Autor: Tribun

Čtenář, kritik, komentátor a kverulant v jedné osobě, z milosti boží a dopuštěním zdravého rozumu levičák, majitel realit.

ANO, proč ne?


V právě skončených komunálních volbách opět bodovalo hnutí ANO (oficiálně ANO 2011) agromagnáta a ministra financí Andreje Babiše a profesionální komentátoři začali hned komentovat, jak k tomu ten svět přijde, že má takové úspěchy hnutí bez programu a jasného ideového zakotvení a že to bude nejspíš chyba ve voličích. Etablované politické strany, zejména ty, které sami masám ordinují konkurenci až za hrob úplně na všechno, se pro změnu pohoršují, jak k tomu přijdou, že je válcuje nekalá konkurence, a že to bude nejspíš chyba ve voličích.

Pokračovat ve čtení „ANO, proč ne?“ →

Nejjalovější kampaň všech dob


No dobře, tak jsem si trochu zapřeháněl, určitě přijde ještě nějaké jalovější, ale z těch předvolebních kampaní, které pamatuji, je ta před letošními komunálními volbami opravdu ta nejjalovější. V letošní kampani strany a kandidáti nejenom že nenabízejí nic, co by lákalo toho či onoho volit, ono v ní není ani nic co by jednoho namíchlo tak, že by dotyčné v žádném případě nevolil. Všichni kandidáti jsou letos zaměnitelní asi jako europiva, všechny stranické prezentace jsou na jedno brdo. Všichni mají v popředí pretendenta na lokálního satrapu, kterého zezadu podporuje jeho stranický šéf, všichni okupují veřejný prostor obřími přenosnými hranatými falusy (které ještě minule neměl nikdo) a všichni nabízejí, že budou uklízet. A také dokonalosti dotáhli mantru o tom, že na komunální úrovni jde klasické dělení na levici a pravici stranou, když levice nabízí kriminalizaci bezdomovectví a pravice regulaci developerů. Kde jsou ty časy, kdy kmotříčci lapaným ptáčkům alespoň pěkně zpívali. Dnes jsou jaloví a bezradní a vůbec nemám dojem, že by to byl nějaký rafinovaný způsob, jak obloudit voliče. Spíš to vypadá, že tohle je to jediné, v čem nelžou.

Alternativní zdroje informací o dění na Ukrajině


Pokud chcete mít opravdu alespoň minimální ponětí o tom, co se na Ukrajině děje, a nespokojíte se s tím, čemu máte věřit, abyste byli konformní, pak vám oficiální česká média, těmi tištěnými počínaje přes internetová až po televizi, rozhodně nemohou stačit, protože ta vykazují značnou dávku tendenčnosti (abych hned nepsal, že lžou, manipulují a šíří propagandu). Alternativ je však pohříchu málo, protože kombinace ruština a azbuka je pro většinu Čechů zřejmě ještě nepřekonatelnější bariéra, než angličtina i němčina. Naštěstí alternativní zdroje v češtině existují, ať již je to rovněž oficiální, ovšem z druhé strany, takže vyvažující,  Hlas Ruska, nebo spřátelené Outsider Media, kde také vycházejí poměrně zajímavé překlady z ruských zdrojů. Ovšem momentálně zdaleka nejlepší je Vlkova Kosa a její Hrochovy denní ruské překlady a zejména pak Ukrajinská svodka. Je to kus poctivé a potřebné práce, za který patří Vlkovi a jeho spolupracovníkům velký dík.

Volyňšťí Češi přes palubu


Volyňští Češi z Ukrajiny opakovaně žádají o repatriaci do České republiky, protože se na Ukrajině necítí bezpečně. Žádali nejprve ministerstvu zahraničí, ale tam tvrdě narazili a byli odmítnuti. Mají totiž smůlu, že se nebojí ani Putina, ani separatistů, ale Pravého sektoru, Banderovců, odvodů do armády a války obecně, tedy něčeho, co z pohledu českého ministerstva zahraničí oficiálně buď vůbec neexistuje, nebo nepředstavuje žádné nebezpečí.  Kdyby zamini s repatriací českých krajanů z Ukrajiny souhlasilo, připustilo by, že na Ukrajině není bezpečno a že tam existují i jiná a větší nebezpečí, než Putin, Rusko a separatisté, a to zamini nemůže připustit, protože loajalita k NATO má přednost před loajalitou k vlastním lidem. To je přece logické, že?

Cherchez la fanatique


Arabista Miloš Mendel v zajímavém rozhovoru pro Aktuálně.cz:

Otázka: Vidíte základní chybu v tom, že Spojené státy v roce 2003 napadly Irák a svrhly Saddáma Husajna?

