Všímám si toho již delší dobu, ale ještě jsem nepostřehl, že by se nad tím někdo pozastavoval, nebo proti tomu dokonce protestoval – českým veřejným prostorem obchází strašidlo plíživé rekatolizace. A nechodí jen tak na špacír, ale pilně se činí. Katolická církev je ve veřejném prostoru stále více přítomna. Představitelé kléru nechybí u žádné významnější státní záležitosti, u těch armádních jsou pak téměř povinní.
V rozhlase, televizi i dalších médiích, nejvíce ale v televizi, jsou náboženství a církve, opět s jasnou převahou té katolické, stále častěji přítomny jako samozřejmá a přirozená součást lidských životů; kritika se nevyskytuje. Tady zpráva o těžce pracujícím faráři (sic!), tam nový kostel, tady modlení, tuhle bohoslužba, o perfidních církevních restitucích ani slovo, zato řada více či méně nápadných náznaků, že bychom si měli církví vážit a že jsme jako společnost nějací divní, když jenom cca třetina populace věří v boha (přičemž jsou důsledně započítávání i všichni satanisté, new-age pomatenci a vegetariáni, aby číslo bylo co nejvyšší a nějaká forma spirituality byla přiřknuta co největšímu počtu lidí.
Vrcholem všeho je pak indoktrinace dětí v dětských (sic!) pořadech, která kulminuje v pohádkách, kde se aktéři modlí jenom pro modlení samo, zcela bez jakékoliv vazby na děj.
Jsem jediný, kdo to vidí? Jsem jediný, komu to vadí?
Tribun 
Buďte v klidu, minimálně jsme dva, kteří to vidí a kterým to vadí. :)
Také si všímám, jak musí „nově“ být nějaký církevník u každého prdu, který se odehraje ve veřejném prostoru. Svěcení nově proraženého železničního tunelu (a předtím razícího štítu, který ten tunel razí), svěcení nově otevřeného dálničního mostu, svěcení nové hasičské stříkačky, svěcení nově vydlážděné ulice… Samozřejmě, že jde o plíživou indoktrinaci, to snad později nepopře ani überliberál Ota. Nemám absolutně nic proti víře, ba ji dokonce považuji za dar, který mnohému člověku pomáhá žít lepší život (ostatně jako levičák ve světě vzestupu nacionální pravice jsem se svými vizemi budoucnosti také skoro jako „věřící“). Zde bych zároveň rád podotkl, že rozlišuji mezi církví, jakožto organizovaným „podnikem“ a vírou, na níž má každý právo a je to věc veskrze pozitivní. Avšak absolutně a rezolutně jsem proti tomu, aby se církev motala do světských záležitostí, jak to činila od svého počátku a po krátké pauze by to chtěla zřejmě zopakovat.
Samozřejmě, že jde o další obezličku laciného antikomunismu, v němž je církev zásadním spojencem současného establišmentu. Narozdíl od svých latinskoamerických kolegů, vyznávajících levicovou teologii osvobození, jsou jejich evropští (a zvláště ti bývalí „východoblokoví“) esencí všeho antilevicového. Lidožraví komunisti jim „brali víru“ (resp. nemovitosti, polnosti a jiný, k rozjímání o Bohu tuze potřebný, inventář) a tak jim to nyní vracejí i s úroky. Z dějin je dobře vidět, že katolická církev byla vždy zdatným spojencem konzervativců všeho druhu a tak není divu, že si náš „levicový prezident proti pravicové vládě“ tak notuje s pomazánkou Duko.
Trochu spoléhám na českou mentalitu, v níž něco nanuceného nemá přílišnou trvanlivost. Tedy faráři světící nově položený trávník na obecním fotbalovém hřišti jsou v očích většiny spíše úsměvnou parodií feldkuráta Katze. Nicméně je dobré si pokládat otázku, komu je to natolik vhod, že podobné „tlačenky“ provozuje?
Někomu, kdo by jinak musel skládat účty? Někomu, kdo potřebuje zdiskreditovat vše z minulého režimu?
Mě hrozně vadí, když vidím, jak se u nás mrhá s laicitou a sekularitou, jejíž tradice se táhne až do První republiky. Nad tatíčkem Masarykem slunce nezapadá, ale jak přijde na církev, tak se k němu najednou neznáme.
Já váš optimismus založený na českém švějkování nesdílím. Takhle intenzivní obdělávání prostě musí přinést úrodu. A když se k tomu teď přidal ještě ten islamismus, lidí, co jim bude rekatolizace proti srsti, obávám se ubude, protože vedla Zla Zloucího imigrantů vyznávajících islám bude těch pár kontroverzí církve katolické vypadat jako dobrá volba.
Pro mě je nepochopitelné, že jsme jen dva, že nás není víc. Bohužel, ateismus není samozřejmost, musí se o něj pečovat, a na to jsme jako společnost rezignovali. Ale je to asi logické, kdo přijímá existenci boha, snáze přijímá i existenci panstva.
Ano, to je přesné a na to jsem zapomněl. Nezastupitelnou úlohu má církev v udržování učení o trojím lidu – tedy o neměnném a správném (protože od Boha daném) rozdělení úloh lidí ve společnosti na ty, co vládnou, co se modlí a pak ten ostatní „plebs“, co ty dva privilegované stavy živí. A kdo by se chtěl proti tomuto protivit, protiví se samozřejmě proti Bohu a tudíž je proti němu vše dovoleno. Mají to, holomci, skvěle vymyšleno. Však aby ne, když jim „třetí stav“ dřel na to, aby mohli v pohodlí válčit nebo přemítat…
S tím Masarykem je to také trefa do černého. Selektivní myšlení jak vyšité.
Optimismus ve švejkování vidím, protože i přes velkohubé řeči o naší „kultůře“, vlastně nikdo pořádně neví, co to to křesťanství je. Rytíř na bílém koni, třímající v pravici vlající prapor s křížem, to opravdu není. A kdyby mělo dojít na dřeň – tj. na páteční půsty, střídmost v konzumaci alkoholu, sex jen za účelem plození a povinné placení desátků, pak by „kulturträgery“ jejich rejdy rychle přešly.
Křesťanství? To je třeba pomoc uprchlíkům, nebo to, co říká (a co vím, tak i dělá) papež František. Všiml jste si, jak se u nás o Františkovi málo mluví, zatímco jeho předchůdců bývalo pořád plno, hlavně toho z Polska? I ten dalajláma má větší PR, než papež. Ovšem takový kardinál Duka, to je jiné kafe.
Jo, František se asi nehodí do krámu. Byl jsem k němu zprvu skeptický. Jako člověku, který se trochu zajímá o latinskoamerické reálie, mě hned napadlo, že Argentinec byl vybrán právě proto, že na kontinentě, který je dnes základnou řím-kat církve, dochází k levicovému obratu. František je totiž k teologii osvobození údajně skeptický (jeho předchůdce ji však přímo nesnášel). Nicméně jeho dosavadní kroky hovoří o tom, že se skutečně zaměřuje spíše na reformu věcí církevních, než těch veřejných. A jeho projevy k světským problémům jsou mi velmi sympatické i tím, jak do nich netahá politiku (resp. netahá do nich antilevicovou politiku, jako jeho předchůdci). V něčem mi připomíná papeže Jana XXIII. , kterému nemohou katoličtí ultras přijít na jméno ještě dnes za to, že se pokusil změnit konfrontační antikomunistický diskurz a začal apelovat, kromě věcí víry, i na problém studenoválečného harašení zbraněmi.
Jinak nebojte, Dalajtátova hvězda, zdá se, bude též pomalu pohasínat. Ještě párkrát se zmíní o tom, že marxismus je inspirativní, nebo opomene zmínit lidožravou úlohu činských komunistů, tak jej na piedestalu vystřídá někdo vhodnější…
Jsme tři.
Taky se hlásím do týmu, i když jsem „jenom“ agnostik… Nicméně být považován za součást tohoto spolku mi bude ctí a potěšením.
Jestli dobře počítám, už je nás pět. Pěkný anarchistický kroužek.
Sílu anarchismu ve vašem kroužku jde snadno otestovat tím, když téma rozšíříme i o silnou světskou pozici ruské pravoslavné církve. Hodně příslušníků české střední třídy, kteří jsou jinak proti církevním restitucím, to považuje za správné, protože je to dáno jinou kulturou, stavem ruské duše, historickou tradicí, praktickými politickými potřebami apod.
V Rusku jsou v tomto směru daleko před námi.
jj, vždycky je co dohánět.
Též se hlásím na značku. A.
Opožděné dárečky :)
Minimálně tři.
Je nás víc. Jakmile se někde (offline) ozvu, jsem automaticky komunista, případně teď chvíli islamista…
Proč potom nejsme slyšet, proč jsou vždy slyšet ti, kterým to nevadí, nebo dokonce vyhovuje? Je nás málo? Jsme příliš slušní a demokraticky založení?
Protože neznáme a/nebo neumíme/nechceme používat tohle:
http://www.blisty.cz/art/85049.html
Mě z toho vyplývá mj. jedno: neplýtvat časem a silami na hádky z trolly.
