Ne, nebojte se, nenašel jsem Ježíše, jen chci vyjádřit, že kdyby mě nedejbože potkala ta příhoda, že by mne unesli piráti nebo teroristi, tak bych dal přednost tomu, aby mne vláda bezcharakterně vykoupila, než aby mne charakterně nechala chcípnout. Skutečně obdivuji jistotu a zásadovost opozičních politiků, kteří si jsou jistí, že jim ani jejich příbuzným se nic takového stát nemůže, a kdyby se to náhodou stalo, tak budou na vládu tlačit, aby je proboha hlavně nezachraňovala. Napadání vlády ze strany opozice za to, že za dvě unesené Češky zaplatila výkupné a pět unesených Čechů vyměnila za jednoho Libanonce mi přijde jako nefér pozérství, které je navíc sprosté vůči uneseným i jejich příbuzným. To se to opozici principiálně machruje, když v té situace nejsou a nejsou to ani oni, kdo by musel příbuzným rukojmí vysvětlovat, že ve státním zájmu hodili jejich příbuzné přes palubu, protože s teroristy se nevyjednává. Co je tohle vůbec za blbost, že s teroristy se nevyjednává? Proč se nejdřív nezkusit domluvit po dobrém? A když už to nejde, proč nejprve nezaplatit, nezachránit rukojmí a až pak řešit, jak to z těch lumpů dostat zpátky? Zaplatit výkupné je možná špatný signál vyslaný teroristům, ale nezaplatit a nechat bez pomoci je zcela jistě špatný signál vyslaný vlastním občanům.
39 komentářů: „Volím vykoupení“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
I když asi budu za blba, nemůžu si pomoct a musím se nepříliš originálně otázat:
Proč lidi jezdí do zemí, kde je echt bordel, kde hrozí bezpráví, kde se nedovolají pomoci?
Vím, pokud pitomí pubescenti kouří ve stohu a sláma (překvapivě) blafne, také každý slušný člověk udělá vše pro jejich záchranu. Ale tohle jsou dospělí, kteří by snad měli mít rozum.
Je jen otázkou času, kdy budeme opět číst o kravce, která se rozhodla vychovávat potomky v Norsku a sebrali jí tam děti nebo o dobroduhovi, kterého sbalili teroristi v nějaké díře.
To mají sedět doma za pecí? Riskují i když si koupí láhev vodky nebo jedou autem do práce. On ten svět venku není zase tak nebezpečný a cizí. jak to z té pece vypadá.
„…bych dal přednost tomu, aby mne vláda bezcharakterně vykoupila…“
To dobře děláte, Tribune, vřele souhlasím. A pochopte i opozici – taky se potřebuje na něčem zviditelňovat. Skoro nejzajímavější na celé věci je, kdo to do toho Respektu „pustil“ – nějak nám ta předvolební agitace začíná docela brzy. Kromě opozice je tady ještě jeden ouřad, který by se rád zbavil nenáviděného premiéra, ten je do toho okruhu kecalů taky třeba zahrnout…
Ale jinak je to spíše bouře ve sklenici vody, plná velikých slov, z nichž jsou utkány prázdné kecy pro chtivé publikum.
Pěkný večer!
Jenže lidi poslední dobou berou všeliké kecy nějak moc vážně.
Přijde Vám lepší signál:“Vůbec se nevzrušujte nějakým varováním. Jeďte, bavte se… My to pak zatáhnem?“
Takový jsem nezaznamenal. Vidíte ho snad v tom, že nejsou dráty kolem republiky a lidé mohou cestovat?
Nezaznamenal? Jak si tedy vykládáte fakt, že někdo nedbá na upozornění a varování, která jsou zveřejněna např. na stránkách MZV, ale i jinde (třeba i termín, v němž je třeba se hlásit jako cizinec na policii v Rusku), vycestuje pro radost a z problémů jej stát přesto (penězi) vytáhne?
Vnímám to tak, že každý může udělat chybu a stát by v tom člověka neměl za každou cenu „výchovně“ vykoupat. Berte to tak, že placení daní/občanství je něco jako svého druhu pojištění.
