Rubrika: Studovna

Filantrokapitalismus


Kdo nečetl esenciální text Petra Bittnera Boháči jdou do nebe, tomu poslouží můj stručný výtah:

Filantrokapitalismus je označení pro systém, jenž vyprodukoval superbohatou třídu mecenášů, kteří jednou rukou okrádají celý svět o prostředky nezbytné pro fungování veřejných systémů, aby druhou rukou jako alternativní redistribuční orgán rozdávali pouhé přebytky z tohoto lupu všude tam, kde sami uznají za vhodné. Za tuhle destabilizaci západních demokracií sklízí potlesk dojatých obětí.

Peter Buffet, syn magnáta Warrena Buffeta se nechal slyšet, že „filantropie je tu především proto, aby ze sebe miliardáři mohli mít lepší pocit“. Podle Buffeta jde o jakousi „pračku špinavého svědomí“, která nasazuje lidštější tvář predátorskému kapitalistovi a „současně udržuje stávající nerovnosti“, ze kterých může takový člověk dál těžit.

Daří se mu platit tak nízké daně, že kdyby se stejně „svobodně“ chovali všichni, veřejný sektor by přestal existovat a západ by se patrně proměnil v jednu velkou no-go zónu. Vtip je samozřejmě v tom, že podobná daňová „optimalizace“ je dostupná jen vyvoleným, přičemž náklady na jejich prázdniny splácí všichni ostatní.

Miliardářská filantropie je vždy zištná.

Je to v memech


Stanislav Komárek napsal:

Univerzita (ale i klášter) funguje v typickém případě tak, že učedníci, kterými se mistři obklopují, s nimi nejsou příbuzní geneticky, ale memeticky. Naprostou novinkou ovšem je, že memeticky se začaly dnes množit celé národy a kulturní okruhy, byť se o tom moc nemluví. Naše Evropská společnost jako by přecházela z tradičně biologického na ryze kulturní rozmnožování – memetická, nikoliv už sexuální reprodukce je, zdá se, na Západě na pořadu evolučního dne. Proto je pro nás tak zásadně důležitá asimilace migrantů: mají-li hrát roli našich potomků, musejí být jako my, jinak jsme jako kulturní rodiče fatálně zklamali – a zanikneme, nezanechavše potomstva. (…) Proto Evropan vnímá tak nesmírně úkorně přistěhovalce, který sice užívá naše statky, ale nechce zaplatil svým plným poevropštěním. Přistěhovalec, který se schválně nechce poevropštit, nás chce zlovolně obrat o naši budoucnost.

Křesťanství do Evropy nepatří


Jan Reichstäter v polemice s Cyrilem Höschlem:

Často se v tomto ohledu coby problémové zdůrazňují především fundamentalistické prvky tradičního islámského práva. Tyto archaické elementy nicméně netvoří úhelný kámen identity a životního stylu moderních muslimů. Pokud bychom navíc uplatňovali logiku této rétoriky do důsledků, potom do Evropy nepatří ani zmíněné židovství nebo křesťanství. Zejména biblické knihy Leviticus nebo Žalmy obsahují podezřelá nařízení a výzvy, které by před současnými paragrafy rozhodně neobstály.

Islamismus není islám


Marek Čejka v eseji Děsí vás Korán? Bojte se jiných knih (myšleny jsou hlavně Milníky na cestě od Sajjida Qutby) mj. píše:

Z výše uvedeného plyne, že aktivisté a bojovníci ISIS nejsou znalci islámu, nýbrž pragmatici, kteří pod rouškou náboženství uskutečňují plány připravené zkušenými bývalými vojáky a pracovníky iráckých tajných služeb. V tom jim pomáhají džihádisté a dobrodruzi z celého světa. Podobné typy lidí – mezi nimi mnoho z křesťanské tradice vzešlých Evropanů – ostatně vstupovaly za války do jednotek SS. (…) Kdyby nebyla doba sekulárních ideologií na Blízkém východě pryč, je dost pravděpodobné, že by klidně bojovali pod zástavou nacionalismu.

Policejní stát


V Deníku referendum popisuje aktivista Tomáš Schejbal „subjektivně, jednostranně a nevyváženě“ své zkušenosti s Policií ČR, která před ním chránila mítinky militantních xenofobů (aka vlastenců). Nejde ani tak o to, že policie zasáhla, protože jeho aktivismus byl opravdu velmi přímý, ale jak zasáhla:

Odvahu měl ovšem kriminalista v civilu, který mě – bez vyzvání a upozornění, že je policistou – chytil za ruku a vší silou nasadil pouta (…) Nepředložil ani služební průkaz, což je jeho zákonná povinnost. K tomu ke všemu mi i tykal.

Tam, ještě předtím, než se mnou sepsali protokol, se mne onen neznámý policajt, který mezitím došel pěšky, pokoušel – mimo rámec protokolu – přesvědčovat o nutnosti bránit hranice před hrozbou islámské kolonizace a znásilňováním bílých evropských žen „hordami nadržených negrů“. Nezapomněl dodat, že „není rasista ani xenofob, ale…“

Ten samý policista dále v antonu, když jsme tam byli sami, bez mých přátel a bez kamer, mi stále držel hlavu v ponižujícím pozici tak, abych neviděl za sebe a abych se cítil pokořen. Vůbec nereflektoval, že jsem ho důrazně žádal, aby mi hlavu pustil, protože mám vyražený zub. Odpověděl mi: „Až budeš hodnej“. Tykajíc mi, mě prohledával a vyptával se na mé zaměstnání, zda u sebe mám zbraně či drogy, aniž by to bylo součástí výslechu. Po mé odpovědi, stále s hlavou dole, že studuju, si arogantně odrfkl: „Aspoň vim, na koho platim daně.“

Možná souvislost mezi uprchlíky a terorismem


Se zajímavou teorií o souvislosti terorismu a uprchlické krize přišel americký profesor Alan Krueger:

Přijímání uprchlíků je především humanitární otázka s správná cesta, jak se postavit k tamní občanské válce. Jedním z vysvětlení rostoucí intenzity teroristických útoků přitom je, že se islamisté cítí slabí protože Evropa se zachovala pohostinně vůči lidem prchajícím před nimi. A proto se dnes snaží na Evropu tlačit, aby tento svůj přístup změnila.

Ponechme teď stranou, že pan profesor je Američan, tedy de facto nezúčastněný pozorovatel, i to, že Evropa se nezachovala ani tak pohostinně, jako nebyla schopna se domluvit a reagovat. Pokud si toto odmyslíme, nemohlo by na tom zrnko pravdy být? Islámský stát vládne skrze strach. Lidem, kteří mohou odejít a nemusí se ho tudíž bát, vládnout nemůže. Ale jestli se Evropa z uprchlíků podělá, tak bude vládnout nejenom jim, ale Evropě.