Sejde z očí, sejde z mysli, pořád nás má ale v hrsti


Kdo by dnes myslel na banky a něco tak složitého, jako byla finanční krize v roce 2008, když máme něco tak jednoduše pochopitelného a uchopitelného, jako je krize migrační, která konečně nabídla „nepřítele“, který se dá snadno identifikovat, je fyzicky dostupný a snadný a rychlý způsob řešení tohoto problému vymyslí každý jouda. Jenže finanční krize z roku 2008 ani zdaleka nezmizela, jen byla zametena pod koberec, kde zapomenuta stále doutná a může kdykoliv znova explodovat. Tehdy totiž nešlo o havárii, ale o systémovou krizi v systému, který se nezměnil.

Pokračovat ve čtení „Sejde z očí, sejde z mysli, pořád nás má ale v hrsti“ →

Pivař proti pivu


Mám rád pivo? Ano. Piji pivo? Ano. Možná dokonce víc, než by bylo zdrávo. Podporuji nápad ministra financí Babiše na snížení daně z točeného piva? Ne. Česko má problémy s alkoholismem (to že spousta Čechů považuji alkoholismus za normální a přirozený ještě neznamená, že je zdravý a nepředstavuje problém) a podporovat ho snižováním daně z alkoholických nápojů je hloupost. A pivo alkoholický nápoj je. Situace, kdy je pivo v našich restauracích levnější než voda (která kolikrát chybí v nabídce vůbec), je absurdní a není jediný důvod ji ještě podporovat. Babišův návrh bych dokázal podpořit za jediné podmínky: že by zároveň se snížením daně z piva bylo hospodám a restauracím zákonem přikázáno, že musí mít v nabídce pitnou vodu zdarma.

Dynamika hoaxu


Standardní definice pojmu hoax [1][2] operují s tím, že se jedná o dezinformaci či mystifikaci, tedy o zprávu nejenom masivně se šířící, ale ve své podstatě lživou. Já jsem ovšem přesvědčen, že tato definice je nedostatečná a že by měla být rozšířena o zprávy ve své podstatě pravdivé, u nichž ale došlo ke změně kvantity v kvalitu, v jejímž důsledku se ze zprávy o jednotlivině stala zpráva o obecnině.

Pokračovat ve čtení „Dynamika hoaxu“ →

Temný případ S2


Druhá řada Temného případu má s tou první společný jen název (značku!?) a část realizačního týmu, ovšem tu, již není vidět. Příběh, lokace, osoby a obsazení i styl vyprávění (konvenčně lineární a ne tak náročný na diváka) jsou jiné. Vlastně ještě něco je společné: v roli sice pasivní, ale o to významnější, figuruje opět „ta jiná Amerika“, zapomenutá, zbědovaná, vydrancovaná a znásilněná vlastními elitami, jen to tentokrát není luisianský venkov, ale smyšlené kalifornské město Vinci (inspirované ovšem skutečným Vernonem).

Pokračovat ve čtení „Temný případ S2“ →

Když se svět komplikuje


Ještě než jsi si rozhovor s gen. v.z. Mičánkem přečetl, měl jsem kvůli titulku Nějaký úkrok od lidských práv budeme muset možná udělat, říká nový Čech na vrcholu v NATO jasno o článku i o panu gen. v.z. a už jsem se chystal, jako ho alespoň na Twitteru okomentuji, pokud to nebude na samostatný článek. Jenže generálové nebývají tak schematičtí a černobílý jako ekonomové nebo politici a mě nakonec přišlo nejzajímavější, jak se mi během čtení měnily v hlavně pomyslné titulky toho komentáře. Bylo to nějak takhle: Češi – pionýři fašismu. — Česko – dvorní dodavatel jestřábů pro NATO. — Ten člověk není vůbec blbý, škoda, že je tak uvědomělý. — Doba je těhotná utahováním šroubů a uprchlíci jsou nejlepší porodník.  Teď to tolik nevynikne, ale dal jsem za pravdu nejméně tolikrát, kolikrát jsem s ním upřímně nesouhlasil. Poučení? Je snadné si své předsudky potvrdit, ale je užitečné na nich nebazírovat. On ten chlap totiž skutečně není blbý a rozhodně to má v hlavně srovnané lépe, než většina našich politiků. Stejně bych ho ale radši k řízení státu nepouštěl.

Peníze a svoboda jedno jsou?


Václav Klaus opět straší, že zákaz hotovosti omezí naši svobodu. Ponechme teď stranou, že se hotovost nikdo zakazovat nechystá a pokud z jejího užívání sejde, bude to spíše prostým vyvanutím poté, co lidé spontánně přejdou na jiné transakční mechanismy, a zamysleme se nad tím zda v případě zrušení hotovosti skutečně „stát získá nad lidmi větší kontrolu“, nebo zda dojde pouze k omezení „svobody“ daňových úniků, což je zřejmě ta jediná „svoboda“, na níž Klausovi záleží („Bude to provedeno s úmyslem omezit svobodu člověka, k níž volné, nikým nekontrolované a nikým neevidované používání peněz patří.“)?

Zrušení hotovosti (o zrušení peněz řeč není, takže komunismus nemusíme brát v úvahu) a její náhrada bezhotovostními transakcemi skutečně může vést k nárůstu množství údajů, které jsou o lidech shromažďovány, to ale pouze za předpokladu, že by se nezměnila technologie; bezhotovostní transakce lze samozřejmě realizovat i anonymně (ani hotovost není úplně anonymní, protože při její výměně vás může někdo vidět). Budou to však jen další z mnoha údajů, které po sobě občan Západu zanechává, ať již v podobě retenčních dat telefonních operátorů, průjezdů mýtnými branami či internetových logů. Člověk, kterých chce zmizet, si poradí i bez hotovosti, situaci běžného občana případné zrušení hotovosti už příliš nezmění (nezhorší).