Beru to tak, že k občanským právům patří nejen povinnosti, ale i odpovědnost.
Musíte si ale hlídat hranice, abyste neskončila u toho, že znásilněná je za své znásilnění odpovědná, protože neměla provokovat.
Velmi zajímavý rozhovor http://zpravy.aktualne.cz/domaci/americane-kritizuji-neco-co-sami-delaji-s-teroristy-vyjednav/r~84c3367ecf4c11e58a2b0025900fea04/
Asi bych se přiklonil na Vaši stranu, přeci jen bych si „ruskou“ variantu raději odpustil, což ovšem neznamená, že každý se musí dát všanc teroristům na místě (údolí Bikáa), kde snad ani jiní lidé než samotní teroristé a s nimi spřízněné klany nežijí.-). V případě těch dvou dívčin se ony chovaly docela odpovědně (měly domorodého místního průvodce mužského pohlaví), zatímco náš údajný rozvědčík asi netušil, že jet do místní residentury Hizballáhu, zvlášť když v české base čeká na vydání podezřelí z terorismu a pravděpodobný samotný agent Hizballáhu, je mírně řečeno o kejhák:-)
Celé mi to přijde, že to snad muselo být schválně a krom těch dvou Libanonců možná ten co to celý zpunktoval snad musel dostat ještě i jako dárek nějaký ten dolarový obnos na účet kdesi na ostrovech. Sorry, za Tonču a Hanču zaplaťme, soudruhy „kontráše“ nechme ať si svoje konspirace spapají sami. A když už, nepišme o tom v médiích, ať to MV a MZ třeba zdůvodní tak, že Fajád konvertoval v base k scientologům a že byl vyslán zpátky do Libanonu „na pozorování“.
Nicméně to, že si o tom nepřečteme my ještě neznamená, že „teroristi“ si to neřeknou. Ten „proval“ nijak naše další občany ohrozit nemohl, jen nabil opozici.
Ota napsal: „…každý se musí dát všanc teroristům na místě (údolí Bikáa), kde snad ani jiní lidé než samotní teroristé a s nimi spřízněné klany nežijí…“ Byl jsem tam, mě a středovýchodního zástupce naší firmy (Egypťana) z Bejrútu a zpět vezl namátkou najatý hotelový taxikář, vrátili jsme se oba živi a zdrávi, takže jsem živým důkazem, že nemáte pravdu. Kupodivu jsou v údolí Bikáa nejen teroristi a uprchlíci, ale i fungující fabriky, jedna z nich byla právě důvodem a cílem mé cesty. A jinak je to krásné zelené údolí mezi dvěma odlesněnými dvoutisícovými horskými hřebeny, samé pole a samá zahrada, jedna z nejúrodnějších oblastí na Středním východě.
Mnohem víc než syrští uprchlíci v údolí Bikáa (ti se jen smutně koukali, zvlášť děti…) nás otravovali žebráci v Bejrútu, evidentně taky syrští uprchlíci. (Ale vzhledem k počtu lidí na ulici je žebráků v Bejrútu mnohem míň než třeba v Dillí.) A jediným příznakem neklidu v Libanonu byly (kromě některých bejrútských fasád dodnes děravých od kulek vystřelených v roce 1982) vojáky obsazené palposty u silnic s ótéčky a kulomety mezi pytli písku. Kontrolovali nás, chovali se slušně.
Byl jste tam osobně a stejně vám někteří nebudou věřit, protože jim víc vyhovují pohádky a zlém a zkaženém světě tam venku. Nejspíš se dozvíte, že vám chybí odstup, že lžete, že jste měl jen velkou kliku etc.
Já byl osobně v …. a to v roce ….a nic se mi nestalo.:-). Ta místa a letopocet nechť si doplní každý jak chce. Vypovídá to snad o tom, že když jste to byl VY a nebýt rok XYZŽ že by se i ostatním i nic nestalo? Znáte ty vulgární vtipy byl jsem v Rusku (SSSR) a nikde nás nekontrovali? No, ja s Cedokem a ty? S Wehrmachtem. Nic to jisté nemění na Vámi jisté relevantním faktu, a není důvod Vám nevěřit, že to tam bylo fajn. Kde udělali tedy ti naší Češi chybu? Jestli už tam neřadí maronitska falanga tak kdo dnes? Jsme nepřátele kdyz zatykame lidé podezřelé terorismu, jejich agenty Hizballahu? Můžeme si tedy za to sami?
