické právo je právo silnějšího.

      Vybírat si, komu pomůžete a komu ne, není solidarita, ale charita. A charita, to je opět právo silnějšího.

      Chcete-li právo silnějšího pro sebe, nemůžete ho upírat druhým, pak si ale nemůžete stěžovat, když vám někdo silnější sebere „váš“ majetek.

      Mimochodem, protože jste člověk, tak máte něco společného s každým člověkem. Co, to objevíte nejpozději, až vám poteče do bot a bude chtít, aby vám někdo pomohl. Nebo vám snad bude jedno, že si vybral někoho jiného, komu pomůže, třeba někoho sympatičtějšího, protože bez problémů?

    • Feldkurát Katz

      nejste náhodou „emko“ Michal?
      S vašimi asociálními postoji byste se měl vrátit do džungle. Hop na strom!

  8. Ota

    Vim co chci a nabizim to i ostatnim. Francouzi nedlouho po jejich burzoazni revoluci, kdyz se ministr tehdejsi vlady Jean-Baptist Colbert ptal mestanskych stavu, kupcu a majitelu zivnostenskych koncesi, jak by jim mohl pomoci, aby narodni hospodarstvi co nejvice vzkvetalo – po chvili upejpani jeden vinar rekl – laissez faire. Coz znamenalo – vlado nechte nas byt, nechte nam svobodu tvorit, vyrabet, pestovat a poskytovat sluzby – a vysledky se dostavi. A take ze se dostavily.

    Nez se zacinal prosazoval merkantilismus meli fyziokrate znacnou podporu tehdejsich ekonomu a vetsiny obcani. Pocinaje otcem rannymi ekonomickymi filosofy Jamesem Millem, Thomasem Malthusem, Jeremy Benthemem az po otce klasicke ekonomie Adama Smithe. Je to produkt OSVICENSKE Evropy, ktera spolecne s reformaci prinesly na nasi planetu demokracii a koncept svobody zalozeny na tzv. „prirozenych“ a tedy lidskych pravech. To, o cem se Tribun zminuje ve svem clanku, bez techto ekonomickych procesu ktere byly chapany jako prvotni projevy lidske svobody, vychazejici z lidske prirozenosti – ktera urcuje lidske motivy jejich kazdodenniho jednani – maximalizaci jejich uzitku, by klasicke spojeni demokracie a nasi svobody v podobe ochrany Lidskych prav a svobod, nikdy nevznikla.

    • Tribun

      Kromě toho, že je to anachronismus, to není odpověď na mojí otázku, protože vůbec nereflektujete cenu, na kterou jsem se ptal. Já vám nevyčítám, že ji neznáte a neumíte určit, to dovede jen málokdo, ale že se tváříte, že žádná neexistuje, že to, co chcete, je čistý zisk bez nákladů pro všechny.

    • Kamil Mudra

      Oto proberte se. Žádná přirozená lidská práva neexistují. Právo je nástroj uměle vytvořený člověkem. Tedy něco, co vám je přiděleno (uděleno) společností, potažmo tím, kdo tu společnost řídí.
      Mezi svobodou a demokracií (nebo něčím jiným místo demokracie) si musíte vybrat – nemůžete mít obojí.
      Ten, kdo požaduje nebo proklamuje svobodu i demokracii zároveň, je buďto hlupák a nebo lhář.

      • Tribun

        Těžko si představit svobodu bez demokracie. Absolutistický vládce není svobodný, přestože může cokoliv, protože nemůže dovolit nedělat nic, pokud chce zůstat vládcem.

        • Kamil Mudra

          Svobodu jednotlivce(ů) si lze představit jedině za absence jakéhokoli systému – řádu.
          Neexistuje žádný svobodný systém a demokracie není v tomto výjimkou.
          Každý systém může obsahovat nějakou „porci“ demokracie. Občan, ke kterému se ta demokratická pravidla vztahují, není těmito pravidly od ničeho osvobozen. Je jimi pouze přizván ke spolurozhodování – tedy částečně zapojen do řízení systému, což může být učiněno jak dobrovolnou tak i povinnou formou. Defacto jde o jakýsi „vedlejšák“, mimo jeho ostatní pracovní činnost, ať už pracuje tzv. „na sebe“ a nebo pro někoho jiného a nebo třeba i vůbec nepracuje.

          Absolutistický vládce je svobodný, pokud se k ničemu nezaváže, protože nemá nad sebou už nikoho kdo by mu velel. Každá činnost, kterou musí vyvinout aby svou vládu udržel, je jeho strategií vůči okolnostem, avšak nikoli nesvobodou. Podobně jako člověk, který se živí lovem, musí lovit aby se uživil. To že loví není projevem nesvobody. Ta by nastala teprve v situaci, kdy by mu někdo jiný vnucoval nějaká svá pravidla lovu. Pokud se však lovec přizpůsobí roční době, zvykům zvěře, momentálnímu počasí atp. nejde o omezení jeho svobody ale o jeho strategii přežití. Vycházím samozřejmě z předpokladu že jak vládce tak i lovec jsou tím čím jsou, na základě vlastní volby.

          • Ota

            Az na to, ze prave demokracie je vykonavatelem/arbitrem tech svobod tak, ze nemobou byt ta zakladni jakymkoli pravne positivistickou reguli narusena. Pravne arbitrarni system nemusi vest ke spravedlnosti. Ta je definovana mimo nabozenske moralky predevsim jako to, ze nam nesmi byt upreno to, s cim jsme se jako lide narodili. Nadani rozumem a dedicnymi dispocemi jistych schopnosti, ktere nam nema kdololi prava uplatnit ve svuj prospech.

            V osvícenství jsou lidská práva jako práva přirozená spojována s myšlenkou rozumu, který bytostně přináleží člověku. Byla přitom využita Aristotelova myšlenka, že člověk jezóon logon echon, tedy živočich, k němuž bytostně náleží řeč či rozum, tedy myšlenka, která umožňuje závěr, že rozum je všem lidem vrozený.

            Ze state o pojednani o lidskych pravech Alese Havlicka

            http://buberfund.cz/projekt-webdialog/universalnost-lidskych-prav/otazka-lidskych-a-prirozenych-prav-a-havlicek/

            To ze mame zakotvena lidska prava v nasich ustavach ( v kulturnim okruhu euroatlanticke civilizace, fakticky vsak asi ve 42 statech sveta sdruzenych do OECD ) JE VYSLEDKEM DEMOKRACIE. Zadne osvicenstvi jejich vynutitelnost nedokazalo vynutit dokud se neustanovil demokraticky proces rozhodovani. Jako jedna z prvnich deklaraci to byla americka deklarace nezavislosti jako nejvyssi konstitucni ( ustavni ) zakon USA. Thomas Jefferson byl tedy prvnim demokratem z hlediska toho, ze zajistil vynutitelnost techto nasich prirozenych lidskych prav. Anticti filosofove s nimi prisli sice jako prvni, ale jejich vynutitelnost nedokazali zajistit.

            • vera

              Demokracie není vykonavatelem ničehož, to jsme jenom dostali trochu volnosti, páč jako pohyblivá pracovní síla jsme byli užitečnější.
              Ale hlavně mě překvapuje, že vy, takový znalec, a nevšiml jste si tak výrazné změny – lidská práva už nejsou v kurzu, dneska frčí Likvidace Korupce, granty za miliony a koupele v krvi zaručeny. Neměl byste trochu otočit kormidlem, at nestojíte na chodníku? :-)

  9. embecko

    Skoncila dalsi kulurni etapa: zemrel Ludvik Vaculik.
    Ackoliv to nebyl muj „typ“ a snad nikdy jsem od nej nic nedocetl do konce, jeho vyrazne misto v historii ceske kultury mu uprit nemohu.

  10. Brumla

    Svoboda člověka je dělat věci které nevadí jiným lidem a nebýt omezován věcmi které dělají ostatní lidé – a protože lidé jsou „hajzlové“ („laissez faire“, „komunismus“ atd jsou nerealizovatelné utopie dokud nedojde k „DNA“ změně lidí), je třeba aby existovala SÍLA která tohle (rámec lidského chování) vynucuje….

    všechno ostatní jsou „kecy“ o svobodě těch kteří ji buď mají a nezajímá je osud jiných (případně je rovnou chtějí poslat do lágrů či vyhladit atomovkou jako to současní „demokratičtí“ liberálové chtějí udělat s rusy – protože to přece nejsou lidi a proto pro ně neplatí „lidská“ práva a svoboda), nebo těch kteří si myslí že svobodu nemají a chtějí ji získat na úkor jiných…

    to je můj názor

    • Kamil Mudra

      Nu ano… Co se týče lidí, kteří nejsou „na špici“ a zapáleně hájí tu „svobodnou demokracii“, tak ti mi připadají jako malé děti, kterým táta kutil dovolil aby si zatloukli při stavbě plotu okolo zahrádky, pár svých hřebíků. Naplněni pocitem z dobře vykonané práce pak zas odběhnou ke svým a hrám a taťka vezme kladivo do ruky a uvede vše do stavu splňujícího jeho představu.

      Ty děti ale po čase dospějí natolik, aby dokázaly odlišit své dílo od toho taťkova, naučí se zatloukat hřebíky správně a když je pak taťka vyzve ke stejné činnosti, vědí už že jde o práci a ne nějaké vyznamenání.

      Jo. Pro zatloukání hřebíků dospějí. Ale pokud jde o demokracii tak většina zůstane dětmi až do smrti.
      A bohužel – ti co je nechávají zatloukat hřebíky už nejsou hodní taťkové a postavenými ploty už chrání pouze svoje zahrádky.

    • embecko

      „Svoboda člověka je dělat věci které nevadí jiným lidem“

      Na to rovnou zapomente, Brumlo. Kazdy system vlady konci v okamziku, kdy se ho nauci vyuzivat ti, proti kterym byl zameren.
      Nekterym lidem vadi uz to, ze vubec existujete…pokud neco delate (vymysleme neco, treba ze si piskate na chodniku), kdo rozhodne, ze to druhemu nevadi? To budete rozhodovat vy, anebo ten druhy, kteremu to vadi?

      Tim se dostavame k jadru pudla: tzv. svobody se stal nastroje ovladani druhych a to tim zpusobem, ze „svobody“ jsou dnes pouzivany ke zvyseni nesvobody.

      Kdyz to dotahnu do krajnosti, tak dnes se uz ani nemuzete nadechnout, aniz by to nekomu mohlo nevadit (kdyz bude chtit) a tedy tim uz nekoho omezujete na jeho svobode. Takze ta vase poucka jiz vyzaduje pred-definici svobody. Kdyz nebude panovat predbezna vseobecna shoda nad tim, co svoboda je, pak „necineni druhemu, co vadi me samemu“ je poucka uplne k nicemu, protoze kazdy si onu svobodu nastavi uplne jinak. Svoboda se tak stava „holi na psa“ a kdo vic o ni mluvi, ten se o to vice zasazuje o nase nesvobody :o)

      • Brumla

        Ano – dostáváme se ke klasickému: „Kdo ohlídá hlídače ?“

        Skutečně svobodný jedinec může být jenom ten kdo žije na opuštěném ostrově – jenže pak přestává být člověkem.

