Zhýčkaní proti zhýčkaným


Já vím, že nošení roušky je nepříjemné a obtěžující. Nejenom, že se v tom špatně dýchá (a jak porostou teploty, bude se dýchat ještě hůř), ale člověk na to musí pořád myslet. Uvědomuji si i to, že pro mnoho lidí je to nepochopitelné, protože chrání před něčím, co není vidět (kdyby to přenášeli komáři, lidí zpochybňujících užitečnost moskytiér by bylo určitě nejméně o řád méně, než těch, kteří zpochybňují užitečnost roušek), a uvědomuji si i to, že efekt je vlastně neviditelný, protože rozlišit situaci, kdy se epidemie nešíří, protože roušky výborně fungují, od situace, kdy jsou roušky zbytečné, protože se epidemie nešíří, na úrovni každodenní zkušenosti prostě nejde. Stejně tak chápu, že pro mnoho lidí jsou zavřené hranice natolik symbolicky a emocionálně dominantní, že přehluší vše ostatní.

To vše si uvědomuji, ale přesto mě lidé, kteří nechtějí nosit roušky ani dodržovat ostatní karanténní opatření a hranice by otevřeli bez ohledu na rizika, iritují. Iritují mě tím, jak nejsou ochotni či dokonce vůbec schopni snést dočasně trochu toho nepohodlí. Protože to, o čem se tady bavíme, nejsou žádná existenciální omezení, ale jen nepříjemnosti, zejména ve srovnání s tím, co horšího by nás mohlo potkat. Pořád ještě na nás nikdo nestřílí a nehází nám bomby na hlavu. Pořád ještě máme co jíst i pít a kam složit hlavu. Jenže jsme zhýčkaní a je nám zatěžko i to málo, co se po nás žádá teď. Nikdo se nechce omezovat, nikdo nechce slevovat ze svých standardů, a už vůbec ne proto, aby „jenom“ dělal něco pro druhé. Jako by si nikdo neuvědomoval, že jsme tu jen a pouze díky tomu, že naši předci dokázali zatnout zuby a obětovat se.

Pokud nezvládáme a nechceme zvládat tak jednoduché věci jako nosit roušky a nechodit do hospody, co budeme dělat, až bude skutečně zle a realita nám sáhne ne na pohodlí, ale na existenci? Třeba až se prostě neurodí, protože bude sucho. A to není žádný hypotetický scénář z daleké budoucnosti, ale realita dneška. Už letos hrozí kvůli suchu výrazný propad výnosů. Klimatické změny nejsou totiž žádný výmysl, ale vytěsněná realita. A stejně jako nezmizí virus jenom proto, že na něj nebudeme věřit, nezmizí ani klimatické změny a s nimi spojené hrozby jenom proto, že je budeme bagatelizovat.

Nebo až někdo, komu už nezbylo nic, než tanky, nám v zoufalství na těch tancích přijdete vzít i skrovné zbytky toho, co ještě budeme mít my? Nebo když ty tanky pošle někdo, kdo bude chtít „vrtět psem“, odvést pozornost a nasměrovat hněv lidí od sebe a své odpovědnosti na jiné zoufalce, kteří sice za nic nemohou, ale mají tu šikovnou vlastnost, že se snadno identifikují a lze z nich dobře kreslit nepřátele?

Epidemie COVID-19 je zkouška, ve které zatím selháváme, protože jsme si příliš zvykli na to, že můžeme mít vše a nikdo a nic nám v tom nesmí bránit. De iure nesmí, jenže tady nejsme v ideálním světě práva, ale v reálném světě fyzické reality. Ještě nám, s výjimkou nakažených a ohrožených, a to nejsme zdaleka všichni, nejde o existenci, zatím nám jde jenom o pohodlí. A stejně to nezvládáme a ještě se tím pyšně chlubíme. Opravdu nechci vidět, co se stane, až nás dožene sucho, neúroda a hlad nebo některá z dalších morových ran, co jsme si je na sebe upletli. Moc nevěřím tomu, že čím větší bude stres, tím lepší bude výkon. S dodržováním karantény máme problém už po měsíci. Jak chceme zvládnou větší výzvy, které se potáhnou celá léta?