Úspěšně to ovšem falzifikuje hypotézu, že vždy a každému se něco stane. I když se vždy najde někdo, komu se něco přihodilo, vždy je nakonec víc těch, kterým se nepřihodilo nic, jenž nic není příběh a nikoho to nezajímá.
To máte pravdu, Tribune, Vy jako zastánce dodržování dopravních předpisů, přistoupíte na tu tezi, že když si budeme jezdit každý jak chceme, resp. bezohledně, že se pak taky patrně většině (těch bezohledných) nic nestane a odnese to ta menšina ohleduplných? Přistoupíme tedy na počet pravděpodobnosti či na jiné matematické modely namísto toho, abychom jednali podle práva a našich zájmů (ať je definujeme jakkoli). Nemyslím, že by bylo naším zájmem jednou uvězněné lidi, které podezřiváme z terorismu jen tak mýrnyx týrnyx propouštět jako by se nic nestalo jen proto, že někdo se chová agresivně a chce nám ublížit…
Podezření není vina ani rozsudek, nota bene v tomto případě to byl ani náš podezřelý, ale páníčkům.
A obecně: Chovat se podle práva nestačí, měli bychom usilovat o to. abychom se chovali spravedlivě.
Stejně jako zase náš podezřelý jistý pan Dahlgren. Pakliže si budeme navzájem lustrovat podezřelé, doplatíme na to sami a skončíme zase ve skanzenu ideologické totality. Princip spravedlnosti je sám o sobě nosným pilřem jednotného práva, kde si navzájem budeme vydávat své podezřelé zdržující se na tom či onom území, tedy důvodně podezřelé že spáchali trestný čin, takže je nutné díky universalismu principům právního státu takto učinit spravedlnosti zadost.
O panu Dahlgrenovi rozhodla americká justice suverénně a nezávisle a my můžeme její rozhodnutí s povděkem kvitovat, ale není to žádný důvod k tomu, abychom proto byli USA jakkoliv zavázáni a nechali se tím vydírat.
Stejně jako ta naše o vydání Fajada.
Nezlobte se, musím Vám napsat něco trochu (hodně) mimo mísu tohoto článku, ale nedá mi jinak.
Četl jsem Vámi „twítnutý“ článek na Deníku Referendum o Berniem Sandersovi. No, neměl jsem to dělat, neb jsem musel zase nevěřícně kroutit hlavou.
Samozřejmě, že Sanders není socialista dle mustru První Internacionály. Nicméně v časech, kdy je za socialistické možno považovat i progresivní zdanění, je možno jej nazývat socialistou plným právem. Za levičáka se také považuje kde kdo a definic na to, „kdo splňuje předpoklady“, je možná více než všech levičáků dohromady.
Proč to ale píšu?
Docela mě xxxx (štve) – a to není jen tento případ – ta neskonalá potřeba části, řekněme levicového, politického proudu neustále na něčem hledat mouchy. Ještě pikantnější je to tehdy, když stejně zarputile, ale s opačným znaménkem nejdříve za něco horují, aby to pak stejně zarputile kritizovali. Zářným příkladem takového přístupu je Syriza, ale našlo by se jich víc. Část „levicové obce“ prostě považuje kritiku „an sich“ zřejmě za nosný pilíř celé levicové ideje a proto je vlastně trvale pesimistická ke všemu. Z toho vychází mnohá další negativa jako neschopnost zaujmout kohokoliv vyjma úzké bubliny souvěrců, neb kdo by se chtěl dobrovolně pořád mrskat po zádech…
Tenhle přístup „všechno je vlastně špatně“ je podle mého zásadní překážkou na cestě levice k moci. Jsou-li její „think-tanky“ ve skutečnosti kritickými kluby v zajetí intelektuálních sporů, zatímco strom života se zelená, pak zřejmě není o čem.