        Ve společenství lidí je to neustálá interakce vzájemného omezování „svobody konat“ – takže pokud chceme žít (a ne si neustále hlídat záda před druhými), musíme se vzájemně dohodnout na pravidlech (bohužel souhlasím že pravidel by mělo být co nejméně – už se třeba zkoušelo křesťanské desatero). Proto přes tlupy, rodové klany a království jsme se dostali až ke státům. Jenže pořád musí existovat zpětná kontrola na ty „blbce“, kteří chtějí systém zneužít pro sebe. A dnešní neoliberálové křičí o sto šest, že tyhle „blbce“ máme nechat na pokoji a vono to nějak samo bude fungovat – asi evolučně….

        Sice vím že proti entropii stejně nakonec nevyhrajeme, ale po tu dobu co tu jsme by jsme snad jako lidstvo měli chtít něco jiného, než se jenom navzájem požírat :/

          • Brumla

            souhlas, souhlas, souhlas – jak pan embecko, tak pan Tribun, tak pan Mudra. Evolučně nejlépe vybavený je kdo ? Člověk ? Ani náhodou – je to šváb :) Nepřežije ten nejsilnější – tohle opravdu zkreslil „Darwinův buldok“ – ale ten nejlépe vybavený na „přečkání změn“. A z hlediska změn podmínek přírodních „zdrojů“ jsou nejlépe připravené ty „nejprimitivnější“ organismy. Člověk – lidstvo – má teď díky „rozumu“ šanci „vymanit se“ z koloběhu života. Jenže to musí zavrhnout především to co ho doposud dělá člověkem …a stát se něčím jiným. Vůbec nevím co to bude – pokud se k tomu vůbec dostaneme…

            • Tribun

              Ale ovšem, že přežije nejsilnější – jenom to nemusí být ten fyzicky nejsilnější. Může to být nejchytřejší, nejpřizpůsobivější, nejskromnější… prostě podle situace, čili vnějších podmínek.

            • est

              „Pokorní (tiší) zdědí zemi“. A to budou ti, kteří zavrhnou to, co je v člověku ne-lidského, totiž ego. Odložením ega se nestanou méně člověkem, ale teprve člověkem.

        • Kamil Mudra

          …musíme se vzájemně dohodnout na pravidlech…
          Přesně tak. A právě tomu dohadování na pravidlech a jejich nastavování, by nejvíce prospělo kdybychom od používání pojmu „svoboda“ zcela ustoupili a nahradili ho výrazy jako rovnoprávnost, potřeba, zájem, nárok … a tak podobně.
          Pokud v dialogu o praktických otázkách života neustále figuruje tak abstraktní pojem, jakým „svoboda“ bezesporu je, jsou ve značné míře abstraktní i výstupy a rozhodnutí která z dialogu vyplynou.

      • rybářka

        Svoboda je možnost zcela rozhodovat o sobě samé, přičemž budu dodržovat veškerá právní i společenská pravidla, platná pro všechny občany bez rozdílu.
        O významu svobody a také o její skutečnosti se budeme ještě dlouho dohadovat a kdoví, zda se vůbec podaří nějakou přesnější definici nalézt, ačkoli právě ono slůvko SVOBODA, je jedním ze slůvek nejvíce ceněných.

        • Tribun

          To je ovšem svoboda k něčemu, co ale mají dělat lidé, kteří o takovou svobodu nestojí a dávají přednost svobodě od něčeho, například od projevů svobody jiných k něčemu? Obávám se, že pro takové není v naší společnosti místo, protože se nevejdou do škatulek „svobody“.

  11. rybářka

    Svoboda, to je pro mne vymahatelnost práva již existujícího, pro všechny, bez ohledu na politické, či mocenské vazby. Nedostatek liberalismu státního aparátu u nás, kdy státní složky k slabším přistupují odlišně než k privilegovaným vrstvám občanů, a novými zákony tuto asymetrii jenom posilují, pak tuto svobodu, kterou tu máme považuji za zcela absurdní.
    Důvěra ve spravedlnost, to je u mne základ slova „svoboda“.

    • Brumla

      Tak tohle bych prosím opravdu chtěl objasnit.

      Jak souvisí liberalismus státního aparátu se schopností spravedlivě soudit privilegované vrstvy ? A jak může být státní aparát vůbec „liberální“ ?

      • rybářka

        Státní aparát by měl být ochotný vymáhat stejné právo pro všechny. Státní složky měří dvojím metrem, což není skutečnost úplně neznámá. K mocným vstřícnost, na slabé přísnost. Liberálové, kterými se většinou cítí být, by mnohem více dbali na požadavek právních záruk svobod a práv, stejných pro všechny občany.
        Ale nemusím mít pravdu,

        • Brumla

          Stále Vás nechápu. Státní aparát je výkonná složka státu a jejím jediným nástrojem a měřítkem je postupovat PŘESNĚ v souladu se zákonem (parametry systému). Když se kolečko v hodinkách „rozhodne“ že bude „hranaté“, tak přestanou fungovat celé hodinky. Jak správná funkce souvisí s „liberalismem“ svobody ?
          Pokud chcete aby státní aparát přistupoval ke všem stejně, tak to musíte chtít po „zaměstnavateli“ – ryba smrdí od hlavy. A aby politici nemohli tlačit na soudce – tak tomu rozhodně nepomůže že soudci budou mít co největší platy – neboť s jídlem roste chuť (viz náš pankáč Khárl von Bahnhof) a více peněz se nerovná více spravedlnosti, pouze více „svobody“ rozhodovat i nespravedlivě.
          Podle mne se nemůžeme bavit o svobodě, ale zajištění FUNKCE systému – a ten ani nemůže být „absolutně“ svobodný, pouze v mezích mantinelů „osobních“ prostorů jedinců. Chápu že někdo chce alespoň metr a někomu nestačí ani Kalifornie – ale spravedlnost nezajistí svoboda, ale systém (neustále zpětně kontrolovaný).
          Pouze liberálové si asi myslí že na oblohu pověsí svobodu (jedinou pravdu) a bude vymalováno na věčné časy a oni budou moci býti „líný franta“…

          • rybářka

            Myslíte, pane Brumlo, že státní aparát jako výkonná složka státu postupuje vždy PŘESNĚ v souladu se zákonem? No, to hlasování o církevních restitucích a vše kolem, to moc přesné nebylo. A což teprve ta některá krásná rozhodnutí ÚS.
            Když jsem psala o rovnosti, tak jsem měla na mysli tu, co souvisí se spravedlností. Vím, spravedlnost lze chápat v mnoha souvislostech, ale mám na mysli tu spravedlnost odměňující nebo trestající. Dvojí metr.A nebo konflikty zájmů. Také lidem není lhostejné, jak se naložilo s veřejnými statky, vzniklými jejich spoluprací. A byl někdy někdo za ty různé otřesné transakce potrestán ? Vidíte, nebyl. Na vysokých postech zákonodárců sedí lidé, kteří získali diplom nikoliv úplně poctivě. Ale sedí, neotřesitelně.
            Jak to vše souvisí s liberalismem ? Plně Vám dávám za pravdu. Nijak. To se mi jenom sevřelo srdce, když jsem přečetla slovo SVOBODA.
            Tak co ? Už mi alespoň trošilinku rozumíte ?

            • Tribun

              Myslím, že s liberalismem to naopak souvisí naprosto: Prošlo to? Tak je to v pořádku. I to je totiž liberalismus. Možná dokonce především toto.

            • embecko

              To vsechno preci zalezi na normotvurcich, rybarko a ne na tom, kdo za ne zdviha ruhu. Od vzniku Tretich stavu za francouzske revoluce to byli vzdy kapitalovi podnikatele, kteri tvorili zakony (vyjma nekolikageneracni etapy, kdy se teto ulohu zhostili radikalni socialiste (komuniste)).

              Ze se ted zakon nedodrzuje znamena jen to, ze to maji jeste pevneji v rukach (uz samo slovo demokracie je vzhledem k praxi demokratickeho procesu protimluv). Uz nepotrebuji ani zdani toho, ze politicky lid (demos) je ucasten na rizeni statu. A to proto, ze lid jako takovy (populus) drzi pod krkem jinymi metodami, nezli politickymi (exekutori, hypoteky, obecne cestou dluhu), takze onu „teatralni“ praci si mohou odpustit.

              Pokud by nahodou (ciste teoreticky) melo dojit k tomu, ze zakony by byly vymahany v souladu s jejich obsahem (tedy neco jako „presne a dusledne“), pak by se obratem, behem nekolika mesicu zmenily na deklarativne (explicitne) tridni.
              Ze se vy anebo ja nedomuzeme svych prav „na ulici“ jeste neznamena, ze v pozadi neni nekdo, kdo se svych naroku (od zakona odlisnych) domoci dokaze, ba dokonce dokazal zakon nastavit tak, abychom se my dva k nemu nedostali (coz je pravy zamer).

              To mate jako hru s detmi, kde necestny dospely vyzaduje dodrzovani pravidel, ale sam, diky sve mocenske prevaze, vzdy vyhraje a to cestou drobne manipulace. To znam z fotbalu, kdyz jsme, coby juniori, hrali s dospelymi a rozhodci byl take dospely (a o neco slo). Drobne ojebavky, prehlednuty faul, naschval odpiskany ofsajd. Pokud by se deti vzbourily a vyzadovaly dodrzovani pravidel, tak dospeli hrat prestanou a rovnou si vyhru vezmou (mam na mysli hru necestnych dospelych, jejichz cilem je vyhra sama a nad nimiz nestoji jiz zadny vyssi arbitr, jako v demokracii).

              • rybářka

                Máte pravdu, pane Saxi, klasické hodnoty demokracie se vytrácejí, o zákonech nerozhoduje démos, ale lobby různých společností. Alespoň ve věcech veřejných by se měli loutkaři i loutky přidržet zásady římského práva, které praví, “Co působí na všechny, týká se všech“, .
                Lid přece vložil moc do rukou těm, u nichž doufal, že ji budou užívat v jejich prospěch, nikoli ve prospěch čehokoli, nebo kohokoli jiného, kdo si opravňuje nařizovat nějakou svou chamtivou vůli za zákon.
                Děkuji Vám, pane Saxi za pasáž z teorie Ernsta Böckenförde. Řekla bych, že stojí za podrobné prostudování.

                • Tribun

                  Jenže parlament není reprezentativní, ale tvoří ho elita (tak nějak systémově přirozeně, žádné spiknutí bych za tím nehledal). Vždyť kolik je v parlamentu matek samoživitelek, nezaměstnaných, Romů, drobných živnostníků? A že poslanci rozhodují na základně vlastního rozhledu a vlastní zkušenosti je jen přirozené, potíž je ale v tom, že rozhodují i o jiných, nejen o sobě, přitom si ale dopady svých rozhodnutí na druhé nejsou schopni uvědomit.

            • Brumla

              Aha – Vy jste paní Rybářko myslela moc výkonnou i zákonodárnou dohromady jako jeden státní aparát.
              Já ne. Státní aparát jsou pro mne úředníci – a jako stroj se musí řídit pouze černou a bílou. Moc soudní která rozhoduje spory přezkoumává „šedou“.

