Štítek: politika

Rozhovor s Bašárem Asadem


Česká televize pořídila a odvysílala rozhovor se syrským prezidentem Bašárem Asadem, který je zcela výjimečný tím, jak profesionálně je veden. Zřejmě i to je jedna z příčin, proč se stal terčem standardní diskreditační kampaně, která mu vyčítá naopak neprofesionalita a servilitu (za kované a uvědomělé kritiky všechny stačí zmínit šéfkomentátora Aktuálně.cz Jana Lipolda).

Pokračovat ve čtení „Rozhovor s Bašárem Asadem“ →

Co je to Havel?


Na včerejší trucdemonstraci znělo mj. i skandování: „Ať žije Havel.“ Jistěže tím „kavárníci“ nevyvolávali mrtvého politiku z hrobu, nýbrž se tak hlásili k jeho odkazu. Ale k jakému odkazu? Víte vůbec někdo, jaký obsah se pod symbolickým odkazem Havel skrývá? Znamená Havel pražské letiště, vytunelovanou revoluci, fešácký kriminál, mafiánský kapitalismus, rozbitou republiku, zlodějskou transformaci, humanitární bombardování, protekční restituce, výpalné za zmínění jména Havel nebo co vlastně? Ptám se zcela vážně a bez ironie a jediná odpověď, kterou neberu, je pravda & láska.

Demonstrace cynismu


Protože nechodím do té správné kavárny, netušil jsem nic o tom, že dnes odpoledne bude ta Pražská okupovat Albertov a nic zlého netuše jsem se ke jejich údajné demonstraci proti nenávisti přimíchal. Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam býval nechodil, ale když už jsem tam byl, tak žádám, aby rozhodně nebyl k účastníkům přičítán. A proč údajná demonstrace proti nenávisti? Protože ti samí, kteří skandovali proti nenávisti, nesli zároveň nad hlavami ukrajinské vlajky, kterými se hlásí k výsostně nenávistnému heslu „Moskali na nože,“ pod kterým byl proveden  Korsuňský pogrom,  upalováni lidi v Oděse civilisté na Donbasse ostřelováni těžkými zbraněmi. Buď je odmítání nenávisti těmi z průvodu hodně selektivní, nebo je pražská akademická  obec hodně, ale opravdu hodně cynická a pokrytecká, a nebo pod pojmem nenávist rozumí něco úplně jiného, než já, s těmito lidmi si opravdu nerozumím a rozumět nechci.

2x Vladimír Putin


Pokud jde o to udělat si vlastní názor, je originál vždy lepší, než recenze. O tom, co ruský prezident Putin říká a co si myslí, se u nás sice píše poměrně hodně (v jistém smyslu až obsedantně hodně), ale v naprosté většině zprostředkovaně a s přiloženým doporučením, co si o tom myslet, nebude proto na škodu si poslechnout přímo Putina. Když jde totiž o to, co říká Putin, je vždy lepší poslouchat Putina než Putnu. A že ten Putin nemluví hloupě, ale naopak s přehledem a nadhledem, který jeho českému kolegovi zcela chybí (o zbytku české politické scény nemluvě).

Pokračovat ve čtení „2x Vladimír Putin“ →

Rusové v Sýrii


Pokud Rusové zahájí – či podle některý zdrojů již dokonce zahájili – přímou vojenskou intervenci v Sýrii na podporu syrské vlády proti Islámskému státu, bude to strategie sice nákladná a riskantní, ale zároveň ambiciózní a znamenající převzetí strategické iniciativy. Kromě pojištění si přístavu v Tartu – samozřejmě pokud bude intervence úspěšná – takovým krokem Rusko jednak prokáže, že jej sankce na kolena nesrazily, ale má stále dostatečné vojenské kapacity na prosazování svých zájmů, a jednak přinutí Západ odkrýt karty a zaujmout jednoznačný postoj k IS, který Západ sice odsuzuje a označuje za svého nepřítele, zároveň proti němu ale nijak aktivně nezasahuje. Ruská intervence proti Islámskému státu bude znamenat, že se Rusko a Západ stanou de facto spojenci (a Rusové budou moci Evropanům předhazovat, že zatímco USA jejich problém s IS vytvořily, Rusko ho vyřešilo) a Západ nebude mít jinou možnost, než buď začít s Ruskem spolupracovat, nebo otevřeně podpořit Islámský stát. Pokud ovšem Západ nebude chtít bojovat na straně IS proti Rusku a Assádovi (což by se vnitropoliticky asi špatně prodávalo, zejména v Evropě, která existenci IS skrze uprchlíky reálně pociťuje), bude se muset buď, byť nepřímo, postavit na jejich stranu, nebo s z oblasti zcela stáhnout. Každopádně jsou Rusové na nejlepší cestě připravit Evropě pořádnou blamáž a vrátit se do 1. ligy geopolitiky. A já raději uvidím úspěch Ruska, než úspěch IS; je mi jedno, kdo šlápne těm zmetkům z IS na krk, jestli Rusové, Číňané nebo Íránci, hlavně že už někdo začne něco dělat, na rozdíl od planých žvástů Západu.