Sanders, stejně jako Syriza, stejně jako Corbyn, stejně jako PODEMOS, stejně jako Bolívarovci a další a další stojí za tím, že o nějaké levici vůbec ještě lze mluvit. Jestli se to i přesto pánům „Bernie Sanders není socialista“ nelíbí, nechť zkusí vyjít do ulic a svým ideologicky křišťálovým programem oslovit masy.
Sanderse následují miliony, v zemi, kde ještě před pár lety bylo nějaké slovo „socialismus“ tabu. Naslouchají jeho projevům o sociálním státě, o zdanění bohatých, o potřebě míru a multilaterálním řešení konfliktů… Není to samo o sobě dostatečně socialistické? No, pokud pro někoho znamená „socialismus“ 100% převedení Marxe do praxe, pak by měl zvědět, že nežijeme v roce 1850… Dnešní svět chce a potřebuje socialismus pro dnešní svět. Je to sice moje „pseudo“ definice, ale podle mě tkví rozdíl mezi kapitalismem a socialismem ve stupni podřízení člověka kapitálu nebo kapitálu člověku. Ve 100% kapitalismu (libertariánské utopii) je podřízení člověka kapitálu 100%, oproti tomu ve 100% socialismu (komunismu) je kapitál naplno podřízen člověku. Obé je možné pouze v laboratorních podmínkách, nikoliv v doslovné aplikaci. Pokud však budeme jakékoliv snahy o boj se z řetězu urvaným kapitálem jen přecházet slovy „Pche, co je to za socialistu, když nechce všechno znárodnit do posledního šroubu!“, tak pro ten kapitalismus ve skutečnosti děláme víc, než jeho vědomí apologeti.
Doba stojí tak, že každou, byť malou, nebo naivní, nebo zdánlivě nevýznamnou snahu o podřízení kapitálu člověku, je třeba podpořit, nebýt k ní již dopředu kritický a nebýt ani přehnaně kritický poté, co se leckdy něco nepovede tak, jak má. Protože nakonec, politika je hlavně o lidech a lidé, které někdo neustále kárá aniž by jim sám pomohl, nabídl lepší řešení, nebo třeba jen uznale poklepal na rameno, pak postupně ztrácejí svůj zájem s těmi věcmi něco dělat.
Važme si Sandersů, važme si Iglesiasů, Chávezů i Tsiprasů a než vyřkneme ortel, položme si otázku, co bychom dělali na jejich místě a zároveň po sobě chtějme realistické odpovědi.
Socialismus nevznikne „z ničeho“, musí napřed vyrůst, zmohutnět, musí se vyrovnat prozatím převládajícímu diskurzu a to vše je věc nadmíru složitá. Ale ti, kteří alespoň kouskem reálného činu udělali něco pro to, aby podřídili kapitál člověku, se mohou směle nazývat socialisty.
Je to jen můj názor, omlouvám se.
Proč se omlouváte? Ta vaše omluva zní jako vaše vlastní verze „všechno je vlastně špatně“. Není proč se omlouvat, ostatně ne se vším, co retweetnu, souhlasím. Občas je i to, s čím nesouhlasím, formulováno tak, že to zaslouží pozornost. Jak to má na svém twitteru Murad Gazdiev: „Retweets not endorsements.“
Ale k věci, ten článek o tom, že Sanders není socialista jsem nechápal jako nějaké snižování nebo zpochybňování Sanderse, ale jako upozornění na to, že v USA je význam některých pojmů prostě posunutý. Je přeci důležitější, co člověk chce a dělá, než pod jakou značkou to dělá, není-liž pravda? Z mého omezeného pohledu Sanders skutečně není na americké poměry socialista, ale komunista. Samozřejmě ne marxleninského nebo bolševického střihu.
Ono to tak ale nejspíše skutečně bude, to neustálé zpochybňování všeho je přesně to, co odlišuje levici (liberály) od konzervativců. Pravičák našel, levičák hledá. To je nejenom v pořádku, to je skutečně podstatný rys a konkurenční výhoda. Co není v pořádku je vámi naznačený závěr „všechno je vlastně špatně“. Ten by totiž správně měl znít všechno může být jinak – to ale přece ještě není důvod k rezignaci a pesimismu, ba právě naopak: může-li být všechno jinak, je změna možná a chyby napravitelné. Čili to, co podle vás levici brzdí, ji může i pohánět, záleží jen na ní samé, jak se postaví k tomu, co nemůže změnit, nechce-li přestat být levicí.