Mě to teda jako plíživá rekatolizace už pár let nepřipadá. Vytváření symbiotického vztahu mezi státem a katolickou církví jsem si poprvé všiml, když prezident Klaus začal ve Staré Boleslavi asistovat u Palladia země české. Tato obnovená svatováclavská pouť se dneska bere jako hlavní připomínka české státnosti, takže tak symbolicky skončilo i období, ve kterém se Klaus proslavil výrokem, že katolická církev je pro něj prakticky stejným sdružením jako svaz zahrádkářů. Pokud mohu připomenout další dílčí symbolické mezníky nového přátelství státu a katolické církve, tak se mi třeba vybaví Dukova oficiální návštěva u českých vojáků v Afganistánu, anebo Dukova mše pro Zemana v Lánech. Je to přitom něco, co jde i proti republikánské tradici z doby 1. republiky (viz Marmaggiho aféra). Samozřejmě, že to má řadu společenských dopadů – od těch „materiálních“ (církevní restituce, podíl státu na financování církvních škol, sociálních zařízení ap.), až po ty ideové, kdy heslem dne se stává obrana tradičních křesťanských hodnot (což se samozřejmě netýká jenom uprchlíků, ale třeba i potratů, západního stylu života ap.).
Rozumím tomu správně tak, že ne že byste neviděl nebezpečí, ale nevidíte ho jako skryté a plíživé, ale jako otevřeně ofenzivní?
Klause, svaz zahrádkářů a Palladium země české jsem už před pár lety uváděl jako takový zajímavý příklad proměny vnímání v diskusi na OM. Od té doby to pokročilo mnohem dál a kardinál Duka je dnes veleben jako někdo, kdo v prosazování společenského významu katolické církve dosáhl mnohem větších úspěchů, nežli primas Vlk. Samozřejmě, že českému katolickému kléru nejde jenom o to, aby se věřící mnohli svobodě modit, ale usilují o to, aby všem lidem mohli kecat do jejich života. Tenhle přístup je silný skoro ve všech východoevropských zemích, které byly v ideové sféře „postiženy“ tzv. komunismem. U nás se k tomu specificky přidává i problém těch starých „kacířských“ Čechů, což bylo hezky vidět na poč. 90. let, kdy se řešila tzv. rehablitace Jana Husa. Tam, kde je církev už dostatečně silná, tak samozřejmě postupuje ofenzivně; viz příklady z Ruska, Polska, anebo i nedávné referendum na Slovensku. U nás to zatím tak lidem nemusí připadat, protože kat. církev se doposud hlavně soustřeďovala na vytváření materiální základny a hledala potvrzení svého významu především u státu. Ale Duka samozřejmě taktizuje i dovnitř společnosti, což vám jasně ukazují jeho oficiální postoje na té dneska dominantní škále tradiční liberalismus versus konzervatismus. Pro lidi, které dneska reprezentuje Duka, samozřejmě sekulární stát nepředstavuje žádnou hodnotu, protože přece vznikl jako následek bourání těch starých, „dokonalých“ pořádků.
tohle už je Kojzar jako vyšitej, ještě chybí Čihošť a tyhle plakáty a máte opět za jedna z propagandy marxleninismu…
http://creativeblock.cz/ruska-anticirkevni-propaganda-456
Jestli někdo tahá církev kam nepatří, tak prezident Zeman, viz jeho vyznamená kardinála Duky. Klerofašistické národní souručenství se tomu říkalo blahé paměti….Takže jestli tady snad vzniká nějaké státně korporativistická souručenství, tak jak by řekl minulý režim, na základě těch nejreakčnějších kruhů ortodoxního katolického kléru, národního oligarchy typy Babiše a prezidenta prodávající naši zemi zahraničnímu imperialistickému kapitálu. Ano, správně tomu čínskému…
Viděl jste někdy antibolševickou propagandu? Vedle ní je tohle jen dvakrát vyluhovaný čajíček. Klidně budu raději za Kojzara, než za blbce, nicméně se obávám, že nevyhlášenou soutěž o Kojzara měsíce zatím rozdílem třídy vyhráváte vy. Nakonec ale, jak koukám, se mnou i celkem souhlasíte. Jako kdyby na tom záleželo.
Třeba se to jen pořád ještě kývá jakési dějinné kyvadlo, které se za první republiky snažilo svým kyvem vyrovnat předchozí silně vychýlenou éru katolicismu spjatého s nenáviděným habsburským domem. Načež to pak ale v tom samém směru silně přepálilo za éry vlády jedné strany. Po listopadu 89 se zákonitě zhouplo na druhou stranu. Pokud se nedostaví nějaké násilné intervence, můžeme doufat, že se nakonec zastaví v rovnovážném bodě, který by nemusel nikoho urážet.
Církevní restituce vám přijdou málo násilné? Duka všude, kde někdo vytáhne českou vlajku, vám přijde málo násilný? Jistě, není to fyzické násilí, ale není o to méně nebezpečné. Jak byste si vůbec ten rovnovážný bod představovala? Církev katolická je ze své podstaty (má to ostatně svým způsobem přímo v názvu) totalitní organizace, tady žádná rovnováha není možná. Tady není pro žádné zkoušení fyziky prostor, společnost musí aktivně držet náboženství na uzdě a církve daleko od státu, jinak tu máme šaríu jak vyšitou.
Církevní restituce představují podstatnou část onoho popřevratového kyvu z krajního bodu daného komunistickým režimem.
Po praktické stránce ale představují definitivní fázi oddělování církví od státu.
Jestli vám vadí všeliké řeči o víře ve veřejnoprávní televizi, protestujte, máte na to právo. Já, ač beznadějná ateistka, to nijak úkorně nevnímám. Mne vždycky víc popuzovala esoterika, ufoni unášející lidi, zkrátka všechna ta veteš v rádobyvědeckých dokumentech, která se nás po plyšáku vyvalila a valí se dodnes a válcuje střízlivost a racionalitu. Že to jde na nervy i věřícím, prozradil kdysi autor otce Browna a dokazuje to například Grygar.
Oddělení církve od státu? Tak to si teda i po technické stránce představuji úplně jinak, než že se katolická církev přilepí na méně viditelném místě na státní penězovody. V praxi to dneska vypadá třebsa tak, že stát na různé církevní ústavy outsourcuje služby, které by správně měl dělat ve vlastní režii. Pokud se podíváte na ty zpropadené nevládky, tak zjistíte, že bezpečně vede katolická Charita. Neřikám, že je to vyloženě špatně, ale když Charita je předem určena za generálního dodavatele služeb pro vládní program k migrantům, tak tu zkrátka něco nehraje. Však se to teď státu vrátilo jako bumerang, protože vedení Charity při posuzování nové zakázky usoudilo, že jsou prý ty naklády na další tři roky hodně podfinancované. Ať prý stát tuhle agendu provozuje ve vlastní režii, což mi tedy jako univerzální názor na financování sociálních služeb přišlo hodně rozumné.
„….společnost musí aktivně držet náboženství na uzdě a církve daleko od státu, jinak tu máme šaríu jak vyšitou.“
V tom se shodneme. Ale vaše obavy z rekatolizace nesdílím. Média a oficiální veřejný prostor (politici, Duka který se všude nacpe atp.) už dávno nevykreslují skutečný stav společnosti. U nás je jiná situace než např. v Polsku, kde má církev dlouhodobě silné zázemí. Církevní potentáti se chovají stejně jako hlavouni jakékoli strany usilující o posílení pozice. Mají nevýhodu v tom že nejsou (napřímo) v parlamentu ale na za to výhodu nesrovnatelně delší zkušenosti v intrikaření než jakákoli strana jiná. Snaží se a já souhlasím se Sealem, že nijak plíživě. Ale jinak se kloním k hankovi a Morybundusovi že v české společnosti ji pšenka nekvete. Její nabídka dostatečně neladí s poptávkou.
Zkuste se pro zajímavost podívat na Polsko: Nejdřív tam šli od válu socialisté (bez ohledu jak moc levicoví), no a teďka jsou na tapetě liberálové. Tio není jenom o majetku, ale i o kulturní hegemonii. Pro evropské myšlení totiž už od 19. století platí, že se v něm střetávají tři hlavní ideologické proudy: liberalismus, socialismus a konzervatismus. Sasmozřejmě, ani katolická církev nepředstavuje nějaký homogenní monolit, ale to liberální, neřkuli sociální křídlo je tam dneska ve velké menšině. Ani ta éra jedné strany nebyla tak černobílá, což se mj. drazilo i v tom, že když Duka v zastoupení Páně přebíral řád Bílého lva, tak ho kritici na jeho twitterovém účtu srovnávali s nějakým páterem Plojharem.
V našem malém hezkém českém smrádku podle mne konzervatismus katolického střihu moc šancí nemá, i kdyby se Duka v tom svém bratříčkování s politiky přetrhnul.
Lid na OM i jinde se může s uznáním vyslovovat o jeho výrocích k imigraci, ale to je všechno. Na liberály se půjde s fanglemi, ne s krucifixem.
Konzervatismus jako takový, včetně toho, který třeba reprezentuje Klaus a další. Když Bělohradský před pár lety konstatoval, že tradiční kyvadlo „lib-lab“ (liberal x labour; resp. pravice – levice) přestává v evropské politice fungovat, tak mu Pehe oponoval, v západní Evropě je to pořád OK, a že to, co se Bělohradskému jeví jako rozpadání tradiční demokratické politiky, je prý akorát taková postkomunistická anomálie. Dneska jsou liberální demokraté vz. Pehe sice vyplesknutí z Brexitu nebo Trumpa, ale šmahem všechno svedou na to, že jsme se halt pořádně nevyrovnali s komunismem a teď na to doplácíme. To i ten Soros už mezitím pochopil, že všechny tyhle jevy v dnešním kapitalistickém systému jsou způsobeny globalizací, resp. spouštěčem byla v roce 2008 ta známá „finanční“ krize (viz jeho dnešní článek na Projectu Syndicate o nutnosti bránit tzv. otevřenou společnost; vzhledem k tématu asi povinná četba pro Otu, řekl bych).
Asi nikdy nepochopím, jak jedna organizace může sdružovat takové osoby jako jsou Duka nebo olomoucký arcibiskup Graubner (prokazatelně kryjící před orgány činnými v trestním řízení pedofilní církevní osobu) a na druhé straně takové lidi jako jsou třeba František Lízna, Msgr. Josef Suchár nebo Václav Umlauf.
