Rubrika: Noticky

Moloch ÚSTR


ÚSTR, neboli Úřad pro studium totalitních režimů (formálně je to sice ústav, ale fakticky se jedná o úřad) je instituce perverzní již svým statusem a způsobem vzniku (podřízena politikům se zákonem předepsaným výsledkem „bádání“, trafika pro politruky typu Žáčka či Hermana). Přesto – či spíše právě proto – má zcela mimořádné a disproporční postavení. Více již Petr Zídek v LN 29.7.2017:

V kontextu českého historického výzkumu je ÚSTR mamutí institucí. Spolu s Archivem bezpečnostních složek má větší rozpočet než Historický ústav, Ústav pro soudobé dějiny a Masarykův ústav a Archiv akademie věd dohromady (171 oproti 153 milionům Kč) a zaměstnává o sto lidí více (274 oproti 171 v akademických ústavech). Na rozdíl od akademických ústavů má ÚSTR jistotu svého financování v podobě vlastní rozpočtové kapitoly, jejíž krácení by asi bylo politicky obtížnější než prosazování úsporných škrtů v Akademii věd nebo Grantové agentuře. Mohlo by tak jít o „lídra“na pomyslném trhu výzkumu o soudobých dějinách.

Přitom je to instituce, která nemá téměř žádný publikační výstup (ne žádný kvalitní, ale prostě žádný) a pro společnost má nulovou přidanou hodnotu (snad jedině s výjimkou zaměstnávání doktorandů, jejichž prací ale plýtvá na zákonem předepsané pletení bičů z hoven pro hony na komunistické čarodějnice). Co dodat? Jako obvykle je výše příjmů nepřímo úměrná společenské prospěšnosti. ÚSTR zrušit a jeho „poslání“, tj. bádání na poli moderních dějin, přenechat standardním akademickým institucím (pro liberály grantovému trhu). ÚSTR je svým založením a postavením příliš velký moloch na to, aby nemohl být škodlivý.

Není zač


Jiří X. Doležal (ještě tak před deseti lety vynikající novinář) sepsal paján na policii za to, že nezasáhla proti nelegální technopárty u Osečku, v němž nešetří výrazy jako tolerance či moudré rozhodnutí, protože se nikomu nic nestalo. Z pohledu technařů jistě pravda pravdoucí, jenže JXD poněkud „zapomněl“ nejenom na velmi pravděpodobně nezanedbatelnou konzumaci a distribuci drog, jíž svojí nečinností policie poskytla ochranu, ale především na místní obyvatele, kteří museli snášet hluk a které policie neuměla či nechtěla ochránit; o stavu, v jakém louka po nájezdu technařů zůstala, ani nemluvě. Až to příště nebudou technaři, ale co já vím invazní musloafrické hordy, nebo fotbaloví chuligáni v rauši, také jim moudře tolerantní policie nechá místní napospas? Souhlasím s tím, že „Když totiž na jednu stranu vah dáme skutečnost, že si louku nepronajali, a na druhou stranu vah zase skutečnost, že na té louce nikomu a ničemu neškodili, tak pro normálně myslícího člověka je samozřejmě přijatelnější ta možnost drobného ústupku státu.“, a kdyby to byl celý problém nelegální technopárty, souhlasil bych i s nečinností policie. Jenže to je ta méně podstatná část problému, ta podstatnější, již JXD ignoruje, jsou emise,  již taková technopárty emituje a otázka práv a svobod lidí, kteří se jí museli nedobrovolně účastnit, protože se technaři rozhodli, že si bezohledně užijí v jejich okolí. Podle mě v tomto případě policie, která nezasáhla proti agresorovi, naprosto selhala.

Případ s burkou


Včera přišla tato zpráva:

Zahalování obličeje není základní lidské právo, rozhodl soud ve Štrasburku. Otázka, zda je celoobličejový závoj v belgickém veřejném prostoru přijatelný, je otázkou rozhodnutí (belgické) společnosti.

