Štítek: kapitalismus

Největšími lupiči jsou v USA zaměstnavatelé


Největšími okrádači spolurodáků nejsou ve Spojených státech mafiáni, podvodníci, lupiči, nýbrž zaměstnavatelé. Řada z nich se dopouští činu známého jako mzdové zlodějství. Nepleťme si to s nízkými platy. Tady jde o peníze, na které mají lidé nárok, ale nedostanou zaplaceno za práci, kterou provedli. Má to různé formy: od nevyplacení různých povinných příplatků či minimální mzdy přes neplacené přesčasy až po právní čachry s pracovním zařazením, které umožňuje vyhnout se mzdovým regulacím.

(zdroj)

Globalizace a konzum – síla i slabost Západu


Několik inspirativních tezí z Šebestíkovy eseje Hodně podivná a podezřelá válka o tom, proč Západ se svojí ekonomickou, technickou, materiální a amorální převahou není schopen (ochoten) smést Islámský stát do týdne z povrchu zemského:

Pokračovat ve čtení „Globalizace a konzum – síla i slabost Západu“ →

Miliardářská „háelpéčka“


Nenechte se zmást tím, že je text Lukáše Senfta Narodit se bohatý, zemřít ještě bohatší vtipný, jsou to tragické a hluboké lidské příběhy, kterým musí čelit kapitalistická šlechta při udržování svých privilegií.

Neustále se ale šíří legendy o odvážných podnikatelích, kteří začali od píky a někam to dotáhli. (…) Hrdinové těchto příběhů přitom většinou neriskují a ve výsledku ani nepracují. Maká za ně kapitál, který „nebojácně“ investovali z rodinné pokladny. Makají za ně zaměstnanci. Makají za ně děti.

 

Furt to samé, i na Haiti


Četl jsem posledním čísle NG moc pěknou reportáž z Haiti a v ní falší učebnicový příklad toho, jak kapitalismus, resp. imperialismus, negativně ovlivňují až devastují lidi a celé společnosti. Český překlad jsem sice nenašel, ale zato jsem našel anglický originál, takže příslušné pasáže ocituji z něj:

[Dictator] Baby Doc was just 19 when he came to power, a pudgy teenager with a taste for the fast life. Most Haitians assumed his tenure would be mercifully short-lived. But the U.S., which had been sending up to $3.8 million a year in aid when Baby Doc took over—as a reward for the country’s anticommunist stance—hiked that figure to $35.5 million in 1975, because of Baby Doc’s pledge to continue his father’s anticommunist ideology and because the son was more blatantly sycophantic to U.S. business interests.

Ten months after Baby Doc left, the International Monetary Fund loaned Haiti $24.6 million. In return the Haitian government was required to reduce tariffs on imported rice and other agricultural products. A trade liberalization push in the mid-1990s—championed by President Bill Clinton, a longtime visitor to Haiti and a self-proclaimed supporter of its people—pried open Haiti’s markets even more, and rice tariffs were lowered from 50 percent to 3 percent. Heavily subsidized U.S. rice flooded the Haitian markets, much of it from Arkansas, Clinton’s home state. Haitian farmers’ rice couldn’t compete with the cheap and donated imports.

Two months later the senate passed a nonbinding resolution calling for a moratorium on mining. To get around the deadlock, Haitian government officials invited the World Bank to redraft the mining law, which it did, in close consultation with mining-company officials. (…) that Haitians had been left out of World Bank–funded efforts to draft new legislation intended to attract foreign investors to finance extraction of Haiti’s gold and other minerals. (…) Some Haitian activists see the World Bank’s cozy relationship with foreign mining companies and disregard for the concerns of Haitian civil society groups as an exhausting repetition of the disastrous arrival of cheap U.S. rice.

Svátek práce beze práce


Včera byl 1. máj, podle některých „den, kdy lidé dávají najevo své politické přesvědčení“ (ve světě i velmi důrazně a s jasným sdělením, co chtějí, u nás nemastně, neslaně, spíš  z povinnosti a se zmateným sdělením, co nechtějí), jinak též lásky čas, ale též poněkud pozapomenutý Svátek práce. Pozapomenutý a vytěsněný, jako kdybychom se za práci styděli, jako kdyby poctivá práce byla stigmatem minulého režimu. A tak nikoho nenapadne vyjít do ulic a volat, že nejlepší sociální program je práce (i když tuto tezi nerazil Marx, ale Reagan), nikdo netrvá na tom, že kdo pracuje, musí být schopen zajistit důstojné životní podmínky sobě i své rodině, i když právě to by byla důstojnější oslava Svátku práce, než hádání se o EU a uprchlíky. Jenže pracující chudoba a prekarizace jsou pro průměrného Čecha, uštvaného strachem z uprchlíků a běháním mezi druhým a třetím zaměstnáním ve snaze ještě alespoň o měsíc oddálit příchod exekutora, příliš složité a vzdálené pojmy, přestože jimi dnes a denně doslova žije. Práce přestala být symbolem úspěchu, ale naopak selhání, přesně v duchu hesla vy pracujete, my vyděláváme. Letos už je pozdě, ale příští rok bude Svátek práce zase a bude to příležitost říct jasně hlasitě, že kdo pracuje, ten musí vydělávat.

#PanamaPapers


A máme tu další kauzu, ba co dím, skandál: tzv. Panama Papers, čili seznamy ekonomických uprchlíků do daňových rájů, na kterých figurují (i naše) kapitalistické a politické elity. Co k tomu říct? Vše podstatné napsal Lukáš Senft ve své glose Panama Papers v ČR nechceme:

Zatímco se totiž obyčejní lidé dohadují, komu dalšímu zakázat vstup do „pevnosti Evropa“, korporace a nadmíru „pracovití“ úspěšně rabují vnitřek. (…) Čeští vlastenci tak celý rok nadávali na přijímání uprchlíků. „Na ně peníze jsou, ale kdo se postará o naše důchodce, nezaměstnané, opuštěné děti a postižené?“ (…) Jsem zvědavý, zda nyní vyrazí do ulic a budou se ptát skutečných zlodějů. „Pane Kellnere, pane Křetínský, kde jsou peníze na stárnoucí a chudé?“

Pokračovat ve čtení „#PanamaPapers“ →

Kapitalismus hnízdící


Kauza Čapí hnízdo. Víc říkat netřeba, všichni vědí, všichni znají, a kdo neví, ten se dozví, protože před ní není úniku. Firma spojená s Babišem se na čas účelově formálně zmenšila, aby dosáhla na dotace pro malé firmy, a pak se zase vrátila do lůna Agrofertu. Kouzlo. Šikovný trik. Nebo také svého druhu daňová optimalizace, prostě něco, co je v kapitalismu běžné a co dělá kapitalismus kapitalismem. Kapitalismus je systém preferující predátory, systém, kde dravější, rychlejší, silnější, šikovnější a chytřejší (či spíše zchytralejší) vítězí a kde je základem etiky úspěch. Kauza Čapí hnízdo není anomálie, není to selhání jednotlivce, je to systémový rys. Nelze mít kapitalismus a nemít Čapí hnízda. Je dobře, že lidem takové praktiky, jaké byly použity pro financování Čapího hnízda vadí, ale je pokrytecké skončit u kritiky Babiše a nepokračovat kritikou kapitalismu jako takového. Čapí hnízdo je špatně z principu, ne proto, že v něm figuruje Babiš. Kde byli jeho kritici, když se u nás podobnými metodami budoval kapitalismus? Mlčeli, budovali.