Stačí čtyři „E“?


Následující sentenci pronesl František Kautman v rozhovoru pro Lidové noviny:

Pro lidskou společnost jsou základní čtyři E: etika, estetika, ekologie a ekonomika.

Opravdu to stačí? Opravdu to je všechno a nic nechybí ani nepřebývá? Kde se v těchto „E“ schovává například otázka sociální a humanitní? Kde vzdělání, kde zdravotnictví? Jak možná tušíte, mám problém s ekonomií, taková legitimace mi nevoní, ale uznávám, že zaujímat k ekonomii podobný vztah, jako zaujímá katolický církev k sexu, je nesmysl. Můžu stokrát předstírat, že ekonomie je neexistuje, ona se nakonec vždy někde ukáže, jako ten sex. Možná bych k tomu měl přistupovat jinak, neodmítat zařazení ekonomie mezi čtyři E, ale naopak vítat, že je jen jedním ze čtyř, postavená na roveň ostatním, že není dominantní, ale naopak je korigována zbývajícími třemi. Takto vzato to nakonec není vůbec špatná myšlenka.

Zkratka je nejhloupější cesta mezi dvěma nesmysly


Odborník žasne, laik se diví a blbec jásá, až se hory zelenají. Nad čím? Nad „geniálním“ a „brilantně“ vyargumentovaným objevem, že současné potíže s imigranty zavinilo Rusko tím, že komunisté prováděli zcela idiotskou politiku dekolonizace ve jménu tzv. práva národů na sebeurčení (zdroj). Ať jsem pátral, jak jsem pátral, žádný náznak ironie jsem nevypátral. Podle všeho to pachatel onoho pamfletu Ziegler myslí vážně. Mýtus o břímě bílého může nejenom že nezemřel, ale naopak žije a má se k světu. I když to smrdí rasismem na sto honů a imperialismem nejméně na padesát, nepochybuji o tom, že před českou justicí jen pan Ziegler v naprostém bezpečí, protože plive tím správným směrem, na rozdíl třeba od takového Kosudise. Přitom opěvování kolonialismu není nic jiného, než opěvování genocidy (k takovému závěru úplně stačí to, co prováděli Belgičané v Kongu). Jenom když tak čtu takový paján na bílého nadčlověka, nemohu se ubránit pochybnostem, jaké že to vlastně jsou, ty naše skvělé hodnoty, jestli to náhodou nejsou násilí, nenávist a nerovnost, kterou pan Ziegler tak oslavuje? Vlna běženců sice skutečně představuje riziko, ale především pro naše pohodlí, až pak pro naše bezpečí, lidé jako pan Ziegler jsou ale nebezpeční všem: nám i běžencům. Ještě že se můžeme před nutností hledat skutečné příčiny problémů schovat do bezpečí smyšlenek a blábolů a problém potom vyřešit sice špatně, ale zato rychle a levně.

Požár Stropnického terasy


Házení zápalných láhví po domech je svinstvo, i když se jedná o dům ministra obrany. Jenže bez rizika pro společnost není ani reakce pana ministra:

Bohužel to nasvědčuje radikalizaci určitých názorových skupin, které stojí proti hodnotám, jež zastáváme. Pro mě to je vlastně potvrzení správnosti nastaveného kurzu ministerstva obrany, které vedu.

Exaltovanost a mučednickou stylizaci tohoto vyjádření totiž zřejmě nelze připsat jen na vrub herecké kvalifikaci pana ministra (prostě přehrává), zejména ne ve světle hledání nebezpečných levicových radikálů v rámci akce Fénix. Opět jsou tu nějací zlí tajemní oni ohrožující naše hodnoty, opět jitření atmosféry strachu a ohrožení. Stropnického terasa sice nezní tak dobře, jako Reichstag, ale s trochou šikovnosti a zlé vůle může zafungovat stejně efektivně.