Zločin v Polné


Dramatické zpracování Hilsneriády je nepochybně potřebné a záslužné (přitom zatím chybělo, nebo jsem alespoň žádné nenašel) a dnes, kdy se hybnou silou společnosti opět stávají předsudky a nenávist, více než aktuální, Zločin v Polné však bohužel poněkud zaostal za tím, aby byl něco víc, než výplň dvou nedělních večerů. Dost pochybuji, že si z něj kdokoliv mohl odnést víc, než že Hilsner byl chudák nevinný, což je na Hilsneriádě ovšem to nejméně podstatné.

Pokračovat ve čtení „Zločin v Polné“

Temný případ S2


Druhá řada Temného případu má s tou první společný jen název (značku!?) a část realizačního týmu, ovšem tu, již není vidět. Příběh, lokace, osoby a obsazení i styl vyprávění (konvenčně lineární a ne tak náročný na diváka) jsou jiné. Vlastně ještě něco je společné: v roli sice pasivní, ale o to významnější, figuruje opět „ta jiná Amerika“, zapomenutá, zbědovaná, vydrancovaná a znásilněná vlastními elitami, jen to tentokrát není luisianský venkov, ale smyšlené kalifornské město Vinci (inspirované ovšem skutečným Vernonem).

Pokračovat ve čtení „Temný případ S2“

Temný případ


Poslední dobou jsem neustále narážel na pochvalné zmínky o americkém detektivním seriálu Temný případ (True Detective), a tak když jsem na Hbogu narazil přímo na něj, neváhal jsem jal se dívati. Ano, je to opravdu velmi vydařený seriál, v něčem podobný dánskému Zločinu (snad způsobem práce s divákem, neumím to přesně popsat), ale to absolutorium, kterého se mu dostává, svědčí spíš o velkých rezervách žánru, než o kvalitách samotného Temného případu. To ale neznamená, že by je neměl, jen se sem tam nějaké to klišé mihne.

Pokračovat ve čtení „Temný případ“

Atentát


Ještě na nově dávají na Nově Atentát? A jak to dopadlo? Já jsem se na něj totiž dívat začal, zkraje se mi dokonce docela zamlouval a způsob napojení na Expozituru, na niž volně navazuje, jsem dokonce oceňoval jako nápaditý, ale pak to nějak začalo drhnout, ze zábavy se stala nuda a z nudy utrpení a když jsem pak jeden díl neviděl a zjistil, že mi to vůbec nechybí, tak už jsem se nesháněl ani po dalších.  Jak psal Wu o otravných knihách, tak tohle je to samé. Následuje tedy recenze na seriál, který jsem nedokoukal a o kterém ani nevím, jestli už skončil.

Pokračovat ve čtení „Atentát“

Nevěsta: Přízračný Sherlock


Proč ČT uvedla nový díl nového Sherlocka Přízračná nevěsta již 24 hodin po světové premiéře? Aby se nestačilo roznést, jak se nepovedl, a lidi se na to dívali. Tohle bude asi nejkratší recenze na tomto blogu, ale někdo musí konečně napsat, že tvůrci si nemohou k divákovi dovolovat vše. Nevadí, že z Sherlocka je ještě větší magor, než kdy jindy, vadí arogance tvůrců, kteří se opájejí vlastním úspěchem a originalitou a zkoušejí, co všechno si mohou k divákovi dovolit. Takže všechno ne. Ztracená hodina a půl.

JFK


Tak jsem konečně viděl film JFK o atentátu na amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, ve kterém je prezentována jedna z alternativních – a dlužno dodat že realističtějších – teorií k oficiální zprávě tzv. Warrenovy komise. Teorie tak říkajíc konspirační, což v tomto případě nemá ani v nejmenším pejorativní nádech, neboť jak zazní přímo ve filmu: „Střelci byli minimálně dva a kde jsou dva, tam už jde o spiknutí.“ A o tom, že L. H. Oswald nestřílel sám, pokud vůbec střílel, už dnes zřejmě nikdo pochybuje. Kdo a proč ale střílel doopravdy se lze zatím (a možná navždy) jenom domýšlet. JFK je film o tom, že sice nevíme, jak to bylo, ale zato víme jak to být nemohlo.

Pokračovat ve čtení „JFK“

Labyrint


Nebýt Wuova doporučení, asi bych se na nový detektivní seriál České televize Labyrint nikdy dívat nezačal, protože anotace zmiňující „sadistického pachatele vyznačujícího se krutou obřadností a obraz Hieronyma Bosche Poslední soud“ v kombinaci s mnohokrát potvrzenou nedůvěrou ve schopnosti české produkce by mne ke sledování nezlákala. A po pravdě, jen stěží si lze představit větší žánrové klišé, než sériového vraha inspirovaného Apokalypsou. Jenže obsah je jedna věc a forma druhá, a ta je u Labyrintu vysoce nadstandardní. Něco natočeného s takovou bravurou jsem upřímně již dlouho neviděl.

Pokračovat ve čtení „Labyrint“

Místo činu Místo zločinu Plzeň


Správně by se měl seriál recenzovat asi až po posledním dílu, ale vzhledem k tomu, že se na další díly nového cyklu kriminálek z dílny České televize Místo zločinu Plzeň dívat nehodlám, odbudu si to rovnou. Jak jste asi právě pochopili, tento počin mě – eufemicky řečeno – nezaujal. A to jsem po Případech prvního oddělení (byl jsem bytostně přesvědčen, že jsem na ně také psal recenzi, a to až do okamžiku, než jsem ji teď nenašel) byl mírně optimistický, že i česká televize (důraz na malé „č“) dokáže natočit obstojnou kriminálku. Případy prvního oddělení byly ovšem evidentně výjimkou, která potvrzuje pravidlo, protože Místo zločinu Plzeň pro změnu dokazuje, že to české televize neumí. A nebo to neumí režisér Hřebejk, ale to je pořád chyba televize, že ho na tu pustila.

Co mi tedy na Místě zločinu Plzeň vadí? Nezajímavé vyprávění postrádající drama, režisérská bezradnost (jak jinak hodnotit samoúčelné záběry obnažených ňader?), šablonovité postavy bez špetky invence (solitér, pracant, alkoholik, doyen) deklamující svoje repliky bez špetky zájmu a konečně polopatické vysvětlování věcí, který i kriminalistický elév musí znát ze školy, natožpak zkušený kriminalista z praxe. Chápu, že to je možná kvůli divákovi, ale pak to musí režisér natočit tak, aby to nebilo do očí a neuráželo. Vedle Místa zločinu Plzeň je „novácká nastavovaná kaše“ Atentát vzor kvality. Suma sumárum, zcela zbytečné Místo zločinu Plzeň se hrubě nepovedlo, což zamrzí dvojnásob kvůli tomu, že se nepovedlo za koncesionářské poplatky. Česká televize by příště měla lépe zvážit, co za své „výpalné“ pořídí.

Raymond Chandler: Dáma v jezeře


O Raymondu Chandlerovi jsem věděl jen to že, by měl být autorem „americké drsné školy detektivky“ a o Philu Marlowovi, že by měl být jejím produktem, ale co ta „americká drsná škola detektivky“ vlastně je jsem doposavad netušil nic a ty dva si nijak nespojoval. Jediné, s čím jsem si R. Chandlera spojit dovedl, byl známý citát o politice, která vyžaduje ty nejlepší lidi, ale nemá jim co nabídnout,1 který mimochodem pochází právě z Dámy z jezera.

Pokračovat ve čtení „Raymond Chandler: Dáma v jezeře“