A není ona tohleto ta ekumena?
Ne, neni. Ta se týká tolerance církevních reformačních proudu s tím hlavními katolickým. Je to vec teologické tolerance. Halík vers.Duka je debata uvnitř jedné dominantni církve a snaha o její větší pluralitu a „odbigotneni“. Z čí strany je snad doufám jasné…
To já samozřejmě vím, ale vy mi prostě musíte zkazit pokus o vtip.
Velmi správně. Strašidlo plíživé rekatolizace obchází zemí. Když se někde objeví nějaký PP (pupkatý prelát), někdo se neopatrně pokřižuje, nebo se už podezřele dlouho v televizním programu neobjevila žádná agitka Otakara Vávry, vždy je po ruce strašení hrozbami, které našemu krásnému sekulárnímu státu neustále hrozí. Vedle popírání globálního oteplování, Vladimíra Putina, homofobie, mužského šovinismu a mnohých strašidel se nesmí zapomínat také na plíživou rekatolizaci.
(A to nemluvím o náboženské příslušnosti Miroslava K. s Petrem N.)
Některá nebezpečí jsou reálnější a akutnější, než jiná.
Mám pro Vaše obavy trochu pochopení (z důvodů Vašeho silně ideologického pohledu), ale domnívám se, že si nejste vědom konsekvencí takového způsobu pohledu na společnost.
Co takhle zaměnit náboženství a církve ve Vašem článku za ateisty, uprchlíky, komunisty, kapitalisty, liberály, homosexuály, ekology atd. a to vždy z pohledu názorového či ideologického protějšku (o nic jiného totiž u Vašeho článku nejde). Jak by to vypadalo potom?
Jestliže žijeme ve společnosti, kde existuje pluralita názorů, pak je naprosto normální, že i církve a náboženství najdete ve veřejném prostoru – oni k němu totiž naprosto přirozeně patří, stejně jako např. ateisté.
Až na to, že církve se z něj snaží ty ateisty vytěsnit.
Mezi snažením a úspěchem existují velmi rozdílné vzdálenosti. Zatím to vidím tak že, alespoň u nás, jde zatím o vzdálenost dostatečně velkou aby si s tím snažením nemuseli ateisté zatěžovat hlavu.
Skutečně? Jediné, co vidím já a dokazuje to Váš článek, je skutečnost, že se o to vytěsnění z veřejného prostoru snažíte Vy a ne ty církve a náboženství.
Jsou démoni, s nimiž bychom si ve veřejném prostoru zahrávat neměli.
Tomu říkám svévolné a velmi selektivní pojetí základních lidských práv a svobod!
V tomto kontextu pak ale musím konstatovat, že je Váš postoj oproti odpůrcům uprchlíků nepochopitelný a v důsledku nevěrohodný – pro ty odpůrce jsou ti uprchlíci také jejich „démoni“, s kterými si nechtějí ve veřejném prostoru zahrávat. A jedním z častých odůvodnění je jejich religiozita.
Proto také má poznámka již v mém prvním komentáři:„Mám pro Vaše obavy trochu pochopení (z důvodů Vašeho silně ideologického pohledu), ale domnívám se, že si nejste vědom konsekvencí takového způsobu pohledu na společnost.“
Někteří démoni jsou skutečnější a nebezpečnější, než jiní, ale to se opakuji.
Ten vám to pěkně naložil, to je legrace.
Nutno ale říci, že se snažíte z veřejného prostoru vytěsnit konkrétně katolíky, muslimové a jiní pomatenci vám naprosto nevadí.
To je jako když si Kohout vyhoní péro do svěcené vody v Polsku.
A hraje si u toho na bojovníka s totalitou…..
Havlistický přístup cílené „humanity“.
To je věc názoru, mě přijde, že se v tom motá jak nudle v bandě. Připadá vám, že tady mají muslimové nějaké silné pozice a privilegia?
Ano, připadá a nejen to, vím to a dokazují to třeba různí tribuni.
Mimochodem, už se vám někdy vyhnuli- a že jich v Praze je.
Nebo….zkoušel jste se někdy najíst vedle nich?
To abyste měl sluchátka….takhle hulákat bílá huba, tak ho vyvlečou až na ulici.
Také mi připadá, že silnou pozici tady mají buzeranti a nekuřáci a jiné podobné skupiny, které se „sektizovali“.
Třeba jak vy jste se vyjádřil o kuřácích, to už není vyznávání nějakého životního stylu, ale vymezování, ve vašem případě to dospělo až do rasitické fáze, vadí vám především bílí nekuřáci.
Já rozhodně nejsem příznivce kdovíjakého holdování tabáku, ale že bych z toho dělal největší znečišťovatele vzduchu, to zase ne, když třeba vím, že jdna jízda městským autobusem vyprodukuje tolik spalin, jako celá zaplivaná putyka za týden.
To, že někdo není bez soudu zastřelen při spatření dvacet kilometrů od hranic opravdu neznamená, že má nějaká zvláštní privilegia. To, že není někdo perzekvován opravdu neznamená, že má nějaká zvláštní privilegia.
Lusknutím prstů ráj na Zemi jistě nevznikne, ale programovým sraním všech na všechno a ne všechny nevznikne stejně spolehlivě.
Pokud myslíte vážně, že mi vadí především bílí nekuřáci, tak musím konstatovat, že jste se definitivně zbláznil.
Proč v armádě nahradili politruky kaplani? Proč se ve školách učí náboženství a ne třeba kritické myšlení nebo obrana proti manipulativním metodám jednání?
Protože jedno je totalita, zatímco druhé pluralita.
V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy.
Odpověď je tedy jasná: Pokud se na té které škole náboženství vyučuje, je to proto že si to dostatečný počet rodičů přál a není povinné. Proč by to tedy mělo někomu vadit?
Ovšem předmět který by se zabýval kritickým myšlením, pro změnu jako povinný, bych také rád viděl ve školních osnovách. Nebo alespoň v osnovách předmětu občanská výchova. Bohužel je však právě tenhle předmět natolik tvárný že s ním mohou jednotliví pedagogové víceméně nakládat dle vlastního uvážení. A tak jediným pedagogem o kterým vím že se snaží v tomto směru děti vzdělávat je moje žena.
Jakou by asi takový předmět měl šanci? Vemte si, jaké emoce budí matematika, tedy něco hodně podobného.
Myslíte šanci na jeho zavedení a nebo šanci na zájem žáků?
Myslel jsem obecnou podporu.
No tak doufejme, že to tak i zůstane, tj. že těch veřejných škol bude stále dost, aby si rodiče mohli vybrat, a že náboženství na nich zůstane aspoň tím nepovinným předmětem. Ono to totiž jde ústavně otočit i tak, že křesťanská výchova se dá do nějakého všeobecného vzdělávacího základu a dětem ateistů se umožní, aby jejich rodiče požádali o možnost místo toho navštěvovat třeba nepovinný předmět evropského myšlení. To jsem si nevycucal z prstu, jenom teď z hlavy nevím, jestli šlo o minulost, současnost v nějaké sousední zemi, anebo snad už o nějaký ten konkrétní návrh. Na dětskou psychiku by to ale působilo zhruba podobně, jako když si někdo nemůže dovolit jet v rámci školní výuky na hory nebo na školu v přírodě. Ono je to vlastně taková hra na to, co je dneska vlastně normální: Jestli na ěkolách povinně/nepovinně absolvovat náboženskou výchovu, anebo kurz kritického myšlení.
Touché!
Už víckrát jsem si všiml, že Vaše chápání některých otázek a z něj vyplývající odpovědi jsou poněkud příliš přímočaré – jako by Vám někdo nasadil klapky na oči a znemožnil vidět do stran.
Zkusím to tedy znovu a po lopatě.
Moje otázky přece nesměřovaly proti možnosti nepovinné výuky náboženství. Mně to je otevřeně řečeno úplně šumák, jestli se na školách „nábrdle“ učí nebo neučí . Tady jde o nabídku možností, ze kterých si člověk může vybírat. Tzn., že by mi vadilo, kdyby jinou možnost výběru než to náboženství žáci/rodiče/studenti neměli. Moje otázka by pak mohla znít třeba takto: Proč při sestavování nabídky výběru „soft“ školských předmětů dává stát přednost náboženství před jinými možnostmi? Nebo: Když mají přístup do médií kněží různých denominací, proč nemohou rovnoprávně (=měřeno poměrem vysílacích časů odpovídajícím poměru zastoupení postojů/názorů v populaci) veřejně obhajovat svůj světový názor přesvědčení ateisté nebo třeba sysifovští skeptici? Nebo ještě: Proč v armádě místa politruků nezaujali psychologové se specializací na zvládání krizí? Když chce někdo v depresi skočit z Nuseláku, policie volá psychologa mezi prvními. Trauma z válečného nasazení je jiného druhu? Takového, že nejlépe kvalifikovaní k jeho zvládání jsou kněží? A co na to vojáci sami? Kolik je mezi nimi věřících a kolik ateistů, kteří by tomu psychologovi třeba dali přednost? Zeptal se jich vůbec na to někdy někdo?
Suma sumárum, všechno se to příliš podobá cílené indoktrinaci.
„Proč při sestavování nabídky výběru „soft“ školských předmětů dává stát přednost náboženství před jinými možnostmi?“
Já nevím, hanku, co vybírá stát. Ale když měl letos synek nastoupit do třetí třídy, vybírali jsme my, tedy rodiče spolu s ním, ze sedmi „soft“ předmětů. Vzhledem k tomu že šlo o předměty které moje žena už vybrala z celkové nabídky, náboženství se mezi nimi nevyskytovalo. Ale co od ní vím, tak pro všechny takto nabízené předměty je určující počet přihlášených dětí.