              A moc zákonodárná – to jsou v současné době „absolutní“ liberalisté – takhle prosazovanou svobodu dělat si co chtějí, jsem už dlouho neviděl :/

        • embecko

          „Liberální stát žije jen z podstaty, kterou mu vybudovaly předešlé, svobodu omezující formace. Chtěl- li by sám o sobě vytvořit takové podmínky, které sám garantuje, musel by začít používat totalitní praktiky a přestal by tak být státem liberálním.“
          Ernst-Wolfgang Böckenförde: Staat, Gesellschaft, Freiheit. 1976, S. 60.
          http://de.wikipedia.org/wiki/B%C3%B6ckenf%C3%B6rde-Diktum
          Cela poctive prelozena pasaz zni takhle.
          „Svobodný, sekularizovaný stát žije z podmínek, které sám nedokáže garantovat.
          Podmínkou zachování svobodymilovného (liberálního) státu je, že svoboda, kterou sám garantuje, bude regulována “zevnitř ven”, cestou morální substance jednotlivců a homogenity společnosti.
          Svobodomyslný stát nezná tyto síly vnitřní regulace sám od sebe, tedy nemůže se je pokusit garantovat cestou právního donucení a autoritativních příkazů, aniž by se zároveň nevzdal své svobodomyslnosti. A na sekulární úrovni pak nesklouzl do totalitních praktik, ze kterých během konfesních občanských válek sám povstal.“

          • embecko

            Dotycny pan Böckenförde neni anarchista, jak by se dalo ocekavat, nybrz pravnik a byvaly ustavni soudce BRD.

          • Ota

            Ten pán je úsměvný, když říká….“cestou morální substance jednotlivců a homogenity společnosti.“ Chtěl bych jak by soudil onu morálku:-). Či snad nedostatečnou homogenitu? Máme na to nějaký (třeba i ústavní) zákon? To by pak musel zakázat Alternative für Deutschland anebo Pegidu. Proč to neudělá?

            Protože liberalismus znamená především svobodu slova a to v takové míře, kdy nedochází k otevřeným k výzvám k útoku na skupinu obyvatel, hanobení rasy či jiný odporný čin etnické, náboženské či třídní nenávisti. Takže morální (pakliže by mělo platít = liberální) je v tomto případě být tolerantní k jinak odporným lidským názorům až do té míry, jaká si evropská demokracie ( na rozdíl od maximální liberalizace svobody slova v USA) vytkla omezení.

            • Tribun

              Co takoví nezaměstnaní nebo chudí, jsou také skupina obyvatel požívající ochrany, nebo pro ně má liberalismus výjimku? Myslím teoreticky, protože v praxi ji uplatňuje velmi suverénně.

              • Ota

                Byl jste někdy nezaměstnaný, pakliže ano a žijete a nepáchal-li jste přitom trestnou činnost, pak si jistě dokážete odpovědět sám. Jestli ne, tak vám doporučím, buďte rád, protože pak máte pocit viny že jste závislí na druhých. Není to příjemný pocit.

                Být chudý je co? Umírat hlady? Jestli ano, pak žijete na kontinentu, kde liberalismus vymýtil chudobu. Jestli nebýt chudý (negativní implikace je vždy jednodušší že?) je mít auto, užít si alespoň jednu zahraniční dovolenou ročně, každý den jíst maso nebo platit dceři balet Harapesa a sponzorovat Růžičku a jeho Slavii synovi hrou hokeje – pak máte smůlu, na to není z liberálního hlediska žádný nárok. On totiž není ani (ontologický) nárok třeba na

                1) partnera a lásku
                2) zdraví co se týče kvality výkonu životního standardního aktivního stylu (někdo má dědičné dispozice být nemocný)
                3) porozumění či sympatie ostatních lidí ve společnosti (obecně lze říci přátelství, aby nikdo nebyl pro jeho osob(u)/nost automaticky vyřazen ze společnosti)

                Pakliže se podíváte na sociologické studie do kterých přispívají psychologové a psychiatři ohledně preferencí lidí majících zásadní vliv na kvalitu života, pak daleko více než hmotné zabezpečení požadují ty výše 3 uvedené skutečnosti

                Takže pakliže stát nebude zajišťovat pro jejich zdárné (pře)žití svého života i výše uvedené, pak není důvod aby zabezpečoval více než jen saturaci onoho fyzického přežití. Příspěvkem na stravu a bydlení.

                To je princip liberalismu toho naturálního, pionýrského, kdy do USA cestovali Sasíci (a nejen oni) na formanských vozech se skromným majetkem a jediným sociálním zabezpečením jim byly dvě zdravé ruce muže, v nich puška, láskyplná péče ženy a její umění vyjít i s málem a vůle si polepšit. Nikoho nenapadlo chtít od potentátů ve Washingtonu více než tuhle svobodu.

                Neříkám, že bych razil návrat do sociálního středověku. Nemám problém se sociálním státem, kde bude vysoké zdanění příjmově vyšších skupin kompenzováno podnikatelským osvobozením od pachtovného s názvem „sociální“, veškeré (i zdravotní) pojištění bude „managováno“ podle jisté progrese zásluhovosti a péče o své zdraví – jako je to v „socialistickém“ Dánsku nebo přímou „socialistickou“/referendovou demokracií praktikovanou ve Švýcarsku. Resp. FLEXICURITY v Dánsku.

                Náš místní „autobusák“ jistě potvrdí, že v takových kantonech jako Zug nebo Schaffhausen je daňový a sociální parafiskál natolik statický/rovný (nedistribuovaný), že autobusy mohou jezdit i bez dotací na ně podstatně častěji a méně ošuntělé než u nás, kde je přerozdělování v příkrém protikladu k tomu švýcarskému o:)

                • Tribun

                  Vy máte vzácnou schopnost říct jednou větou vše podstatné.

                  máte pocit viny že jste závislí na druhých

                  Má mít snad dítě pocit viny, že je závislé na rodičích? Mají mít důchodci pocit viny, že jsou závislí na pracujících? Jsme lidé a jako takoví jsme na sobě ze své podstaty závislí. Ano, být závislý je nepříjemné, leckdo se za to i stydí, ale stigmatizace či dokonce kriminalizace (vina) sociální je zcela absurdní. Nelze vinit nikoho za něco, co nezavinil, a nezaměstnanost není vina nezaměstnaných (viz zde), nezaměstnanost je systémová vlastnost.

                  Vy si stále plete svobodu s nerespektováním a využíváním druhých, a to je přesně to, co vládnoucí třída chce, protože pokud si někdo myslí, že je svobodný, když může vydělávat na druhých, potom se bude cítit svobodný, i když bude elita vydělávat na něm. Nepopírám, že je to geniální, jen říkám, že se mi to nelíbí a že tuhle hru já v mezích možností nehraji.

                • Ota

                  Jak to říkají americké výzkumy sociologů, které samozřejmě ROZLIŠUJÍ mezi těmi, kdo jsou v PRODUKTIVNÍM věku a kdo, není (pro případ Vaší další podobné repliky jsou z toho vyřazeni i zvířata, mimozemští cestovatelé jako Alf a další živé bytosti, co se o sebe sami nedokáží postarat a jsou závislí na druhých lidech) – takže americké sociologické výzkumy mají za zásadní společenskou kategorii v PRODUKTIVNÍM životu – „Mladého bílého muže“, a jelikož víme jak se skládá americká společnost etnicky, pak ono adjektivum není rasismus, ale právě a jen tou KATEGORIÍ o které tu mluvím JÁ. To že mě taháte za slovíčko, je vcelku zbytečné, protože na výsledku to nic nemění.

                  Takže americká sociologie (i politologie a ekonomie) jako hlavní společenskou kategorii označuje „Bílého muže ve věku 25-50 let. Tzn. člověk, co by už měl být po studiích a neměl by být v preseniorském věkové skupině, která je PODOBNĚ jako ostatní gender, etnics a age – skupiny jak korektně americká (a evropská o to víc) společnost zdůrazňuje, jsou ve svém postavení na trhu práce (obecně na jakémkoli trhu) ZNEVÝHODŇENI

                  kdo to tedy je

                  ženy (jsou často doma na mateřské anebo kvůli výchově mají neplnohodnotné pracovní závazky)
                  lidé ve věku 50 (v USA spíše 55+) v preseniorském věku
                  mladí lidé do 25, studenti a absolventi bez pracovní praxe
                  Hispánci, Afroameričané (kteří jsou díky své etnicitě diskriminováni, jednak sociálně, protože nedisponují takovým vzděláním a jako migranti neměli ani nikdy oni rovné startovní podmínky, které nemá nikdo kdo někam uteče bez domova s majetkem ve dvou sportovních taškách a leckdy ani to ne)

                  Tyto skupiny jsou více závislé na ostatních z OBJEKTIVNÍCH příčin (stejně jako důchodci, děti, domácí mazličci ad.) a proto má pro ně evropská společnost nějaké rozvojové programy. Tak a teď zpátky k „americkému bílému muži“. Tady ovšem vaše veškerá argumentace plave na vodě.

                  Protože, americký bílý muž „pětatřícátník“ NEMÁ být co nezaměstnaný. Proto na ty by měly DOPADAT ty největší společenské náklady a minimální podpora státu. Platby u lékaře, progresivní pojištění atd. by neměly platit ony výše uvedené skupiny, ale mladí bílí muži, oni by měli platit hypotéky, odvádět peníze do druhého pilíře, mít životní pojištění. Ve Švýcarsku kde jako jsme si vysvětlili minule, mají nejlepší (nejkvalitnější, nejdostupnější a finančně nejvíce efektivní zdravotnictví na světě – Managed HealthCare) by měl mladý bílý muž nejvíce platit a nejméně čerpat (aby mohly ženy, děti, senioři, přistěhovalci) mít tuto péči bud úplně zdarma nebo jen za symbolickou cenu.

                  Takže když je Praha s nejmenší nezaměstnaností v Evropě na úrovni 2,6% ( http://ekonomika.idnes.cz/nejnizsi-nezaměstnanost-v-evropske-unii-je-v-praze-fxs-/ekonomika.aspx?c=A150427_115914_ekonomika_rny ) pak nemá 36ti letý bílý Ostravák CO POBÍRAT dávky v nezaměstnanosti OD STÁTU (všude na západě existují pro případ nezaměstnanosti komerční pojištění určené pro „bílé muže středního věku“, kteří jako živitelé rodin si nemohou dovolit výpadek finanční solventnosti a od státu/společnosti TÉMĚŘ NIC nedostanou, protože zdravý muž středního věku si musí najít práci vždy. To je filosofie na Západě, Tribune. Máme se stěhovat za prací tak jak to funguje všude na Západě. Práce je. Ziská ji ten, kdo ji chce získat a kdo na sobě v tomto ohledu zapracuje.

                  V Dánsku, kde platí tvrdost v tomto právě pro muže středního věku (délka i výše podpory v nezaměstnanosti), pamatuje na to HARTZ IV německého sociálního demokrata Gerharda Schrödera, je tomu tak i nově v USA (Unemployment Insurance-related Provisions of the Middle Class Tax Relief and Job Creation Act of 2012) za vlády demokratů (v logice pravo-levého dělení pak „levice“) mělo by tomu být i jinde včetně ČR. Je to levicový AKT mezigenerační, ageingové, genderové a etnické

                  Takže my mladí (zdraví) muži bychom se za svoji závislost na druhých stydět měli a že se nestydíme, je dáno 40 let zasmrádlým státně paternalistickým přístupem kdy jsme nerozhodovala kvalita ani kvantita, ale kdy jsme tu měli přídělový systém který stačil na to nepředřít se a mít na gulášek a pívo.