Sandersovi fandím, ale odmítám v něm vidět spasitele. To je možná ten problém levice: idealismus plodí přehnaná očekávání, která se pak snadno změní ve zklamání a frustraci (a laciný negativismus, jak píše Morybundus). Bylo tomu tak v případě Blaira, Obamy, Tsiprase i jiných.
Možná jen tak mluvím a v dané situaci bych jednala jinak. Těžko říct a testovat to nechci. Ale koneckonců všechny názory na tohle jsou jen názory od „psacího stolu“. Můj názor zní – nechtěla bych, aby se za mě platilo výkupné. Vůbec bych nechtěla být nástrojem toho, že na mě bude někdo vydíráním (dej nebo ji zabiju) vydělávat. Nemluvě o tom, komu se ty peníze dostanou do ruky a k čemu budou použity. Tak jistě, záchrannou akci bych brala. Umřít bych tam nechtěla. Nějaký fígl na ně ať se vymyslí. Ať zjistí, že jsou to pitomci a nemaj na to. Ale kdyby to nešlo… můj pud sebezáchovy takhle od počítače není nic moc :-)
Další věc k tomu mě napadá. Proč všichni tak vykřikují, ať si to holky zaplatí?? Tak nevím, třeba rodiny, ony samy třeba, nějak žádaly, aby je vláda vykoupila. Ale třeba to šlo prostě bez nich. Víme my, jestli ony samy o to vůbec stály, aby je někdo vykupoval? A i kdyby stály? Byly to ony, kdo vydíraly a ony kdo zaplatily????? :-) Když už by měl někdo platit, ať platí ti, co ty peníze dali, ne? Jejich zodpovědnost byla, že riskovaly a nechaly se chytit a co tam prožily si ani nechci představovat. A teď to taky není žádná sláva, jak se o nich mluví. Snad radši umřít. Jejich zodpovědnost byla, že mohly o ten život přijít. Zaplatily by tu cenu největší. Ale jejich zodpovědnost není, že za ně něco někdo zaplatil…
Dokazuji na ten rozhovor na Aktuálně, který jsem tu linkoval, to rozhodně nejsou žádné názory od psacího stolu. Záchranná akce vypadá dobře na efekt, ale znamená velmi vysoké riziko smrti. Braní rukojmí a požadování výkupného je praxe stará jako civilizace sama a funguje celkem dobře k obapolné spokojenosti (hle, argumentum ad marketum).
Funguje, zjevně. Asi by bylo i naivní naslouchat větám, že „s teroristy se nevyjednává“. Jen to asi nemělo vyplout na povrch. Natožpak částka.
Mno, bývala – a ke své hanbě teď ani nevím, zda ještě je – v pasech tohoto státu věta přibližně v tomto smyslu: Držitel tohoto pasu je pod ochranou České republiky. V obou případech, o nichž je tu řeč, (Fajád a „holky“) byli ti zajatí držiteli českých pasů. Mám za to, že i ta věta naznačuje, že v takovém případě má stát jakési povinnosti. Vojáka Šalita vyměnil Izrael za cca 1200 vězněných Palestinců, z toho řada z nich byli nejspíš opravdu vyhranění výlupkové násilí, Francouzi tuhle rozstříleli kdesi v Africe únosce i s jejich francouzskými rukojmími, když se v dávných časech kdosi pokoušel unést autobus se středoškoláky na západ do Německa, stálo to život nevinného řidiče, nevímkolik unesených čs. občanů v Angole nakonec UNITA propustila – a nebylo to jistě zadarmo. Čili neexistuje obecné pravidlo, jak takové situace řešit. Jeden z potomků po studiích absolvoval cestu okolo světa – v USA pobýval ve státě, kde se zrovna objevil mor, na Zélandu vandroval po horských i přímořských rezervacích ohrožován toliko místními vačicemi, jež se v noci hodlaly tulit k nocležníkům, ale také se mohl ocitnout ve spárech nějakého nasrknutého Maora, nespokojeného se svým postavením. Asi bych v tom případě také žádal stát, aby podnikl kroky k jeho vysvobození… Pravda, Pakistánu se potomek vyhnul, neunesli ho a možná, že by ho potenciální nebozí únosci ještě rádi vrátili a navrch připlatili, jenže v časech kalašnikovů je to velice matná naděje.
