Možná souvislost mezi uprchlíky a terorismem


Se zajímavou teorií o souvislosti terorismu a uprchlické krize přišel americký profesor Alan Krueger:

Přijímání uprchlíků je především humanitární otázka s správná cesta, jak se postavit k tamní občanské válce. Jedním z vysvětlení rostoucí intenzity teroristických útoků přitom je, že se islamisté cítí slabí protože Evropa se zachovala pohostinně vůči lidem prchajícím před nimi. A proto se dnes snaží na Evropu tlačit, aby tento svůj přístup změnila.

Ponechme teď stranou, že pan profesor je Američan, tedy de facto nezúčastněný pozorovatel, i to, že Evropa se nezachovala ani tak pohostinně, jako nebyla schopna se domluvit a reagovat. Pokud si toto odmyslíme, nemohlo by na tom zrnko pravdy být? Islámský stát vládne skrze strach. Lidem, kteří mohou odejít a nemusí se ho tudíž bát, vládnout nemůže. Ale jestli se Evropa z uprchlíků podělá, tak bude vládnout nejenom jim, ale Evropě.

Rozhovor s Bašárem Asadem


Česká televize pořídila a odvysílala rozhovor se syrským prezidentem Bašárem Asadem, který je zcela výjimečný tím, jak profesionálně je veden. Zřejmě i to je jedna z příčin, proč se stal terčem standardní diskreditační kampaně, která mu vyčítá naopak neprofesionalita a servilitu (za kované a uvědomělé kritiky všechny stačí zmínit šéfkomentátora Aktuálně.cz Jana Lipolda).

Pokračovat ve čtení „Rozhovor s Bašárem Asadem“ →

Fašismus je když…


Praktický návod k rozpoznání fašismu podle Martina Hekrdly z článku Kam nepatříme:

  1. Všeobecný pocit zdrcující krize či alespoň všeobecné nejistoty (…) a napohled je není možné řešit dosavadními postupy. Ty dosud (údajně) nadřazovaly práva povinnostem, jedince kolektivu a nemorální osoby „slušným lidem“. Musí to být naopak. (…)  Krizový stav je vždy provázen škálou navýsost oprávněných sociálních lamentací proti „šmejdům“ všeho druhu. Převažuje však inkviziční moralizování, nikoli fundamentální kritika systémové struktury. Jde vlastně jen o výměnu osob, třídní struktura zůstává netknuta.

  2. Společnost, národ, pospolitost jsou ovládány přesvědčením, že se staly obětí vnějšího i vnitřního nepřítele, který musí být – pro uchování samotné existence, jejího způsobu života, „kultury“, „našich dětí“ atd. – poražen, umlčen a eliminován.

  3. Krizové výjimečné postupy, nekompromisní obrana společnosti před nepřáteli, celku před částmi a většiny před (libovolnou) menšinou, znamenají účinnou „nekorektnost“ v řeči i jednání, včetně otevřených výzev k násilí i násilí samotné.

Kdo tato kritéria splňuje více, kdo méně a kdo zcela nechť laskavý čtenář posoudí sám.

Svoboda Konvičkova slova


K následující úvaze mne inspiroval post Všichni jsme Konvička ve kterém Tomáš Pecina odmítá trestní stíhání entomologa Konvičky za podněcování nenávisti proti muslimům. Základ měl být původně komentář k němu, který se mi ovšem z nějakého důvodu (pravděpodobně něco mezi klávesnicí, židlí a strýčkem Googlem) nepodařilo na Paragraphos vložit.  Nějakou dobu ležel v počítači, ale pořád jsem na něj myslel, tak jsem se rozhodl domyslet a dopsat.

Pokračovat ve čtení „Svoboda Konvičkova slova“ →

Německo podle Schimanskiho


Tak jsem včera koukal Schimanskiho (neptejte se proč, neumím to racionální vysvětlit), byl to asi druhý nebo třetí nový díl, který jsem viděl, a kromě toho, že tahle německá legenda je už dávno překonaná, jsem si všiml ještě něčeho: Německo, které je vidět v těchto nových dílech je dost jiné, než to Německo, které bylo v těch starých, které tady běžely za „totáče“. Tohle nové Schimanského Německo je zlomené, vybydlené, rozklížené, zchudlé a bez budoucnosti. Vedle něj i ten Bronx z Pevnosti Apačů vypadal jako celkem slušné místo k životu. Tak vám nevím, ale jestli si tvůrci nevymýšlejí a já se nepletu, tak má Německo asi vážný problém. A když má problém Německo, má ho i Evropa.