„Když mají přístup do médií kněží různých denominací proč nemohou rovnoprávně…veřejně obhajovat svůj světový názor přesvědčení ateisté…“
Pokud jde o ČR, tak myslím že by o ně docela byla nouze, protože u nás by se vlamovali do otevřených dveří. Věřící jsou v menšině a média k nim tak i přistupují. Vždyť i naprostá většina populárně vzdělávacích pořadů nebo případně záhadologických dokumentů třeba na ČT má ateistické vyznění. Domnívám se že obhajování ateismu v našich médiích by bylo nošením dříví do lesa.
„Proč v armádě místa politruků nezaujali psychologové se specializací na zvládání krizí?“
Netuším kolik armáda zaměstnává psychologů a letmé nahlédnutí ve mne vzbudilo dojem že převládají psycholožky. Ale pokud na ně armáda vypisuje výběrová řízení jako např.
http://www.caspos.cz/Akce/Psychologove-v-ramci-Armady-Ceske-republiky
tak asi zájem o jejich služby má. Podobných nabídek jsem našel víc ale nechci jejich umístěním riskovat zablokování komentáře, protože nevím jak má Tribun nastavený povolený počet odkazů.
„Suma sumárum, všechno se to příliš podobá cílené indoktrinaci.“
Vzhledem k tomu že slogan: „To že jsem paranoidní ještě neznamená že po mě nejdou.“ patří k mým oblíbeným, mám pro váš náhled pochopení a připouštím že vás k němu může vést i nějaká osobní zkušenost. Jen ho s vámi prostě nesdílím.
„Už víckrát jsem si všiml, že Vaše chápání některých otázek a z něj vyplývající odpovědi jsou poněkud příliš přímočaré – jako by Vám někdo nasadil klapky na oči a znemožnil vidět do stran.“
Nenechte se mýlit mým přímočarým psaným projevem. Vnímám i přemýšlím v mnohem širších souvislostech. To že se snažím psát i pokládat otázky co nejvíce konkretně je dáno mou snahou o nerozmazávání a nekošatění témat. V debatě je mi bližší aproximace než vytváření labyrintů z různých samovznikajících odboček, i tak se člověk těžko brání informačnímu šumu. A v podmínkách moderované diskuse je každé upřesňování na příliš dlouhé lokte.
Teď mne ale napadá že váš komentář ani nemusel být směrovaný ke mě. Nu což – už se stalo.
Mě kreacionalismus v médiích a školních osnovách vůbec nechybí. Ateismus české společnosti není samozřejmý a musíme o něj pečovat.
No a vám se stávající péče jeví jako nedostatečná?
Spíš veškerá žádná.
Připouštím, že jsem v této diskusi podjatý a měl jsem to říct předem nebo ještě radši se jí asi úplně vyhnout. Nechce se mi zrovna tady vysvětlovat proč (z mého hlediska šlo o důvody více než pádné), ale víc než 50 let od mého křtu zařízeného babičkou za zády mých rodičů – což bylo jediné, čeho se kdy na mně ř-kat církev ve snaze o spásu mé duše dopustila – mi stálo za to absolvovat formální proceduru odpadnutí od církve podle kanonického práva. Příslušný pan děkan mi nicméně sdělil, že se za mou duši bude modlit…
Tož tak. Kdyby náhodou někdo potřeboval poradit, jak na to, rád posloužím. Je to celkem jednoduché.
Evidentně jsou viditelné dvě skutečnosti:
1. Úplně šumák Vám to není.
2. Vaše otázky jsou mimo realitu.
Pokud byste skutečně chtěl odpověď na Vaše otázky, pak co se týká kaplanů armády, doporučím Vám jejich stránky: http://www.kaplani.army.cz/
Co se týká školní výuky, doporučím Vám kontaktovat ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – pokud máte skutečně vážné obavy, můžete podat i vlastní návrhy: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr
A budou návrhy, které jdou proti trendu rekatolizace vyslyšeny?
To by tady nejdřív ta rekatolizace musela být! Vaše dojmy mají se skutečností málo společného – a to pomíjím ústavně-právní stránku věci.
Je tady. Že vy jste vůči ní necitlivý, či vám dokonce konvenuje, he věc jiná.
Nebuďte tak abstraktní, Tribune. Jaké návrhy proti trendu rekatolizace byste podal?
Zrušení církevních restitucí, zákaz vyučování náboženství na školách, konec kaplanů v armádě, konec exkluzivního postavení církví etc.
Měla se tu natvrdo provést odluka ve francouzském stylu roku 1905: Veškerý nemovitý církevní majetek přešel na stát a na obce. Kultovní budovy (kostely, synagogy atd.) byly bezplatně předány církvím k užívání, o objekty prohlášené za památky se staral stát. Z budov, které přímo bohoslužbám nesloužily – fary, školy atd. – platila církev nájem. Z ostatního majetku vznikl fond, jehož výnosy se používaly na podporu financování sociální dobročinnosti církví.
„Zrušení církevních restitucí, zákaz vyučování náboženství na školách, konec kaplanů v armádě, konec exkluzivního postavení církví etc.“
1) Zrušení církevních restitucí
Souhlas. Bez váhání bych se podepsal pod hankův komentář ohledně francouzského stylu.
2) zákaz vyučování náboženství na školách
Proč, pokud je o takový předmět zájem ze strany rodičů?
3) konec kaplanů v armádě
Proč, pokud je vojáci chtějí?
4) konec exkluzivního postavení církví
V čem vidíte exkluzivitu jejich postavení? Vynechte, prosím, restituce na jejichž nesprávnosti jsme se již shodli.
5) etc.
Můžete být konkrétnější nebo vás už nic dalšího nenapadá?
Etc. = určitě to není vše, doplň kdo co víš.
Zrušení církevních restitucí – zde byste měl ústavně-právní problém, ale pokud to skutečně považujete za správné, pak by bylo jen konsekventní, abyste se i Vy a všichni, kdo to takto vidí zřekli ve prospěch státu a společnosti veškerého osobního majetku.
Zákaz vyučování náboženství ve školách – to lze prosadit je ve školách veřejných, ve Francii to tak je (až na dvě výjimky) a určitě by to nebyl problém. Jak ale ukazuje právě příklad Francie, nedošlo by k onomu efektu, který si Vy od toho slibujete. Církevní školy ve Francii mají mnohem vyšší renomé než školy státní.
Konec kaplanů v armádě – zde byste měl opět ústavně-právní problém.
4.Konec exkluzivního postavení církví – to zní velmi svůdně, ale zde je otázkou, jaké že to církve exkluzivní postavení mají? Ve skutečnosti žádné exkluzivní postavení neexistuje!
Od padesátých let provedli komunisté tvrdou odluku círve od státu, všechny vaše návrhy jsme tu měly – a jaký je výsledek?
Zdevastovaný církevní majetek, skoro nulová památková péče, absence výuky náboženství, persekuce církevních a náboženských osob, žádná exkluzivita, ale církve a náboženství přesto existují!
Musíte si místo planých a prázdných návrhů vymyslet něco nového!
Jak dlouho platí současná ústava? Ústavu není problém změnit, ta současná nemůže být definitivní jenom proto, že vám zrovna vyhovuje. Ani komunisté bohužel odluku církve od státu neprovedli, naopak církev z mě ne zcela jasných důvodů celých 40 let živili, takže ta měla dost sil na to, aby se tu hned poté, co komunisté oslabili, začala roztahovat. Jestli chcete vidět nulovou památkovou péči, tak se podívejte na památky v soukromých rukách, včetně, ne-li především, těch církevních. Těch pár výjimek je sice chvályhodných, ale naše kulturní dědictví, které musí soupeřit s pozemkovými a realitními spekulanty, rozhodně nezachrání. A pokud si dobře pamatuji, tak v té Francii se náboženství nesmí vyučovat ani na těch církevních školách. To je překvapení, že?
Pamatujete si to špatně, náboženství se ve Francii nesmí vyučovat na státních školách, církevní školy jsou soukromé a tam se také náboženství vyučuje. Ještě jednou se zopakuji, jak ukazuje právě příklad Francie, nedošlo by k onomu efektu, který si Vy od toho slibujete.
Ve Francii existující laicismus by podle Vašich představ měl vést k odstanění prezence církví a náboženství z veřejného prostoru – tak tomu ale není!
Co se týká Ústavy – samozřejmě ji lze změnit, musel byste z ní ale vyloučit právě ten výdobytek francouzské revoluce, tedy Listinu základních práv a svobod. Připomenu Vám Čánek. 11:
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Pokud říkáte:“ Ani komunisté bohužel odluku církve od státu neprovedli, naopak církev z mě ne zcela jasných důvodů celých 40 let živili, takže ta měla dost sil na to, aby se tu hned poté, co komunisté oslabili, začala roztahovat,“ pak se ptám, na jakém podkladě Vy vůbec o církevních restitucích diskutujete. Ty důvody měly právní a zákonný podklad. Neměla by podkladem diskuse být znalost základních faktů?
Co se týká památkové péče, pak jen tolik, 40 let lhostejnosti komunistů a 20 let nevyřešených majetkových vztahů jen tak rychle nevymažete.
Jak už tu někdo poznamenal, co byste si bez těch komunistů počal?
O církevních restitucích diskutuji na základě toho prostého faktu, že se mě jako občana ČR eminentně týkají, už jenom proto, že představují ukázkový volební podvod ČSSD. Důvody pro církevní restituce potom byly výsostně ideologické, zákonný podklad pro ně byl vykonstruován na základě politické objednávky.