Tož tak.
A teď jim to běžte říct do diskuse na OM, ale nezapomeňte hodně rychle utíkat, vy zrádce chudých českých babiček :-)
Ta věta v tom pase pořád je a pokračuje nějak takhle: „Žádají se všichni, jichž se to může týkat, aby mu poskytli náležitou pomoc a ochranu.“ Ta se mi vždycky moc líbila.
Nakoukla jsem do zmiňované „diskuze“, jestli jste na tom jako já, Tribune – a je to dobré, nemusíme si závidět :-). Já mám k dobru ještě to, že tam je několik lidí u mě zabanovaných, takže jsou štěstím bez sebe, když se tam objevím a můžou mi sdělit, co jsem zač. Mají to vždycky jako vánoce a velikonoce v jednom :-).
Tohle je hodně složitá věc. Emocionálně jsem rozhodně pro vykoupení (i u vědomí svých někdejších cest na Blízký východ), ale je třeba si uvědomit ještě jeden aspekt.
Teroristé a ti kdo jim pomáhají jednají v zásadě racionálně. Zvažují (jako všichni zločinci) čtyři kritéria; možný zisk, pravděpodobnost dosažení tohoto zisku, intenzitu trestu a pravděpodobnost potrestání.
V situaci, kdy svět platí a ČR technicky nemůže zvýšit ani intenzitu trestu, ani pravděpodobnost potrestání, se zdá být logické platit také. Jenže zaplacení se stává motivací pro další zločince.
Smířit se s nějakou mírou vydírání (která v čase poroste) je jedno z možných řešení. To druhé je za každou cenu teroristy a všechny zjištěné pomocníky + všechny, kteří měli prospěch z výkupného zabít. Tohle řešení jsme však s ohledem na kolaterální škody (nevyhnutelně by byly) a naši citlivost na jakékoli utrpení nevinných opustili. Teroristé ne. Mají výhodu.
Kolaterální škody (geniální eufemismus, není-liž pravda?) jsou nevyhnutelné pouze proto, že už umíme bojovat jenom zdálky a ze zálohy, tj. poslat rakety nebo letadla a přesně na metr se trefit bombou, která zničí vše v okruhu 200 m. Pokud bychom tam posílali vojáky, bylo by větší riziko ztrát ale menší riziko těch tzv. kolaterálních škod. Jenže to by hrozilo, že by se nám vojáčci vrátili v sáčcích a my bychom museli koukat na to, jak je válka hnusná, a to my nechceme. My umíme zabíjet, ale neumíme umírat.
A jak jsem již napsal jinde: v tomto případě šlo o jistotu záchrany, resp. smrti rukojmí, když nezaplatíme, versus pravděpodobnost eskalace, když zaplatíme. Mě to vykoupení za těchto podmínek jeví jako racionální.
Pod kolaterální škody zahrnuji i smrt našich vojáků; těžko najít poměr, ale smrt několika našich vojáků je stejně nepřijatelná pro veřejné mínění, jako smrt několika desítek nevinných „cizáků“ nebo jedno malé (jakékoliv) dítě zabité naším přičiněním. Poukazujeme oba na stejnou věc, která ve stavu klesající technologické převahy brání vybojovat konflikty vítězně.
Proto nám nezbývá než platit.
Ale není to dobře.
Neklesá ani tak technologická převaha, jako komunikační bariéra – vše je dnes hned na síti, tutlání je těžší a fotka či video udělají větší dojem, než dvouřádková noticka v novinách tři týdny po akci.
Pak nezbyde doufat, že populus otupí.
Už teď je tupý, až to bolí.