                  Takže závěrem, které skupiny lidí podpořit v nezaměstnanosti a mít pro ně (z peněz odvedených „mladým bílým mužem“)
                  – přistěhovalci a etnické minority
                  – ženy na mateřské
                  – lidé v preseniorském věku (50/55+)
                  – studenti a absolventi (získat za dotace státu praxi pro další job-start career nebo starting self-employment benefits)

                  Kdo by to měl platit a neměl by dostávat mimo životního minima od státu žádnou podporu? Mladý bílý muž 25-50let).

                • Tribun

                  Já vám rozumím – a právě proto nesouhlasím. Za prvé, WASP je ohrožený druh na pokraji vyhynutí (s tím nijak nesouvisí jeho podíl na moc a na příjmech), za druhé tady jsme v Evropě, ne v Americe. Takovéhle přerozdělování je daleko za hranicí jakékoliv socialismu, i toho nacionálního. Je to vlastně takový velmi sofistikovaný rasismus. Archaismus. Tohle už není ani 19. století, to je něco ještě staršího, něco na způsob kast, jen definovaných podle kapitalistického paradigmatu.

                • Ota

                  Tady mi vypadlo….“Je to levicový AKT mezigenerační, ageingové, genderové a etnické SOLIDARITY“…

                • Tribun

                  Samozřejmě, že levicový, žádná pravicová solidarita neexistuje (z čehož plyne, že to, co se označuje jako levicovost, je normální lidská slušnost).

          • XY

            „…Chtěl- li by (stát) sám o sobě vytvořit takové podmínky, které sám garantuje, musel by začít používat totalitní praktiky a přestal by tak být státem liberálním.“
            Pan Böckenförde to vidí jasně a zřetelně; není co dodat. :-)

            • embecko

              Co rikate k odchodu Vaculika? Marne jsem se tu snazil toto tema otevrit….
              Hlavne me zajimaly medialni reakce: Lidosvky se s tim vyrovnaly obstojne, Hekrla na AltPressu posvem, ale take dobre:
              http://altpress.cz/konec-nerizene-strely/
              Pradadoxne pro mne byl nejlepsi rozluckoou nahodny clanek o Bondym na A2larmu. Tam se podarilo nastaviit Vaculikovi a jeho prinosu zrcadlo velmi dobrym a kvalitnim zpusobem, ackoloiv clanek o Vaculikovi neni a ani ho nezminuje:
              http://a2larm.cz/2015/06/mimo-slast-a-realitu/
              „Bondyho cynický boj proti všem a smrtelně vážné zacházení se skutečností bylo poslední možností avantgardy postavené na kritickém základě.“

              Vaculik se v tomto svetle ukazuje jako vpravde angazovany umelec…jak jsem jiz psal vyse, s jeho odchodem mizi i jedna velka kulturne- politicka epocha.

              • Tribun

                Upřímně, pro mě má Vaculík asi takový význam, jako Němcová – jméno z učebnice. Dokážu ho ocenit, ale musím se k tomu racionálně donutit, osobně k němu žádný vztah nemám.

                • embecko

                  Vaculik je samozrejme generacni zalezitost a je, dle meho, podobny osobnosti Günthera Grasse. Tihle lide pusobi jako obcansky majak a nesou v sobe silny vychovny aspekt. Jak jsem psal vyse, od Vaculika jsem myslim nedocetl do konce ani jedine dilo, presto mne velmi udivoval silou sve osobnosti a prikladu. 1000 Vaculiku by bylo malo.

                  Proto jsem take vyse odkazal na Bondyho a byt byli oba soucasnici (cirka 1930- 2010), tak Bondy zapusobil az pozdeji, na „povaculikovskou generaci“. Stala pred nimi stejna problematika a chopili se ji kazdy zcela rozdilnym zpusobem…ovsem ve vysledku prinesli kazdy svuj vyznamny vklad do ceske politicke kultury.

                  A jak pisi, me se Vaculik „zobrazil“ az na pozadi Bondyho. Cimz nerikam, ze Vaculika nelze bez Bondyho pochopit, ale ze pro clena „bondyovske“ generace, jako jsem ja, je pochopeni Vaculika komplexnejsi proces, nezli pro predchozi generaci, takrikajic na Vaculikovi vyrustajici (hlavne Sekyra).
                  A pritom jde jen o par let: v obdobi politicke nadeje (ranna 60. leta) pusobi Vaculik dospelym zpusobem, jako vyzrala angazovana osobnost a proto take tehdy dostal generacni prednost pred „infantilne negativistickym“ Bondym. Cimz opet nerikam, ze by byl Bondy nejak blbejsi, ale ze jeho stylotvorne- generacni cas prisel az s normalizacnim marastem.
                  Vaculika je mi opravdu lito a bohuzel s nim podle meho odchazi i ona obcanska angazovana nadej, jiz byl pro vyznamnou cast nasi spolecnosti nositelem.

              • brtnikvbrlohu

                Nevím … Vaculík mne na rozdíl od Bondyho nijak neoslovil.
                Ta A2 stojí za přečtení i v tištěné verzi.

            • XY

              Mno, co se Vaculíka týče, nemám, co bych k vašemu postřehu o přelomu epoch dodal – je to prostě tak. Nastává nový eón liberální prázdnoty a bezbřehého kecu, ničím a nikým negarantovaný. Mám-li být osobní, Vaculíkova smrt je pro mne ztrátou jednoho z posledních důvodů, proč číst Lidovky. Tolik k Vaculíkovi publicistovi.
              Vaculík literát – poslední zdejší mistr slova, stylu a významu. Dva zcela zásadní a nepominutelné romány: Sekyra a Český snář; někdy se připomínají i Morčata s nezapomenutelnou geniální otevírací větou: „V Praze žije asi milion lidí, které bych tu nechtěl vyjmenovávat.“ Ironie, sebeironie, jízlivá kritičnost – vše opřené o jediného ručitele – autora textu. Bez Sekyry imho nelze pochopit 68. rok a jeho ideology; bez Snáře ani svět disentu.
              A myslím si, že je to jeden z posledních nepřeložitelných autorů, ač hojně překládaný – jeho přebohatá moderní čeština lehce témbrovaná valašským nářečíma moravismy vůbec je esteticky nosným osobitým stylotvorným prvkem, jehož jemné významové nuance vyžadují takovou znalost originálního jazyka i jazyka překladu, že je to snad nad lidské síly překladatelů. Není ostatně náhodou, že tento jazykový tvůrčí princip soudobá česká próza opouští.

              14 dní před smrtí vydal druhý díl své „normalizační“ publicistiky Další tisíce (myšleno slov). Stojí ty mé psaniny vůbec za to? ptal se řečnicky v průvodním textu na obálce. Najdeme tu i fejeton(?) U nás na Moravě (1988), určený původně do Grušova „vídeňského“ slabikáře Máma, táta, já a Eda, kam se pro nehodnost nedostal.

              „Vznikl jsem na Moravě, žiju v Čechách v Praze, pochovají mě zas na Moravě: všude dobře, doma nejlépe. (…) My Moraváci se podle rozumu dělíme na ženy, muže a děti. Podle zdraví na hlupáky a normální. Hlupáci chodí pořád v džínách a celé večery čumí na televizi, aby viděli, jak dovedou žít lidé bez televize. Normální se oblékají rozmanitě a čistě, umějí moc věcí a baví se vtipně sami. Všichni zdraví Moraváci rádi zpívají. Dřív platilo přísloví „Co Čech, to muzikant“, dneska platí „Co český muzikant, to Moravák“.
              Češi totiž po všech stránkách krom oblečení upadli, až na pár výjimek, které najdeme všude. Na Moravě jsou lidi upřímnější, slušnější, poctivější a zbožnější, až na pár výjimek, které vidíme všude. (…) Moravští dělníci jsou svědomitější. Moravan, když přijde z práce, která ho nebavila, dá se do práce, která ho baví. Proto také vinou špatné české politiky umírají tu muži dřív než v Čechách, kde se lidé té politice víc přizpůsobují. A protože dnešní vláda v Praze nejvíc oceňuje přizpůsobivost, povaha českého národa v Čechách i na Moravě se zhoršuje. Nás Moraváky to velice dopaluje…“

              Tož tak.. :-))

                • XY

                  To můžete, ale neviděl jsem ani jediný díl, takže nemám o čem mluvit. :-)
                  Ale vážně – dnes mne v Lidovkách překvapil jistý Miloš Zeman – ne snad tím, že se jako politik hbitě přisál k Vaculíkovu úmrtí, ale velice sympatickou úrovní svých 2000 znaků – snad to ani nepsal on.
                  Pokud vás zajímá synovský pohled:
                  http://denikreferendum.cz/clanek/20565-omluva-za-nenapsany-sloupek

                • embecko

                  Diky moc, XY…
                  Ja uz DR moc nectu, ale tohle stoji zato. Hned po par vetach na mne dychla katolicka nalada a okamzite jsem si vzpomenul na trojici Ladislav Kuncir- Jaroslav Durych- Ludvik Vaculik.
                  Kdyz to mam rici jednou vetou: jsou to jezuite.
                  At uz opravdu byli, anebo nebyli, nesou v sobe to dobre z tehle tradice. Nemam zas takovy prehled, ale tenhle typ urputneho psani, dolovani slov „z pudy“ (tedy ze zeme), tize zakotvenosti, sedlacke neustupnosti a zaroven neokazale duchovnosti, to je myslim svetova rarita.
                  Mozna by se neco podobneho naslo jeste v teplych krajich, ale z „vrchovin“ nic takoveho neznam. Ten kraj je prizracny: vychodni Cechy- severni a jizni Morava.
                  Samozrejme jeste jeden spojnik: Josef Florian!

                • embecko

                  „Janek i mama s ním probděli několik nocí, jak nemohl spát, a chtěl vstávat, někam jít a něco dělat. Když mluvil o svém umírání, Janek ho burcoval k životu, já spíše konejšil, zdálo se mi, že se možná bojí usnout, a dřív, než by se dřímota mohla prohloubit, si honem chce aspoň sednout. Leckdo z blízkých ho chtěl navštívit a potěšit, což on odmítal chtěje nás. V sobotu 6. 6. svolil, aby ho navštívil pater Jaroslav Vinklárek, dominikán…“

                  To je presne tenhle typ psani, o kterem mluvim vyse. Popisne, jako by pero vedla ruka upachtene zeny :o)
                  Ano, tohle neni uplne muzsky styl psani, na malo slov je tam hrozne emoci.

                • XY

                  Tak ten váš pohled, embé, je velice přesný, zejména v citovaných odstavcích, jak už to tak bývá, píše-li se „sub speciae aeternitatis“. Jistěže to není jen pod tlakem osudové chvíle, syn dříve, otec později, matka tak trochu od počátku usedali do lodičky katolíků; musím říct, že mne to u vzpurného otce docela překvapovalo. Soudě podle výsledku je známost s jistým Halíkem velice nebezpečná. Ale „demlování“ (jeho termín) měl Ludvík V. v krvi venkovana už asi geneticky. Syn Ondřej je milý a opravdový člověk, literárně ovšem poněkud otcovsky odvozený. Těžký osud. :-)
                  Dnes už nebudu, pěkný večer!