Co se týče té citace LZPS, poněkud mi uniká smysl toho, co má dokazovat, protože o církevních privilegiích v nich není ani slovo? Na majetek, který stát církvím věnoval ze společného (tedy okradl mě i moji matku, např.) se ta ustanovení bohužel vztahují až od té donace.
A protože tak dobře víte, jak to v té Francii mají, jistě pro vás nebude problém to podložit odkazem, neb já jsem příliš líný to hledat, už jenom proto, že jsem to četl offline.
Ještě štěstí, že se tu pořád dá strašit komunisty. Pokud si tu zprávu ČTK pamatuji správně, tak na zámku v Lánech se na dlouho dobu poslední katolická mše konala v roce 1921. Pokud by česká pravice nechtěla kvůli svým výdobytkům měnit majetkovou strukturu, tak se „náprava komunistických křivd“ klidně mohla odehrát do nějakého svěřeneckého fondu, ze kterého by pak byly hrazeny duchovní potřeby věřících. I pro tuto variantu existovaly nekomunistické příklady, jenom si halt na ně někdo nevzpomněl. Zato třebs realitky šmahem vyhmátly, že kdysi konfiskovaný pozemkový majetek se z historických důvodů hodně koncetruje kolem Prahy a dalších velkých měst, což je developersky mnohem zajímajší, než kdyby zůstal jako státní nebo obecní. O konkrétní zisk jde halt dneska vždycky až v první řadě, ale hodně dobře se nakupuje, když se to schová za nějaké duchovní hodnoty. Za socíku, pane Pelikáne, chátraly nejenom kostely, ale i celá města. Na tohleto jsou dneska machry především italské realitky: Koupí barák v nějaké zajímavé části města a pak ho nechají klidně i spadnout, protože místo rekonstrukce historického jádra třeba po těch zlých komunistech jim jde samozřejmě hlavně o to, aby v atraktivních lokalitách mohli nasekat hotely. Jeden konkrétní zážitek z řecké Edessy: Kostely a kostelíky jsou opraveny a obvyklá cedulka se znakem EU jasně ukazuje na hlavní zdroj veřejného financování. Zato hned vedle jde rychle k zemi původní městská zástavba z přelomu 18. a 19. století, jejíž krásu už pomalu začínají připomínat jenom dobové mědiritiny na motivy divokého Balkánu. Čímž samozřejmě nechci říct, že by podnikatelský duch na druhou stranu skutečně nedokázal zachránit některé tuzemské hrady a zámky. Ono je samozřejmě mnohem lepší, když z nějakého objektu uděláte třeba hotel pro zážitkovou dovolenou, než když jeho využití bude hledat JZD. Jenom halt zrovna nevím, proč by zrovna památková péče měla být současně i jedním z kritérií, podle kterého se mají v republice posuzovat i náboženské otázky.
Tribune,
jak je zřejmé a průkazné, důvody pro církevní restituce nebyly výsostně ideologické, ale měly právní podklad. Doporučím Vám mimo jiné jak zákon č. 142/1947 Sb., tak i zákon č. 46/1948 Sb. Tam najdete podstatné a zjistíte, že jste Vy, ani Vaše matka nebyli okradeni, církve ale ano.
Dovolím si k tomu ještě citovat ( https://www.mkcr.cz/doc/cms_library/vlastnicke-pravo-cirkvi-1317.doc ):
V roce 2008 byly sněmovní komisi k majetkovému narovnání předloženy odborné posudky tří právnických fakult (Praha, Brno, Plzeň) a posudek Ústavu státu a práva, v žádném z nich nebylo vlastnictví církevních subjektů popřeno.
Studie UK Praha: „Katolická církev sice měla právo vlastnit majetek a samostatně spravovat své vnitřní záležitosti, ohledně jejího majetku však platilo, že požívá té státní ochrany, jakou požívají obecně užitečné nadace.“
Studie ZČU Plzeň: „Lze proto shrnout, že názory, že církve nevlastnily, ale jen spravovaly majetek, jsou charakteristické spíše pro současnost a nemají žádnou oporu v dřívějších právních předpisech ani soudní judikatuře. Z těch naopak plyne, že církve svůj majetek vlastnily. Že judikatura dlouhodobě charakterizovala církevní instituce jako veřejnoprávní korporace, nemá z tohoto hlediska význam (zcela jistě nikdo nebude zpochybňovat existenci majetku státu jen proto, že stát je subjektem veřejného práva).“
Studie MU Brno: „Pokud jde o otázku zvýšené ochrany církevního majetku ze strany státu či naopak zvýšeného právního dozoru ze strany státu, lze konstatovat, že se v širokém historickém kontextu v zásadě příliš neliší od zásahu (předmoderního či moderního) státu do jiných vlastnických práv, a že je proto možno katolickou církev, resp. její právnické osoby považovat za vlastníka majetku ve stejném smyslu, jako je tomu i u vlastníků necírkevního charakteru.“
Studie Ústavu státu a práva Akademie věd ČR: „Po občanském zákoníku z r. 1811 zákonitě docházelo k postupné emancipaci církevního vlastnictví (ze známých důvodů, které zde není třeba rozebírat, bylo pod státní kuratelou: jejím důvodem naprosto nebyl prospěch státu, ale naopak péče státu o to, aby se církevní majetek nezmenšoval a nepřestal sloužit kultu). To byl významný krok k tomu, aby vlastnictví církve bylo chápáno jako skutečné vlastnictví. (Argument: Kdyby se o skutečné vlastnictví nejednalo, nebylo by třeba je podrobovat státní kuratele upravené předpisy veřejného práva.). Ve 20. století už je zapotřebí tento proces považovat za završený, církev se plnoprávným vlastníkem stala.“
Co jiného je známka rekatolizace, než právě takového právní názory a právní řád, který je umožňuje? Co jiného než rekatolizace je odvolávání se na zákoník Rakouského císařství, tedy státu, ve kterém se nikoliv nadarmo hovořilo o „alianci oltáře a trůnu“?
Kolik právníků, tolik názorů, takže v tom výčtu MK ČR mi třeba chybí prof. JUDr. Pavlíček. Zato si pamatuji, že když seřešily soukromé restituace, tak se zdůrazňovalo, že odškodňování za utrpěné křivdy nemůže být absolutní, takže je třeba současně na ně pohlížet jako na projev dobré vůle. No ale když jde o katolickou církev, tak teda herdek filek najednou jde až do poslední mrtě! Ten, jenž je na nebesích, jistě rtád poděkuje za takové ochránce. Katolická církev to dopracovala tak deleko, že už musí nejenom zpochybňovat údaje o vyznání ze sčítání lidu, ale současně i zatajovat vlastní statistická data o návštěvách bohoslužeb, poskytování svátostí atd. A to přitom ještě před pár lety byly tyto její údaje veřejně dostupné.
Řekl bych, že třeba prezidenti Zeman a Klaus k té připomínané pluralitě přistupují poněkud selektivně. Pamatuji si jejich aktivní účast na Žofínském fóru nebo na národní pouti ve Staré Boleslavi, ale že by třeba takhle podpořili Prague Pride, Slavnosti přírody (pořádají Děti země) nebo snad dokonce Slavnost Rudého práva (dnes se to jmenuje nějak jinak; pořádá KSČM), tak žádné podobné informace zkrátka nemám. Ale třeba jste stejně jako třešeň optimista, která si myslí, že tu reálně proběhla nějaká církevní odluka. Jinak plularitu, resp. vyváženost můžete samozřejmě hledat ve veřejnoprávních médiích, ale pokud jde už třeba o celý mediální prostor, tak přece víte, že to v něm už vypadá úplně jinak. Mě třeba v tom klasickém veřejném prostoru hodně vadí reklamy na auta, nové developerské projekty, finanční služby a spoustu dalších věcí, které nejenom poutají pozornost řidičů, ale stejně tak nebezpečně podsouvají lidem představu, že život na dluh je vlastně normální. V rámci nezbytné plurality bych proto uvítal i reklamy, které by před tímto nebezpečím varovaly aspoň tak, jak to vidíme na těch fotografiích, které teď povinně zdobí cigaretové krabičky. Co myslíte: Měl by šanci nějaký zákon, který by nutil třeba ty finační instituce, aby při nabízení svých epesních produktů povinně ukazovaly obrázky ze života bezdomovců, anebo aspoň současně uváděly i nějaká statistická data o stavu zadlužení domácností nebo počtu exekucí?
Nedomnívám se, že by s prezidentem Zemanem či Klausem stála či padala pluralita názoru. Naopak si jsem naprosto jistý, že na základě vyřešení církevních restitucí došlo k faktické odluce státu a církví, což ale nemění nic na skutečnosti, že církve jsou plnoprávnou součástí společnosti., nikoliv ale zákonodárnou.
Reklama není vyjádření názoru, nýbrž propagace výrobků či služeb, s účelem zisku. Zákon, který by nutil finanční instituce, aby při nabízení svých epesních produktů povinně ukazovaly obrázky ze života bezdomovců, anebo aspoň současně uváděly i nějaká statistická data o stavu zadlužení domácností nebo počtu exekucí, nemá tedy s pluralitou názorů naprosto nic společného – mimo to by v tomto smyslu byl minimálně svádějící a diskriminující.