Záhada zamčené republiky


Už před pár dny jsem o tom diskutoval na Twitteru, teď vyšlo v podstatě to samé i na serveru Českého rozhlasu. Stručně řečeno, přední ústavní právníky Kysela tvrdí, že zákon nezná možnost uzavřít hranice směrem ven, a další mu přizvukují, že nic takového v ústavě není. Ponechme teď stranou, jestli je takové opatření (dlouhodobě) nutné, ponechme stranou i to, zda bylo platně vyhlášeno, protože to je otázka trochu jiná (na kterou by se nicméně dal dle mého soudu přiměřeně aplikovat princip krajní nouze) a zaměřme se na to, zda je možné.

Já totiž tvrdím, že takové omezení možné je, neboť Listina základních práv a svobod, takto součást ústavního pořádku, explicitně umožňuje práva a svobody omezit, a to na základě čl. 4, odst. 2: „Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.“ a dále čl. 14, odst. 3: „Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.“ Ústavní zákon 110/1998 sb. o bezpečnosti České republiky pak dále v čl. 2 dvě říká: „(1) Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může se vyhlásit podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav. (2) Nouzový stav a stav ohrožení státu se vyhlašuje pro omezené nebo pro celé území státu, válečný stav se vyhlašuje pro celé území státu.“ a v čl. 6, odst. (1): „Nouzový stav se může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají.“

Nemohu si pomoci, ale já tam nikde nevidím nic o tom, že by omezení nešlo vyhlásit na celé území státu, což je argumenty pana Kysely a jeho kolegů, naopak tam čtu explicitní pravý opak. Podmínka omezeného území platí jen pro omezení z důvody ochrany přírody. Určitým územím z čl. 6 totiž může být podle čl. 2 i celé území státu.

Uvažujte dále se mnou: svoboda pohybu a pobytu je jednou ze svobod garantovaných Listinou práv a svobod, která ale zároveň připouští její omezení z důvodů ochrany zdraví, což je přesně současná situace. Opuštění republiky je pak jen speciálním případem svobody pohybu a pobytu (pokud se na tomto neshodneme, je jakákoliv další diskuse zbytečná, ale nedovedu si představit konstrukci, podle které by opuštění jakéhokoliv místa, tedy i republiky, nesouviselo s pohybem a místem pobytu). Ergo „uzamčení republiky“ je opatření sice krajní, ale zcela v souladu s Listinou, potažmo Ústavou.

Je možné, že pan Kysela byl u toho, když se ústava sepisovala a ví, co do ní autoři napsat chtěli a jak to, co tam napsali, mysleli. Já u toho nebyl a tak jsem odkázaný jen na to, co do ní skutečně napsali. A to je podle mě jednoznačné, jak jsem už popsal výše. A nikdo mi zatím uspokojivě nedokázal, že se mýlím, že význam citovaných pasáží je zcela jiný, a nepředložil jiné argumenty, než svůj po výtce sentimentální nesouhlas s uzavřením hranic a překvapení nad tím, že Ústava vládě umožňuje něco, co on by jí nikdy neumožnil. V méně sofistikované, ale zřejmě o to upřímnější podobě, pak ve formě odmítnutí uzavření hranic, protože byly uzavřené za komunistů.

Zkuste mi tedy, bez komunistů a spekulací o tom, jak to asi otcové Ústavy mysleli, vysvětlit, jak a proč to, co je v Listině a Zákoně napsáno, neznamená to, co je tam napsáno, ale něco tak trochu úplně jiného. A neodvolávejte se při tom na autoritu pana Kysely a dalších právníků, kteří u mě právě pro toto ignorování zjevného a vymýšlení skrytého, autoritu ztrácejí.