                • embecko

                  Taky dobrou, XY…Vaculika neznam natolik, baych ho mohl zodpovedne zaradit ke katolikum, on mi tak prisel celym svym zjevem, automaticky, ani mne nenapadlo jinak.
                  Byt synem slavneho otce asi zadna legrace neni, ale na druhou stranu je mozna lepsi byt ve stinu, nezli vubec nevylezt do sveta.
                  Vzpomenme treba Alenu Ladovou:

                  Mam dojem, ze vudci Vaculikovi ma spolecnost velky dluh, ktery ovsem jiz asi splatit nedokaze…tak snad jsme se mu tady na foru alespon trosicku revansovali :o)
                  Jinak samozrejme diky za odborne pruvodcovstvi…

  12. NavajaMM

    Ja by som osobne radšej vsadil na sebadisciplínu. Nie je to utópia, o tom som sa presvedčil, len sa nedá vynútiť a nedá sa čakať, že budú sebadisciplinovaní všetci súčasne. Proste niekto (skupina 100 opíc) musí zobrať tú zodpovednosť na seba. Veľký brat aj tak nemôže vidieť každého vždy a všade, takže vynútená disciplína je len podmienená a pod prinútením si ľudia dovolia v sebe pestovať tie deštruktívne vlastnosti odporu a nespolupráce. Ten takmer rozpad spoločnosti po páde veľkého brata je zákonitý.

      • NavajaMM

        Brumla, neviem presne na čo myslíte, celý seriál sme deťom nahrávali na video a videli ho niekoľkonásobne a bez ohľadu na poradie. Nejako si teraz nevybavujem posledný diel.

        • Brumla

          Ti „silní“ politici se navzájem zničili atomovkou. Přežili jenom vědci na orbitě. A když se k nim chtělo přidat několik politiků (asi už zmutovaných radioaktivním spadem – to seriál neřešil kde se vzali :)) tak uvědomělí vědci to vzali do svých rukou a politiky vyprovodili do přetlakové komory….a pak už lidstvo jenom vzkvétalo, naučilo se sebedisciplíně a každý měl na mysli pouze dobro všech …. prostě další happy end pro děti :/

          • NavajaMM

            Priznám, pane Brumla, že tento dej mi nehovorí nič, zrejme sme tento diel (možno niekoľko posladných) deťom zatajili a vypli, len čo sa tam začali objavovať politici. :-)
            Je pravda, že niektorí zvlášť silní a zvlášť sebestrední jedinci by potrebovali byť presvedčení ku spolupráci aj veľmi účinnými prostriedkami konvergujúcimi ku pretlakovej komore :-)

            • Tribun

              Vždyť je to utopie. Stačí se podívat, kolik vědců dnes dělá politiku (a kvůli grantům kolikrát i dělat musí). Nechat politiky na zemi a odstěhovat se na Mars nic neřeší.

            • Brumla

              Omlouvám se – špatně jsem to napsal. Byl to pochopitelně „Byl jednou jeden člověk“ – tady je odkaz a je to minuta 21 a dále…

                • Brumla

                  „Byl jednou jeden…“ má mnoho variací – kompletní seznam bude určitě někde na wiki.
                  Já jsem viděl „vynálezce“ a „vesmír“ – vesmír už je úplná scifi :)

    • vera

      Svoboda jako schopnost přijmout omezení, a uvědomit si a nést následky svých činů. Až když je člověk nesvobodný (i ve smyslu zodpovědný), ví co chce:-).

  13. tresen

    Demokracie, to jsou především pravidla hry. Pravidla, která stanoví, jak se dílčí pravidla mohou měnit, pravidla, která určují, jak se bez krveprolévání vymění vláda nebo jak se dá dojít k rozhodnutí ve společných záležitostech. Pokud se podaří pár základních věcí uznat za premisu a vytknout je před závorku, tím líp. Třeba právě několik dobře definovaných práv a svobod každého jednotlivého občana, které bude stát garantovat a do kterých nebude kecat, leda ve výjimečných případech.
    Kdykoli se totiž v souvislosti s demokracií mluvilo v minulosti o svobodě, byla to svoboda, kterou bylo třeba získat, protože tu dosud nebyla, anebo nebyla pro všechny. Bylo proto třeba omezit některé kompetence státu /vrchnosti, krále, strany/, které si uzurpoval ve vztahu k občanovi. Nešlo o svobodu bezbřehou, svévolnou, ničící, ale o svobodu, která je nutným, nikoli však postačujícím předpokladem fungující společnosti.

    • Tribun

      Svoboda je výsostně subjektivní kategorie, neexistuje jedna univerzálně platná definice přijatelná pro všechny. Čím víc se snažíte, aby byli všichni svobodní, tím měně skutečně svobodných je, protože jen máloco omezuje svobodu víc, než povinnost žít svobodně podle představ druhých.

      • tresen

        Ne. Pokud to chcete brát takhle, nemá cenu se o svobodě bavit vůbec. Zabývat se formulací univerzálně platné definice svobody je ztráta času.
        Jde o to, co je možné zajistit v reálném životě.
        A to jde jedině tak, že se společnost shodne na tom, co nesmí být jednotlivci upíráno. Ani spoluobčany, ani státem. A stanoví se zároveň pravidla, podle kterých se jednotlivec může bránit, když ho někdo v jeho svobodě, kterou mu společnost hodlá garantovat, omezuje.

        • Tribun

          A neměli bychom naopak hledat, co je jedinci – myšleno sobeckému a agresivnímu jedinci – nutné upřít, aby ostatní mohli být svobodní?

            • Ota

              Liberální demokracie má zásadní krédo, že postupuje POZITIVNĚ, tedy že to co není zakázáno, je povoleno. Tedy na rozdíl od totality, která postupuje podobně a která sice neříká jen to co je povoleno, ale má těch zákazů a příkazů tolik, že povoleno pak zbývá už jen držet hubu a krok:-). Jsou to soudruzi komunisté a nacionalisté co mají rádi stát a národ natolik, že by kvůli němu vždy rádi obětovali (nikoli sebe v případě aktivní obrany státu při nějakého vnějšího napadení), ale ty druhé, co jsou „nepřáteli“ státu, morálky a hlavně té pospolitosti a když na to přijde, jsou to dvě prodloužené ruky jednoho těla – těla totality bojují prostřednictvím instituce STÁTU svůj nikdy nekončící boj proti INDIVIDUÁLNÍ LIDSKÉ SVOBODĚ.

              • Tribun

                Problém je v tom, že zákaz je vyžadován konkrétní, tudíž neexistuje zákaz škodit, ale například zákaz vylívat do řeky benzín, a když k tomu není ještě zákaz vylívat naftu, tak ta se vylívat může. A když někdo vymyslí nové palivo, na které zákaz nepamatoval, tak je také z obliga.

                P.S. Na to, jak jste komunisty posedlý, o nich víte dost málo – málokdo je větším nepřítelem státu, než komunista. Stát je jen mezistupeň na cestě k beztřídní společnosti a nebyl by potřeba, kdyby nebylo nutné nějak mitigovat stát buržoazní.

    • Kamil Mudra

      „Demokracie, to jsou především pravidla hry.“
      Nikoli. Demokracie je jedno z pravidel hry a navíc použitelné v různé míře a ve vícero podobách.

    • tresen

      Absolutní svoboda v liberalistickém pojetí neexistuje.
      Možná si to pletete s libertarinismem anebo anarchokapitalismem či některou levou větví téhož.
      Ale i u nich dalo mluvit nanejvýš o absolutní svobodě od státu. Protože svoboda bývá chápána jako osvobození od něčeho, jak jsem psala výš.
      Že nechcete demokracii, to už jste psal víckrát.
      Ale co tedy vidíte jako spásu? Autokracii? Despocii?

      • Kamil Mudra

        Mno… „spása“ je sakra silný výraz :-)
        Ale představu bych měl takovou:

        Prezident volený přímou vícekolovou volbou občanů
        Vláda odborníků vybraných na základě konkurzů v jednotlivých resortech, zcela prosta všech ideologií mimo jediné: „Řídit stát tak aby prosperoval a jeho občané se měli v rámci možností co nejlépe“.

        Vláda by pracovala pod kontrolou lidového výboru, složeného ze zástupců demokraticky zvolených (a odvolatelných) za každý region. Šlo by o čestnou funkci vykonávanou při zaměstnání (nebo podnikání), tedy neplacenou (mimo cestovní náhrady), která by byla finančně ohodnocena až při pobírání důchodu.

        Politické strany by mohly být ale jen na úrovni zájmových sdružení (jako např. zahrádkáři…), žádnou kandidátku na jakýkoli post by nesestavovaly.

        Je mi jasné že ani tohle není ideální model ale přijde mi lepší než ten stávající nebo minulý.

          • Brumla

            To je přesné pane Mudro – práce pro stát jako „služba vlasti“ a samozřejmě zadarmo (ani korunu na „prezentaci“). To by jsme viděli kdo by se tam hrnul.
            Když i Kalousek vykřikuje, že oni jsou ve funkcích a ne v zaměstnaneckém poměru. Takže se na ně nevztahuje zákoník práce, tedy ani pracovní doba a už vůbec ne zákaz chlastu během pracovní doby :/

            • Kamil Mudra

              No, „nával“ by tam asi nebyl. Ale věřím že lidé by se našli i když jiného „druhu“ než je většina těch co se tam hrnou teď.

        • Ota

          Meritokracie říznutá sovětama? To byla supertolita. Resp. nesmysl, jak může nejkvalifikovaný sedět ve výběrový komisi a vybírat (super)kvalifikovaného? Pravda, když řadový inža z Hradu si uzurpuje (ne)jmenovat profesory:-)

          • Tribun

            A trh by to zvládl lépe? Vždy rozhodují lidé, jen ti slušní přímo a ti zbabělí nepřímo, alibisticky se přitom schovávaje tu za trh, tu za boha. Vy řeknete, že rozhodovat přímo je diktatura, ale není to spíš tak, že rozhoduje-li se přímo, je vždy znám konkrétní zodpovědný člověk, zatímco schovávají-li se elity za trh, jde-li něco špatně, najednou nikdo za nic nemůže?

          • Kamil Mudra

            No a jak byste chtěl vybírat odborníky, Oto? Z losovacího bubnu?
            Je třeba nastavit kritéria a požadovat praxi. A proč by měli v komisi sedět nekvalifikovaní, když by výběr probíhal na půdě toho kterého resortu (profese)? Dá se předpokládat že v komisi by se sešli lidé, kteří už ve svém resortu něco znamenají (po stránce odbornosti a výsledků).

        • tresen

          Kdo by navrhoval kandidáty do toho „kontrolního výboru“?
          Nebo by to bylo jako při přímé volbě prezidenta, že by se tam kandidát navrhl sám a musel by si sehnat jisté množství podpisů?
          Chudák volební komise.
          A jaké pravomoci by ten výbor měl? Mohl by obžalovávat a soudit členy vlády a potom jmenovat jiné? Kdo by ho přitom kontroloval? Rozhodoval by prostou většinou anebo jednomyslně /jako porota/? Mně se prvně vybavil Výbor veřejného blaha, nemůžu si pomoct, nějak s tím souvisí ta gilotina.