Odluka církve od státu je takové uspořádání, ve kterém se církev neliší od jiných spolků. A to se evidentně neděje, protože katolickou církev stát výrazně podporuje i ve srovnání s jinými církvemi, které působí v ČR. Mluvil jste o tom, co je v pluralitiní společnosti naprosto normální najít ve veřejném prostoru. No a třeba reklamy na vás na té pověstné agoře koukají z každého rohu. Je to samozřejmě dáno tržními pravidly, které už dopředu výrazně omezují šíření některých názorů, což je přesně ten způsob, jak se pak vytváří pouze kvaziveřejný prostor. Reklamu sice můžete technicky označit jako propagaci výrobku, ale třeba tvrzení, že financování nákupu auta u VW je „opravdu výhodný sňatek z rozumu“, přece taky představuje vyjadřování názoru. Z poslední vaší věty jsem vyvodil závěr, že výrobci cigaret jsou dneska diskriminováni oproti producentům alkoholu. Z liberálně tržního pohledu je to asi špatně, ale tím spíš to vyvolává otázku, proč by spotřebitelé nemohli být varováni před nadměrným zadlužováním i jinak, než je povinné uvádění RPSN.
Pak by museli být spotřebitele aut varováni, že rychlá jízda škodí zdraví a může zabíjet, spotřebitelé krbových kamen, že přenášení žhavých oharků z jedněch do druhých při zatápění může způsobit požár a majitele mikrovlnných trub, že sušení koček v mikrovlnce je zabije. Kapitalismus je sviňa, on totiž předpokládá jistou latentní inteligenci spotřebitele, alespoň v tom, že když se takovým krumpáče moc napřáhnete, vyrazíte si zuby, což třeba nezná takový doktor práv, ale romsky kopáč Dežo jo, takže ani míra vzdělání a intelektuálních kapacit v tom nehraje roli:-)
Však se také podobnými varováními produkty jenom hemži. Nebo vy jste snad nikdy na balení oříšků nečetl varování: „Může obsahovat stopy ořechů“? Kapitalismus u spotřebitelů nic nepředpokládá, kapitalismus u nich aktivně vytváří závislost na spotřebě a indolenci ke složení a výrobním postupům. Jestli u nich něco předpokládá, tak je to právník, zejména v USA.
Pokud tvrdíte, že katolickou církev stát výrazně podporuje i ve srovnání s jinými církvemi, které působí v ČR, pak se dovolím zeptat, kde a jak to ten stát údajně dělá?
Reklama nemá s pluralitou názorů ve společnosti naprosto nic společného a není ani vyjádřením osobního názoru.
Považuji mimo to za paradoxní, požadovat zákon, který by nutil finanční instituce, aby při nabízení svých epesních produktů povinně ukazovaly obrázky ze života bezdomovců, ale nepožadovat zákon, který by nastavil spravedlivé podmínky.
Vaše dedukce z mé poslední věty je nesprávná – nebudu to rozebírat, ale napovím Vám: Stane se člověk bezdomovcem skutečně jen tehdy, když se stane obětí finančních žraloků? Je každý poskytovatel finančních služeb neseriózní? Existuje také osobní zodpovědnost jednotlivce?
Když už ale přinášíte ono srovnání výrobci cigaret vs. producenti alkoholu – je skutečně hodné otázky, proč se před riziky cigaret vizuálně varuje, ale před riziky alkoholu a alkoholismu, které mají podle mého názoru mnohem větší rozsah a to nejenom zdravotní, ale především sociální, se nevaruje.
Reklama má na pluralitu názorů zásadní vliv, protože její podstatou je jejich přímé ovlivňování. Pokud reklama normuje obraz úspěšného značkového zdravého mladého muže, tak to například na pluralitu názorů na zmiňované bezdomovce jistě má.
Osobní odpovědnost jistě existuje, ale z její existence neplyne neexistence odpovědnosti společenské. Osobní odpovědnost je oblíbená výmluva všech, kteří odmítají určující vliv podmínek na osobní rozhodnutí.
Stát, pane Pelikáne, katolickou církev výrazně podporoval už při těch církevních restitucích, kdy zvolil takovou formu odškodnění, která nejlépe odpovídala jejím požadavkům. Stačí se podívat třeba na způsob oceňování pozemkového majetku, který byl výrazně jiný než u jiných restituentů (blíže viz JUDr. Hrádela). Podporou byla i vygenerovaná představa, že odluka církve od státu znamená akorát otázku, z jakého zdroje budou pocházet peníze na platy duchovních. Jednak je to historický nesmysl, a jednak je to věc, která už dopředu znevýhodňuje církve s malým majetkem a počtem věřících, což jsou dneska prakticky všechny ostatní. pokud za genetálního dodavatele služeb do vládního programu pro uprchlíky předem určíte katolickou Charitu, tak je také forma zvýhodnění. Stát podporuje katolickou církev i aktivní účastí na jejich oslavách a svátcích. Přitom podle Základní listiny práv a svobod „stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“ Ústavní soud dokonce definuje ČR jako „laický stát“, ale přitom vedle Dne vzniku republiky tu dneska máme jako státní svátek Den české státnosti, co je svátek jedné konkrétní církve par excellence. Jinak slovo stát znamená ztělesnění moci, o kterou se v tzv. demokratických systémech soutěží ve volbách. No a velké církve si s mocí vždycky dobře rozuměly, viz třeba dříve tzv. státní církve, anebo dnešní ruská realita.
Stát je samozřejmě nutnost, nicméně je regulérní otázka, do jaké míry je ochoten čelit i tomu, čemu se říká sociální rizika. To s těmi obrázky na cigaretách je samozřejmě fraška. Státní rozpočet sice kyne ze spotřební daně na tabák, ale když se podívate třeba na ceny účinných léků k odvykání kouření, tak zjistíte, že i tuhle daň stát bere jenom jako svůj příjem a zpětně nic nedává. Stejně tak stát, ve kterém se podnikání stalo mantrou, není schopen účinně regulovat lichvu, „kořalečný mor“ (terminus technikus už z doby tzv. divokého kapitalismu), sázkařský byznys a další výdělečné obory, které se někdy označují jako průmysl chudoby, tj. bezuzdné podnikání, ve kterém jsou zdrojem zisku právě ti nejchudší. Můj názor je ten, že poctiví podnikatelé by se přitom s nějakou přísnější regulací docela ochotně srovnali (stejně jako EET), protože ta by především zkomplikovala život jejich bezskrupolózní konkurenci.
Ten poukaz naa velkoplošnou reklamu byl především reakcí na váš termín „veřejný prostor“, který sice reálně pořád existuje, ale právě proto, že je veřejný, tak jej nejskutečným způsobem mrví prachy (viz poutače kolem dálnic, anebo Praha a její stavební předpisy). Pravda, mohl jsem si jako příklad vybrat i dnešní „chrámy konzumu“, což by sice jako příklad mohlo být stylovější, ale zase by to neukazovalo, jak bůžek mamonu dokáže skvěle expandovat do sféry, která je považována za civilní. Teda v tomhle ohledu dík aspoň za veřejnoprávní televizi, na kterou se sice skoro nedá koukat, ale to, že má zregulováno vysílání reklamy, se mi hodně líbí. Ale zase tak nějak liberálně příznačně, protože vysílání reklamních spotů u sportovních a kulturních přenosů se řídí tím, zda sponzoring je nebo není součástí konkrétní akce, která se objevila v televizním vysílání. Jinak ve veřejném televizním prostoru jde dneska využít už i občasné ukazování časomíry, což mi z hlediska těch, kteří pomáhají propagovat ty správné výrobky přijde vskutku jako geniální!
Seale, Vaše tvrzení, že stát katolickou církev výrazně podporoval už při těch církevních restitucích, kdy zvolil takovou formu odškodnění, která nejlépe odpovídala jejím požadavkům neodpovídá skutečnosti. Stát měl určitou povinnost, kterou musel splnit. Pokud by zvolil formu, která by odpovídala jejím požadavkům, pak by neexistovala žádná dlouhodobá jednání, církevní majetek by byl vrácen tak, jak byl vyvlastněn a nediskutovalo by se ani o finančních náhradách.
Skutečnosti odpovídá, že se církve ve prospěch státu zřekli zhruba jedné třetiny majetku, na který měly podle práva nárok. Další skutečností je, že se církve (nejvíc církev katolická, která byla také největším vlastníkem), které měly restituční nárok, zřekly ve prospěch ostatních církví, které by žádný nárok na majetek neměly, opět zhruba třetiny zbývajícího majetku a finančních náhrad.
Co se týká privilegovaného postavení katolické církve, jak zde již bylo mnohokrát avizováno, což se Vy také pokoušíte argumentačně podložit např. katolickou Charitou jakožto generálním dodavatelem služeb vládního programu pro uprchlíky Vám jen namítnu:
My žijeme v moderní a rádoby sekularizované společnosti. Státní, společenské, majetkové a sociální struktury prošly za staletí velkými změnami. Jaké že je poslání církví? Plnit sociální povinnosti státu? Nikoliv. Skutečností je, že ústavně Vám jsou Vaše základní práva a svobody garantovány státem. Stát je také ten, který má také spolu s právem povinnost se starat. To, že se stát obrací na církve, či Charitu, aby oni po vzájemné dohodě plnily část jeho povinností, nemá s privilegovaným postavením nic společného. Spíš jde o skutečnost, že stát nemá vlastní resource a posluhuje si jiných, mimo jiné také s očekáváním, že takto ušetří. Pořád ještě existuje možnost, že by stát plnil své povinnosti sám – jen by to pro něj bylo zřejmě finančně náročnější.
Jakou měl stát povinnost? Kdo mu ji uložil? To nebyla povinnost, ale politické (ideologické) rozhodnutí pravice.
Pokud stát monopolně outsourcuje své závazky na jediného, konfesijně a ideově nikoliv neutrálního dodavatele, pak tento dodavatel prostě má fakticky i symbolicky privilegované postavení. Bez ohledu na to, jestli jde o katolickou Charitu, nebo Agrofert. Ono už to, že stát nakupuje u soukromníka (čili mu dává vydělat, také by se ovšem dalo hovořit o tunelování) něco, co má z podstaty věci zajišťovat sám, je na pováženou.