Nejde o to, aby byly uzavřené hranice, jde mi to, jestli je vůbec v silách běžného občana zákon chápat a řídit se jím, nebo jestli je pro něj zákon stejně nedostupný, jako ve středověku Bible, a stejně jako ve středověku musel mít zprostředkování kněze, který věděl, co v Bibli sice nebylo napsáno, ale určitě to tak bylo myšleno, musí mít dnes zprostředkování právníka, soudce či politika, který ví, co zákona míní bez ohledu na to, co zákona říká, protože je nadán jakousi zvláštní milostí, v tomto případě zřejmě milostí té jediné a pravé svobody a demokracie.

(Marné?) poučení z krizového vývoje v Itálii


Oblast nejvíce zničená epidemií v Itálii se nazývá Val Seriana a je jedním z hlavních průmyslových center Lombardie. (…) Ale k vyhlášení červené zóny nedošlo. Místní průmyslníci se báli finančních ztrát a vyvíjeli tlak na všechny instituce, aby továrny a obce ve Val Seriana nebyly uzavřeny.

Možná není tak překvapivé, že ti, kterým tak záleželo na tom, aby jejich podniky zůstaly otevřené, nezřídka vlastní i soukromá zdravotnická zařízení. (…) který investice do veřejného zdravotnictví ještě snížil. Prakticky zrušil institut rodinného lékaře a nahradil ho „manažerem“. (…) prohlásil: „Je pravda, že v příštích 5 letech zmizí 45 tisíc praktických lékařů, ale kdo chodí k praktickému lékaři?“

(…) vyplouvá na povrch pošetilost masivní privatizace italského zdravotnictví (…) názorně ukazuje, jak to může dopadnout, když stát rezignuje na jednotný systém veřejného zdravotnictví.

Šárka Skaláková: Zbytečný masakr v Bergamu

Tři poznámky k aktuální situaci


Poznámka 1. policejní

Vláda chce, by policie mohla na místě pokutovat lidi, kteří nemají roušky, nebo se shlukují. Opozice v tom vidí problém. Já vidím problém v tom, že policie de facto nemůže vymáhat ochranná opatření, protože projednání až bůh ví kdy ve správním řízení až na úřadě, který je kvůli tomu navíc notně přetížen, nic neřeší. Potřebujeme, aby ti lidé nosili roušky teď, ne aby za nenošení dostávali pokuty až někdy. Policie, která nesmí vymáhat ani tak základní a zásadní opatření, je k ničemu, Pojďme se bavit o výši té pokuty, jestli to nutně musí být 10 000 Kč a nestačilo by třeba 5000 nebo 1000, ale rozhodně musí mít policie možnost jednat. Odmítat policii tuto možnost je totéž jako odmítat řešit epidemii jako takovou.

Poznámka 2. obchodní

Od včerejška se po sociálních sítích, a tím myslím i chatovací skupiny, šíří odkaz na článek Vojtěchovi dodali respirátory za 1,2 miliardy. Připravená schránka, říká o firmě expert s komentáři jako „Překvapuje to někoho?“ nebo „Vláda zlodějů a podvodníků“ a „Bylo to dávno připravené“. Ponechme teď stranou, že titulek je zformulován tak, že alespoň u mě budí dojem, že jde o nějaké Vojtěchovi, příbuzní ministra Vojtěcha, a celé je to malá nepotická domů. Není. Dokonce tam není nic ani o tom, že by ty respirátory nedodali, nebo že by byly nějak masivně nekvalitní. Ne, jediný problém je v tom, že je dodala firma, které ještě loni nevykazovala žádnou činnost. A pak tedy cena, ale o tom se mluvilo už dřív, že zdravotnictví obecně nakupuje dráž, než vnitro, navíc při současné situaci na trhu nelze pohledu ekonomické teorie dost dobře někomu zároveň vyčítat, že nakupuje málo, i že nakupuje draho. Takže zbývá jen ta „připravená schránka“, za kterou, jak se ukázalo, ani nestojí žádný bílý kůň. Znáte mě, tak víte, že já jsem asi ten poslední, kdo by se zastával podnikatelů, ale sakra, co je divného na tom, že máte připravenou firmu pro případ, že se náhle objeví obchodní příležitost, kterou nechcete řešit přes firmu na svůj „core business“, zejména když všichni víme, jak dlouho trvá v ČR založit novou firmu? Jasně, že vláda má být pod co nejbedlivější kontrolou, ale hledat za vším hned kriminální úmysl a vyrábět za každou cenu skandál ze všeho, co lze jen trochu použít, s tím nesouhlasím.

