Američtí „dragouni“ přijeli a zase odjeli a to, co tu po nich zůstalo – tu muselo být už před tím, jen to teď vyhřezlo na povrch v celé své nahotě. Myslím tu nezvladatelnou potřebu Čechů manifestovat svoji loajalitu k momentální vrchnosti a žít z její blízkosti. Tak, jako byli před pár sty lety Češi u vytržení, když jejich provinčním zapadákovem náhodou projížděl dobrotivý mocnář, a vyprávěli si o tom dojatě ještě po letech, tak jako před pár desítkami let chodili nadšeně do prvomájového průvodu (po tom, co jsem v posledních dnech viděl, mne nikdo nevymluví, že chodili sami a rádi a nikdo je nutit nemusel), tak se teď srotili kolem amerických obrněnců, jásali, mávali a dojímali se a největší rozdíl proti slávě při průjezdu císaře pána byl v tom, že se s nimi mohli díky technickému pokroku i vyfotit.
Ale ani tahle nabubřelá malost, kdy se ti nejservilnější považují za morálně a intelektuálně nadřazené všem, kteří jejich nadšení nesdílejí, a dávají jim to arogantně (někdy až agresivně) najevo, nebyla nejhorší. Nejhorší byla ta radost z toho, že mohou dát průchod své nenávisti vůči Rusku a všem, kteří jejich zášť nesdílí, že mohou své oponenty beztrestně urážet, pomlouvat a jinak napadat a vylučovat je ze společnosti, a ještě se u toho cítit jako hrdinové bránicí vlast, svobodu a demokracii.
Je pro mě smutným překvapením, kolika lidem imponuje síla a těší je z pozice síly jednat, i vůči vlastním spoluobčanům. Překvapuje mě to, ale asi by mě to překvapovat nemělo, protože to je odpověď na otázku, kde se brali všichni ti fízlové a konfidenti a kolektivizátoři a privatizátoři a vůbec všichni ti, kteří s pocitem dobře vykonané práce dělali pro momentální panstvo špinavou práci a ještě na sebe byli pyšní, jak pevně stojí na té správné straně barikády a brání vlast, svobodu, demokracii, národ, stranu, rasu… (doplň libovolnou vznešenou hodnotu).
Vždy, když je po všem a po slavném budování a válce Dobra se Zlem přijde kocovina, najde se někdo, kdo se naivně zeptá: „Jak se to jen mohlo stát?“ Odpověď nasnadě: „Protože se mohlo.“ Protože jsme si najednou přestali být rovni, protože jedni byli lepší lidé a více lidé, než druzí, jenom proto, že každý pochyboval o něčem jiném, protože dobří lidé přestali respektovat nejenom práva, ale samo lidství špatných lidí (o jejichž špatnosti sami rozhodli stejně lehce a definitivně, jako libovolně), protože válka, protože nenávist, protože strach, protože nejenom neporozumění, ale především nechuť porozumět, protože potřeba mít nepřítele.
Samotný americký konvoj by byl jen marginální epizodkou, nebýt přepjaté reakce českých médií, politiků i veřejnosti, kteří v něm našli onen pověstný pevný bod, kterého se mohli ve své nejistotě a zmatenosti zachytit. Úplně stejně, jako se jiní před nimi zachytili Sovětského svazu a před nimi ještě jiní Třetí říše a ještě jiní před nimi trůnu a oltáře. A dali jasně najevo, že se nebudou štítit ničeho, aby tuto svoji jistotu uchránili před každým, kdo by ji zpochybnil, nebo ji s nimi nesdílel.
Američané přijeli a zase odjeli, ale Čecháčci tu zůstali a s nimi i jejich malost, nenávist a zloba, které budou i nadále utvářet Česko. Nikdo zvenčí, ani Američan, ani Němec, ani Rus, nám nemůže uškodit tak, jak si dokážeme z uvědomělosti uškodit sami. Čecháčci nehledají, co by mohlo národ spojovat, ale co by ho mohlo rozdělovat – a teď to našli.
Tribun 
Až se na nás spojenci (jako vždy) vybodnou, budou mávači za pěkné blbce.
