Štítek: Rusko

Rozumět Rusku


Základní chyba, kterou Západ ve vztahu Rusku (aktuálně na pozadí ukrajinské krize) dělá, je že odmítá – či přímo není schopen – připustit, že to, co z perspektivy Západu vypadá nějak, může z perspektivy Ruska vypadat zcela jinak. Můžeme s ním polemizovat, ale měly bychom ho brát vážně, protože popírání, zesměšňování a zakazování nemůže vést k ničemu jinému, než k nemožnosti domluvy a ke konfrontaci, kterou si přinejmenším Rusové nepřejí, ale cítí se k ní být povinováni, protože vlastní pozici vnímají jako čistě defenzivní. Ruský pohled, přinejmenším pohled ruský politických elit, objasňuje kremelský prominent V. A. Karaganov:

Pokračovat ve čtení „Rozumět Rusku“ →

Odkud může vítr foukat


Jakmile Rusku odpadne Ukrajina, která působí jako „geopolitický katalyzátor“, nebude Rusko schopné vybudovat samostatnou euroasijskou říši. A nakonec mu nezbyde žádná jiná možnost, než se podřídit západnímu společenství dominovanému USA. Politika USA směřuje ke zničení evropských národních států a životních forem a k prosazení „american way of life“. Globalizace je americký dárek světu a ten, kdo tento dar odmítá, vystavuje se nebezpečí invaze. Součástí této politiky je také podpora mezinárodních organizací a NGOs ze strany Washingtonu, které na Evropu vyvíjejí nátlak, aby akceptovala návaly imigrantů. Rusko je zatím ještě suverénní velmocí. Jeho suverenita nabízí Evropě jednu z mála šancí, aby vyrovnala americkou přesilu.

(zdroj: Oslabení Ruska znamená hřebík do rakve evropských národů)

Karibská krize na ukrajinský způsob


Vzpomínáte si, jak USA skoro začaly 3. světovou válku jenom proto, že se jim nelíbilo, že SSSR vozí nějaké rakety na Kubu? Tak teď se pro změnu Rusku nelíbí, že se NATO navzdory svým slibům pomalu ale jistě posunuje stále blíž k jeho hranicím. Jenže USA se nelíbí, že se to Rusku nelíbí, a tak zase sahají po konfrontační rétorice a eskalují napětí, až se zdá, že jim myšlenka na tvrdou konfrontaci s Ruskem není tak úplně cizí. Západ si příliš zvykl, že nemusí s nikým vyjednávat, ale může si diktovat z pozice síly, a teď je tváří v tvář Rusku, které najednou odmítlo ustoupit, bezradný a maskuje to agresivitou. A to je nebezpečné nejenom pro všechny zúčastněné, ale i nezúčastněné, protože logika imperialismu nenechává ani jedné straně příliš prostoru k ústupu, ale nutí ji k útoku. Přízrak Studené války je zpět a má se čile k světu, obchodní válka propuká v plné síle a další nemravná a hloupá svatá válka z ješitnosti je možná blíž, než jsme ochotni si připustit, abychom si nemuseli přiznat svůj díl viny. S tou protiruskou propagandou bychom měli být opatrnější, nebo se najde dost blbců, kterým válka s Ruskem přijde jako dobrý nápad. A jak tyhle nápady končí víme všichni. Snad lidé na Západě pochopí, že Rusko zahnané do kouta je mnohem nebezpečnější, než Rusko respektované. Karibskou krizi jsme nakonec přežili, tak snad přežijeme i tu ukrajinskou.

Bůh ochraňuj Soči


Co si budeme namlouvat, Rusko je logickým cílem teroristů (tak jako jím byly a jsou i USA) a marketingový potenciál útok na olympiádu v Rusku je řádově někde jinde, než v případě takového Norska, takže možnost teoretického útoku na Soči je reálná. Bohužel, míra tohoto nebezpečí je umocněna Západem, který zaklet v myšlenkových schématech studené války místo toho, aby dal jasně najevo, že jestli si někdo něco zkusí, tak ho ruku v ruce s Ruskem nekompromisně smázne, Rusko soustavně kritizuje takovým způsobem, že případný útočník snadno může nabýt dojmu, že za útok nebude jednoznačně odsouzen, ale že se o část viny jednak podělí s obětí, a jednak že by útok leckomu přišel vhod jako šikovná podpora protiruských stereotypů. Přitom by stačilo málo – nedělat z olympiády v Soči politikum a nezařazovat na její program neoficiální disciplínu pomlouvání hostitele. A protože od Západu nelze očekávat, že by dokázal překročit svůj stín, nezbývá než doufat, že se nic nestane a olympiáda nevybočí ze sportovních mezí alespoň ve svém průběhu, když už se nepodařilo ji v nich udržet před zahájením.