          • Kamil Mudra

            Kdo by navrhoval kandidáty do toho „kontrolního výboru“?
            Odcházející kandidát, obec, kandidát sám sebe… forma i četnost voleb by byla plně v kompetenci regionu. Teoreticky by mohl být zástupce (zástupci) ve funkci tak dlouho než by mu region „vystavil červenou kartu“ a nebo než by odešel sám.

            A jaké pravomoci by ten výbor měl?
            Členové jednotlivě: Na požádání obdržet detailní informace o jednotlivých krocích vlády. Iniciovat odborné prošetření ve sporných či podezřelých případech. Informovat veřejnost o čemkoli co uzná za vhodné. Předložit vládě podnět k novému zákonu či přímo jeho návrh…
            Výbor jako celek: Vyhlásit referendum. Vyhlásit konkurz na nového člena vlády (to by mohla i vláda) v případě že dosavadní ukončí činnost (ať už dobrovolně či nedobrovolně), schvalování či zamítnutí vládou předloženého zákona (případně jeho předložení v referendu) …
            Žádná gilotina, třešni. Nepleťte si kontrolní výbor s justicí.

            Kamile Mudro, a jak byste tomu říkal?
            Nijak oficiálně bych tomu neříkal. Co není pojmenováno to se špatně ideologicky napadá a nebo naopak někomu vnucuje (jak doma tak za hranicemi). Nějaké neutrální „pracovní označení“ by se časem vžilo samo. Něco jako např. systém řízení ČR, státní správa ČR atp.

            To co tu píši je jen jakási kostra s nástřely mých představ. Detaily by museli dotvořit a doladit lidé odborně zdatnější a chytřejší než jsem já.

  14. tresen

    Kamile Mudro, a jak byste tomu říkal?
    Snažil byste se názvem navnadit ty, co je jim slovo „demokracie“ protivné?

  15. NavajaMM

    Páni a dámy vyššie, možno sa príliš sústreďujete na mechanizmus volieb. Lenže v tom nie je podstata demokracie. Všetci máme príliš pod kožou zažité, že demokracia musí byť „zastupiteľská“ a že nás musia zastupovať politické strany. Kamil Mudra vykročil sympaticky radikálnym smerom a myslím, že by sme sa mali pokúsiť dotiahnuť to ďalej. Rád by som napríklad spochybnil inštitút vlády. Dnes je to potrebné kvôli štátnemu rozpočtu a kvôli tomu, že sa štátne peniaze podľa potreby prehadzujú z kapitoly do kapitoly. Lenže v tomto prípade štátne inštitúcie financované z takto tvoreného rozpočtu nemôžu byť nezávislé ani náhodou. Aj keď by z princípu mali byť, ako justícia a polícia.
    Nevidím nevyhnutný dôvod, aby napríklad justícii a polícii šéfovala politicky najsilnejšia strana. Mali by to byť štátni odborníci, ktorí svoju prax nemiešajú so žiadnymi inými aktivitami – žiadny konflikt záujmov. A nevidím dôvod, aby sa ich funkčné obdobie krylo s celoštátnymi voľbami.
    Ďalej by som rád spochybnil legislatívnu činnosť. Zákony by mali zostavovať a schvaľovať odborníci, čo v prípade poslaneckej snemovne nie je dodržané ani náhodou. Tiež si myslím, že rezortné predpisy by nemusel riešiť vrcholný legislatívny orgán. Napríklad vyhláška o dopravných predpisoch. Mali by ju pripraviť odborníci z MV, ktoré je zodpovedné za bezpečnosť na cestách a žiadni poslanci by nemali do predpisov vnášať pozmeňujúce návrhy(, ktoré zvýhodňujú len ich osobne).
    Tieto odborné vyhlášky s rezortnými predpismi nech pripravuje vláda, ale všeobecne platné zákony vyššieho typu nech pripravuje a schvaľuje iná komora parlamentu, než tá, čo schvaľuje ministrov a predsedu vlády. Proste legislatívnu činnosť oddeliť od praktického vládnutia.

    • Tribun

      Že demokracie musím být zastupitelská nemáme ani tak po kůží, jako jsme k tomu systematicky vedeni, protože zastupitelská demokracie umožňuje velmi efektivně moc lidu limitovat a garantuje zachování třídních rozdílů a privilegií pro elity (kromě toho, že je v jádru i funkčně racionální).

  16. tresen

    „Podmínkou zachování svobodymilovného (liberálního) státu je, že svoboda, kterou sám garantuje, bude regulována “zevnitř ven”, cestou morální substance jednotlivců a homogenity společnosti.“
    Tomu se dá rozumět tak, že stát není nic, všechno jsou občané, kteří ho tvoří. A když nebudou stát o svobodu, když dobrovolně a vědomě /?/ dopustí, že se zruší všechny pojistky, které k ochraně svobody jednotlivce vybudovali jejich předchůdci, nebudou ji mít.

  17. tresen

    On je celý ten váš post, pane NavajaMMe, dost zvláštní, ale nejvíc mě zaujalo tohle:
    „Nevidím nevyhnutný dôvod, aby napríklad justícii a polícii šéfovala politicky najsilnejšia strana. Mali by to byť štátni odborníci, ktorí svoju prax nemiešajú so žiadnymi inými aktivitami – žiadny konflikt záujmov.“
    Objevovat vynálezy teoretiků 18. století musí být úchvatné.
    Možná se postupně dopracujete i k potřebě dělby moci a k teorii tří pilířů, tj moci zákonodárné, výkonné a soudní.

      • tresen

        Nojo, od přijetí poplyšákové ústavy už nějaký ten pátek uplynul.
        Jenže to je čtivo, které je nepohodlné.
        Jedněm proto, že dodržování znesnadňuje vládnutí. Další by to rádi zrušili celé, nebo aspoň LZPS. Že?

        • NavajaMM

          Paní tresen, všetky ústavy Československa, aj terajšie samostatné, sú fakticky naoktrojované. Žiadna z nich nevznikla demokraticky a nebola ratifikovaná referendom. Ústava je fakticky len zákonom schváleným „ústavnou väčšinou“.

    • NavajaMM

      Paní tresen, ja za úchvatné považujem schopnosť diskutujúcich (zaujímavé, že sa s tým stretávam u narcistických chlapov a skoro všetkých žien), ktorí už po polovici prvej vety vedia, že sa chystám povedať úplnú blbosť.
      Ďalšou úchvatnou vlastnosťou tých narcistov je, že 1000 x trvajú na niečom, čo sa 999 x už neosvedčilo, so zdôvodnením, že u nás sa to predsa vždy robilo takto.
      Vynálezy teoretikov 18. storočia ma nijako zvlášť nepriťahujú a tak to nemienim špeciálne komentovať. Snáď len toľko, že oni vo svojej dobe sa odvážili myslieť radikálne inovačne. Ich riešenie však malo charakter „ideál raz navždy“. My dnes vieme, že všetko sa mení a vyvíja, aj ľudská spoločnosť, ale my sa dnes bojíme myslieť samostatne a inovátorov máme za bláznov a rojkov.
      *
      S praxou, že si určitý organizačný útvar sám definuje náplň práce a povinnosti spolupracujúcich útvarov vo vzťahu k sebe, som sa (okrem poslaneckej snemovne) stretol už iba v bankovníctve. Nie náhodou o súčasnej kríze hovoríme ako o kríze finančnej.

  18. Tribun

    Musím uznat, že lidé většinou vědí, co chtějí. Chtějí tenhle systém bez ohledu na to, jestli se mu říká demokracie, nebo ne, protože nechtějí demokracii, ale kapitalismus. Znají cenu hodnot, pro které tak horují, a nevadí jim, dokud ji platí jiní.

    • NavajaMM

      Neverím, že tento systém naozaj chcú. Tento systém je len jeden nablýskaný výklad s čačkami, ktoré lákajú, ale človek ich aj tak nikdy nebude mať.
      Tento systém je len jedna obrovská pyramídová hra, „americký sen“, ktorý sa splní len niekoľkým vyvoleným na základe lotérie. Môže sa splniť teoreticky komukoľvek, ale skutočne sa splní len mizivému počtu hráčov, lebo štatistika nepustí.
      Spýtajte sa tých, čo si vsádzajú lotériu, či je lotéria ich vysnívaný spôsob života. Je to hlúposť, oni nechcú lotériu, chcú výhru. Ktorú tiež nebudú mať, lebo štatistika nepustí.

  19. tresen

    Jirotkův strýc František nakonec taky dospěl k poznatku, že lít vodu do kyseliny je blbost.
    Tak pokračujte a buďte v pohodě.
    Jestli si budete vědom, že vynalézáte vynalezené, není podstatné.

    • Tribun

      Co svět světem stojí, jsou mnohé věci objevovány znova, či současně. Někdy – a bude to možná stále častěji – může být rychlejší to vymyslet znova, než sestudovat všechno, co už někdo sepsal pro případ, že tam bude to, co hledám.

      • Kamil Mudra

        Tak já teda tenhle systém nechci.
        Já bych chtěl komunismus. Takový ten opravdový, celosvětový, prozářený… o jakém nám vyprávěli ve škole. Takový, ve kterém se místo válčení poletuje ve vesmíru, Země se postupně mění v rajskou zahradu, do práce se chodí jen na pár hodin a ještě ne každý den a každý dělá co ho baví. Bez peněz a zbytečně zatěžujícího vlastnictví, kdy si v sámošce vezmu to co zrovna potřebuji a to co potřebuji jen občas si půjčím v půjčovně, namísto nějakého otravného skladování. A lidi budují, baví se, jsou k sobě féroví a nemají žádné existenční starosti teď ani výhledově …

        Ale když už tuhle utopii mít nemůžu, tak bych bral aspoň aspoň skutečnou sociální demokracii, střiženou státním kapitalismem aby na to sociálno stát měl. Aby ten stát dal co nejvíc volnosti živnostníkům ale nedovolil jim vyrůst v mocichtivé hajzly, kteří si nakoupí státní správu, která pak šije jen podle jimi zadané fazóny a na ostatní lidi kašle.
        Abych si nemusel říkat: „Na co máme volby když státy řídí nadnárodní korporace?“.

        • NavajaMM

          Keďže máme formálne demokraciu, nevidím dôvod, aby táto vízia Kamila Mudru bola prehlásená za nelegálnu a aby ju v rámci svojich ústavou zaručených možností nesmel presadzovať.

          • Kamil Mudra

            Nojo. Jenže prosazovat ještě neznamená prosadit.
            Naděje sice umírá poslední, ale řekl bych že tato její dlouhá životnost spočívá především v tom, že je lidský život tak krátký. :-)

            • NavajaMM

              Presadiť do celej spoločnosti to je sústo nad jeden ľudský život.
              Je ešte možnosť podľa napr. Henry Thoreaua. Žiť po svojom a nespolupracovať so systémom. Viem si predstaviť, že by aj v našich podmienkach mohli existovať mikrokomúny.

