Krajské volby jsou de facto referendem o vládě


Zatímco opozice prezentuje krajské volby coby referendum o vládě, jako kdyby měl jejich výsledek nějaký vliv na složení poslanecké sněmovny, potažmo vlády, vláda je naopak bagatelizuje a jakoukoliv souvislost krajských voleb s centrální politikou odmítá. Pravdu má v tomto případě ovšem opozice, protože i když ne z technického, tak z politického hlediska krajské volby referendem o vládě jsou, a to z jednoho prostého důvodu: pokud by občané byli s vládou spojeni, důvěřovali jí a podporovali ji, potom by logicky chtěli, aby se podle stejných principů a na základě stejných hodnot vládlo i v krajích. Pokud to nechtějí, je to jednoznačný signál o tom, co si voliči o vládě myslí.

Někdo musí z kola ven


Nejenom Šiška, potažmo Drábek, ale policie si dovolila už i na Dalíka. Pro ministra spravedlnosti možná jen další nehorázný pokus ovlivnit volby, pro řadu obyčejných lidí možná světlo na konci tunelu, ale možná také jen válka gangů, ve které jedna parta, ta, co usnula na vavřínech spánkem nedotknutelných, najednou zjišťuje, že tahá za kratší konec provazu. Je skutečně těžké uvěřit, že by se rakovinou korupce a ideálu osobního úspěchu rozežraná česká politika začala uzdravovat, takže nejlépe bude zůstat skeptický a brát to prostě tak, že kluci, co spolu mluví, si nějak přestali rozumět. Parazit si sežral hostitele a teď se začíná požírat mezi sebou. Tak dlouho kradli, až rozkradli, co mohli, a teď je jich příliš mnoho s příliš velkým apetitem na notně okousaný koláček a vyžraná korýtka. A protože panstvo se nerado dělí, i mezi sebou, tak musí někdo z kola ven.

Pravda, reklama, reklama na pravdu nebo pravda o reklamě?


Věděli jste, že 13. června 2003 prezident Klaus o vlásek unikl atentátu a Česká republika stejně těstě teroristickému útoku, jehož cílem měl být Nuselský most? Já jsem se to dozvěděl dnes. Či spíše „dozvěděl“, protože to, co na první pohled vypadá jako pomalu se na svět klubající pravda, se na ten druhý jeví spíše jako mystifikace, další projekt Ztohoven, či s největší pravděpodobností prostě reklama.

Primárním zdrojem by měl být web znampravdu.cz, který je (stylizován do) zpovědi ženy, která již neunese tajemství, jež se shodou okolností dozvěděla a které ji tíží, ničí jí život a o němž již déle nedovede mlčet.

Tohoto zdroje se chytil web 13cervna2003.cz, jenž sice začíná jako snaha zjistit, co je na tvrzeních z prvního webu pravdy a nenechat tato podezření zapadnout, vrcholí ale tím, že přetiskuje pasáže z údajné knihy, jež má na toto téma vyjít 15. října t.r. a které mu poskytuje tajemný zdroj trvající na maximální diskrétnosti.

Podle webu 13cervna2003.cz se web znampravdu.cz objevil na českém internetu 1. září 2012, na něj bleskurychle zareagoval web 13cervna2003.cz a již 15. října 2012 má vyjít kniha, která zpracovává totéž téma a jíž dělá web 13cervna2003.cz stále intenzivnější reklamu? To skoro vypadá, že jde prostě jen o virální (či guerillovou nebo jak tomu reklamní „kreativci“ ve svém žargonu říkají) reklamní kampaň na knihu Den, kdy měl zemřít Klaus.

Škoda, že to tím nejde odbýt. Není totiž jasné, zda se jedná o čistou fikci, literaturu faktu, či něco mezi tím. A není důležité ani tak to, zda se onoho 13. června 2003 něco skutečně (ne)stalo a české tajné služby zabránily strašlivému masakru (kdyby ano, proč by se tím nepochlubily?), jako to, zda není nějakou speciální operací kniha samotná.

Bez zajímavosti totiž není fakt, že nepřítel je přesně takový, jaký má být, aby byly oživeny a upevněny stereotypy podporující loajalitu Čechů k nové moci jejím atlantickým patronům – Rusové svázaní s minulým režimem, kteří se nesmířili se změnou poměrů.