A já se přiznám, že jsem z toho poněkud zmatený. Co je tedy základní lidské právo, když ne chodit si oblékaný tak, jak chci? Podle mě je základní lidské právo mj. právě to, že mne nikdo nemůže nutit chodit zahalený, ale stejně tak mě nikdo nesmí nutit odhalovat to, co nechci. To si soudci neuvědomují, jakou Pandořinu skříňku takovým verdiktem otvírají? Pokud si společnost může určit, že zahalování je nepřijatelné, může si stejně dobře určit, že je povinné. Dokážu pochopit postoj, že si společnost může určovat pravidla a individuální práva v obecném zájmu omezovat, ale to je něco jiného, než volbu oblečení z těch práv rovnou vyjmout. Co bude vyjmuto příště?

Demagogie bojovníků s dojmy


Už jsem myslel, že se nejnovější „Štěchiádě“ vyhnu, když vypukla zrovna v době, kdy jsem měl problémy s blogem, ale asi ne, neb se pořád vrací, jako teď v článku Štěch rozšířil řady dojmologů. Nechejte už proboha OSVČ na pokoji.

Tak se prý Štěch zásadně mýlí, když říká:

[OSVČ] platí pouze jednu třetinu pojištění zdravotního a sociálního

neb:

OSVČ odvádí na sociálním pojištění v průměru v porovnání se zaměstnanci méně o 53 %. Stejným způsobem se porovnávaly i zdravotní odvody, kde OSVČ platí v průměru méně než zaměstnanec o 41 %

Ano, 53% opravdu není 66%, jak by odpovídalo Štechově třetině, ale také to není 5%, aby na tom nezáleželo, jak se snaží článek sugerovat. OSVČ skutečně platí na odvodech méně, než zaměstnanci, a ten rozdíl je významný. Pro principiální diskusi jsou konkrétní čísla, notabene s přesností na 1%, nezlobte se na mě, víceméně nepodstatná.

Dosti demagogický je podle mě i závěr článku, kde autor tvrdí:

Pokud chce nyní firma najít pracovníka, musí mu nabídnout vyšší plat. A čím více roste poptávka po zaměstnancích, tím více rostou mzdy. Kdyby se tak Štěchův plán realizoval a skutečně by se řada OSVČ nechala zaměstnat, jen by se zvyšovala nabídka zaměstnanců a tlak na růst mezd by opět klesl.

Aby toto byla pravda, muselo by na jedné straně platit, že firma, která nesežene zaměstnance, zakázku živnostníkovi nedá a raději nechá práci neudělanou, a na druhé straně že živnostníci mají většinově nouzi o zakázky a volné kapacity, takže jejich zaměstnáním by se tyto kapacity alokovaly. Pokud ale ekonomika roste a poptávka po práci není uspokojena, potom přechod mezi zaměstnancem a OSVČ nemůže mít na cenu práce zásadní vliv a jediné, co by se změnilo, by byla struktura nákladů a odvodů.

Nejvyšší standardy osobního a profesionálního chování


Saúdská Arábie je prominentní spojenec USA v Perském zálivu a tím volky nevolky i spojenec náš. Tento náš spojenec vede válku v Jemenu a vede ji krutě. Dají je na rožeň a bijí kabely. Stovky lidí v Jemenu mučí v tajných věznicích.

Příslušníci sil USA se na výsleších podílejí tak, že pošlou arabským spojencům otázky na zadrženého a ti jim obratem poskytují videozáznamy z výslechu nebo přepisy. Američané odmítají, že by v jejich přítomnosti byl někdo v rozporu s mezinárodním právem mučen. „Vždy dodržujeme nejvyšší standardy osobního a profesionálního chování,“ řekla mluvčí Pentagonu Dana Whiteová.

