„Právo na dítě nepatří mezi základní lidská práva,“ řekla před poslankyně za TOP 09 Chalánková. (třeba zde). Pokud to tedy není základní – čili univerzální – lidské právo, znamená to, že může být omezováno na základě rasy, třídy, náboženství nebo občanství? Znamená to, že nestačí být člověkem, aby dotyčný mohl mít děti? Pokud toto není vedle práva na život základní lidské právo, tak co potom? Vlastnit majetek? Vlastnické právo by paní poslankyně zcela jistě nejenom ani v nejmenším nezpochybňovala, ale bez zaváhání by ho mezi základní lidská práva zařadila. Ale mít děti a být rodičem, tedy být člověkem, to podle ní základní lidské právo není. Mít je nedotknutelné, ale na být nemáte podle paní poslankyně nárok. A takových bude u nich ve straně, která má jinak lidských práv a svobod plnou nejenom hubu, ale i program, dvanáct do tuctu. A není to náhoda, protože přesně tohle je pravicové vidění světa, pravicové pojetí práv a svobod.
Autor: Tribun
Čtenář, kritik, komentátor a kverulant v jedné osobě, z milosti boží a dopuštěním zdravého rozumu levičák, majitel realit.
Svoboda těch nejbohatších nás vykořisťovat
Výtah z brilantního textu (liberálové, klidně se poserte, jen mi ty svoje sračky tady nepatlejte) George Monbiota Svoboda – pro koho a na čí účet?
Když think-tanky či miliardáři vlastněná média volají po svobodě, dávají si dobrý pozor, aby náhodou nedali najevo, čí svobodu přesně mají na mysli. Víc než co jiného ale miliardáři a jimi řízené organizace požadují svobodu od čehosi, čemu říkají „nesmyslné regulace“. Co se tím však ve skutečnosti myslí, jsou opatření na ochranu veřejnosti před nekalými praktikami či vedlejšími důsledky podnikatelské činnosti. Nemusíte superbohaté poslouchat příliš dlouho, abyste pochopili, že mnozí z nich vnímají sami sebe jako „nezávislé“, jež Friedrich Hayek oslavuje v Ústavě svobody, či se vidí být Johnem Galtem, který vedl vzpouru miliardářů proti vládě v románu Atlasova vzpoura od Ayn Randové. Tak jako Hayek považují svou svobodu od demokratické společnosti za nezadatelné právo, bez ohledu na škody, které způsobí ostatním, či dokonce sami sobě. Svoboda, která je nám slibována, znamená svobodu těch nejbohatších nás vykořisťovat. Kdykoli proto slyšíme slovo svoboda, měli bychom se ptát sami sebe: „Svoboda pro koho? A na čí účet?“
Labyrint II
Protože se mi první Labyrint líbil, na jeho volné pokračování Labyrint II jsem se těšil – a o to více jsem byl zklamán. Značka prostě sama o sobě kvalitu nezaručí. Labyrint II je takový Antilabyrint, to špatné z první série si nechal a zdůraznil a nic nového nepřidal. Pokud první Labyrint ke konci ztrácel dech, Labyrint II byl dýchavičný od začátku a konci už jen bezmocně chroptěl. Snad kdyby byl zhuštěn do dvou tří dílů, tak by to šlo, ale v sedmi byl vyloženě rozplizlý (sic!); z těch sedmi jsem viděl jen šest a nemám pocit, že by mi ten jeden nějak chyběl, že by mi v něm něco podstatného uteklo. Kulhá i příběh, laděný opět do historizujícího mysteriózna. Je vyumělkovaný, překombinovaný a na konci musí být polopaticky vysvětlen, protože z jednání postav a dosavadního průběhu děje se zápletka nedá ani vytušit. Nejpovedenější jsou nakonec zbytné vedlejší postavy a linie (lobbista Kříž a týpek z motorestu). Labyrint II se prostě nepovedl. Či lépe řečeno: odpovídá českým standardům, což je, zejména ve srovnání s „jedničkou“, nedostatečné.
Utrpení starého konzervativce
Nemohu úplně vyloučit, že se nebudu opakovat, ale to, co dnes píši, mne napadne pokaždé, když čtu něco od katolicky orientovaných konzervativců, mezi než řadím třeba Romana Jocha, a vlastně pouze Romana Jocha, protože nikoho jiného s podobnými názory neznám. Či spíše neznal, teď jsem objevil ještě Michala Semína. Víc jich ale opravdu neznám, těžko říct, zda proto, že jsou takto smýšlející lidé taková rarita, nebo proto, že nejsou pro běžný mediální provoz zajímaví a nedostávají prostor, podobně jako socialisté (neplést s členy ČSSD) a další levicově orientovaní autoři.
