Standardní tunel


Proč „musí“ VZP rušit lůžka? Proč se nedostává peněz na provoz nemocnic, na platy lékařů a především na péči o pacienty? Protože se v první řadě musí dostat privilegované soukromé kliniky. Viz článek Dvacet nemocnic se světlou budoucností , ze kterého cituji:

Opravdovou jistotu má po první masivní vlně škrtů v síti českých zdravotnických zařízení jen dvacet z nich. (…)  Jednak specializované privátní kliniky. Pak nemocnice, které patří do sítě společnosti Agel ocelářského magnáta Tomáše Chrenka. A nakonec nemocnice vlastněné společnostmi, jež mají akcie na majitele, takže praví vlastníci jsou de facto utajeni. (…) Navíc řada z těchto dvaceti zařízení figuruje na předních příčkách seznamu nejlépe placených nemocnic.

Jó, to se nám to podniká, když máme exkluzivní přístup k veřejným penězům pro soukromé účely. A nakonec to dopadne tak, že se těch dvacet privilegovaných označí za příklad toho, že trh a soukromý vlastník vše vyřeší a českému zdravotnictví se naordinuje privatizace.  Na skutečné důvody se rádo zapomene, a kdyby se snad někdo ptal, dostane nálepku komunista.

Pro zloděje zdroje jsou


Zdroje jsou, dokonce neomezené. Ovšem jak na co. Na zdravotnictví, na školství, na vědu a výzkum, na dopravní infrastrukturu, na důchody, na péči o staré, slabé a nemocné či na podporu rodin s dětmi nejsou. Na takovou lumpárnu, jakou jsou tzv. církevní restituce, jsou. Dokonce neomezené, vzhledem k bianco povaze tzv. majetkového narovnání s církvemi, které je ošklivě pokřivené ve prospěch církví a spekulantů těšících se na tučnou kořist, a v neprospěch státu a veřejnost.

Pokračovat ve čtení „Pro zloděje zdroje jsou“ →

Hoši, děkujeme!


Děkujeme všem zodpovědným, slušným a pilným pravicovým poslancům, že podpořili zvýšení daní (to je velmi pravicové, pokud se jedná o daně nepřímé) a prodloužili agónii vlády, která tak může dusit hospodářství, ponižovat občany a krást ještě o pár měsíců déle. Děkujeme vládě, že nás za cenu naší vlastní budoucnosti ochrání před „komunismem“, čili před placením daní bohatými, potíráním korupce, právním státem a elementární sociální spravedlností. A ze srdce protikorupční vládě, jak se sama nazvala, přejeme, že přežila jedině díky hlasu za korupci odsouzeného poslance. Zkrátka a dobře oceňujeme, že vláda nehledala důvody, proč neklesnout ještě hlouběji do politického marasmu, nenechala se zmást zlými větičkami o morálce, odpovědnosti a politické kultuře, ale našla způsoby, jak se udržet u moci a u koryt a dotáhnout tak své asociálně inženýrské reformy ještě alespoň o kousek dál a rozkrást ještě alespoň něco z toho, co se ještě rozkrást dá. Co na tom, že propast mezi politiky a veřejností je zase o něco hlubší a pocit trapnosti zase o něco palčivější, hlavní je, že vláda přežila, protože to je to jediné, na čem záleží, alespoň těm politikům, kmotrům a podnikatelům, kteří jejím prostřednictvím parazitují na celé společnosti.

Kdo uteče, vyhraje


Pánové Tluchoř, Fuksa a Šnajdr se chytili do pasti své vlastní hry na pravověrné rebely. Ve sněmovně začalo jít do tuhého a oni stály před otázkou, jak hlasovat pro a proti zároveň? Vyřešili to vskutku státnicky – útěkem! Pánové prostě složí mandát, čímž opět zachrání vládu a přitom se budou moci tvářit, že si stáli na svém. Kdepak osobní odpovědnost, ta je tu pro někoho úplně jiného. Někdo možná bude kroutit hlavou, jiný zdvihne obočí, ale většina tu trapnou epizodku ráda a ochotně zapomene, protože prodloužení agónie té nejlepší (rozuměj poslední) pravicové vlády za trochu toho nepohodlí stojí. Je jen jedna věc horší, než špatná vláda – trapná vláda.

Jak zvýšit konkurenceschopnost


Chcete-li zvýšit konkurenceschopnost, stačí aplikovat několik velmi jednoduchých kroků po vzoru české vlády:

  1. Často a chaoticky měnit daňové zákony a platné změny přijímat až na poslední chvíli.
  2. Zvýšit daně, především DPH, a tím stimulovat pokles spotřebitelské poptávky.
  3. Snížit vládní výdaje a tím eliminovat fiskální multiplikátor.
  4. Snížit výdaje na vědu, výzkum a školství.
  5. Podporovat korupci jako efektivní nástroj alokace veřejných prostředků.

