Tak jsem dokoukal Devadesátky, něco jako prequel k Případům 1. oddělení, a podle statistik, kterými se pochlubila ČT, jsem nebyl zdaleka sám, kdo se na ně díval. Ovšem nadšení většiny, odrážející se i v hodnocení na ČSFD, zdaleka nesdílím. Pokud za něco Devadesátky zaslouží absolutorium, tak je to smysl pro autentické reálie jdoucí až do takových detailů, jako je počáteční „B“ na SPZ policejních vozidel. Ale třeba scénář už je výrazně slabší a celá šestidílná série, která začíná ve velkém stylu, postupně ztrácí dech spolu s tím, jak se začíná omezovat na kauzu Orlických vrahů. Tři případy na šest dílů, kdy dva skončí podivně v půlce a jeden zabere tři díly, nepředstavují tvar, který by zrovna držel pohromadě. Ale budiž. Natočené to nakonec není úplně špatně a opět je třeba ocenit snahu ukázat policejní práci realisticky, včetně různých nedokonalostí, chyb a předsudků.
Jenže forma je jedna věc a obsah druhá. A já osobně jsem od projektu, který se jmenuje Devadesátky a má být postaven na skutečných případech, čekal retrospektivní katarzi, zhodnocení divokých devadesátých let bez zátěže povinně růžových brýlí diktovaných převratovým étosem, ještě nedávno povinných, od nichž bychom se snad ale mohli pomalu začít osvobozovat. Nedočkal jsem se. Devadesátky jako by nějak podivně visely ve vzduchoprázdnu, na nic nenavazují a k ničemu nevedou. Možná, že taková byla samotná ústřední kauza Orlických vrahů, ale v tom případě by se určitě dalo najít spousty jiných kauz, možná s menším počtem mrtvých, ale zato s větším dopadem na naši současnost. Bohužel, Devadesátky se mostu mezi starým a novým režimem, který skutečné devadesátky představovaly, úspěšné vyhýbají a vytvářejí tak dojem, jako kdyby tu žádná kriminální a personální kontinuita nebyla. Nevidíme tak, jak se po převratu nové elity rekrutovaly z řad veksláků, šmelinářů a nomenklaturních kádrů, které byly v KSČ nikoliv kvůli ideálům komunismu, ale kvůli ideálům osobního prospěchu, a nevidíme ani, jak v devadesátkách dnešní ctihodní a úspěšní podnikatelé podkládali základy svého dnešního postavení „poctivou a tvrdou prací“ mafiánských bossů a tunelářů.
Ale nejspíš to asi nebude záměr, spíš logický důsledek toho, že autorem scénáře je bývalý šéf pražské „mordparty“ J. Mareš, přímý účastník vyšetřování, které Devadesátky zobrazují. A když nic jiného, nebyly všechny případy na jedno brdo jako v konvenční komerční tvorbě.
Tribun 
„Pokud za něco Devadesátky zaslouží absolutorium, tak je to smysl pro autentické reálie jdoucí až do takových detailů…“
Tak to ani náhodou.
Ten seriál je scénáristova „““umělecká“““ fikce, kde reálie vypadaly zcela jinak.
To, že tam jsou v pozici svědků(Chodounský) usvedčení vrazi-v jeho případě objednavatel vraždy-by se dalo pominout.
Ale že udělal z poctivého policajta a svým způsobem hrdiny Tůmy co udělal, a spojil jeho postavu s jinými případy, je absolutní prasárna.
On mu prý navíc s tím scénářem radami i pomáhal.
Tak to dostal „hezký“ honorář.
Nepletete si náhodou reálie s dějem seriálu?
Já s vámi mohu souhlasit v tom smyslu, že autoři vytvořili směsici faktů, známých ze skutečných případů, a fikce, aniž by na to diváky upozornili, takže ti, co šli tvrdohlavě po faktech, našli mnoho detailů, které je rozčilily. Přispěla k tomu i nedůslednost v přejímání jmen zločinců ze skutečných kauz, jakož i vámi vytýkaná scénáristická „svévolnost“ při vytváření postav policistů, kdy někteří měli údajně reálný předobraz a jiní ne.
Že Havlovič nechce být ztotožnován s postavou Tůmy, se nedivím. Ale za to ztotožnění přece hlavně mohou ti, co vidí skutečné policisty v těch ostatních /v seriálu vykreslených coby charakternějších/ postavách. Bez té korupční linky šlo udělat poctivý historický dokument, ale ne dramaticky vystavěný seriálový děj. Přiznávám, že mu dávám přednost.
Ten děj měl spád a celkově to bylo natočené dobře.
Mne jen zaráží, že některé věci tam byly podány až pedantsky přesně a ve shodě se skutečností a u stejné dějové linky to najednou ujelo do úplné fikce.
A vzhledem k tomu, že těch reálných věcí tam byla drtivá většina, opravdu to mohlo budit dojem, že jde o filmově zpracované skutečné příběhy a skutečné postavy.
On I ten Havlovič s tím má teď problém, když je považován za korupčníka lidmi, kteří si ho s Tůmou zcela přirozeně ztotožnili.
Jinak na nepřátelské, CIA a Koudelkou placené ČT bývá tuším ve čtvrtek k těm Devadesátkám doprovodný dokument s výpovědmi vyšetřovatelů.
Ale i pachatelů.
Minulý týden tam mluvil Berdych (už na svobodě)
A proti němu, respektive objasňujíci jeho svědectví, jistý Janek Kroupa, prý další (seznamový) kolaborant.
Ale mluvili i ti vyšetřovatelé, kteří si sami našli k Berdychovi vztah a nejen proto, že mluvil.
Já jim to samozřejmě nezazlívám, ale tam jsou reálné příběhy, ne v té detektivce pro diváky s miskou arašídů před TV.
Já také nepsal o reálnosti příběhů, ale prostředí. Na mě působilo velice přesvědčivě a autenticky, a to říkám jako někdo, kdo tu dobu poznal z vlastní zkušenosti. Že to nebyl dokument je snad jasné každému.
Tak to ano.
Některé ty devadesátkové košile bych snad ještě i našel ve skříni.
Což ve mne upřímně vzbuzuje větší hrůzu, než ty orlické vraždy:-o)
Jedním z tragických důsledků soustředění všeobecné pozornosti na Ukrajinu je např. hodnocení výsledků 32 let vývoje po převratě.
https://a2larm.cz/2022/03/pochopeni-postkomunistickych-transformaci-tkvi-v-nerovnostech-rika-politolog-orenstein/
Někdo tvrdí, že to byl úspěch, jiný to považuje za katastrofu. Příznačné je – a to na obou stranách sporu – ignorování nebo přímo popírání toho, že pro někoho to byl a je úspěch a pro někoho jiného katastrofa. Ten druhý příběh bohužel ignoruje i stát a tím si zadělává na budoucí katastrofy mnohem širšího rozsahu a dosahu než byly ty dosavadní.
I ta včera ukončená trilogie Podezření byla celkem povedená.
Skvělý herecký výkon Melíškové, coby „vraždící sestry“, a taky nehezká sonda do čecháčkovských dušiček, co mají hned o všem a všech jasno.
A opět víceméně reálné ztvárnění skutečné kauzy.
Kolik chybělo, aby ta nesympatická paní dostala doživotí?
Doživotně poznamenaná tím vším už ale stejně navždy bude.