Pokud je pro Vás ustanovení Ústavního soudu politické (ideologické) rozhodnutí pravice, pak prosím.
Samozřejmě, že je. Soudy z podstaty věci ani jiná nevydávají, protože rozhodují o právu, nikoliv o spravedlnosti.
Pane Pelikáne, stát musí dodržovat alespoň zdání rovnosti, pokud má být považován za spravedlivý. Zajímá mě proto, proč stát z okruhu právnických osob si ke generálnímu odškodnění vybral zrovna ty církve, a ne jiné zhájmové organizace. A když už si je vybral, tak proč třeba u oceňování půdy postupoval jinak, než kdy šlo o restituce soukromého majetku. Je sice š, že si katolická církev řekla o míň, než by teda v daných parametrech mohla, ale o to tady přece vůbec nejde. Jednak proto, že mězajímá spravedlnost na úrovni státu, a taky proto, že se našlo dost oprávněných církevních subjektů, které se v duchu výzev pražských primasů nezachovaly vůbec šlechetně. Z minula je možné zmínit spor o restituci jedné z budov Národního divadla, no a ze žhavé přítomnosti všechny ty žaloby, které směřovaly na obce. Samozřejmě, že i pro tohle už existuje filištínské vysvětlení (je v „obecném zájmu“ určit, kdo vlastně má vlastnická práva), ale současně to hodně dobře ukazuje na to, komu jde o víru, a komu hlavně o majetek. Jinak s tím outsouringem vám už odpověděl Tribun. Pro pořádek dodám, že na odbourání „neefektivních“ služeb státu se napakoval kde kdo, nejenom katolická církev. Klasickým příkladem jsou třeba školky nebo sociální byty, které se ve velkém stylu privatizovaly v 90. letech. Samozřejmě, že dneska zřídit novou obecní školku je mnohem dražší, protože neplatíte jenom stavbu, ale hodně často potřebujete i vhodný pozemek. Přesně na tenhle druh „úspor“ dneska doplácíme, když se najednou zjišťuje, že je tu hafo potřebných lidí, ale ty potřebné kapacity různých sociálních zařízení jako občané halt už tak nějak nemáme.
„Je sice šlechetné, že si katolická církev řekla…“ (v rychlosti jsem odmázl trochu víc písmen, než jsem chtěl).
Seale,
a) stát si žádné právnické osoby ke generálnímu odškodnění nevybíral a nevybral. To byla a je ústavně-právní otázka.
b) k oceňování půdy existuje mnoho různých názorů a posudků, přečtěte si „Statistické ocenění majetku v církevních restitucích“ Českého statistického úřadu pro potřeby statistiky národních účtů České republiky http://www.statistikaamy.cz/2015/05/statisticke-oceneni-majetku-v-cirkevnich-restitucich/
Pokud se tedy ptáte, proč stát třeba u oceňování půdy postupoval jinak, než kdy šlo o restituce soukromého majetku, pak Vám položím protiotázku: Proč stát při restituci církevního majetku postupoval celkově jinak, než u restituce majetku soukromého? Proč to trvalo víc než 20 let? A pokud si průběh jednání státu a církví kausálně projdete, najdete odpovědi.
c) pokud zmiňujete kausu Národního divadla, pak je nutno vidět fakta, než začnete mluvit o nešlechetném chování: https://www.cirkev.cz/archiv/140923-k-clanku-o-dandy-mazane-vorsilky-znovu-na-scene
d) co se týká žalob na obce, zde opomíjíte původ a skutečnost, která k nim vedla – tedy mimo jiné onen „blokační paragraf“ z roku 1991, který byl často porušen. Tedy žádné filištínské vysvětlení.
e) Tribun mi sice něco o outsourcingu napsal, to ale o privilegovaném postavení nehovoří. Privilegovaný je ten, který je oproti ostatním zvýhodněn. Tak tomu ale u sociálních služeb, které provádí církevní zařízení, není. Církev není jedinná, která za stát plní sociální služby a nemá na ně ani monopol, ani finanční zvýhodnění.
f) Pokud mluvíte o potřebných kapacitách různých sociálních zařízení, kterých není dostatek, pak Vás rád upozorním na skutečnost, že to není z nedostatku staveb a pozemků, což ukazuje to velké množství nemocnic, které buď zavírají a nebo jsou ztrátové, ale důvodem jsou vysoké provozní a platové náklady státu. Sociální sektor není sektor výdělečný. Já v něm pracuji a vím o čem mluvím.
g) Když už mluvíte o různých sociálních zařízeních, dovolím si Vám připomenout, že bez církevních zařízení by např. v ČR doposud nebylo žádné oddělení paliativní péče – ne proto, že by nebyly resource, ale protože o to stát neměl zájem – je to finančně a personálně náročné.
Ústavně-právní otázkou se restituce všeobecně (nejenom církevní) staly přijetím Základní listiny práv a svobod.
Ptáte se na konfiskace církevního majetku a můj respekt z důvodů ústavně-právní danosti – než Vám odpovím, musím znát Vaši představu o konfiskacích a vědět, které myslíte.
Moderní stát vidí sociální sektor jako finanční položku – s tím stojí a padá vše a to je také podstatný rozdíl k církevnímu pohledu na sociální služby.
Pane Pelikáne, ptal jsem se na to, zda stát volil rovný přístup ke všem „oprávněným“, tj. zda stejným způsobem navracel majetek všem právnickým osobám, kterým byl konfiskován po únoru 1948, a zda při oceňování tohoto majetku postupoval obdobně jako v případě fyzických osob, tj, už podle nějakého zavedeného pravidla. Nezlebte se, ale elaborátů o tom, proč to v případě církevních restitucí fakt nešlo, jsem si za tu dobu přečetl fakt hromadu. Parlametní pravice mimochodem takhle filištínsky zacházela už se zákonem o majetku obcí a jejich novelami. Věcně bych neměl problém s tím, kdyby restituční zákon zohlednil novelu pozemkové reformy z roku 1947. Jenže halt asi byla důležitější ta „zadní vrátka“, Takže se dneska zkoumá třeba to, jestli byl konfiskační výměr správně vystaven, doručen atd., což je při vší úctě bohapustá šaškárna. Pokud jde o různá zařízení, které běžně spadají do služeb státu, tak „racionalizaci“ v balení ODS jsem osobně zažil v případě těch „nadbytečných“ školek a škol. Vysvětlovat tržním svazákům, že demografická struktura se mění v čase a důležitou roli hraje třeba i dojezdová vzdálenost, byla věc prakticky nemožná. Tam, kde teď bydlím, řeší nemlich ten samý problém, takže nějaká volná nemocnice by nám docela bodla. A v případě péče o přestárlé máte smůlu v tom, že jsem se kdysi zajímal o to, jak financování podobné péče v konkrétních případech vypadá. Pokud se stát dobrovolně zbavil všech paleativních zařízení, jak píšete, tak zkrátka selhal. Je totiž jeho povinností, aby zajistil standardní péči všem svým občanům bez ohledu na to, zda jsou si schopni buď sami, anebo prostřednictvím dětí připlatit nějaký nadstandard. Ono to zase tak moc nestojí, když si do toho promítnete to, kolik peněz se vydává v jiných rozpočtových kapitolách. V sociálních službách by se už zprincipu nemělo podnikat, protože outsourcing není až tak levný jako vlastní režie, a navíc „podnikání“ třeba v případě domovů důchodců už přineslo nejeden skandál.
Škoda, že jsem tohle
http://tisickrate.cz/milos-zeman-udelil-vyznamenani-jezisi-kristu-prevzal-jej-za-nej-dominik-duka/
nenašel dřív… :-D
Možná že místo všeobecné zaťatosti by nám všem prospělo víc srandy ;-)
31.12.2016 – 10:25
Petr Pelikán
Od padesátých let provedli komunisté tvrdou odluku círve od státu…
Ta Vaše tzv. odluka vypadala tak, že stát duchovní platil… jestli Vám chybí informace, račte si je doplnit.
Skutečně? A Vy znáte tu tehdejší zákonnou podstatu? Pokud ano, pak byste nestřílel tak od boku.
Copak je na ní tak podstatného, že to znamená pravý opak řečeného?
Toť otázka. Kdo ty reálie a fakta zná, ten se ptát nemusí! Btw – nikde nehovořím o opaku řečeného. Ale tak, jak to Hank napsal:„Ta Vaše tzv. odluka vypadala tak, že stát duchovní platil…,“ to nebylo.
Opět geniální sófisma! Vy svá tvrzení nemusíte nijak dokládat, protože ten, kdo je nezná, je hlupák, se kterým se vy nebudete zahazovat jako rovný s rovným, ale jen mu povýšeně ukážete jeho hloupost. Princip víry aplikovaný na diskusi.
Nikoliv, Tribune, ale jak jsem Vám již napsal v jiném komentáři, podstatou věcné diskuse by měla být znalost faktů diskutovaného.
Jestliže se bavíte na téma církevních restitucí na základě osobních doměnek, proč požadujete nějaký doklad? Vy snad nějaký přinášíte? Odpovím Vám – nepřinášíte! A Vy hovoříte o principu víry, aplikovaném na diskusi, o geniálním sófismu!
Pokud máte nějaké věcné argumenty, pak se na jejich podkladu můžeme také věcně bavit. Kdybyste znal věcnou podstatu této tématiky, tak byste tímto způsobem nediskutoval!
Když vy za věcný argument považujete jen názor podporující ten váš. Věcná podstata této tématiky je jasná od počátku: je jí plíživá rekatolizace společnosti.
