Rubrika: Studovna

Západní a východní pojetí církevního zboží


V textu Libora Jana Příběh intelektu, vůle a víry v boha, který vyšel v Dějinách a současnosti 5/2013 tematicky zaměřených na výročí Cyrila a Metoděje, je následující pasáž:

Nelze ani vyloučit, že oba muži měli rozdílné představy o charakteru a fungovaní církve – Svatopluk patrně zastával francké představy vycházející z pojetí „Eigenkirche“, kde zakladatel s církevním majetkem nadále nakládal, Metoděj pod byzantským vlivem prosazoval patrně plnou držbu kostelů i příjmů církví.

Zdůrazňuji, že se zde bavíme o 9. století. Lze tedy říci, že tradičně a historicky tzv. církevní majetek církvi nikdy nepatřil absolutně, nejenom za Rakouska-Uherska, ale ani dávno předtím, na samém úsvitu přítomnosti církve v (budoucím) českém prostoru. Tzv. církevní restituce organizované vládou jsou svojí podstatou v rozporu se západní tradicí a vedou nás (ve 21. století!) do východního civilizačně-kulturního okruhu. Vládní argumentace je absurdní, v žádném případě se nejedná a nemůže jednat o restituce, ale jde i z tohoto pohledu o čistou defraudaci.

Partyzánská historie


Jako dobrá ilustrace k mé nedávné poznámce o překrucování a narovnávání historie může sloužit dnešní článek na Aktuálně.cz Partyzáni se složili na studii, jak to opravdu bylo.

Asi stovka bývalých partyzánů brigády Jana Žižky se vzbouřila proti tomu, jak je i 68 let po válce líčen jejich podíl na osvobození Čech a Moravy. Byli – a vlastně stále ještě jsou – popisováni jako opilci, dobrodruzi a nezřídka i banditi, kteří ohrožovali životy vesničanů i pasekářů a ještě je přitom okrádali o potraviny. Vybrali proto mezi sebou peníze na historickou práci, která zachycuje vítězství a prohry jejich někdejší legendární jednotky.

Chci připomenout drobné lidské hrdinství těch, kteří nebyli ochotni snášet se skloněnou hlavou nástup nacismu, ačkoliv se mohli v klidu a relativním pohodlí dožít konce války. Lidí, kteří se rozhodli vyčlenit se z řad obyčejných lidí a stali se tím neobyčejnými… český národ vždycky měl, má a bude mít své skutečné hrdiny, byť se o nich nikdy nepsalo v knihách.

Ruští partyzáni byli po roce 1989 smeteni ze stolu coby předvoj stalinismu, ačkoliv se většinou jednalo o uprchlé válečné zajatce (to je i případ velitele oddílu Suchá Loz – Korytná Dmitrije Kuriněnka – pozn. red.). V brigádě se mimochodem nevytvořila žádná komunistická buňka a nikdo z přeživších Rusů neudělal poválečnou kariéru ve zpravodajských či mocenských strukturách. A Murzin? Ten byl nakonec rád, že ho nechali kvůli spolupráci s britskými parašutisty žít.

Jak na globální oteplování podle Bjørna Lomborga


Pokud je Dán Bjørn Lomborg považován za apoštola neomezených zdrojů, nikdy nekončícího růstu a popírače globálního oteplování, tak je mu buď křivděno, nebo se napravil (spíše ale to první). Je to sice skeptik a dívá se na opatření jako je Kjótský protokol nebo dotace obnovitelných zdrojů velmi kritickým pohledem, ale to, co říká, má hlavu a patu a byla by chyba brát ho na lehkou váhu:

Pokračovat ve čtení „Jak na globální oteplování podle Bjørna Lomborga“ →

Stéphane Hessel – Rozhořčete se!


Pamflet Indignez-vous! z pera francouzského diplomata, spisovatele a veterána francouzského odboje přeživšího koncentrační tábor – Stéphane Hessela. Je to text vášnivý (jaký také jiný, když je to pamflet), možná naivní, zcela jistě čpící nostalgií po časech, kdy revoluce byla živá a revolucionáři mladí, ale přes to přese všechno je to text aktuální a inspirativní, když v ničem jiném tak v tom, jak jednoduše a otevřeně lze některé věci pojmenovávat. Citováno z překladu na Indymedia.

Pokračovat ve čtení „Stéphane Hessel – Rozhořčete se!“ →

Cynický individualismus


Cynický individualismus, jak to nedávno v Respektu výstižně nazval můj mladý kolega Pavel Pospěch, je vážným symptomem úpadku Západu. Ten posun od individuální odpovědnosti přímo před Bohem, jak byl individualismus vnesen do naší kultury protestantismem, k individualismu jako legitimaci prospěchářské neodpovědnosti – to je posun, který každého, kdo má děti, musí děsit.