Odpověď:Ano, byla to obrovská strategická chyba, vycházející z ideových základů křesťanského fundamentalismu v onom biblickém pásu (biblical belt) na americkém Jihu a Středozápadě, jímž se zhruba od roku 1997 inspirovalo konzervativní křídlo Republikánské strany. Se svými americkými i dalšími kolegy jsme si na jaře roku 2003 stále mysleli, že ten radikálně náboženský diskurs kolem příprav útoku na Irák je jen jakési ideologické mlžení, že jde ve skutečnosti o promyšlený geopolitický záměr ovládnout území ve strategicky důležité oblasti světa. Ale šlo především o mesianistickou snahu rozvrátit staré uspořádání a na stříbrném podnosu přinést Iráčanům svobodu a demokracii.

Pozn. 1: Jaký je rozdíl mezi fanatikem islámským a křesťanským? Proč jednoho tolerujeme, ne-li přímo oslavujeme, a druhého zatracujeme?

Pozn. 2: Pamatuji si jakýsi dokument o 1. válce v Iráku (též 1. válce v Zálivu), ve kterém tehdejší velitel vojsk americké koalice vyprávěl, jak přesvědčoval – a nakonec úspěšně přesvědčil – amerického prezidenta G. Bushe staršího, aby netáhl dál na Bagdád a nesvrhával Saddáma. Argumentoval tím, že vojensky by to sice bylo snadné, protože irácká armáda je zlomená, ale znamenalo by to, že dalších dvacet třicet let, ne-li déle, budou USA muset Irák okupovat a provozovat irácký stát, nechtějí-li v oblasti opravdu velké problémy.

A co umí váš kandidát?


Jmenuje se Petr Hannig, má titul magistra, zaštiťuje se zdravým rozumem a chtěl by do Senátu. Má totiž zaručený recept na neduhy dneška: velký bič a malý dvorek (nejspíš kasárenský). Voliče láká na „zrušení zákona o nepřiměřené obraně“. Ano, přesně tak to na letáčku stojí. Kdyby kandidoval na předsedu zahrádkářů, prosím, kdyby kandidoval na starostu Horní Dolní, také by se to dalo tolerovat, ale kandidát na senátora by snad mohl vědět, že žádný zákon o nepřiměřené obraně neexistuje (a nikdy neexistoval) a že jediné, co existuje, jsou příslušná ustanovení Trestního zákona o nutné obraně, konkrétně §29 zákona č. 40/2009 Sb. Jenže to evidentně neví, přitom o tom chce rozhodovat a nabízí to jako svoji konkurenční výhodu proti ostatním kandidátům. Co potom s takovými senátory? A že se takoví určitě najdou, i díky voličům, kteří chtějí, aniž by věděli a zajímali se.

Lapeni v překladu


Pro překladatele z mrtvých jazyků buddhismu, pocházejícího navíc z křesťanské tradice, představuje převod podobného textu výzvu na samých hranicích možností. Tak lze pochopit, proč na překlad dvacetistránkového textu je potřeba dvacetiletého studia. Jakkoli je totiž duše současného Západu spíše „ateizovaná“ a materialisticky nastavená, neplatí to tak docela o našem jazyku – v jednotlivých pojmech i ve skladbě řeči je křesťanstvím prosycen.

(T. Vystrčil v recenzi na knihu J. Holby Diamantová sútra)

Rozhovor s radikálně levicovým bojovníkem novoruské armády


Na webu Levá perspektiva vyšel Rozhovor s radikálně levicovým bojovníkem novoruské armády. Působí velmi idealisticky až pateticky, místy naivně a popravdě trochu archaicky, ale na každý pád je autentický a jako takový je pro pochopení situace na východě Ukrajiny a cílů a motivace povstalců (alespoň některých) mnohem cennější, než konfekční strašení Ruskem.

Dva týdně


Máme za sousedy Ukrajince, a i když současné dění na Ukrajině evidentně není nic, o čem by mluvili rádi, přeci jenom z nich občas něco vypadne. Například o tom, jak je Ukrajina v totálním rozvratu, stát zkolaboval a ozbrojené bandy se potulují po okolí a loupí a vraždí po libosti. A to ne v Doněcku, ne v Luhansku, ale v okolí Kyjeva. Kdo chce chránit svůj majetek, nemá jinou možnost, než si najmou párek kalašnikovů i s ostrou obsluhou. Kdo může, ten z Ukrajiny utíká, zůstávají jenom ti, kteří a) si chtějí nakrást, b) si chtějí zastřílet, za c) nemohou odejít, protože nemají kontakty, peníze nebo nechtějí opustit příbuzné. A zprávy o tom, kdo ze známých nebo jejich dětí byl zabit, chodí pravidelně dvakrát týdně. Ukrajina krutě krvácí, a nejen na východě.