Jaká byla olympiáda v Soči? – diskuse otevřena


Za týden začínají zimní olympijské hry v Soči, a protože se budou konat v Rusku, tak už nyní můžeme říct, jaké byly: velikášské a předražené, synonymum korupce a autoritářství, i v detailu naprosto nezvládnuté, jak ostatně dokládají dvě mísy v jedné kabince, Rusové se opět ukázali jako burani a rozhodčí byli uplacení nebo servilní ke „kágébákovi“ Putinovi.

Chybí něco? Ach ano, špatně se vařilo a moc pilo, homosexuálové byli utiskováni a lidská práva pošlapána. A bezpečnost? Buď se stane něco ošklivého a pak to bude vina Rusů, kteří nedokážou ohlídat ani tu olympiádu a stejně to vlastně vyprovokovali sami tím, jak na Kavkaze tlačí imperialisticky na pilu, nebo se vůbec nic nestane, a pak to bude stejně jen proto, že Rusové brutálně pošlapali všechna možná lidská a občanská práva a svobody každého, kdo se k Soči jen přiblížil, a to bylo také špatně.

Ono totiž vůbec nezáleží na tom, jaké hry v Soči skutečně budou a jak moc je Rusové (ne)zvládnou, protože obrázek Ruska jako zaostalé země opilých mužiků, jíž vládne pevnou rukou banda despotických gubernátorů, kteří by nejraději ovládali celý svět, jehož prismatem budou hry v Soči posuzovány, si zkazit nenecháme. Strach z Ruska smíšený s pohrdáním vším ruským byl totiž pevně zabudován do základů naší novodobé identity a bez něj bychom byli ztraceni.

* * *

Komentáře nejsou povoleny, protože by byly předčasné, na ty bude dost času po hrách, až bude k dispozici srovnávací vzorek mediálního obrazu sočské olympiády.

* * *

Aktualizace 24.2.2014
Olympiáda skončila a my už víme, jaká doopravdy byla. Takže jaká? Pokud jsem dával dobrý pozor, tak nejvážnějším incidientem byla provokace profesionálních „rebelek“ z Pussy Riot, jinak vše proběhlo v klidu a na úrovni. Rusové to podle všeho zvládli a stížnosti postupně umlkaly tak, jak účastníci a hosté na vlastní kůži poznávali, jaké to v Soči je skutečně je. Určitě se něco nepovedlo, jako ostatně pokaždé na podobně velké akci, kterou nelze předem natrénovat, ale celkový dojem je podle mě dobrý. Otázka je, jaký bude za půl roku za rok, až bezprostřední dojmy vyblednout a zůstane jen politické zadání – Rusové musejí být neschopní.

Šče ne vmerla Ukrajina… ale už ji zabíjejí


Na Ukrajině vypukla revoluce. Další barevná, oranžová podle barvy požárů, které demonstranti zapalují, ale také červená podle barvy krve, která již teče a které zřejmě poteče ještě víc. I když revoluce se tomu říká jen proto, že to lépe zní, ve skutečnosti jde mnohem spíše o pokus o státní převrat, a ještě spíše o ozbrojené povstání fašistických bojůvek. Jenže na tom nesmí záležet, protože opozice chce oslabit vazbu Kyjeva na Moskvu, což je účel, který světí jakékoliv prostředky. A tak se může opozice spolehnout na podporu Západu, který kárá ukrajinskou vládu za to, že neskáče, jak opozice píská, a hrozí jí sankcemi.  Ten samý Západ, který demonstrace svých vlastních občanů (vzpomeňte na Occupy Wall Street, Madrid, Athény, ale třeba i Prahu, pro kterou bylo sto tisíc demonstrantů na Václavském náměstí, tedy absolutně i relativně více, než ne kyjevském Majdanu, jen zpovykanou lůzou), nyní káže ukrajinské vládě o demokracii a chce po ní, aby rezignovala a předala moc opozici (k ničemu jinému by splnění požadavků Západu vést nemohlo). Ukázkovější příklad vměšování se do vnitřních záležitostí cizí země by člověk hledal jen těžko.

Pokračovat ve čtení „Šče ne vmerla Ukrajina… ale už ji zabíjejí“ →

Jaké je současné Rusko?