(sociolog Ivo Možný)

Pravda o Jasenovci


  • Komise, podle slov profesora Živanoviće, v roce 2008 stanovila, že počet Srbů zabitých v Jasenovci převyšuje 700.000, Židů 23.000 a Romů 80.000. V loňském roce komise uveřejnila údaje, které vycházejí z neúplných výzkumů, a které uvádějí, že v dětských koncentračních táborech na území Nezávislého státu Chorvatsko bylo zabito 42.791 dětí srbských, 5.737 romských dětí ů a 3.710 dětí židovských, všechny ve věku do 14 let.
  • Na jednom zasedání v New Yorku jsem uveřejnil, že jsme došli ke jménům 371 katolických kněží, kteří podřezávali, vraždili, mučili, znásilňovali své oběti a dělali spoustu dalších zvěrstev. (…)  A téměř všichni z nich byli členy františkánského řádu.
  • Takže neustále kladu otázku, jak máme zjistit jména těch obětí, které, například, byly spáleny v Pećilijevských vápenkách v Jasenovci, nebo které byly uvařeny v kotlích, kde se z lidského tuku dělalo mýdlo. Měl jsem to mýdlo smíchané s pískem v ruce. Ve Smederevu ho Němci během války distribuovali prostřednictvím Červeného kříže. Nevíme ani jména obětí, které jako ostrovy mrtvol pluly z Jasenovce Sávou a Dunajem. Osobně jsem je pozoroval, jak je vyvrhovala voda na obou březích těchto řek.

(zdroj: Pravda o Jasenovci se tají po celá desetiletí)

Paradigma šlechty


Protože se v souvislosti s kandidaturou „knížete“ K. Schwarzenberga na prezidenta republiky začaly objevovat případy až nekritického oslavování šlechty a čehosi vzácného a potřebného, čeho je šlechta zárukou, nebylo by od věci si připomenout, co to cosi vlastně je:

V myšlení jednotlivých šlechticů a šlechtičen se jejich sociální identita odvozovala z neustálého oživování vzpomínek na hloubku urozenosti, společenskou výlučnost a nepřetržitost. Aby urozené osoby uhájily privilegované místo v hierarchicky uspořádané společnosti, musely neustále prokazovat svou nadřazenost nejen ušlechtilým chováním, které dlouhodobě vycházelo z kánonu očekávaných rytířských ctností, ale také svým podílem na moci a držbě majetku.

(V. Bůžek: Řeč šlechtických sídel, ĎaS 1/2013)

Evoluce inteligence


Jak ukazují výsledky, jichž lidská populace dosahuje v IQ testech, inteligence se stále zvyšuje. Tomuto jevu se říká Flynnův efekt podle Jamese Flynna, který v 80. letech 20. století analyzoval velké množství IQ testů a všiml si, že průměrné výsledky stoupají v západním světě zhruba o tři body za deset let. To je nárůst příliš velký, než aby jej šlo vysvětlit nárůstem inteligence. Sám Flynn to vysvětluje tím, že naše mozky jsou sice svojí strukturou a funkcí stejné, jako řekněme v roce 1900, ale my naše mozky trénujeme jinak, než lidé v roce 1900. Stejně jako plavci mají jiné svaly, než vzpěrači, byli lidé tehdy mnohem praktičtěji orientovaní a řešili konkrétní problémy, zatímco my dnes používáme mozky k řešení abstraktních problémů a přemýšlíme o hypotetických věcech. Naše mozky jsou dnes v podstatě lépe trénované na ten typ problémů, který se objevuje v IQ testech, proto jejich výsledky stále rostou (a testy se musí rekalibrovat). Někteří neurofyziologové se také domnívají, že ruku v ruce s tím, jak se stále méně pohybujeme a stále více sedíme u počítačů a komunikujeme po sítích, mozek přepouští určitou kapacitu určenou dosud pro motorické činnosti ve prospěch mentální manipulace a abstraktními objekty.

(Podle článku Markéty Žídkové Génius jde pro jahody v sobotních LN z 5.1.2013)

Bylo úniku?


Ze článku Petra Pitharta Kapitalismus: slovo a realita:

Ježkův kapitalismus měl stát na liberálních principech protestantské etiky, na pravidlech – omezeních, na kontrolních institucích. Klausův byl kapitalismus deregulace a takové expanzivní privatizace, která zachvacuje další a další sféry veřejného zájmu.

Někdy na podzim 1991 nám s Jiřím Dienstbierem řekl v jedné pražské hospodě velký Evropan Ralf Dahrendorf: nechci vám (přijel na sjezd Občanského hnutí) brát iluze, ale vy možná netušíte, do čeho jdete. Vy si asi představujete kapitalismus jako ten počestný, poválečný kapitalismus práce, šetření a odříkání, odkládané spotřeby, kapitalismus dlouhých peněz, zodpovědného investování, únosných sociálních rozdílů… Ale vy jste teď nastoupili do toho nejhoršího „vlaku kapitalismu“, jaký kdy byl na trati! Tohle teď je „cassino capitalism“… Abyste to věděli…