Přesun z Bloguje na WordPress se celkem vydařil, tedy až na jeden drobný, ovšem nepřehlédnutelný detail – vzhled blogu. Neustálé změny šablony zde na WordPressu mohou někomu připadat jako marnivost, ale u blogu, jehož hlavní náplň tvoří texty a diskuse k nim, někdy i poměrně dlouhé, je dobrý layout, který bude čtenářům vyhovovat, velmi důležitý. Původní layout z Bloguje už se nevrátí, ani by to nemělo smysl, protože dvakrát do stejné řeky stejně nevstoupíš, a tak stále hledám. Ale rád bych se už konečně usadil, tak snad to tentokrát vyjde.
Už se šourají
Strašidlo komunismu – přesněji řečeno komunistů, protože na budování komunismu už rezignovali už snad i oni – naší zreformovanou vlastí sice ještě přímo neobchází, ale už se šourá, a to velmi čiperně. Podle posledních průzkumů jsou komunisté druzí (sic!) za ČSSD a před ODS i TOP09. Pravice se může stokrát chlácholit tím, že je to daň za odvážné a nutné reformy, ale mnohem spíše je to daň za blbost a aroganci. Komunisté pro svoji popularitu nedělají vůbec nic, sedí s rukama v klíně a čekají, až jim vládnoucí pravice sama svojí arogancí, proradností a neschopností nažene ovečky do ohrádky. Uvidíme, jak se praporečníci volného trhu a konkurence smíří s tím, že o jejich produkt už není na trhu zájem. Osobně myslím, že bez vlny antikomunistické hysterie, strašení, vydírání, primitivní propagandy, kopy nenávist a nějaké nové Kubiceho zprávy se to asi neobejde.
Alkohol a jeho Čech
Situaci, která zavládla po vyhlášení částečné prohibice minulý pátek, vystihl kdosi pregnantně slovy: „Češi nemají problém s alkoholem, Češi mají problém bez něj.“ Máloco vyvolalo v poslední době takové pozdvižení, jako snaha vlády (zda účinná, to se teprve ukáže) zamezit kontaminaci legální distribuční sítě pančovaným alkoholem. Jako kdyby požívání alkoholu a snadný přístup k němu byl něčím na způsob všeobecného lidského práva, které nesmí nikdo omezit.
Countdown – ruský akční film
České televize se obecně k ruské kinematografii chovají, jako kdyby byla prašivá (což ostatně platí o ruské kultuře v českém prostředí jako takové), takže ruský film v české televizi je vzácnost. A je-li navíc akční, je to vzácnost dvojnásobná a o důvod víc se na něj (samozřejmě ze studijních důvodů, jsme přece nároční diváci) podívat. Například na minulý pátek vysílaný Countdown (2004), v originále Личный номер.
S.S. Prokofjev: Péťa a vlk
Vzali jsme dceru na výchovný koncert, konkrétně na Péťu a Vlka od S.S. Prokofjeva, který se uskutečnil v rámci mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Vzali jsme to na sebe, protože při ceně lístků 200,- na osobu asi nelze čekat, že by se podobná akce uskutečnila v rámci školních osnov.
Odvážně a nepopulárně dnes poprvé
Vláda má pořád plnou hubu řečí o tom, jak musí ve jménu odpovědnosti přijímat odvážná a nepopulární rozhodnutí. Odvážná znamená taková, která dopadnou nejcitelněji na ty nejslabší, a nepopulární znamená taková, která poškodí skoro všechny s výjimkou kmotrů. Až dnes poprvé přijala vláda rozhodnutí, které lze označit za odvážné a nepopulární v pravém slova smyslu, když vyhlásila prohibici (jen částečnou a pouze na prodej, ale přece) jako reakci na vlnu otrav metanolem z pančovaného alkoholu. Odvážné je proto, že jde proti zájmům podnikatelů a obchodníků, a proč je nepopulární, to snad není třeba v Čechách, kde je konzumace integrální součástí národní kultury, nijak zvlášť vysvětlovat. Tristní pohled byl ovšem na ministra Hegera, když v televizi toho opatření ohlašoval. Nesmělý, nejistý, s uhýbavým pohledem. Ta reformní jiskra oku, ta rozhodnost, s jako oznamuje zavádění dalších a dalších pokut, poplatků, doplatků, příplatků, nadstandardů a privatizaci zdravotnictví, byla najednou ta tam. Jako kdyby za omezování dostupnosti alkoholu styděl víc, než za omezování dostupnosti zdravotní péče.
Standardní kvadratura kruhu podle ekonoma
Neříkejte, že něco nejde, protože přijde nějaký blbec, který neví, že to nejde, a udělá to. Nebo ekonom. I ten čert ví, že kde nic není, ani o nic nevezme, to jenom ekonomové se shodují, že na penzi by měli spořit všichni, i chudí. Kde na to ti chudí, kteří nemají kolikrát ani na bydlení, na jídlo, na léky nebo na školní potřeby pro svoje děti, mají brát, ekonom neřeší. Pro chudé má každá ušetřená koruna mnohem vyšší mezní implicitní náklady, než pro průměrného ekonoma, takže logicky dají přednost holubu v ruce, než hejnu vrabců na střeše, které navíc ještě ani nestojí. Škoda, že páni ekonomové už nevysvětlí, proč by chudí měli svojí odloženou spotřebou podporovat spekulace finančních eskamotérů, které budou s úsporami chudých podnikat a vydělávat na nich nyní, ale chudým je vrátí – možná, protože ve skutečnosti nejde o spoření, ale o investice – až někdy v daleké budoucnosti, v dobách neznámých měn, netušení inflace, nepředpokládaných režimů a sice neplánovaných, ovšem zcela nevyhnutelných krizí. Zodpovědný chudý své vzácné peníze před paternalistickými bankéři chrání.
Rozvojový cíl vlády: více chudých a bezdomovců
Vždycky, když někdo z vlády (z pravice obecně) mluvil o tom, že je v České republice relativně málo chudých, vždy jsem měl pocit, že to neříká s pýchou, ale naopak jako kdyby se za to styděl. No uznejte co je to za kapitalismus, když v něm nejsou chudáci. To musí být snad nějaký socialismus, nebo co. Naštěstí je tu vláda se svými reformami, aby situaci napravila.
Pokračovat ve čtení „Rozvojový cíl vlády: více chudých a bezdomovců“
Metanolgate
Bartošovou na prvních stránkách novin nahradily otravy metanolem, známé zatím převážně jen ze šibeničního humoru (pijte rychle, už se stmívá). Jen mrtvých je už pět až šest (zprávy se různí), osleplých bude určitě více, možná řádově, přesto je reakce veřejnosti i státu překvapivě laxní.
Military monitor 35 – 36 / 2012
Pravidelný (povětšinou) monitoring zpráv o zbrojení, konfliktech, chřestění zbraněmi, válečnických vášních a geopolitice za období od 27.8.2012 do 9.9.2012.