Poznámka 3. ekonomická

Státní rozpočet bude teď hodně ve schodku. Opozice v parlamentu to sice nechce dovolit, ale myslím, že realita jí ptát nebude, takže buď schodek, nebo státní bankrot. Jde mi ale o něco jiného: jak bude ten schodek financován? Standardní způsob – a řeší se to na celoevropské úrovni pro eurozónu – je vydání dluhopisů. Jenže kdo ty dluhopisy koupí a za co? Pokud se prodají, znamená to jediné – žádná zásadní krize se nekoná a zdroje jsou. A je třeba jen vyřešit otázku jejich alokace a distribuce. Jestli konfiskací, znárodněním nebo vydáním dluhopisů je otázka nejméně z poloviny politická, až pak ekonomická. A naopak, pokud skutečně přijde ekonomická krize,pak zdroje nebudou a dluhopisy nikdo nekoupí. Ovšem lidé tu budou pořád a podniky také – epidemie není pád meteoritu a materiální základna zůstane nedotčená, takže půjde jen o to ekonomickou mašinu znova rozjet. Třeba kvantitativním uvolňováním, alias tištěním peněz. No a pak je otázka, jestli by se ty peníze nedaly „natisknout“ rovnou a vynechat tak z financování státního dluhu banky a spekulanty? Já vím, že teoreticky to nejde, jen si říkám, jestli není čas na novou teorii?

Mezishrnutí


  • Takže když shrnu, co se píše po sociálních sítích, tak k nám koronavirus přivezl Babiš, Babiš ho tady rozšířil a Babiš se postaral i to, aby byl nedostatek ochranných pomůcek. Udělal to proto, aby mohl zavřít hranice, vyhlásit nouzový stav, zadusit ekonomiku a donutit nás nosit roušky.
  • Epidemie by nejspíš pominula sama, pokud by Babiš rezignoval. Pominula by zcela jistě, pokud bychom ho zavřeli.
  • Pokud by to nepomohlo, úplně postačí přestat nosit roušky a začít ignorovat bariérová opatření (omezení pohybu). Koronavirus totiž nepředstavuje žádné větší nebezpečí a je to jen záminka k omezování našich občanských a lidských práv a svobod a návratu socialismu. To nic nemění na tom, že vláda fatálně selhala při zajišťování ochranných pomůcek.
  • Nebudeme šťastní a svobodní, dokud zase nebudeme v pracovním stresu a nebudeme na 101% plundrovat lidské a přírodní zdroje; ekonomika tu není od toho, aby sloužila člověku, ekonomika je vyšší samostatné dobro, kterému musí sloužit člověk, žádný zachráněný život nevyváží pokles HDP.

Zbývají jen dvě otázky:
1. Zapomněl jsem něco?
2. Koho to proboha na těch sociálních sítích sleduji a proč zrovna kretény?

Vlastně tři: Je to všude stejné, nebo jsem se jen záhadným řízením osudu dostal do nějaké dementní bubliny?

[Aktualizováno] Poznej autora citátu


Poznáte autora následujícího citátu? Řešení zítra touto dobou. Odpovědi prosím do komentářů, hlavní cennou pro vítěze je pochvalný tweet.

V dobrém mě překvapilo, že se projevila ukázněnost a disciplinovanost, což není naše typická vlastnost. Samozřejmě, někdo může mít výtky k nějakému kroku, ale musíme si uvědomit, že vždycky obstojí těleso, které je organizované a drží určitou disciplínu, než rozhádaný dav. Tento moment se nám podařilo krásně překonat. A ukázalo se, že lidé na výzvu, kdy je potřeba držet pospolu a být druhému ku pomoci, jsou schopni reagovat kladně. A to je nádherné. Varoval bych jenom před tím, abychom si v momentě, kdy nám bude lépe, začali mezi sebou vyřizovat účty, kdo měl co udělat lépe. To platí především pro politiky a intelektuální elitu. Jistě, ledasco jsme mohli udělat lépe, ale uvědomme si. že jsme také čelili důsledkům naší dvacetileté pýchy, kdy jsme se domnívali, že co si nevyrobíme si můžeme jednoduše koupit za peníze. Ukázalo se, že tak jednoduché to není.