Jenže znáte to, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Jaká ta pravda je se ovšem asi jen tak nedozvíme. Podle všeho rozhodně ne ani na jednom z uvedených webů a zda v knize, toť otázka. Jestli ji někdo budete číst, tak pak dejte vědět, já to v plánu zatím nemám. Ovšem každá doba potřebuje svého kpt. Minaříka a ta současná ještě žádného nemá. Tak třeba budeme svědky jeho zrodu v přímém přenosu. Je to pravděpodobnější, než že nás čeká „skandální odhalení“.

Konec asociála z přesvědčení


Dnes oznámil rezignaci ministr práce sociálních věcí Drábek, muž, který byl bytostně přesvědčen o tom, že na chudý lid musí být přísnost, a jehož jméno kongeniálně souznělo s jeho představou o fungování svěřeného ministerstva: dráb a karabáč. Končí, protože „přijal zodpovědnost“ za svého muže Šišku, který byl v těchto dnech vzat do vazby pro podezření z korupce v případě nového informačního systému pro výplatu sociálních dávek, jenž se proslavil tím, že fatálně selhal. Budiž panu budoucímu bývalému ministru Drábkovi přičteno k dobru, že se nevykrucoval a nekličkoval, jak je u politiků běžné, ale jednal. Ale může to být důvod k opatrné radosti, že se poměry v zemi k lepšímu obracejí? Ani omylem, protože ministr Drábek neodstoupil kvůli ponižujícím a diskriminačním reformám, kvůli zavádění nucených prací, kvůli kolabujícím úřadům práce, ani kvůli problémům s vyplácením dávek, ale kvůli jednání svého spolupracovníka, které sice je zavrženíhodné, ale na reálný život občanů má konec konců minimální vliv. Je dobře, že ministr Drábek končí, ale je škoda, že to není kvůli jeho asociálnímu fanatismu, který tím pádem nebyl ani v nejmenším zpochybněn.

Je třeba vybudovat trh s alkoholismem


České republice citelně chybí trh s alkoholismem, který by dal pijáctví jasný tržní rámec a učinil z něj integrální součást naší reformované společnosti. Tento inovativní trh by fungoval na podobném principu, jako funguje trh s emisními povolenkami: každý občan starší 18 let by dostal od vlády na začátku každého roku povolenky na konzumaci alkoholu (takzvané chlastačenky), které by podle vlastního uvážení mohl využít buď k osobní konzumaci, nebo je na zvláštní burze (tzv. CHLASTAQ se sídlem v Ostravě) nabídnout k prodeji těm, kteří si svoje již prochlastali a potřebují další. Jistá minimální část chlastačenek by ovšem byla neprodejná, aby stát nemohl být nařčen, že podporuje abstinenci a nebezpečně si zahrává s tím, že příliš mnoho občanů vystřízliví.

Pokračovat ve čtení „Je třeba vybudovat trh s alkoholismem“ →

Nezabíjejí daně, ale zlodějina


Když propukla metanolová aféra, vyrojili se okamžitě mudrci a věrozvěsti, kteří měli jasno v tom, kdo za ni může: je to prý stát, který ji způsobil tím, že na alkohol uvalil zvláštní daň. Stačí snížit spotřební daně, a je po problému (v představách těch lidí neexistuje problém, který by nešlo vyřešit snížením daní); jako kdyby legální a zdaněný alkohol neměl na svědomí desítky životů a jeho nebezpečnost nestoupala s dostupností.

Jenže policie zapracovala a dopátrala se původu metanolu v pančovaném alkoholu a ejhle – pachatelé metanol do pančovaného alkoholu přimíchávali úmyslně ve snaze „řešit svoji finanční situaci“. Spotřební daně na luxusní zboží – a co jiného je alkohol, než zbytný luxus – nikoho nezabila, to zlý úmysl to byl. Nebo snad chtějí výše zmínění mudrlanti tvrdit, že kdyby neexistovaly daně, tak by ti výtečnici prostě nekradli a alkohol metanolem nepančovali, i když je litr rumu pořád dražší, než litr kapaliny do ostřikovačů, daň nedaň?

A mimochodem, nebýt daní, tak by mrtvých bylo mnohem více, protože by nebylo z čeho jim platit zdravotní péči, ani by nebylo z čeho platit policii, která teď snad bude schopna přerušit distribuční cesty, ten utrejch zabavit a umožnit tak prodej ostatního alkoholu opět povolit.