Myslíte USA? V tak asymetrickém vztahu, jaký je mezi ČR a USA, se o žádném spojenectví hovořit nedá.
Nemohu si pomoct , ale myslím si, že anglosasové nás Čechy (potažmo čecháčky) ještě dlouho budou považovat za bezpáteřné a manipulovatelné pitomce slovanskoruského původu. Oni to nedají najevo hned. Na pohled budou velice friendly, ale až půjde do tuhého, pak se to ukáže ve své nahotě. Samosebou tomu sami dost dobře tím co je napsáno v článku přihráváme.
Nedávno jsem četl zajímavou úvahu jedné paní, která hodnotila anglosaskou (sic dnes z části převeliké hispánskou) ameriku – USA, pod prizmatem svého čtení americké literatury. Musel jsem se s ní ztotožnit, alespoň co do výběru hrdinů a námětů. JEdnotlivci, syčáci, podrazníci. Malé výhry a velké prohry. Těch normálních poctivých lidiček, co spíš než za hrdiny byli za blbce – přehršle. Zajímavé, že paní do své analýzy zahrnula detektivky coby sociální román. Ukazuje se, že u nás není přemýšlení a vyjadřování dáno jen těm co nosí kalhoty což je dobře, protože dnešní propaganda je zaměřena více na city, kterými dobře vládne hezčí polovina lidstva.
Jistě, jako obvykle. Stojí podél cesty, mávají mávátky a volají z plna hrdla: „Ať žije kníže pán, ať žije kníže pán!“
Kdo neskáče, není Čech!
Hop, hop, hop!
Vidím, že jste tu hořkou pilulku stále ještě nestrávil a pachuť této ponižující prohry budete cítit ještě velmi dlouho.
Nejednalo se o žádnou „manifestaci loajality k vrchnosti malých nenávistných Čecháčků“ jak se snažíte sám sobě namluvit.
Většině obyvatel by ten průjezd byl opravdu srdečně ukradený. To co se odehrálo byla jen pouhá reakce a vzbouření lidí na ten hnus a lži, na to hysterické tlačení vší silou na pilu, které začali předvádět komunisti, Vyvadilové, Velebové, náckové (AB Bartoš, Vandas) atd. Přehnali jste to, sami a zcela zbytečně jste si to navařili, mysleli jste si, že spustíte nějaký celonárodní odpor a nakonec se to všechno obrátilo proti vám.
Vaše urážení a špinění vlastního národa jen proto, že vám nebaští ty vaše lži, je opravdu nechutné. Pokud vám Češi nevoní, vyberte si nějakou jinou, vaší vznešenosti hodnou národnost.
Takže odteď Tygr? Nové jméno – stejné kecy. Ale ano, máte pravdu, je to prohra – celonárodní prohra, protože zase úspěšně stojíme rozděleni, a tedy pacifikováni, zase jdeme proti sobě, zase ukazujeme, že jediné, v čem vynikáme, je lezení do zadku vrchnosti. Jakékoliv, která je momentálně po ruce. Hysterické tlačení na pilu? To předváděli „mávači“ (dobře, to je jejich věc), ale hlavně média, která to pojala jako Závod míru a celonárodní slavnost (jako ostatně vždycky všechno, ale zatímco ve většině ostatních případů jde jen o bulvár, tady z toho byla jasná propaganda). A teď už mi jen prozraďte, o jakých lžích to mluvíte a co míníte tím hnusem?
Nojo, pilný Tygr :-) Ten, když jede do Paříže, bere si sebou vždycky mříže, praví písničkový klasik.
Takže Tygrovi ještě jeden pohled na tutéž událost – pro změnu Kellerovýma očima…
http://www.novinky.cz/komentare/366037-komentar-otazky-nad-konvojem-zustavaji-jan-keller.html
Krásné svátky všem!
Tímto se právě ukázalo, že národ není vůbec rozdělen, ale naopak je sjednocen. Ukázalo se, že hysteričtí odmítači průjezdu konvoje jsou jen zcela bezvýznamnou marginální sestavou komunistů, nacistů a dalších podobných extremistů.