Několik postřehů o současném Rusko od bývalého velvyslance v Rusku a USA Petra Koláře (kterého rozhodně nelze podezřívat z nějaké nekritické rusofilie):

Aniž bych chtěl příliš generalizovat, tak platí, že Česko není pro Rusy místem pro dělání byznysu. Česko je pro ně fajn zemí k žití. Je to roztomilé, příjemné místo, kam jezdí rádi na dovolenou, do lázní nebo na pivo. Kde s rodinami nakupují. Kam někteří přestěhovali své rodiny. Ale velký byznys tu moc nedělají.

Co nominace takového člověka na ten konkrétní post [Vladimíra Remka] vypovídá o nás jako o zemi. Totiž že jsme ne úplně dobře přečetli a pochopili současné Rusko, kde je komunistická strana v opozici. Pokud se dobře pamatuju, tak Zjuganov byl jediný Putinův protikandidát, který s ním po volbách odmítl jít na kafe.

V zásadě je můj vztah k Rusům pozitivní a otevřený. Nicméně mám-li generalizovat, Rusové podobně jako Američani mají syndrom velkého národa, což většinu lidí irituje, ale mně je to sympatické. Mají nadhled, nad určité věci jsou trochu povzneseni.

Oni takových invazí [jako do ČSSR v roce 1968] zažili hodně, naposledy v Gruzii, předtím v Afghánistánu, to není nic nového. Rusko navíc v dějinách často expandovalo, jeho hranice se často měnily. My to prožíváme určitě intenzivněji, ale oni se na to dívají i tak, že za to nová generace ani nemůže, takže vlastně neví, proč se tím zabývat. Myslím, že jim příliš nedochází, že s nimi máme nějaký problém. Většinový Rus to neví.

Ta země nezaslouží, abychom na ni nasadili stereotypní šablonu, protože tady o ní většina lidí neví vůbec nic. Rusové ocení, když se s nimi mluví na rovinu, ale ne povýšenecky, mentorsky. I oni sami vědí, že musejí některé věci zásadně změnit. Současné Rusko má mnoho podob a my o nich víme žalostně málo. A moc snadno pak soudíme.

Většina Rusů stojí zatím za svým prezidentem a on dobře ví, co se od něj doma čeká. Ale i Rusko se mění a vyvíjí. A má obrovský potenciál, který není v ropě a plynu, ale především v lidech.

Útoky ve Volgogradu jsou podlým teroristickým činem, a to i přesto, že plynou z čirého zoufalství. Jsou nesmyslné. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Samozřejmě, že atmosféra v Rusku je tím ovlivněna. Všude jsou policisté, bezpečnost je nyní na prvním místě. Ale kdo alespoň trochu zná Rusy, tak ví, že se něčím takovým nedají zastrašit. Spíše se zatvrdí a semknou. Je to hrdý národ, navíc zvyklý trpět. Pokud se bojí, tak sami sebe, své vlastní vrchnosti, ale vnější nepřítel je spojí.

Studená válka je pořád horká


Legenda praví, že Studenou válku vyhrál Západ, ale kdyby to byla pravda a Studená válka dávno skončila porážkou Ruska (SSSR), proč by Západ s Ruskem pořád bojoval a pořád se proti němu vymezoval? Například teď nejnověji otevřel Západ novou frontu na Olympiádě v Soči, když jeden západní představitel za druhým (aktuálně co je mi známo Obama, Hollande, Gauck, Napolitani, Komorowski) ostentativně odmítají hry v Rusku navštívit. Olympiáda je sice primárně sportovní záležitost a na tom, kolik potentátů se na borce zrovna dívá z tribun, pramálo záleží, ale když politici začnou na hrách parazitovat a využívat je ke zviditelnění sebe sama a své agendy, je něco špatně. Samozřejmě, že politici nemají povinnost na Olympiádu jezdit, ale je něco jiného prostě tiše nepřijet, protože mají jiné povinnosti, nebo je to nezajímá, a něco zcela jiného je nepřijet ostentativně a udělat ze své absence politikum. Odtud je totiž již jen krůček k bojkotu, který už v tu v minulosti byl právě v časech kulminující Studené války. A teď se zdá, že západním politikům Studená válka chybí, že potřebují Rusy jako své barbary na periferii, aby si udrželi iluzi centra, že boj s Ruskem a Rusy je součástí identity Západu. K Rusku lze mít lecjaké výhrady, ale pranýřovat Ruskou za současné podpory despocií typu Saúdské Arábie je pokrytectví. A zneužívat k tomu Olympiádu je ubohost.