              • Kamil Mudra

                Život v mikrokomuně jsem si vyzkoušel dvakrát. Tu první jsem založil ještě v bývalém režimu, trvala asi tři roky a fungovala spíše na principu vandráckého campu, umístěného v městském bytě. Členem té druhé jsem se stal, zhruba na jeden rok, až po převratu. Rovněž sídlila ve velkém pražském bytě. Byla podstatně méně „průchozí“ než ta první a ten byt byl naplno naším domovem (pro asi 20 lidí).
                Dle mého mínění je dost velký rozdíl mezi životem v komuně a životem v komunistické společnosti. Komuny mohou mít různou podobu i velikost ale myslím si že vůči komunistickému ideálu jsou jen jakýmsi „placebem“.

                Henry Thoreau se sice filosoficky „stavěl na zadní“ ale v praktické rovině se systémem spolupracoval. Ale nelze mu to mít za zlé. Občansky neposlušný může být člověk jen do té míry jakou mu systém toleruje. Jeho neposlušnost, pokud graduje, může mít jen dva výstupy: Buď ve spojení s dalšími porazí systém a nebo systém převálcuje jeho.
                Balancovat na hraně lze velmi dlouho – třeba celý život. Člověk by si ale neměl domýšlivě namlouvat, že nejde o kompromis.

          • Kamil Mudra

            Od Bulyčova jsem asi četl úplně vše co u nás vyšlo (jako od většiny autorů v oblasti sci-fi literatury), vše se mi líbilo a Alenka z planety Země rozhodně nebyla výjimkou. Ale myslím že kladný vztah k myšlence komunismu ve mě už v dětských letech probudil Nosov svou neználkovskou trilogií. Avšak až v dospělém věku jsem si uvědomil, že mimo to jak dobře uměl oslovit svým stylem dětskou dušičku, byl také velmi dobrým sociologem.

    • Kamil Mudra

      Kdybych měl potřebu vynalézat už dávno vynalezené, byl bych liberálem a nebo anarchistou :-)

    • NavajaMM

      Paní tresen, k Vašej kritike mám jednu zásadnú výhradu. Keďže sme sa ešte nepochopili, v čom spočívajú naše postoje a Vy ste sa chytili len čiastkovej citácie, Vaša kritika nie je vecná. Len sa Vám tým nechce zaoberať.
      Môžete to povedať rovno, na to máte právo. A nemusíte sa hrať na tú líšku z Ezopa, že „aj tak sú kyslé“.

      • tresen

        Pane NavajaMMe, omlouvám se za předchozí ironický tón. V podstatě je mi vaše snaha promýšlet, jak by mohl stát fungovat lépe, sympatická.
        Jen jsem chtěla upozornit na to, že mnohé státoprávní základní kameny, jako je například nezávislá justice, jsou nadčasové. Pokud opravdu stojíme o to, aby se uspořádání státu nezvrhlo v tyranii nebo jinou nežádoucí formu, není poznání, co ohledně toho vymyslely chytré hlavy v minulosti, vůbec zbytečné.

        • NavajaMM

          Ďakujem, paní tresen, tiež sa zvlášť dobre necítim v konfrontačnom tóne a teším sa, že snáď budeme konštruktívnejší.
          Snáď aj Vy cítite, že napríklad tú justíciu dnes nezávislú nemáme, ale zaujímalo by ma, či máte predstavu, ako by ju bolo možné nezávislou urobiť.

          • embecko

            Mysleni cloveka, tvora spolecenskeho (zoon politikon), je z podstaty zajmove- skupinove (marxiste by rekli tridni), Navajo.
            Osvicenecka predstava, ze je clovek stroj, reagujici na podnety (prikazy) individualne a podle urciteho schematu, skoncila v Osvetimi. Justice bude vzdy tridni a nebude nikdy nezavisla a to proto, ze nejde o sumu jednotlivcu, ale o zive spolecenstvi, schopne kolektivne vyhodnocovat prijmy/ naklady plynouci z jeho cinnosti.
            Ctvrt stoleti se cekalo, az to vyhnije a obmeni se generace- a je to jeste horsi, nezli predtim :o)

            • NavajaMM

              embecko, díky za pripomienku. Nejde o vymýšľanie ideálu. Ide o to, že štátoprávni klasici oddeľovali zákonodarnú a súdnu moc. Podozrievam ich, že to nebolo preto, že je to ideálne funkčné, ale preto, že vrcholným sudcom bol panovník a oni mu v revolučnom zápale chceli odobrať všetku moc okrem súdnej, ktorá je aj tak dosť zviazaná tou legislatívnou. V našej demokratickej spoločnosti je toto oddelenie nefunkčné. Nevidím vôbec kladný dopad toho, aby justícia vykladala zákony, ktoré stvoril niekto iný. Zároveň pre pani tresen – minimálne v tomto názore sa zásadne líšim od zmienených teoretikov a „objavovania Ameriky“.

              • Tribun

                Oponenturu vždy musí dělat někdo jiný, jinak to fungovat nebude. Nicméně forma se může lišit – klidně může mít podobu voleb.

                • NavajaMM

                  Pane Tribune, konkrétne pri vzťahu medzi zákonodarstvom a súdnictvom je oponentúra kontraproduktívna. Vôbec, oponentúra zákonom na jednotlivých prípadoch má zmysel len preventívne. Nie vtedy, keď je už zákon účinný. Vtedy už žiadny sudca nesmie rozhodnúť v rozpore so zákonom.
                  Za starých dobrých klasických gréckych čias sa zákony považovali za dané. Súd zákony vykladal a zároveň rozhodoval právne spory. Neexistoval žiadny „legislatívny orgán“. Právo bolo prevažne zvykové, v chápaní Grékov rovnocenné s prírodnými zákonmi, a platili rovnako pre všetkých. Nikto žijúci nemal kompetenciu zákony meniť.

                • Tribun

                  Jenže někdo žijící ten zákon musel vymyslet. Je jasné, že soudce nesmí rozhodnout v rozporu se zákonem, ale už není tak jasné, kdy ten rozpor nastane. Jde k rozpor s duchem, nebo o rozpor s literou? Nebo snad o rozpor se zdravým rozumem, či dokonce smyslem pro spravedlnost? A právě proto, že takové otázky neumíme rozhodnout, zůstává naše justice třídní, jak píše Embecko.

                • NavajaMM

                  V tomto nemáme rozpor, Tribune. Stále hovorím o tom, že niekto zákon sformuluje a niekto z iného rezortu – sudca – zákon vykladá. A keď si pozriete súdne rozhodnutia, skoro v každom sa dohaduje o tom, čo zákonodarca daným znením zamýšľal. No kto toto vie lepšie, ako sám zákonodarca? Pri mojom návrhu na spojenie zákonodarstva so súdnou mocou mi ide o funkčnosť. Poučka o akejsi deľbe moci je len dogma.
                  A pozor. Robím rozdiel medzi dokumentom „Zákon“ a vykonávacou vyhláškou, ktorých je podstatne viac – to môže naďalej ostať v kompetencii snemovne.

                • Tribun

                  Vzhledem k tomu, jak pracuje sněmovna, bych si ani zdaleka nebyl jistý, že zákonodárce ví, co zamýšlel. Naprostá většina zákonů se týká oblastí, kterým naprostá většina poslanců nerozumí. Ale i kdyby rozuměli, těch zákonů je tolik, že není v lidských silách poctivě a zodpovědně hlasovat o každém. A i kdyby to pár superposlanců dokázalo, podstatu fungování sněmovny to nezmění.

                • NavajaMM

                  Áno, to je presné. Ak tí chudáci v snemovni nie sú schopní všetky tie zákony posúdiť, ako ich my ostatní máme plniť?

                • Tribun

                  Kdybychom se nesnažili seč nám síly navzájem ojebávat, abychom ukázali, jak jsme svobodná individua, tak by nám úplně stačilo Desatero + pár technických norem.

                • NavajaMM

                  To som s Vami úplne zajedno. Ideálny zákonník je taký, čo sa dieťa v základnej škole naučí spamäti a bezo zmeny platí celý život.

              • embecko

                Ovsem, Navajo, na delbe moci stoji cela moderni spolecnost- tedy doted alespon stala (cas je tady dosti relativni).
                Tim se branilo ukradeni statu skupinou, schopnou zakony zaroven jak tvorit, tak vykladat a aplikovat (soudit a vladnout)- coz je jiz totalita. Totalitu lze take popsat jako statni mafii.

                Ted vznika otazka: je soucasna neschopnost oddeleni 3 piliru moci projevem slabosti, anebo jde o prirozeny proces, protoze delba moci jiz vykonala sve a stala se kontraproduktivni?

                To je otazka pravne- ekonomickeho nastaveni spolecnosti.
                Jednoduchy priklad: predstavte si koncern se 100 pravniky a vyclenenym kapitalem, umoznujicim koncernu se soudit po dobu treba 10 tisic let bez ztraty na zisku. V zakone jsou zakotvena „predbezna rozhodnuti“, tedy opatreni na moratorium nakladani s predmetem sporu. Nezavisla justice by je mela vyslechnout, tj. drzet se nezavisle procesni stranky veci a znemoznit nakladani s predmetem sporu do doby, nez se spor vyresi (to je logicke a spravedlive).
                Vy jste zivnostnik a uvedete na trh novy typ obuvi a v tom okamziku treba Bama se ohradi, ze je to jeji patent. Soud prodej bot zastavi do vyreseni sporu- vsem nez k nemu dojde (Bama dava nekonecne namitky), dojdou vam uspory a vy zkrachujete a to proto, ze vas kapital, vycleneny na soudni spory, vam staci k preziti jen na treba jeden rok.

                Kdyz tento priklad jednoduse shrnu, tak dusledna aplikace nezavisleho soudnictvi vede ke snizeni poctu inovaci a zaroven ke vzniku monopolu. Pro chod hospodarstvi nezavisle soudnictvi tedy moc prinosne neni.
                A to je jen malinkaty vysek z hospodarske oblasti, pak je tu treba bydleni (majitel vs. najemnik- zname od Bakaly a OKD) atd. atd.
                Hrube shrnuto: propracovane a nezavisle soudnictvi dava cestou moznosti odvolavani se vyraznou vyhodu te strane sporu, ktera ma vetsi uspory. A cim vetsi nepomer uspor je, tim vic je spravedlive soudnictvi pro kapitalove slabsi stranu „nespravedlivejsi“.

                Takze otazka: kdo ma dnes zajem na nezavislem soudnictvi? Samozrejme mafie (na jakekoliv urovni). Pokud clenem mafie nejste a volate po nezavislem soudnictvi, maji vas presne tam, kde vas chteli mit- podlehl jste iluzi, ze soudni nezavislost vam garantuje i spravedlive rozhodnuti (zamerne nerikam proces)…procest sice spravedlivy bude, ale vas to zlikviduje, coz ovsem ted, tady na foru, nevidite, tady je kazdy obeti falesne a prazdne predstavy, ze nezavislot je garantem spravedlnosti a pritom je to presne naopak :o)

                • Tribun

                  A pokud jde o spor organizace vs. člověk, tak je tu ještě limit omezenosti délky lidského života, kterýmžto „nedostatkem“ organizace netrpí.

