Za komunistů se špatně nežilo


Ten nejpovrchnější a nejomezenější způsob srovnání minulého a současného režimu si zvolil autor agitačního webíku zakomunistu.cz, ve kterém bez dalšího srovnává ceny některých komodit dříve a nyní. Bohužel srovnává nesrovnatelné, protože o srovnání „ceteris paribus“, ze kterého by šlo vyvodit nějaké závěry, nejde ani náhodou. Nezměnily se totiž jenom ceny a platy, změnilo se úplně všechno, nejenom v naší republice, ale v celém světě, od politiky přes ekonomku po techniku.

Pokračovat ve čtení „Za komunistů se špatně nežilo“ →

Žízeň po životě Vincenta van Gogha


Životopisný film Žízeň po životě (USA, 1956) o životě slavného (to ovšem až dnes, za svého naopak opomíjeného) malíře Vincenta van Gogha je podmanivý tím, jak se svým rozvláčným tempem (přitom v něm, až na některé detaily expozice, není nic navíc) a soustředěním do dnešní uspěchané doby nehodí.

Pokračovat ve čtení „Žízeň po životě Vincenta van Gogha“ →

Nelžete si do kapsy, lidé nezapomínají


Na pravé straně politického spektra vypukla po volbách panika, která se vtělila do klišé „Lidé zapomínají,“ jež má vyjadřovat nepochopení a nesouhlas s rozhodnutím voličů de facto rehabilitovat komunisty, a to takovým způsobem, aby si pravice nemusela připustit, že si svůj výsledek může především sama (pikantní je srovnání této praxe s teorií konstitučního mýtu osobní odpovědnosti). Ale když výmluvy na hloupé a zapomnětlivé občany jsou snadné a iluzi o vlastní výjimečnosti ochraňující…

Pokračovat ve čtení „Nelžete si do kapsy, lidé nezapomínají“ →

Jedna pozapomenutá špatná zpráva z voleb


Vedle nepřehlédnutelného signálu, že voliči se už štítí vlády víc, než komunistů (což je špatná zpráva hlavně pro vládu v širším slova smyslu, tj. nejenom pro politiky, ale i pro byznys a mafie na ně napojené, a potom pro internetové elitáře), přicházejí z voleb i zprávy sice méně nápadné, ale minimálně stejně závažné, jako je například neúspěch Ludvíka Hovorky v první kole senátních voleb. Proč je to špatná zpráva? Protože Ludvík Hovorka je jeden z mála politiků (ne-li jediný), který soustavně, rázně a hlasitě bojuje za zachování funkčního a dostupného zdravotnictví a proti jeho privatizaci. Pokud neuspěl, může to znamenat buď, že voliči veřejné zdravotnictví nechtějí (což se po letech intenzivní a systematické neoliberální propagandy nedá vyloučit), anebo že se nezajímají, že nemají o politice a o tom, co se děje, co kdo chce a co kdo dělá ani „ánung“.

Hlas lidu, hlas boží


Výsledky krajských a prvního kola senátních voleb se nedají interpretovat jinak, než jako debakl vládnoucí pravice a rehabilitace komunistů.

Kdyby voliči – a tedy občané (!)  – vládě, její politice a jejím reformám věřili, tak by přece chtěli, aby se stejně vládlo i v krajích. Výsledek krajských voleb ovšem jednoznačně ukazuje, že to je přesně to, co voliči nechtějí ani omylem.

Ještě výmluvnější je posilování KSČM, jejíž kandidát postoupil v senátních volbách do druhého kola i v Praze, která byla doposavad pevnou baštou pravice, a dokonce z prvního místa! A to znamená jediné – strašení komunisty již nezabírá a pravice, pokud chce komunisty porazit v řádné volební soutěži (sic!), musí nabídnout vlastní pozitivní program, který bude pro voliče atraktivní.

Nejzajímavější ovšem bude, jak se k výsledkům voleb na hlavu poražené pravice postaví – přijme pokorně výsledky voleb jako výsledek své ceny na politickém trhu, nebo začne osočovat voliče z hlouposti a nesvéprávnosti? Trochu se bojím, že spíše to druhé a že pravice skončí u obligátní heroické ublíženosti, kdy se bude chvástat i chlácholit tím, že to je důsledek nutných a správných reforem, které hloupí, komunisty zkažení a populisty svedení voliči nepochopili. Na to se dá říct jediné: lidé vědí, jak se jim žije a osobní prožitek se těžko přebíjí ideologickými floskulemi vykřikovanými ze slonovinové věže moci a peněz.

Jiří Svoboda o úpadku vzdělání


Fenomenální filipiku dr. Vlacha proti úpadku řemesel už asi nikdo nepřekoná, jenže to byl humoristický román, zatímco to, o čem hovoří režisér a někdejší předseda KSČM Jiří Svoboda v rozhovoru pro Aktuálně.cz (1. díl, 2. díl – oba velmi zajímavé a stojící za přečtení) je realita a Svoboda to říká rázně a dobře:

Pokračovat ve čtení „Jiří Svoboda o úpadku vzdělání“ →

O tom Dalíkově zatčení konspirace malinká


Marek Dalík se na policii ani pořádně neohřál a už je doma, neboť městský soud v Praze rozhodl, že Dalík do vazby nepatří (co kdyby se mu tam nelíbili, je to přeci jenom úspěšný přítel). A nebo že by to bylo jinak? Co když nešlo od počátku ani tak o to dostat Dalíka do vězení, jako dostat ho na policii a zinscenovat tak situaci, ve které bude moci hodnověrně a relevantně přijít s obviněním, že za pandury inkasovala ČSSD? Šproch už je venku a žije si vlastním životem, tak by erár živil rozsévače ve vazbě?