Tagged: komunál

Mlčenlivost chrání nás


Při svém brouzdání po úřední desce pražského magistrátu jsem objevil další perličku – dokument SMHMP 1074957_2012.pdf. Magistrát v něm jakémusi panu Lukešovi sděluje, že jeho žádosti z roku 2012 o „sdělení výše platu a výše odměn jednotlivých vedoucí odborů a ředitele Magistrátu hlavního města Prahy a dále pak o sdělení důvodů jednotlivých odměn v uplynulých dvou letech,“ podanou podle zákona o svobodném  přístupu k informacím, definitivně nevyhoví a na 13 stranách hutné úředničiny vysvětluje, proč nechce a nemůže daňovému poplatníkovi říct, jak jsou jeho daně využívány.

Celý příspěvek

Reklamy

Místo, kde by chtěl žít každý


Citují z redakčního PR článku v radničním plátku věnovaného nové výstavbě:

Atraktivní je navíc i samotná lokalita, kde je vedle dostatku zeleně i dobrá dopravní dostupnost, kvalitní občanská vybavenost a široká nabídka volnočasových aktivit v okolí.

A protože v oné lokalitě shodou okolností žiji, tak o tom něco vím. Proto by mě zajímalo, co se například míní oním dostatkem zeleně? Je tím snad míněna ona louka, která již byla z poloviny zastavěna bytovými domy a jejíž druhou polovinu právě zastavuje developer, jemuž citovaný článek tak fandí? Nebo snad těch pár stromů na zahradách u nás a u sousedů?

Celý příspěvek

Žít Prahu


Když vám řeknu, že něco takové je možné jen v Praze, tak se určitě najde někdo, kdo bude oponovat, že něco takového by se mohlo stát jen v Brně, ale tohle se opravdu stalo v Praze. Magistrát si totiž usmyslel od 1. listopadu změnit v některých částech Prahu firmu zajišťující svoz komunálního odpadu, nepovažoval ale za nutné tuto změnu směrem k Pražanům komunikovat.

To by nevadilo, kdyby změna byla zcela transparentní, což ovšem nebyla, protože měla být spojena s výměnou popelnic. A tak nastala v půlce října 1. vlna zmatků, když se po Praze začaly objevovat nové nádoby, které z nařízení magistrátu distribuovaly Pražské služby a.s., aniž by někdo Pražanům jasně řekl proč a nač.

A pak se do věci vložil ÚOHS, žaloby, soudy, konkurence a ze změny svozové společnosti sešlo, pročež dnes vykla 2. vlna zmatků a Pražské služby a.s. začaly nové nádoby z příkazu toho samého magistrátu zase odvážet (některé mezi tím už naplněné občany, kteří nepochopili prostinkou větičku: „Používejte až od 1. listopadu,“ jíž byly nové nádoby označeny), opět bez toho, že by se magistrát obtěžoval dotčeným Pražanům vysvětlit, co se bude dít a proč je bude ráno budit ten veselý pán s oranžovým laclem a bude jim chtít sebrat popelnici, kterou jim před čtrnácti dny přivezl.

Tak takhle my si tady v Praze žijeme – jako u blbečků na sběrném dvorečku. Ale neztěžujeme si, jsme rádi, že se o naše blaho pečuje takový sympatický a kompetentní magistrát.

Lidé zvláštního ražení


Ach tihle politici. Až vám bude někdo tvrdit, že to jsou lidé zvláštního ražení, tak mu věřte. Já si to včera vyzkoušel na vlastní kůži. Páni politici z radnice sestoupili mezi nás, lůzu z ulice (čti majitele realit, podnikatele, státní zaměstnance a jiné osoby práce se neštítící, nebo alespoň zaměstnané) a vzali s sebou i několik úředníků z radnice. Takovou vzácnou příležitost pohovořit si s panstvem jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, a tak jsem hovořil.

Hovořil jsem s úředníky a byla to diskuse věcná a korektní, ve které jsem si připadal jako rovnocenný partner, byť jsem ani zdaleka nedosáhl svého. A pak jsem hovořil s panem místostarostou a to byla jiná. Pan místostarosta byl od začátku velmi defenzivní, ovšem v duchu hesla, že nejlepší obranou je útok, takže jeho způsob komunikace, který on sám zřejmě považoval za asertivitu (jako kdyby měl být politik asertivní vůči občanům, a ne naopak), na mě působil jako čistokrevná arogance hraničící s agresivitou. Neakceptování svých vágních odpovědí a snahu získat konkrétní odpovědi, jako ostatně téměř jakoukoliv otázku, považoval za útok a známku mé nesolidnosti, která jej zbavuje povinnosti odpovídat a být na otázky připraven, připomenutí jeho politické odpovědnosti naopak zcela samozřejmě neakceptoval on. Celou dobu, co jsem s ním hovořil, jsem si připadal jako méněcenný kverulant, který jej pouze nepatřičnými otázkami ruší z klidu na práci pro blaho občanů, a který může být rád, že se s ním pan místostarosta vůbec zahazuje. Prostě člověk zvláštního ražení, které ovšem mezi politiky není nic výjimečného. Pan starosta, nakolik jsem ho mohl poznat, je totiž to samé v bledě modrém.

A mě vám tak nějak přišlo, že je něco špatně. Ale co? Je chyba v systému, který dává lidem takového zvláštního ražení konkurenční výhodu při obsazování vyšších postů ve společnosti, je chyba v mých nárocích na lidskou a manažerskou kvalitu politiků, nebo je chyba v mých představách o roli občana ve společnosti?

Lidé stojí, auta jedou


Uznávám, že sníh v únoru je ve Střední Evropě něco tak nepravděpodobného a výjimečného, že nelze po úřadech rozumně a spravedlivě požadovat, aby si s jeho případným výskytem uměly poradit. A vidíte – ony to přesto jakž takž dokáží. Tedy pokud jste auto a vše, co potřebujete, jsou sjízdné a dobře prosolené hlavní tahy. Pokud jste ovšem chodec odkázaný na MHD, potom se připravte na to, že vás čeká boj se závějemi, břečkou a studená slaná sprcha od panstva, které si ve svých bojových vozidlech buržoazie umí protažené ulice řádně vychutnat. Ale jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré: pokud se na autobus nakonec probojujete, máte dobrou šanci, že se nebudete mačkat, protože důchodci a maminy s kočárky se do něj skrz to nadělení na ulicích prostě nedostanou. Samozřejmě chápu, že  kvůli pár dnům, kdy napadne sníh, nemá smysl udržovat v bojové pohotovosti armádu cestářů a silničářů, ale stejně se mi ty priority, kdy chodci jsou až poslední v řadě a většinou se o ně dřív než město traktorem s radlicí postará matka příroda oblevou, nějak nezdají. Jako kdyby tím magistrát říkal, že socky, co jezdí sockou, žádným socialismem rozmazlovat nebude. Neumíš si vydělat na audi a dům ve čtvrti, kde se v zimě uklízí? Tak ryj držkou ve sněhu.