Můžeme se stokrát tvářit, že se nás to netýká, že to není naše odpovědnost, ale jednou je to náš spojenec, takže to co dělá on, děláme z morálního hlediska i my. Ale kdyby šlo „jen“ o morálku. Jde i o elementární příčetnost, protože právě takhle stvoří Američané v kobkách abú-Ghraibu Islámský stát – mučením, krutostmi, dehumanizací. Bojím se domyslet, co stvoří s pomocí Saúdů v Jemenu, ale jsem jsem si jistý, že to nic pěkného nebude. A bude to – opět! – naše odpovědnost. Čím kdo zachází, tím také schází a my velice pravděpodobně zajdeme na americké standardy osobního a profesionálního chování. Na esesácké standardy z nacistických lágrů, které jsou v důsledku našeho servilního „spojenectví“ s USA i našimi standardy.

 

Kořeny násilí


To pořád moudré hlavy spekulují o tom, kde se bere násilí a terorismus, pořád se hledá příčina tu v Koránu, tu v mešitách, až přijde nějaký Ibrahim Bohari, fotbalista ze Středoafrické republiky, a rozštípne to:

Právě na tyto mladé muže se musíme soustředit. Mnoho z nich je totiž bez práce a hlavy mají plné hudby a filmů oslavujících násilí. Když je někdo vyzve, ať vstoupí do nějaké povstalecké skupiny, myslí si, že mohou podobný příběh sami prožít.

Mluví sice o realitě právě té Středoafrické republiky, ale ruku na srdce, je to snad na periferiích Evropy či ve vyloučených lokalitách Ameriky nějak zásadně odlišné? Radikální islám je jen platforma, kdyby nebyl, tak by si nevybouření frustrovaní mladíci našli jinou, protože příčina je v nich a v podmínkách, v nichž žijí. Stokrát můžeme zakázat islám, stokrát můžeme zbourat všechny mešity a jako pověrčivé baby prolít půdu, na níž stály, prasečí krví, náš problém s násilím a terorismem to nevyřeší, protože jeho příčiny jsou kulturně-sociální. A nedělejme si iluze, že se od těch černochů z Africké džungle nějak zvlášť lišíme. Ty filmy, na které koukají, jsou totiž s největší pravděpodobností naše.

 

 

 

Když nemůžou, přitlač


Po snížení příspěvku na živobytí pro dlouhodobě nezaměstnané se od června snižuje i doplatek na bydlení. Prý aby se zaťal tipec obchodníkům s chudobou a bytovým lichvářům, tedy těm, které stát a municipality aktivně pomáhaly vytvořit a vykrmit, mj. i fundamentalistickou privatizací bytového fondu. Co teď stát čeká? Že když sníží doplatek na bydlení, že lichváři adekvátní sníží ceny? To se samozřejmě nestane, jen ti na úplném dně to budou mít zase o něco těžší, zase pro ně bude složitější vyjít s penězi, zase to dopadne především na jejich děti, zase zbude méně peněz na jídlo, na boty, na dopravu, zase bude méně motivace zapojit se do života společnosti a respektovat její většinová pravidla. Upřímně, takhle nastavená pravidla si o nějaké to porušování vyloženě říkají. Nebo co jiného může čekat společnost, která čím je bohatší, tím krutěji se chová k chudým? Ekonomika šlape, nezaměstnanost klesá (byť kolikrát za cenu pracující chudoby), tak kdy jindy by si mohli i ti nejchudší polepšit? Místo toho se jim ale ještě trochu přitáhnu šrouby. Ať vidí, zač je toho loket! Jen ať má mizerně placený zaměstnanec dobrý pocit, že se nemusí dělit s „parazity“, pak se ze samé radosti nebude ptát, proč je tak mizerně placený. Jen aby se nám tahle uvědomělá krutost brzy nevymstila. Už jenom tím, když ekonomika škobrtne a z masy „slušných“ Čechů se naráz stanou také „paraziti“.