Aktualizace 9.4.2020: Jak správně poznal Kamil (viz komentáře), který šel ovšem evidentně na jisto, jedná se o aktuální výrok Dominika kardinála Duky v rozhovoru pro sobotní Lidové noviny, Tedy o výrok toho nejnepravděpodobnějšího muže, kterého bych já citoval, protože s ním souhlasím. Jenže on celý ten rozhovor je překvapivě příčetný a mohu ho jen doporučit, pokud se k němu někde dostanete. Že by panu kardinálovi svědčila karanténa?

Dáme globalizaci šanci?


Nevím, jak pro vás, ale pro mě má pojem „globalizace“ spíš pejorativní nádech. Slyším v něm volný pohyb kapitálu, který si cestuje po světě za nízkými náklady a vysokými příjmy, které pak schovává do daňových rájů, a nechává za sebou vydrancovanou krajinu a zbídačené lidi. Globalizace je pro mě kolonialismus, který místo armády a námořnictva používá banky a finanční trhy. Ale jak tak teď sleduji, co se děje ve světě v souvislosti s pandemií COVID-19, uvědomuji si, že globalizace může znamenat i něco dost jiného, totiž prostý fakt, že jsme všichni lidé a sdílíme spolu jednu jedinou planetu.

Jak se pandemická vlna valí světem, můžeme si navzájem pomoci – tam, kde ještě není, mohou vyrábět ochranné pomůcky pro místa, kde nákaza zrovna zuří nejvíce a tam, kde už mají nejhorší za sebou, mohou dát volné kapacity k dispozici těm, u nichž kulminuje a jejich vlastní kapacity nestačí. Jinými slovy, nevidím nic špatného na tom, že než to přišlo k nám, posílali jsme respirátory do Číny a teď je pro změnu z Číny nakupujeme. Sice to funguje na komerční bázi, ale to je detail, který se dá ještě poladit. Hlavní je, že globálně se globální problém řeší snáz, než lokálně, byť lokální strategie mohou být situačně adekvátnější a efektivnější.

A postřehl jsem ještě jednu věc – jako lidé jsem si podobnější, než jsem si myslel. Starosti, řešení i humor lidí reagujících na pandemii a s ní související opatření, zejména karanténu, jsou po celé planetě velmi podobné a univerzálně srozumitelné. Uznávám, že tento pohled je možná zkreslený tím, že lidé mimo můj civilizačně-kulturní okruh pro mne v podstatě neexistují (jazyková bariéra je svině, co si budem), ale ta moje civilizačně-kulturní bublina je myslím přesto dost velká na to, abych si mohl myslet, že máme společného víc, než by bylo mnohým milo. Přitom bych neřekl, že se jedná o projev hollywoodsko-cocacolové unifikace, ta by vypadala jinak. Stále ještě nejsme stejní – jen navzájem srozumitelní.

Společný problém, společné řešení, společný prožitek na globální úrovni, ale žádné všichni proti všem, jako za světové války, nýbrž spolu – třeba nás to změní, třeba nás to něco naučí. Snad jsem jen v důsledku klesající intenzity sociální interakce iracionálně optimistický, ale co už, pesimista umí být každý blbec, teď je ideální čas na optimismus.