                • embecko

                  No ta situace je neskutecne zapecena…sice chapu „klasiky“, kterym je delba moci a nezavisle soudnictvi nade vse, ale zaroven nemohu nevidet, ze jejich snaha je silne kontraproduktivni a navic uplne zakryva pravou podstatu problemu, kterym je samozrejme velkokapital, schopny jakkoliv dobre myslene „konani spravedlnosti“ zvratit ve svuj prospech a v dusledku z nej udelat nespravedlivy proces.

                • Tribun

                  Nikoliv jen (velko)kapitál, ale obecně síla, moc. V kapitalismu je potom velkokapitál.

                • embecko

                  Ano, ono to „nezavisle“ soudnictvi je velmi realitvni pojem.
                  Nezavisle bylo najednou za feudalismu, kdy se coby „krestanske“ osvobodilo od kmenoveho (obcinoveho), nasledne se zas obcanske (osvicenecke- tedy malokapitalove, ale ve velkem mnozstvi) osvobodilo od jiz svobodneho feudalniho…a ted se zas velkokapitalove (globalni) osvobozuje od svobodneho malokapitaloveho (industrialniho). To jsou vsechno jen legitimizacni vejicky, tridni podstata zustava a soudit se vzdy bude tak, aby to vyhovovalo aktualni moci, hlavne aby mel obcan dojem, ze se mu dostane prava na spravedlivy proces… :o)

                • NavajaMM

                  embecko, súdnictvo by malo byť nezávislé hlavne na potenciálnych stranách, ktoré má rozsúdiť. A to nezávislé hlavne existenčne. Malo by byť financované nezávisle od štátneho rozpočtu – vlastným rozpočtom, ktorý by mal byť fixný. A čo sa týka personálneho obsadenia, čo keby sa priamo volil justičný prezident a súdna rada. Všetkých ostatných sudcov by potom mohla menovať súdna rada. Žiadne politické sily okrem priamych volieb by teda nemohli menovať a odvolávať sudcov.

                • NavajaMM

                  Ešte k tej dogme deľby moci. Ako som vyššie spomenul, v klasickom Grécku to bola štátna rada, úrady a súdy. Úrady sú čistá výkonná moc. Štátna rada však nebol legislatívny orgán (viď vyššie o všeobecne platných zákonoch). Bol to orgán formulujúci rozhodnutia, hlavne strategické. Niečo ako valné zhromaždenie v akciovke. Štátne úrady boli povinné vykonať rozhodnutia štátnej rady a boli pri tom viazané dodržiavať zákony ako všetci ostatní. Keď došlo ku sporu, napríklad či úrady správne splnili rozhodnutie rady, alebo či je rozhodnutie rady v súlade so zákonmi, vtedy nastupovala súdna moc nezávislá od oboch.
                  Takáto deľba moci je logická a funkčná. Myslím, že klasici v 18.-tom storočí túto grécko-klasickú deľbu moci len zbytočne sprznili.

                • Tribun

                  Jenže ve starém Řecku byla obec prostě obec, žádný národ, a občany byl jen zlomek lidí, kteří v obci žili a pracovali (otročili).

                • NavajaMM

                  Možno by sme sa mali k tomuto vyskúšanému a funkčnému modelu vrátiť.
                  Štátu by sa malo zveriť len to, čo takáto obec nie je schopná zabezpečiť.

                • Tribun

                  Jenže dnes není obec schopná zabezpečit skoro nic, prostě proto, že civilizace je příliš komplexní. Ovšem když necháte vše, co by mohl zabezpečovat stát, na obci, která na to nemá zdroje, vytvoří nový trh pro firmy, které to obci za peníze rády dodají. Decentralizace komplexní společnosti paralyzuje, protože na určité úrovni diverzifikace nefunguje. Nemůže mít každá vesnice vlastní zdravotní pojišťovnu a dopravní předpisy.

                • NavajaMM

                  Proste nie je to zrelé na „quick winn“. Treba sa nad tou architektúrou moci trochu zamyslieť.
                  Tá decentralizácia by mala byť „hierarchická a distribuovaná“ podobne ako sa tento prístup osvedčuje ako funkčný a neobťažujúci aj na internete.
                  Veľmi by som sa tej „suverenity obcí“ neobával. Obce by sami veľmi rýchlo vytvárali účelové združenia a delegovali by svoje kompetencie na spoločné orgány, kde by sa to ukázalo ako vhodné riešenie. Bola by tiež menšia šanca diktátu dodávateľov verejných služieb. Dnes, keď sa dohodnú so štátnym úradníkom, sú v suchu.
                  Mimochodom, roky tu neoliberáli omieľajú mantru, že štát je najhorší vlastník – a zrazu, keď ide o zabezpečenie verejných služieb, čo je tiež svojim spôsobom „vlastníctvo“, toto je vraj schopný organizačne zabezpečiť len štát?
                  Tomu jednoducho neverím.

                • embecko

                  „Myslím, že klasici v 18.-tom storočí túto grécko-klasickú deľbu moci len zbytočne sprznili.“

                  Naopak, Navajo, delali co mohli a v zasade dodnes je tahle forma delby moci nasi jedinou zachranou (ci spise byla).
                  Nejak vam uteklo, ze ve starovekych Athenach bylo 200 tisic obyvatel, z toho 50 tisic obcanu dospele muzske populace…zbytek tvorily veci zvane otroci, zeny a deti, patrici mimo zakonodarstvi.
                  Receno se Svejkem: To se nam to soudi, kdyz si zakony delame sami!

                • Kamil Mudra

                  „Malo by byť financované nezávisle od štátneho rozpočtu – vlastným rozpočtom, ktorý by mal byť fixný.“
                  Odkud by pro ten svůj rozpočet bralo peníze? Vybíralo by od stran, které by rozsuzovalo, nějakou platbu za službu? To by ale byla přímá závislost na klientech, svádějící k protahování služby na co nejdelší dobu nebo k poskytování co „nejširšího servisu“, jako to dělají např. banky, inkasující pak všelijaké poplatky.

                  „Všetkých ostatných sudcov by potom mohla menovať súdna rada.“
                  I kdyby ta rada byla úplně svatá, těžko by mohla být neomylná. Tedy by asi nemohla nijak ovlivnit morální kvalitu soudců. Pokud by se kterýkoli z nich nechával uplácet a byl dostatečně šikovný aby se na to nepřišlo, nic by se tou přímou volbou justičního prezidenta a soudní rady nevyřešilo. Nemluvě o tom že přímá volba neposkytuje žádnou záruku kvality. Volič také není neomylný.

                  Ostatně, politické síly hrají minimální roli v systému, kde vládnou peníze a kupují se poslanci, úředníci, ministři … Proč by soudci měli být výjimkou? Ono to dnes vypadá tak, že je už vcelku jedno zda je ta státní moc dělená či nikoli, protože všechny pilíře mají „ochočené“ ti co vládnou z pozadí. Navíc v situaci, kdy se v narůstající houštině paragrafů už stěží vyznají i právníci (pokud vůbec), soudci v podstatě nezbývá, než věřit tomu co, stran znění zákonů, žalobce i advokát u soudu říkají.

                  Čistě teoreticky by byl nejlepší takový soudce, který by, po svém nástupu do funkce, žil někde v naprosté izolaci, soudní líčení by technicky probíhalo na způsob videokonference, přičemž by bylo nějak ošetřeno aby soudce vůbec nevěděl koho konkrétně soudí. Ale i tak by byl vynesený verdikt poplatný tomu, jak by soudce „zpracovali“ žalobce s advokátem a stejně jako za stávající situace by se nedali vyloučit falešní svědkové.
                  Prostě, ideálního stavu není možné dosáhnout, stejně jako nějaké „ryzí čistoty“ soudců, žalobců, advokátů ani průběhu vyšetřování a následného soudního líčení.

                  No a co se Řecka týče, tak nejenom to (jak píše Tribun) že počet potenciálních „klientů“ soudu nebyl tehdy nijak zvlášť velký. Také byla, oproti současnosti, nesouměřitelně menší škála možných sporů i provinění a většina z nich se dala uchopit i prostým selským rozumem.

                • NavajaMM

                  omg, Kamile, toto je nejaká konštruktívna debata? Vy neviete, ako je dnes financovaná justícia? Hlavne z daní, samozrejme. A tak by to bolo aj potom. Lenže by nezasadala každý rok snemovňa, aby justícii schválila rozpočet a rozpočet by nemala kompetenciu schváliť vláda. To je nezávislosť financovania. Jednoduché.
                  O rýdzej čistote sudcov tu tiež nikto nebásnil. Len sa mi zdá funkčnejšie, keď sudcov menuje sudcovská rada na základe odborných kritérií, ktoré ona pozná najlepšie, než keby tie kritériá boli politické a sudcov by menoval niekto, kto nerozumie právu. To je všetko.
                  A vôbec. Námietky, že nie je možné niečo zlepšiť, lebo aj tak sa nedá dosiahnuť ideálny stav – to je nejaká zodpovedná dospelá reč?

                • NavajaMM

                  embecko, ešte k tej deľbe moci. Myslím, že som doložil, že klasická grécka demokracia poznala trochu inú deľbu moci ako 18-te storočie. Minimálne to hovorí o tom, že v 18-tom storočí si model demokracie prispôsobili svojim potrebám (ak tvrdíte, že to vtedy bolo najlepšie možné). Čo nám bráni podobne kreatívne pracovať s modelom demokracie dnes?
                  Kto tvrdí, že to lepšie urobiť nejde, alebo to nemá zmysel, keďže to nikdy nebude ideálne – a pritom zároveň kritizuje súčasný stav – ten je pravdepodobne len nekonštruktívny kverulant.

          • tresen

            Obávám se, že formální nezávislost v tomhle případě není všechno a že hnutí v tomto směru může přijít hlavně zevnitř justice samé. Samoočišťující mechanismy zatím nefungují tak, jak by měly, zkažených vajec uvnitř systému je mnoho a vazby z dávných i nedávných časů stále hrají svou roli.
            Hodně jsme se mohli poučit na kauze tzv. justiční mafie i z různých zvratů na ministerstvu spravedlnosti.
            Ale jsou i světlé chvilky. Některé klíčové soudcovské posty jsou obsazeny osvícenými lidmi, takže naděje na zlepšení stále existuje. Pokud do toho nebude házet vidle prezident a další politické figury….
            Nutným předpokladem zlepšení je i vzdělávání budoucích soudců a státních zástupců s obzvláštním důrazem na etiku. Nejen na tu profesní, která by měla být samozřejmostí, ale i na etiku obecnou.

            • Brumla

              vsak take vsichni dnes sestavuji ruzne „kodexy“ profesniho chovani. kolektivy jezdi na paintball aby se „utuzil“ tym…

              a vysledky ? to snad vidite sama :/

              • vera

                To chce jen drobnou změnu v organizaci výuky. Poslat „císaře“ v převleku mezi prostý lid, na měsíc, do kapsy jen minimální mzdu, brigádu v Amazonu, a na krku obsílku pro dluhy. Ty seminárky bych si pak ráda přečetla :-)

            • XY

              Profesní, případně obecná etika v liberální společnosti? Obé je contradictio in adiecto… Neexistuje žádný důvod, proč by tomu zrovna v justici mělo být jinak – nebo nejste liberálka… :-)

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s