Protokoly putinských murdců
Volejte sláva a tři dny se raduje! Vytoužený, i když zbytečný, neb pravda je zjevná, důkaz o piklích nepřátel svobody a spiknutí temných sil proti lidstvu byl konečně objeven. A jsou to pořád ty stejné triky, pořád ty stejné snahy o ovlivňování a manipulování, jen ti padouši se s postupem času jaksi změnili – už to nejsou Židé, ale Rusové. Nejde přitom o nic menšího, než o to, že „Ruská vládní instituce kontrolovaná prezidentem Vladimirem Putinem připravila plán, jak v roce 2016 zvrátit americké prezidentské volby ve prospěch Donalda Trumpa a jak podkopat důvěru voličů ve volební systém USA.“ (zdroj) Ti ďáblové si připravili dokonalý plán na ovládnutí svobodného světa, ale zmehlo jim, protože svobodný svět je odhalil. A svobodný svět se z toho teď může radovat. Jen si svobodný svět nesmí příliš připouštět, že Rusové nedělají nic jiného, než třeba Američané se všemi těmi svými barevnými revolucemi, nadacemi na podporu demokracie a agenturami na ochranu lidských práv, protože to by mu mohlo zkazit radost. To je ale nejspíš planá obava, protože svobodný svět, kromě toho, že má vždy pravdu (to je první pravidlo ze dvou, kde to druhé zní, že nemá-li ji, platí pravidlo č. 1), má v záloze ještě loajální občany, kteří spolehlivě rozlišují mezi dobrem a zlem podle toho, na čem je nálepka „naše“.
Rockefellerismus
O lidech, jako jsou Rockefellerové, se většinou příliš nemluví, a když, tak o tom, jak jsou bohatí, případně jsou opěvováno drobky z jejich stolu, které dávají na charitu, ale už se nemluví o tom, jak ke svému majetku přišli. Přitom právě to je na nich nejzajímavější, protože to vypovídá mnohé, ne-li všechno, o tom, jaký je systém, který jim umožnil zbohatnout, jaké morálně-volní vlastnosti tento systém preferuje a odměňuje, na druhé straně potom jací lidé tento systém podporují a formují k obrazu svému. Tím systémem je samozřejmě kapitalismus, který ovšem v rockefellerském pojetí přechází v učebnicový imperialismu. Vzhledem k bytostnému propojení rockefellerů (sic!) s kapitalismem se ovšem vnucuje otázka, zda neodhodit maskující označení kapitalismus a nenazývat tento systém prostě rockefellerismem.
Jen mrtví se dočkají konce války
Ať už jste doufali, že s nástupem Donalda Trumpa USA změní, nebo jste se toho naopak obávali, můžete zůstat v klidu. USA se nemění, USA jsou stále stejně panovačné, pokrytecké a agresivní impérium, jakým vždycky byly. Dokázaly to právě teď vojenským útokem na Sýrii pod záminkou chemického útoku syrského režimu proti civilistům v Idlibu.
Podporujte svého autobusáka
Pod měsících marného vyjednávání o zvýšení mezd dnes řidiči autobusů vstoupili do stávky. Pro cestující je to samozřejmě nepříjemné a znamená to celou řadu komplikací, ale není to tak, že si řidiči autobusů berou cestující jako rukojmí, jak zní oblíbení klišé, protože přistoupíme-li na toto pojetí, pak lze v opačném gardu mluvit o tom, že řidiči autobusů jsou rukojmí cestujících, kterým musí sloužit. Jenže oni nemusí, nejsou to sluhové, nemusí pracovat za almužnu pro vaše pohodlí. Oni pracují a za práci se platí. Stejně, jako chcete dostat za práci zaplaceno vy, chtějí dostat zaplaceno i oni. Podporujte svého autobusáka, protože tím podporujete i sebe. Pokud dnes neplatí jemu, nemusí zítra platiti vám, pokud zaplatí jemu, je větší pravděpodobnost, že budou platit i vám. Nehledě k tomu, že nechcete, aby vás vozil vystresovaný řidič, který místo toho, aby se soustředil na řízení, přemýšlí o tom, jak zaplatí nájem, ani takový, který ho sice zaplatí, ale jenom proto, že si vzal druhou práci, takže za volant usedá unavený po noční.
Gomora
Nikoliv Sodoma, ale italský seriál z prostředí neapolské mafie zvané camorra, taková moderní Chobotnice, ovšem vyprávěná z pohledu mafiánů. A dobře natočený seriál, žádná plytká soap-opera, ale drsné svědectví o perverzním světě zločinu, tekutých aliancích a vraždě jako univerzálním řešením každého problému.
A nešlo by to bez účtenky?
Ne, nedal jsem se na 5. odboj „Protidaňový“, jenom když vidím ty kilometry účtenek, které teď po zavedení ETT zaplavují republiku, a které nikdo nechce (co také s účtenkou za rohlík), tak mě napadlo, proč to celé neotočit a povinnost účtenku vydat nenahradit právem ji požadovat? Kdo by ji chtěl, musel by ji dostat, ale když by ji někdo nechtěl, tak by se netiskla, protože platba už registrovaná. Minimálně pro zboží okamžité spotřeby by mohlo fungovat docela dobře. Ušetřil by se papír, který je navíc ekologicky nepřátelský, protože je to typicky termopapír, bylo by méně odpadu a prodavačky by měli méně práce. Jistě, že by se taková změna zřejmě neobešla bez dopadů do dalších práv a povinností, které s obchodem a účetnictvím souvisejí, a která teď nedokáži domyslet, ale to by neměl být důvod o takové změně nepřemýšlet. Nebo nahradit papírové účtenky elektronickými předávanými na bázi NFC. I když by to nebylo hned od začátku pro každého, proč se nad tím nezamyslet? Technika se vyvíjí, tak proč lpět na konceptu papírových účtenek?
Tribun 