Pravice objevuje půvaby mandatorních výdajů


Ještě nedávno byly pro pravici mandatorní výdaje fuj zlo. Vyhozené peníze, úplatky voličům, populismus a mít na něco nátok bylo nemravné a kazilo to charakter. Pak stačila taková drobnost, jako že vláda vyhlásila nové nouzové opatření v boji proti epidemii COVID-19 na základě zákona o ochraně zdraví a ne zákona o krizovém řízení a rázem je všechno jinak, protože nějaký chytrý právník vyšťoural, že v tom novém zákoně není nic o nároku na náhradu škody, což v tom starém bylo. A začaly se dít věci. Jak jde o nároky podnikatelů, přestaly být mandatorní, neboli nárokové, výdaje najednou eklhaft. A včerejší bojovníci za malý chudý stát se dnes ptají, jak k tomu podnikatelé přijdou, že nebudou mít nárok na náhradu škody? A vláda ne najednou fuj zlá a nemravná ne proto, že někomu platí, ale proto, že někomu platit nechce.

Přitom je to celé na hlavu postavené. Už jenom představa, že by stát mohl a měl nést odpovědnost za něco, co nezpůsobil a mohl ovlivnit jen minimálně. V každé pojistné smlouvě, všude je nějaká klausule vis maior, jen pro stát by najednou neměla platit? Tak si to alespoň představují ti, kteří stát jinak odmítají a daně platit nechtějí. Najednou je jim stát ale dobrý a čekají, že ten samý stát bude platit jim – a ještě to považují za svůj nárok. Kde by na to ten stát asi vzal? Zvýšením daní? To je přece pro pravici tabu, nehledě k tomu, že kde nic není, ani čert nebere, a tady teď bude hodně málo. Takže si má stát půjčit? To je přece pro pravici také tabu. Stejně jako tisk nekrytých peněz. Zdá se ovšem, že nic z toho by najednou nemusel být problém. To, co je podle pravice nepřípustné, když jde to to zajistit zdravotnictví a školství jako široce dostupnou veřejnou službu, či důstojný život pro všechny, je najednou přijatelné a nutné, když jde o záchranu byznysu. A měl by na to být nárok a kdo ho neuznává, je… co vlastně? Komunista? Estébák? To jsem nějak nepostřehl.

Aby bylo jasno, nemám nic proti státní pomoci podnikatelům, zejména těm malým, jen mi vadí, že by na to měli mít nárok, jako kdyby to byl stát, kdo tuhle situaci způsobil. Ale ještě více mi vadí, že se za nároky podnikatelů teď nejvíce berou ti, kteří zatím vždy nároky jiných, zejména když šlo o nároky na zdravotní péči či bydlení, rozhodně odmítali. Jestli chtějí tenhle nárok mít, musí na oplátku uznat nároky druhých. A měli by uznat i to, že pokud má být stát v podobně krizových situacích, v jaké se právě nacházíme, schopen adekvátně reagovat a kompenzovat existenční problémy, které standardní tržní ekonomika v takových krizích nevyhnutelně přináší, musí k tomu mít i zdroje, které ale nikdy mít nemůže, pokud většina v zemi vytvořené nadhodnoty odplyne podle paradigmatu nadřazenosti vlastnického práva do soukromých rukou, kde bude nedotknutelná.