Vašich lží je kopec, nevím kterou z toho seznamu začít. Srovnávání průjezdu konvoje s rokem 68, strašení, že sem jedou Američani zůstat, nazývání těch vojáků okupanty, válečnými zločinci, nadávání těm kteří s průjezdem nemají problém do válečných štváčů, nazývání konvoje řinčením zbraněmi, provokováním Ruska, strašením Čechů atd atd. Národ vám na tyto lži a hlouposti neskočil, smiřte se s tím
Média dala v rámci objektivity po které neustále voláte pouze prostor oponentům konvoje. A ti se v médiích patřičně projevili, nic víc. Kdyby média pánům Vyvadilovi, Filipovi, Kováčikovi atd nedala, tak zase budete křičet, že nedostáváte porostor a média jsou neobjektivní.
Odteď Tygr? Naposled jsem sem psal něco snad cca před 1/2 rokem pod stejným nickem. Slušná paranoia.
Nikoliv paranoia, pouze zkušenost, ale především naprostá podružnost.
Národ lze sjednotit i tím, že z něj vyloučíte vnitřního nepřítele. A na to máme celkem slušně našlápnuto. Asi jsem byl naivní, když jsem si myslel, že o 50. letech si už budu jenom číst, ale nezažiji je na vlastní kůži. Teď už bych si na to nevsadil.
Na co jsem si naopak vsadit měl byla vaše odpověď, protože přesně takové demagogické zaměňování názoru a lži jsem od vás čekal. Lež by byla, kdybych tvrdil, že těch amerických vojáků bylo 20.000, nebo že ještě neodjeli, ale hodnocení jejích dočasného průjezdu je pouze na mě a ať už si o tom myslím cokoliv, nikdy to nebude lež jenom proto, že vy si myslíte něco jiného.
Nehledě k tomu, že pravdivost či lživost nějakého konání vůbec nezávisí na tom, kolik lidí tak koná. I kdyby většina národa smýšlela stejně, jako vy a režimní média, na pravdivost vašeho přesvědčení to nemá žádný vliv. Prozíravý jedinec, ač ostrakizován uvědomělou většinou, může mít víc pravdy, než celá akademická obec dohromady. A také nemusí. Účelem diskuse pak je nalézt, kde se ta pravda nachází, nikoliv triumfálně znemožnit partnera před svými.
Ne, národ sjednocen není. Přesný opak je pravda. A nevím, zda je to dobře nebo špatně.
To, že vy něco nevidíte nebo že o tom nepíší v Mladé frontě DNES ještě neznamená, že to neexistuje.
Tygr – ten nick se mi líbí, hned mě upoutal. :-)
Divím se, že jste nějaké lidi mimo USA konformní komunitu vůbec zaregistroval, protože díky hlavním médiím se jich na oči veřejnosti, která se zrovna neštrachá po internetu, ani moc nedostane. Holt co neděláme, zůstalo nám to asi z minulého období – ta konformita. Ale musím přiznat, že oproti éře tzv. „socialismu“ to je o něco lepší.
Tenhle blog jste sice objevil, ale číst vás na iDnes moc nenaučili. No ono se to tam ani moc nemusí, na odpovědi do diskusí stačí občas jen „COPY/PASTE“ z databázy různých sloganů a hesel. Kdybyste četl pozorněji, možná byste objevil srovnání kavalerie defilující našimi končinami, přičemž tato jízda není součástí našeho státu. Jedná se o cizí vojsko, vojsko které hájí cizí, tedy své vlastní zájmy. Je úplně Putna, zájmy které země, ale jedná se vždy o velmoc, jež má nad námi momentálně „patronát“. A jak jste si ráčil nevšimnout, zároveň je tam srovnání naší bezhraniční servilnosti vůči těmto novým patronům. Doufám, že jste tímto pochopil, že se úvaha v uvedeném článku netýkala pouze amerického konvoje, ale všech podobných maškarád hluboko do minulosti. A že spolu s onou až zneklidňující servilností vůči novému pánu se začne projevovat odpor ke všemu ostatnímu, vlastního národa včetně… ale to bych jen citoval Tribunův článek.