S dovolením, Tribune, ale kromě osobních doměnek a pocitů jste pro plíživou rekatolizaci společnosti dosud nepřinesl jediný věcný argument.
To z mě děláte vy.
Podstata svobodné diskuse by měla spočívat v tom, že necháme plvat memy, které tu někdo účelově nastolil. Pokud chcete začít napravovat „historické křivdy“, které utrpěla katolická církev, tak se šmahem můžetze dostat až někam do doby Josefa II. Minimálně až tam totiž vede to jednoduché heslo, které tu s poukazem na „pád komunismu“ vymyslel český katolický klérus: „Co bylo ukradeno, musí být i vráceno.“ Pokud teda n prvním místě nestojí svoboda náboženského vyznání, ale naopak konkrétní církevní majetek, který byl konfiskován z pozice státu, tak Vlk, Duka a spol. něměli hauzírovat jenom komunisty, ale rovnou požadovat navrácení i toho, co bylo katolické církvi zabaveno už době tzv. osvícenectví. Věcným argumentem je v tomhle případě i to, že kardinál Tomášek původně usiloval o Desetiletí duchovní obnovy, které sice mělo původně běžet až do roku 1997, ale po pádu komunistického režimu se proměnilo v nechutnou hru o majetky. Jestli teda zrovna tohle prospělo nějakému šířní víry v Krista, nechť si každý vyargumentuje podle vlastního přesvědčení. Ale určitě stají za to připomenout hlavní slogany Desetiletí duchovní obnovy, jak byly navrženy ještě v době, kdy ani církev svatá tak nějak prozřetelně nevěděla, že se v Československu zhroutí tzv. komunistický režim:
1990: posvěcování života, svatý Norbert
1991: rodinný život, bl. Zdislava
1992: výchova a vzdělání, svatá Ludmila
1993: pravda a spravedlnost, svatý Jan Nepomucký
1994: práce a společenská odpovědnost, svatý Václav
1995: duchovní a tělesná kultura osobnosti, svatý Prokop
1996: evangelizace a modlitba, svatí Cyril a Metoděj
1997: Kristus – Pán dějin a Otec budoucího věku, svatý Vojtěch
Kam v tomhle původním důchovním výčtu spadají zrovna ty církevní restituce, patří nejspíš do kategorie, která by se šmahem vešla do šuplíku s názvem „České pravicové záhady“. Vždyť přece i v tom dnešním rozdílu mezi Vatikánem a pražským arcibiskupstvím je jasně vidět, jak to vypadá, když někdo staví na první místo víru v Krista a druhý majetky. Což je mimo jiné i důvod, proč hodně tzv. laiků dneska „děkuje“ českému katolickému kléru za to, jak vcelku originálně lze pojmout i tu známou „pastorační misi“.
1993 – pravda a spravedlnost, sv. Jan Nepomucký – z několika důvodů dokonce vlastně i symbolické
Asi jsem zapomněl říct, že Destiletí duchovní obnovy, které v listopadu 1987 vyhlásil v svým patýřským listem kardinál Tomášek, skončilo prakticky po dvou letech. Po pádu komunismu totiž před církevní hierarchií vyvstaly naléhavější úkoly, než obnovovat duchovní rozměr katolické víry.
To jste sice říct zapoměl, ale mohl jste si to ušetřit, protože to neodpovídá skutečnosti. Desetiletí duchovní obnovy národa po dvou letech neskončilo – já sám jsem se ho zúčastnil.
Pevně doufám, že se to ve vašem případě nepovedlo, protože pokud ano, pak nás před duchovně obnovenými (tj. fanatickými) chraň bůh. (Pokuste se, prosím, neurazit, ale prostě tak na mne působíte.)
Ad Tribun 3.1.2017 – 08:56:
Když jsme u toho fanatismu, dovolil bych si připomenout (často citovaného) George Santayanu:
http://www.goodreads.com/quotes/41415-fanaticism-consists-of-redoubling-your-efforts-when-you-have-forgotten
Zkuste hádat, koho mi tahle definice momentálně připomíná.
Odpovídá to tomu, co sami řekli nebo napsali ti, kteří to Desetiletí původně připravovali: http://souvislosti.cz/197/197d.pdf
Nastala nová doba, což symbolicky strvzoval odchod arcibiskupa Tomáška na zasloužený odpočinek a jeho náhrada kardinálem Vlkem.
Seale,
tu přílohu Desetiletí duchovní obnovy národa znám, stejně jako i mnoho z těch, kteří se tam vyjádřili. Vaše dedukce neodpovídá jejich výpovědím – ty hovoří o něčem jiném, než o předčasném ukončení.
Pane Pelikáne, použil jsem obrat „skončilo prakticky po dvou letech“. Zkrátka přestalo být aktuální, ale klidně se můžeme přít o slovíčka. Věcně je to tak, že díky Tomáškovi aj. katolická církev vstupovala do posametového období s velkým morálním potenciálem, ale brzy ho promrhala. Znám lidi z církevního prostředí, kteří si už tehdy uvědomovali, že je to špatná cesta. No a vy tu chybu dál opakujete, takže vděční ateisté včetně mě vám děkují. Neustále se vymlouváte na komunisty jenom proto, abyste nemuseli přiznat, že skutečná odluka církve od státu je věcí republikánského zřízení. No tak sice jste nakonec dosáhli prakticky na všechny majetky, ale někam se vám začali ztrácet věřící. Majetkově jste teď na tom dokonce líp, než za 1. republiky nebo c. a k. monarchie, kdy církevní majetek byl pod přímým státním dohledem, takže katolická církev k němu nedisponovala plnohodnotnými vlastnickými právy. Jenom mi tu teď prosím nezačněte argumentovat nějakými účelovými právnickými posudky. Zkrátka, sice jste projeli to Desetiletí duchovní obnovy, ale zato máte vedle kostelů i lukrativní pozemky a můžete teď v klidu řešit třeba i otázku, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Dokonce i Vatikán dneska kráčí zcela jiným směrem, ale kdo by si s tím v pražském arcibiskupském paláci lámal hlavu, když se přece nejdřív musí napravit ty pověstné historické křivdy, což samozřejmě vyžaduje i to, aby primas Duka nadále udržoval dobré vztahy třeba se Zemanem, i když samozřejmě dobře ví, že v očích části věřících se tím nadbíháním státní moci hodně podobá tomu páteru Plojharovi.
Váš pohled takto nesdílím, i když bychom určitě našli styčné body. Nic není černo-bílé. Pokud se ale domníváte, že komunisté slouží jako výmluva, pak se domníváte špatně.
Můj pohled na restituce je totožný s pohledem Tomáše Halíka, který vyjádřil v jednom z rozhovorů takto:
Když sociální demokracie spustila kampaň proti církevním restitucím, argumentovala průzkumy veřejného mínění, podle nichž jen dvacet procent obyvatel souhlasilo s navrácením majetku církvím. Překvapila vás tak nízká podpora?
Tak já bych zase mohl sociálním demokratům namítnout, že pouze dvacet procent obyvatel dnes podporuje ČSSD. Tady hrála velkou roli propaganda, zaměřená na staré anticírkevní afekty a lidskou závist. Když se ale díváme střízlivě na tento problém, pak ze všech reálných řešení je to zvolené nejméně bolestné pro stát. Pro stát bude dlouhodobě výhodné zbavit se veškerých závazků vůči církvi, které převzal zestátněním jejího majetku. Naopak pro církev to bude veliký problém a zátěž. To není žádná legrace, řádně a poctivě spravovat takové majetky. Já jako občan s právním vědomím a smyslem pro spravedlnost restituce podporuji, ale jako člen církve z nich mám obavu.
https://nazory.aktualne.cz/rozhovory/tomas-halik-zemanovi-prirostla-maska-prihloupleho-stryce/r~2c98830c10dd11e48ade002590604f2e/?redirected=1483453649
A kdo teda ty duchovní platil?
Jestli jsem tomu dobře rozuměl, jste zastáncem kritického myšlení, ba dokonce po něm voláte. To by Vám v tomto případě velmi pomohlo. Podstatou kritického myšlení je snaha o zkoumání ze všech možných úhlů pohledu. Tedy ta jedna otázka, kterou jste položil, nestačí.
Pokud chcete přijít k jádru pravdy, pak si musíte položit a zodpovědět minimálně následné otázky (pro hlubší pohled by jich bylo víc):
1) Kdo duchovní platil před socialismem, z čeho, jak a z jakého důvodu?
2) Kdo duchovní platil za socialismu, z čeho, jak a z jakého důvodu?
„Vaše řeč budiž Ano, ano, ne, ne. Co je nad to, pochází od zlého ducha.“ (Mt 5,37)
Kéž byste alespoň rozuměl tomu, co citujete.
Co může být na něčem tak jednoduchém nepochopitelného?
Nedomnívám se, že byste měl zájem o exegézi.
Exegeze je koneckonců jen způsob dokazování předem daného výsledku, tj. Božího zjevení Písma, a degradace jeho lidských autorů na reproduktory sdělení vyšší moci. V situacích jako je tato dávám přednost zacházení s významy jeho textů po vzoru některých nekonformních talmudistů nebo Roarka Bradforda a jeho černošských socek. Kritické myšlení si budu raději šetřit pro rozumnější účely.
Čerstvý příklad: dnes v LN na první stránce jako „otvírák“ článek o tom, zda exhumovat v Říme kardinála Berana a pohřbít ho ve sv. Vítu. Zajímavé to jistě je, ale jako hlavní téma dobré tak pro Farniční Obskurník, ne pro celostátní deník, pro který je to téma tak na 3 stránku. Skutečnost, že je na 1., je jasný důkazem rekatolizace, otázkou je jedině to, zda je jejím důsledkem, nebo nástrojem.