V krizi poznáš kréténa


Kreténa samozřejmě poznáme všichni, vždy a spolehlivě: jsou to ti druzí. Ale to jsou většinou jen kreténi z pohodlnosti, protože ruku na srdce, v časech dobrých, když vládne klid, mír a prosperita, se jako kreténi chováme někdy všichni. Je to luxus, který si můžeme dovolit. Jsme prostě takoví kreténi leví. A pak jsou lidé, kteří se chovají jako kreténi i v časech zlých, a to jsou kreténi praví. Teď, když máme epidemii, stav nouze, karanténu a s tím související tisíc a jeden problém, se to ukazuje obzvláště zřetelně. Jak se říká, že teprve krize odhaluje charaktery, tak je to sice klišé, ale sedí jako prdel na hrnec. S nástupem „zlých“ časů (ty uvozovky jsou sakra na místě, protože by mohlo být ještě tisíckrát hůř, například by místo virů mohly poletovat kulky) se lidé rozdělili zhruba na dvě skupiny: Ta první přestala kecat a začala makat, adaptovala se na změněnou situaci, přehodnotila priority, dokázala se vzdát nejen stereotypů v chování i myšlení, ale i svého pohodlí, pomáhá druhým a chová se odpovědně. Ta druhá jsou kreténi. Myslí i chovají se pořád stejně, rozhodně odmítají udělat cokoliv pro druhé, i kdyby to mělo být blbé nošení roušky, svého pohodlí se odmítají vzdát a i tváří v tvář smrti pořád žvaní něco o svobodě, kterou si ovšem pletou právě s tím pohodlím. Počítají, kolik by se dalo vydělat/ušetřit, kdyby se lidé nechali umírat a ztěžují si, že se lidský život přeceňuje. Samozřejmě všemu rozumí a všechno kritizují, nikdo nic nedělá správně, oni by všechno dělali lépe, a pomalu jediný, kdo podle nich nedělá chyby, je vláda, protože v jejím případě je to fundamentální neschopnost kombinovaná s velmi rafinovaným zlým úmyslem. Přitom jsou to i oni, koho ta první skupina chrání o komu pomáhá prostě tím, že drží společnost v chodu. A byl bych ale velmi překvapen, kdyby až se to přežene a vrátí se lepší časy, nebyli právě tihle kreténi, kteří sami nic neobětovali, první co budou stát ve frontě na státní podporu a budou u toho nejhlasitěji řvát něco o škodách, které jim musí stát, potažmo společnost. nahradit. Těžko říct, kde se berou. Je to výchovou? Je to v genech? Je to něco ve vzduchu nebo ve vodě? Jedno je ale jisté: bez ohledu na to, že sami svoje chování považují za přirozené, zdravé a ve společnosti dominantní, je jich evidentně menšina. Otravná parazitická menšina, ale pořád menšina.

Otázka na ty zásadové


Noste roušky, nevycházejte ven, pokud nutně nemusíte, vyhýbejte se ostatním. Až tak jednoduché to je. Pár jednoduchých zásad, o nichž bych si myslel, že je každý dokáže pochopit a i když jsou nepříjemné, tak i dodržovat. Bohužel, opak je zjevnou pravdou. Lidí, kteří je buď nechápou, nebo nedokáží, nebo dokonce nechtějí dodržovat, je stále víc, než dost (čest a sláva té zbývající většině). Co ti, kteří se předvádějí na ulicích bez roušky, vlastně manifestují? Hloupost? Zpupnost? Zločin? Kdyby šlo jen o to, že se mohou nakazit sami, vezmi to nešť, každý svého štěstí strůjcem, jenže oni mohou především nakazit druhé, protože rouška chrání zejména okolí před tím, kdo ji nosí, ne toho, kdo ji nosí, před okolím.Člověk, který se promenáduje bez roušky, ohrožuje ostatní, lhostejno, zda z arogance, nebo z nedbalosti. Přesto jsem na sociálních sítích zaregistroval jen minimum kritiky takového počínání, zato spoustu preventivního (sic!) nadávání do práskačů a udavačů těm, kteří by snad takové počínání chtěli ohlásit na policii. Na lidi, pro které ten, kdo ohrožuje ostatní porušením karanténních pravidel, stojí výše než ten, kdo chce takovému počínání zamezit, bych měl jednu otázku: Když uvidíte přepadení, chlapa, co pobíhá po ulici s nožem, nebo šílence, který se řítí po městě 220 km/h, také odvrátíte zrak a budete mlčet, protože nejste práskači? Tady totiž nejde o to udat souseda za načerno vypálenou samohonku, aby měl problémy a vám spadl do klína jeho kšeft, tady jde o to udat souseda, který chodí kouřit do stohu. To to opravdu nedokážete rozlišit? To je pro vás opravdu zásadu „státu se nepomáhá“ důležitější, než zdraví? To si opravdu myslíte, že bez policie, armády a hasičů, bez omezení pohybu a nařízeného nošení roušek, tedy bez státu, státního násilí a státního represivního aparátu, bychom na tom teď byli všichni nesrovnatelně lépe?