A zjevně jste nepochopil jednu věc, a to poměrně závažnou. Nesouhlas s průjezdem kolony neměl nic společného s Ruskem, jak neustále pertraktujete. Nesouhlas s konáním USA se přece Ruska netýká, i když mají společné, a dost velké třecí plochy. To vy neustále lidem, kteří nejsou hin z USA a nefandí heslu „S USA na věčné časy až po hrob a nikdy jinak“, připisujete ty svoje polit.zkratky „rusofil“, „bolševik“, „putinofil“… Přesně tak, jak to vy sami chápete, jelikož vy jste vyhranění USAfilové a rusofobové. Ovšem mimo vás, vyhraněných, je poměrně široké názorové pole. Mainstream ovšem ovládá skupina, které jste vy fanatickým příznivcem, přitom s vlastníky médiových korporátek nikdy v životě nebudete ani jen hodně vzdálená liga.
Takže nechápu o jaké šílené prohře a koho prohře to mluvíte vy, ale mně to připadá spíš jako naše společná prohra. Naše = vaše + moje. A nejen Tribun to nazývá čecháčkovstvím
Kočkodane (tygr se chová v džungli sebevědoměji , změňte si nick), nebudeme si nikoho vybírat. Už jsme si při narození vybrali. Faktem je , že rysem společným národa praotcova je lipanský syndrom. Když nám nedá přes držku někdo zvenku, dáme si přes držku navzájem sami. To je smutné a o nás dost známé. A využitelné jak se ukázalo. Kolona fajn rozdělila lidičky stejně jako se to povedlo v případě volby. Rozdělení lidičkové plodí nejistotu a pak se lépe vládne a odvádí pozornost od toho hlavního, neníliž pravda?
A to že nejsem a nikdy jsem nebyl servilní a stádní typ neznamená, že jsem komouš a lhář. Ale nějak tak jsem vyhodnotil svůj pocit bezpečí a kdo a jak ho narušuje. Vyšlo mi z toho, že společnost, která dává na zbrojení půl bilionů svých natištěných zelenáčů asi nebude ta pravá pro moji a světovou bezpečnost. Nějak mi došlo, že kdysi říše římská a dnes „říše vlajky s hvězdami a pvuhy“ mají hodně společného a táhnou směrem do nicoty. Představte si, nechce se mi hrát v tomto případku na epigona.
Takhle jsem to měl napsat. Ale co, není důležité, kdo to napsal, ale že to vůbec někdo napsal. Jen se bojím, že Tupáček s Uhlem tenhle národ před šelmami a béčkovým póvlem nezachrání.
Chápu vaše trpké pocity, i když se do vašeho rozpoložení nedokážu vžít.
Snad by vám mohlo být útěchou /a smířit vás s trapnou okolností, že budete muset i nadále žít mezi Čecháčky/, že většina nad debaklem protestantů nezažívá nějaký extra pocit vítězství ani zadostiučinění. IMHO převládá úleva, že se ten cirkus nakonec obešel bez větší ostudy.
Ostuda byl ten cirkus sám o sobě. A pokud jsem si dobře všiml, nebyli to Amíci, kdo z toho ten cirkus udělal. Jinak v mém případě nejde o nějakou zatrpklost, ale o obavu, že byl překročen další Rubikon a příště nemusí zůstat jen u verbálního lynče, ale může dojít na facky, nebo i něco horšího, protože „republiku si rozvracet nedáme.“
Líbí se mi Vaše překvapení, vycházejte častěji ze slonovinové věže a budete překvapován znovu a znovu.
Lidé mají rádi sílu. Konvoj několika desítek obrněných transportérů budí obdiv, natož stíhačky nebo dokonce letadlová loď (na tu bych se šel podívat i já). To, že je emerický, je podružný důvod. Všechno emerické je o kousek lepší, než ruská humpoláckost, už proto, že je to nové. (chápete nadsázku, že…) A už vůbec nejde o loyalitu k české vrchnosti.