Uděláme, aby dobře bylo


Tak už to vypuklo. Předvolební kampaň. První do světa na billboardech vylétli Modří ptáci a pak nějaká partička, co chce referendum o vystoupení z EU, další budou nepochybně houfně následovat. Ta partička je ovšem zatím – a tím teď nemyslím jen letos, ale snad za všechno volby, co pamatuji – jediná, která jasně říká, co chce a jak to chce a dokonce už má sepsaný i návrh zákona o tom referendu. Ostatní lákají voliče na slib: „Uděláme, aby dobře bylo.“ Konkrétní informace o tom, co chtějí, jak toho chtějí dosáhnout a zejména jak to něco má vést k vytčenému cíli většinou zcela chybí. Maximum konkrétnosti, kterého jsou strany schopny, je záměr zvýšit/snížit daně přidat/ubrat někomu peníze. Jak to má ale zařídit lepší budoucnost a jaká ta budoucnost má vlastně být, o tom strany (a hnutí) cudně mlčí. Soudě podle obecné komunikační strategie stran je politika něco na způsob magie. Nejde přitom o očarování voliče, to není magie, ale „jen“ technologie, jde o to, že když ve správný čas (u voleb/o úplňku) se správnou substancí (volebním lístkem/močí panny) uděláte tu správnou věc (vhodíte do urny/nalijete do vývaru z netopýra) svět se změní podle vašich představ. Příliš málo informací na tak zásadní rozhodnutí, jako jsou volby. To strany samy nevědí, co vlastně chtějí a jak by to mělo fungovat, nebo to před voliči tají, aby je neodradili? Vize, strategie a koncepce nikde, zato emocí a výkřiků jako nasráno. Vítejte u demokratických voleb, bude se čarovat.

Válka na krámě


„Hrozí nám velká válka se Severní Koreou, připustil Trump.“ Marně hledám jakýkoliv náznak toho, že válka je opravdu hrozba a až ta nejzazší možnost, marně hledám jasné ujištění, že USA válku nechtějí a že ji nezačnou. Trump to připustil stejným tónem, jako kdyby připouštěl, že zítra bude pršet, nebo že pozítří půjde do kina. Ale co když nebudou nic dávat? No tak bude válka s KLDR.

Pro Američany je válka možná, pro Američany je válka nutná, pro Američany je válka normální. Přinejmenším pro ty u moci. Pro ně a pro jejich nohsledy všude po světě. Nebo jste snad postřehli, že by se někdo proti takovým výrokům ohradil, že by se někdo ze „spojenců“ od USA distancoval, že by je za jejich válečnickou rétoriku kritizoval, že by na ně chtěl uvalit sankce? Samozřejmě, že nepostřehli, protože když mluví o válce USA, tak je to v pořádku, na takové válce není nic špatného. Pro Američany už vůbec ne, bude se přece zase válčit daleko od Ameriky, budou hořet cizí města a umírat cizí lidé a jestli při tom zemřou nějací američtí vojáci, tak budou prohlášeni za hrdiny a bude třeba je pomstít – a tedy válčit dál.

Pro Američany je válka jako houska na krámě, pokračování politiky a podnikání (sic!) jinými prostředky, ne-li politika sama. Jsou to USA, kdo má svědomí ty nejhnusnější války poslední doby a jejich ještě hnusnější následky (ano, mluvím o Iráku, Afghánistánu a Islámském státu), za válečného štváče je ale v našich médiích vždy označen někdo jiný – ten, koho chtějí USA napadnout. Třeba zrovna ta KLDR, která se teď může těšit z implicitního perfidního spojenectví s USA, které ústy svého prezidenta právě dodaly režimu Severní Koree argumenty na podporu jeho snahy opatřit si jaderné zbraně na svoji obranu. Jestli nás zase zatáhnou do další hnusné a zbytečné války (jiné ostatně ani neexistují), nedívejte se při hledání viníka na toho, na koho ukazují prstem, ale raději na toho, kdo ukazuje. O nevyhnutelnosti války totiž mluví jenom ten, kdo válčit chce a komu válka připadá normální.