Po těchto opatřeních budou lidé chudí a blbí, zato ale bezbranní a proto levní, a proto vysoce konkurenceschopní. Tedy alespoň v případě, že je vaším cílem konkurovat Bangladéši či Laosu se střednědobou perspektivou nekonkurovat už vůbec nikomu.

Schwarzenberg píše Tribunovi, Tribun píše Schwarzenbergovi


Tak už i mě přistál ve schránce dopis od aspiranta na prezidenturu Karla Schwarzenberga. I rozhodl jsem se po Vlkově vzoru na něj odpovědět. Třeba se přidají i jiní a vznikne nový, místně i časově lokální žánr Schwarzenberg píše XY, XY píše Schwarzenbergovi.

Co mu ale odpovědět? Kdybych mu měl poslat SMS, postačilo by Krylovské „nasrat, jó nasrat,“ ale že mám prostoru i času více, dopřeji si to pochybné potěšení napsat skutečný dopis, který si adresát zřejmě nikdy nepřečte, protože zůstane sice otevřený a vyvěšený, ale neodeslaný. Tak tedy…

Pokračovat ve čtení „Schwarzenberg píše Tribunovi, Tribun píše Schwarzenbergovi“ →

Odhalený Okamura


Zatím jsem se k prezidentské volbě stavěl tak, že kdybych musel volit mezi Fischerem a Okamurou, Dlouhým a Okamurou či Sobotkou a Okamurou, dal bych přednost Okamurovi. Po přečtení on-line rozhovoru Okamury se čtenáři na iDnesu už si tím, že by Okamura byl dobrá volba, zdaleka tak jistý nejsem (na tom, že ti tři shora jmenovaní jsou špatná volba par excelence to samozřejmě nic nemění).

Pokračovat ve čtení „Odhalený Okamura“ →

Obervogel


Slyšel jsem to dnes ráno v rádiu: Petr Nečas je jediný kandidát na předsedu ODS a stojí za ním deset krajů ze čtrnácti. U persóny typu Klause se to dá ještě pochopit, ale u neschopného úředníka s charismatem týden leklé ryby Nečase? Jím vedená vláda je už dva roky v agónii a při životě ji drží jen kombinace korupce a strachu z opozice, jím vedená strana utrpěla ve volbách neoddiskutovatelný debakl, a přesto je jediným kandidátem na předsedu strany? Čím drží ODS pod krkem? Nebo je za tím spíše ztráta soudnosti a smyslu pro realitu strany, již není schopna reflexe, a už vůbec ne sebereflexe a zcela postrádá vizi s výjimkou „rychle rozkrást, co se ještě dá, a pak ať přijde potopa“? Mohlo by mi to být jedno, ba bych se z toho mohl radovat, nebýt ovšem toho, že ODS má stále příliš významný vliv na stát a společnost a její degenerace se nutně musí negativně projevit stavu celé společnosti. Když už musí být ODS kvůli hlouposti a nepoučitelnosti některých spoluobčanů u moci, tak ať je alespoň zdravá. Silná pozice slabého Nečase ovšem ukazuje spíš na to, že ODS je vážně nemocná.

Na přechodu


Pokud ještě nikdo neudělal psychologickou studii chování řidičů u přechodu pro chodce, možná by měl, protože to, co jsem vypozoroval, není bez zajímavosti. Pokud stojím u přechodu a po silnici jede jediné auto, v naprosté většině případů zastaví a pustí mě, přestože mi tím nijak nepomůže, protože těch pár vteřin, než přejede, mohu klidně počkat. Ale když jede kolona, nepustí mě nikdo a musím čekat, někdy i velmi dlouho, na nějakou mezeru. Proč není řidičům za těžko udělat gesto, ale skutečně pomoci, tedy pustit chodce, který se skrz kolonu na druhou stranu vozovky jinak dostat nemůže, přinejmenším pomineme-li způsoby hraničící s pokusem o sebevraždu, nechtějí? A to nemluvím o případech, kdy na dvouproudové silnici jeden pruh zastaví, ale v druhém auta sviští dál, nebo o trestním právem nepostižitelných pokusech o vraždu, kdy různé „silné individuality“ začnou na přechodu pro chodce předjíždět stojící vozy, které chodce pustily. To je jako s tím psem. To by nás vážně pro trochu vstřícnosti a ohleduplnosti ubylo?