Tři důvody, proč je referendum na Krymu samozřejmě platné


  1. Referendum o osamostatnění Krymu a jeho připojení k Ruské federaci (sic!) údajně není platné, protože odporuje ukrajinské ústavě. To je ovšem podstat prohlášení nezávislosti, pokud by Krym již nezávislý podle stávající ukrajinské ústavy byl, nebylo by co řešit. Americké kolonie také vyhlásily nezávislost v rozporu s britskou ústavou, a vznik ČSR určitě také nebyl z pohledu Rakousko-Uherské ústavy úplně košer.
  2. Stejně jako prezident Janukovič fakticky přišel o vládu nad Ukrajinou, byť je podle ústavy stále prezidentem, protože ukrajinský lid se tak rozhodl, tak přišel kyjevský parlament o vládu nad Krymem, protože obyvatelé Krymu se tak rozhodli.
  3. Stále oblíbenějším argumentem je, že referendum na Krymu nemůže být platné, protože uskutečnilo za podmínek vojenské okupace, která svobodné rozhodování vylučuje. Problém ovšem je, že krymští považují ruské vojáky za své a pranic se jich nebojí, zatímco za cizí považují ukrajinské. Kdyby ruští vojáci na Krymu nebyli, žádné referendum by se nekonalo, nebo by bylo krymským důrazně rozmluveno. Ruští vojáci tak v tomto případě byli paradoxně spíše zárukou svobodného rozhodnutí, než donucením.

Šče ne vmerla Ukrajina… ale už ji zabíjejí


Na Ukrajině vypukla revoluce. Další barevná, oranžová podle barvy požárů, které demonstranti zapalují, ale také červená podle barvy krve, která již teče a které zřejmě poteče ještě víc. I když revoluce se tomu říká jen proto, že to lépe zní, ve skutečnosti jde mnohem spíše o pokus o státní převrat, a ještě spíše o ozbrojené povstání fašistických bojůvek. Jenže na tom nesmí záležet, protože opozice chce oslabit vazbu Kyjeva na Moskvu, což je účel, který světí jakékoliv prostředky. A tak se může opozice spolehnout na podporu Západu, který kárá ukrajinskou vládu za to, že neskáče, jak opozice píská, a hrozí jí sankcemi.  Ten samý Západ, který demonstrace svých vlastních občanů (vzpomeňte na Occupy Wall Street, Madrid, Athény, ale třeba i Prahu, pro kterou bylo sto tisíc demonstrantů na Václavském náměstí, tedy absolutně i relativně více, než ne kyjevském Majdanu, jen zpovykanou lůzou), nyní káže ukrajinské vládě o demokracii a chce po ní, aby rezignovala a předala moc opozici (k ničemu jinému by splnění požadavků Západu vést nemohlo). Ukázkovější příklad vměšování se do vnitřních záležitostí cizí země by člověk hledal jen těžko.

Pokračovat ve čtení „Šče ne vmerla Ukrajina… ale už ji zabíjejí“

Studená válka je pořád horká


Legenda praví, že Studenou válku vyhrál Západ, ale kdyby to byla pravda a Studená válka dávno skončila porážkou Ruska (SSSR), proč by Západ s Ruskem pořád bojoval a pořád se proti němu vymezoval? Například teď nejnověji otevřel Západ novou frontu na Olympiádě v Soči, když jeden západní představitel za druhým (aktuálně co je mi známo Obama, Hollande, Gauck, Napolitani, Komorowski) ostentativně odmítají hry v Rusku navštívit. Olympiáda je sice primárně sportovní záležitost a na tom, kolik potentátů se na borce zrovna dívá z tribun, pramálo záleží, ale když politici začnou na hrách parazitovat a využívat je ke zviditelnění sebe sama a své agendy, je něco špatně. Samozřejmě, že politici nemají povinnost na Olympiádu jezdit, ale je něco jiného prostě tiše nepřijet, protože mají jiné povinnosti, nebo je to nezajímá, a něco zcela jiného je nepřijet ostentativně a udělat ze své absence politikum. Odtud je totiž již jen krůček k bojkotu, který už v tu v minulosti byl právě v časech kulminující Studené války. A teď se zdá, že západním politikům Studená válka chybí, že potřebují Rusy jako své barbary na periferii, aby si udrželi iluzi centra, že boj s Ruskem a Rusy je součástí identity Západu. K Rusku lze mít lecjaké výhrady, ale pranýřovat Ruskou za současné podpory despocií typu Saúdské Arábie je pokrytectví. A zneužívat k tomu Olympiádu je ubohost.

Syrský uzel


Situace v Sýrii je tak zašmodrchaná, že připomíná legendární gordický uzel, a to včetně toho, že rychlé a jednoduché řešení spočívající v rozetnutí hrubou silou je v důsledku to nejhorší. Použití chemických zbraní – pokud tedy k jejich použití skutečně došlo – by asi opravdu mělo být „červenou čárou“, po jejímž překročení mezinárodní společenství zasáhne. Jenže jaké mezinárodní společenství? OSN, jejíž autoritu USA desítky let systematicky podkopávají, nebo samozvaný světový policajt USA, který od počátku konfliktu straní povstalcům a kterého k zásahu podle všeho vede spíše snaha ochránit svůj monopol na používání ZHN, než nějaké „ideály humanitní“? Ať se dnes ustaví jakýkoliv spolek, vždy z něj na hony čiší jeho vlastní zájmy, pro které je možné použití chemických zbraní jen vítaným casus belli. Jediný myslitelný zásah v Sýrii je tak dnes striktně neutrální, tj. bez souzení, moralizovaní a rozhodnutí války ve prospěch jedné či druhé strany znesvářené strany rozdělit a nastolit vlastní okupační správu (která bude ovšem s největší pravděpodobností odsouzena k nezdaru, protože znesvářené strany až do svého odchodu spolehlivě sjednotí). Vypadá to tedy, že situace v Sýrii nemá dnes dobré a rozumné vnější řešení. Válku lze rozhodnout, ale pokud se tak má stát, mělo by to být bez propagandistické lidskoprávně-demokratizační omáčky, s jasně deklarovaným postojem, že intervent využívá situace ve svůj prospěch k prosazení svých soukromých (sic!) zájmů. Cokoliv jiného bude jen přilévání oleje do ohně.

P.S. Zvolit mezi sekulárním diktátorem a náboženskými fanatiky napojenými na al-Kajdu by pro Evropana nemělo být zase až tak těžké, tak to staví prezident Zeman.

Pamlsek pro pejska


Nemohu samozřejmě vědět, jaké zvuky vydával český premiér Nečas během návštěvy svého izraelského protějšku Netanjahua, ale odhaduji, že byli velmi podobné zvukům, které vydává pejsek, když ho páníček drbe za ušima. A že to bylo zasloužené drbání, protože ČR se jak ten kůl v plotě postavila na stráž izraelských zájmů a neochvějně tam vytrvala až do trapného konce, když jako jedna z mála zemí na světě a jediná v Evropě hlasovala proti přijetí Palestiny za nečlenských pozorovatelský stát OSN.

Pokračovat ve čtení „Pamlsek pro pejska“