Jednat z pozice síly je lidskou přirozeností a lidskou rozkoší; jen proto, že jsme rozumní, nezápasíme na život a na smrt s noži a klacky, ale přetavili jsme fyzický souboj v souboj ekonomický a duševní, fyzickou sílu kompenzujeme ve sportovních zápasech, nebo alespoň fandění u piva. Svět, ve kterém se (alespoň rituálně) nebojuje, by byl nesmírně smutným světem, pravou drůbežárnou či mraveništěm, nic pro střední a větší duchy.
Člověk potřebuje vlajky. Co je důležité, je uměřenost a strategie.
Nesouhlasím s tím, že jednat z pozice síly je přirozené – je to přirozené pro predátory, nikoliv pro všechny. Ale jinak vám, ač nerad musím dát za pravdu. Ale to ještě neznamená, že to musím pasivně akceptovat jako nevyhnutelnost. Je to východisko, ale není důvod, proč s tím nepracovat a neusilovat o změnu. Protože aktivní utváření ekosystému je přesně tím, co je bytostně lidské a všem lidem společné.
Však také nepredátorů je mezi lidmi poměrně málo; v podstatě se do téhle definice vejde určitá část vegetariánů, kteří jsou predátory jen v širším smyslu slova.
Aktivně bojovat proti základním přírodním zákonům je marné. Ale jen do toho. :-)
Predátor a masožravec není totéž. Predátorů musí být vždy menšina, jinak by neměli co žrát. To jsou ty přírodní zákony.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pred%C3%A1tor
Predátor je česky šelma – ta šelma z Bible (když máme ty Velikonoce).
K tématu se hodí geniální Landova zkratka. :-)
Brejličky se mu mlžily, handicap
zato jedničky se mu množily.
Dobře maloval, skvěle žaloval, whistleblower
tenhle andílek, malej debílek.
Holky ho nikdy nechtěly, minderwertigkeitkomplex
asi proto, že byl příliš nesmělý, neschopnost se prosadit na trhu
tak je nesnášel, třídní donášel, w
ten náš debílek, pardon andílek.
…
Těžko se facce ubrání slaboch
a tak je chudinka hrozně humánní sic!
velmi morálně škodí po straně,
pomluva docela hodně udělá.
…
Pro neznalce Landova veledíla: to kurzívou doplnil Michal, to tam mistr neměl.
Jenom když tak na to koukám, tak si říkám, že podobnost mezi fascinací, v tomto případě násilím, a fašismem není čistě náhodná. (Tedy ona doopravdy není, ale takhle ta podobnost pěkně vyniká.)
Myslím, že ta slova mají podobnou etymologii – fasces byl římský symbol – svazek dvanácti prutů, odtud fašismus jako kolektivistické hnutím, které zdůrazňovalo soudržnost. Podobně zůstat fascinován, svázán, nějakou skutečností, která upoutá hlavní smysly.
Ne, že bych chtěl svádět diskusi jinam, ale proč je vlastně Vám, sociálnímu kolektivistovi, tolik cizí ideologie fašismu (a teď vůbec nemluvím o německém nacionálním socialismu, to je něco docela jiného). Vždyť jediným zjevným rozdílem mezi fašismem a levicovým kolektivismem je určitá (a státem kontrolovaná) míra meritokraticky vzniklé nerovnosti, kterou fašismus připouští, zatímco levicový kolektivismus nikoliv.
Principem fašismu není kolektivismus, ale individualismus. Fašismus je vláda silného nad slabým, fašismus je vybudován kolem ideálu vůdce (jen se podívejte, jak je ruská pravice fascinována Putinem). Socialismus je pravý opak, tedy osvobození od nadvlády silného, odstranění systémově dané nerovnosti (systémově, nikoliv evolučně). Záměrně nepíši osvobození slabého, protože socialismu jde o to, aby nikdo nebyl slabý, respektive neumí určit, co je to síla a co slabost, protože si uvědomuje, že každý člověk i každá situace je jiná a odmítá zjednodušení fašismu (ale i liberalismu).