A nakonec, nikoliv však v poslední řadě, tu větší kontrolu nezíská primárně stát, ale soukromé korporace, které transakční systémy provozují. Klausovo strašení státem je buď cílené odvádění pozornosti od podstaty problému, nebo projev fanatismu. Pokud by Klause skutečně zajímala svoboda jednotlivce, pak by neměl brojit proti rušení hotovosti, ale brát se za zrušení peněz jako takových.

Nevytírá si námi Turecko tak trochu?


Premiér B. Sobotka poskytl sobotním LN obsáhlý (dvě strany) rozhovor. Česká obec vlastenecká ho nejspíš „ukřižuje“ za větu: „Jsem přesvědčen, že levicové lídry za deset dvacet let najdeme spíše mezi dobrovolníky, kteří v létě odjeli na Balkán a pomáhali uprchlíkům,“ já však považuji za závažnější jiné premiérovo sdělení:

Jednoduché řešení nemá ani migrační krize. (…) Turecko nereaguje dostatečně razantně. (…) Abychom měli Turecko, které bude kooperovat, protože bude mít šanci na strategické partnerství s Evropou a na sblížení. Ne Turecko vůči Evropě odtažité – vývoj v posledních letech k tomu vedl, Turecko se vzdalovalo a k ničemu dobrému to nevedlo, jak teď vidíme.

Pokračovat ve čtení „Nevytírá si námi Turecko tak trochu?“ →

Návrat ke kořenům internetu


Ten příběh o tom, jak američtí vojáci vymýšleli robustní a decentralizovanou počítačovou síť pro potřeby národní bezpečnosti a tak vznikl internet určitě znáte. Vojenské využití internetu ovšem ustoupilo do pozadí a jeho dominantou se stala komerce a zábava. To sice pořád platí, ale to vojenské využití stále existuje, jak spíše mimochodem ukazuje článek o odolnosti tanků v syrské válce:

Použití PTŘŠ však Saudové kontrolují. “Každý“ útok musí být natočen a jednotliví vedoucí povstalci jsou odpovědní za přidělené komplety a střely. (…) Během prvních 15 dnů měsíce října bylo na internetu umístěno 61 použití PTŘS povstalci (51 TOW), 32 proti tankům. (…) Opět zdůrazněme, že na síť jsou umísťovány i záběry neúspěšných útoků – videa slouží pro kontrolu používání moderních PTŘS povstalci.

Ponechme teď stranou, že se Saúdové angažují na jedné ze stran údajně občanské syrské války a zaměřme se to využití internetu pro vojenské účely, které tu je vidět. Jeho vtip je v tom, že Saúdové nemusí se svými chráněnci hledat žádné složité komunikační kanály, někde se scházet a riskovat prozrazení či ztrátu materiálů, protože spojení obstará internet. A kdyby snad chtěl někdo tento komunikační kanál přerušit, bude mít velký problém, protože by musel vypnout celý internet, neboť jinak stačí, aby se povstale s videem v mobilu dostal někam, kde konektivita, a spojení je navázáno. Skutečnost, že na bitevním poli možná není žádné pokrytí znamená jen zpomalení, nikoliv přerušení komunikace. Podobně to platí i pro zasílání instrukcí ze štábu do terénu: stačí, aby štáb nahrál rozkaz do sítě, agent si ho stáhne a žádná přímá vazba mezi nimi není nutná (a nejde ji tedy ani přerušit). Nakonec ten internet funguje přesně tak a k tomu, jak a k čemu byl původně zkonstruován, a ten komerčně-showbyznysový balast mu jen dodává na robustnosti, protože kvůli němu je jen těžko představitelné, že by se internet kdokoliv odvážil „vypnout“.

Filantrokapitalismus


Kdo nečetl esenciální text Petra Bittnera Boháči jdou do nebe, tomu poslouží můj stručný výtah:

Filantrokapitalismus je označení pro systém, jenž vyprodukoval superbohatou třídu mecenášů, kteří jednou rukou okrádají celý svět o prostředky nezbytné pro fungování veřejných systémů, aby druhou rukou jako alternativní redistribuční orgán rozdávali pouhé přebytky z tohoto lupu všude tam, kde sami uznají za vhodné. Za tuhle destabilizaci západních demokracií sklízí potlesk dojatých obětí.

Peter Buffet, syn magnáta Warrena Buffeta se nechal slyšet, že „filantropie je tu především proto, aby ze sebe miliardáři mohli mít lepší pocit“. Podle Buffeta jde o jakousi „pračku špinavého svědomí“, která nasazuje lidštější tvář predátorskému kapitalistovi a „současně udržuje stávající nerovnosti“, ze kterých může takový člověk dál těžit.

Daří se mu platit tak nízké daně, že kdyby se stejně „svobodně“ chovali všichni, veřejný sektor by přestal existovat a západ by se patrně proměnil v jednu velkou no-go zónu. Vtip je samozřejmě v tom, že podobná daňová „optimalizace“ je dostupná jen vyvoleným, přičemž náklady na jejich prázdniny splácí všichni ostatní.

Miliardářská filantropie je vždy zištná.