Na prahu války


Výborný komentář k aktuálnímu dění zveřejnil Vlk na Kose; sám bych asi nenapsal nic jiného ani lepšího. Chtěl bych dodat jen jednu věc, a protože komentáře nejsou u toho postu povoleny, okomentuji to zde u sebe. Jde o ten to odstavec (redakčně upravený):

Mimochodem Rusko už nevratnou ztrátu prestiže včera v  tom incidentu  – utrpělo!  Su 24 byl sestřelen tureckou raketou. Původní informace tvrdili, že šlo o střelu z pozemního raketového systému, ale už jsou jiné, které tvrdí, že šlo o odpal z turecké F16.  Nejméně posledního půl roku jsme byli zásobováni informacemi, že  Rusko je momentálně lídrem v  tzv. radioelektronickém boji a že je schopno vyřadit radary a naváděcí  prostředky jakéhokoli protivníka, či lépe – oslepit jej. F 16, navíc turecká, není žádný poslední výkřik letecké a raketové techniky. Údajně si Rusko za pomoci pozemních stanic a ve vzduchu neustále patrolujících Iljušinů s elektronickou rušící výbavou mělo vytvořit doslova bublinu nedotknutelnosti.  A  nyní hladký sestřel!  Prostě ztráta prestiže pro ruskou vojenskou techniku jako hrom!

Já jsem totiž přemýšlel nad tím samým, protože to byla jedna z prvních věcí, která mne napadla – a došel jsem k jinému závěru: Co když měli Rusové rozkaz se nebránit a na Turky nestřílet, aby předešli eskalaci? Potom by to neznamenalo ztrátu ruské prestiže, ale naopak její posílení, protože by tak ukázali zdrženlivost a zodpovědnost, která Turkům (a proto tranzitivně celému NATO chybí). Zbývá otázka, proč se tím Rusové zatím nepochlubili, ale to může být proto, že tuší, že by to nikdo neocenil (ani na Západě, ani v Rusku), nebo proto, že to nebylo nařízení z Moskvy, ale iniciativa pilotů a jejich velitelů. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy ruští vojáci zachránili svět tím, že při práci přemýšleli a nepostupovali striktně podle předpisů.

Co je to Havel?


Na včerejší trucdemonstraci znělo mj. i skandování: „Ať žije Havel.“ Jistěže tím „kavárníci“ nevyvolávali mrtvého politiku z hrobu, nýbrž se tak hlásili k jeho odkazu. Ale k jakému odkazu? Víte vůbec někdo, jaký obsah se pod symbolickým odkazem Havel skrývá? Znamená Havel pražské letiště, vytunelovanou revoluci, fešácký kriminál, mafiánský kapitalismus, rozbitou republiku, zlodějskou transformaci, humanitární bombardování, protekční restituce, výpalné za zmínění jména Havel nebo co vlastně? Ptám se zcela vážně a bez ironie a jediná odpověď, kterou neberu, je pravda & láska.

JFK


Tak jsem konečně viděl film JFK o atentátu na amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, ve kterém je prezentována jedna z alternativních – a dlužno dodat že realističtějších – teorií k oficiální zprávě tzv. Warrenovy komise. Teorie tak říkajíc konspirační, což v tomto případě nemá ani v nejmenším pejorativní nádech, neboť jak zazní přímo ve filmu: „Střelci byli minimálně dva a kde jsou dva, tam už jde o spiknutí.“ A o tom, že L. H. Oswald nestřílel sám, pokud vůbec střílel, už dnes zřejmě nikdo pochybuje. Kdo a proč ale střílel doopravdy se lze zatím (a možná navždy) jenom domýšlet. JFK je film o tom, že sice nevíme, jak to bylo, ale zato víme jak to být nemohlo.

Pokračovat ve čtení „JFK“ →