Nechci furt otravovat s tou Wikipedií, ale mýlíte se na celé čáře. Vůdce ano, ale on i jeho podřízení makají pěkně kolektivisticky ve prospěch všech. Jako ÚV.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fa%C5%A1ismus
Typickými rysy fašistických ideologií jsou zejména rovnostářský kolektivismus, autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky.
Režim z vaší líhně.
A co já říkám? Zkuste více číst a méně citovat.
Řekl jste, resp. napsal, že principem fašismu není kolektivismus. V tom se mýlíte.
Fašismus, podobně jako socialismus internacionální i nacionální, je kolektivistický systém.
V protikladu k nim všem stojí libertarianismus a laissez-faire.
Rozumím vaší námitce, ale nemohu ji přijmout. Pletete si kolektiv s masou. Fašismus je zaměřen na instrumentaci a pacifikaci mas, nejde o kolektiv, jen o masu. Kolektiv je svéprávný a samosprávný, existuje z vůle svých členů. Masa je vytvořena z vůle vládnoucí třídy. Jestli pro vás je to totéž, já tam dost podstatný rozdíl vidím.
Michal a Tribun, trochu vám do diskusie o fašizme zasiahnem, ak dovolíte.
Zväzky prútov nie sú kolektivistickým symbolom. Je to symbol celku – štátu, ktorý je nadradený všetkým jednotlivcom. Vo fašizme je idea štátu abstraktná a vodca ju len stelesňuje. Fakticky je jedno, kto by reálne bol vodcom, vodcovstvo existuje ako princíp. Na rozdiel od iných ideí štátnosti je vo fašizme dominantná hierarchická organizácia a úplná poslušnosť. Preto je diametrálne odlišný od liberálnej demokracie a rovnako aj od „ľudovej demokracie“. Vo fašizme je ľud len vykonávateľom svojho poslania, ale v ľudovej demokracii aspoň formálne a z definície je suverénom a nositeľom moci.
K debatě fašismus versus socialismus:
Fašismus jak známo existoval v Itálii a jeho reálné, nikoli idealistické vlastnosti jsou tedy dobře známy.
Jenže co socialismus? Zažil ho někdo? Je v světě podobně názorný příklad jeho reálné existence?
Jeho ideoví zastánci totiž často tvrdí, že u nás ani jinde v bývalém sovětském bloku o skutečný a tedy následováníhodný systémový příklad socialismu nešlo, ale že tu byl autoritativní státní kapitalismus.
Neznám systém, který by v ideálu nebyl dokonalý. A neznám ani žádný, který by toho ideálu dosáhl, protože realita je prevít. To platí i o tzv. demokracii.
Mně šlo o to, co se tu vlastně srovnává.
Jestli ideál s ideálem, reál s reálem či reál s ideálem.
Jak jsem vypozoroval, tak každý srovnává dle toho, jakého výsledku se chce dobrat.
tresen, máte pravdu, nie je korektné porovnávať ideál s reálom (iného ideálu).
K Vašej poznámke o neexistencii socializmu v reále si dovolím pripomenúť, že ani náš súčasný reál sa zďaleka nepribližuje k ideálu zastupiteľskej demokracie, ani k ideálu slobodného trhu. Tiež si z histórie nepamätám, že by tento ideál nejaká spoločnosť ľudí reálne zažila, takže nemôžeme vedieť, či je to skutočne ten najlepší systém, ako nám klasik tvrdí.
Veľmi často sa mi v debatách stáva, že odpoveď na kritiku reálneho kapitalizmu je zúrivé obhajovanie ideálu demokracie a voľného trhu.
Hezké a pravdivé, není mezi lidem slovanským ( i když tahle krev je už hodně zředěná) větších podvraťáků. Uvidíme, jak se zase budou muset zdejší gumítkové točit, až jejich protektor k Rusku zaujme trochu jiné stanovisko, jejich duše a povaha určitě neutrpí, páč žádná není, ale aby tahle změna nebyla nakonec poslední pro celou zdejší kolonii. Nekdo za chyby musí platit, a amerika to rozhodně nebude.